Existuje zajímavá kniha o podzemních civilizacích – nazvaná „Geheime Unterwelt“ (Tajné podsvětí) od známého průzkumníka jeskyní a tunelů Heinricha Kusche a jeho manželky Ingrid Kusch. Napsali několik knih o starověkých jeskynních a tunelových systémech v Rakousku, Asii a ve světě.
Autoři ve svých knihách dokázali, že před rokem 1580 lidé obchodovali s podzemními bytostmi pomocí celosvětové sítě tunelů. V letech 1550 až 1590 katolická církev nařídila zapečetit všechny vchody do jeskyní a štol a zakázala komunikaci s podzemními lidmi. Byly uzavřeny úředním dekretem.
Heinrich a Ingrid Kusch využili dokumenty rakouské královské rodiny „Wurm“, uchovávané v královském archivu ve Vídni. Tento je z roku 1592 (viz foto). V textu se píše, že badatel nerostných hornin Strahler Arbogast objevil tunel (v rakouském městě Kalwang – město existuje dodnes). Okamžitě navázal kontakt s podzemním kmenem zvaným „Kamen“. Krátce nato začal „oboustranně výhodný“ obchod s Kameny. Ale církev zakázala obchodovat s lidmi z podzemí, protože jim šlo o „blaho široké veřejnosti“ a kvůli nějakým „událostem“.
Autoři našli řadu podpůrných informací té doby. Z dokumentu z roku 1580 vyplývá, že církev nařídila zasypat jámy, jeskyně a štoly pod městem Klosterneuburg v Rakousku. Podle autora tyto byly postaveny před tisíci lety. Církev nařídila, aby výplně byly utěsněny dvojitým cementem a naplněny vodou, aby se zajistilo, že nikdo nikdy nevystoupí zespodu.
Oficiální příkaz k uzavření podzemních civilizací byl vydán na Tridentském koncilu v roce 1550. Byl schválen a prosazován katolickou církví na Západě a pravoslavnou církví na východě. Nechyběl ani zástupce Osmanské říše. Celý tehdejší křesťanský svět a muslimský svět se dohodly na zapečetění tvz. „brán do pekla“. Rada se rozhodla, že vyhlášku nebude zveřejňovat – v té době to zjevně nebylo nic neobvyklého. Závažná rozhodnutí se uchovávala v církevních archivech, ale veřejnost je viděla jen zřídka. Existují však zprávy o církevních kázáních z té doby, ve kterých bylo lidem nařízeno uzavřít na svém území jámy, jeskyně, mohyly a vchody přes štoly. Byla to probíhající kampaň, která trvala stovky let (a možná až dodnes). Královské rodiny na celém světě dostaly příkaz, aby zajistily uzavření jeskyní a děr ve svých oblastech.
Další text z knihy „Geheime Unterwelt“, kterou napsala královská rodina jménem Ramming, převzatý z Královského archivu ve Vídni (AVA), byl zaznamenán v 18. století, zkopírován z textu napsaného v roce 1512. Text hovoří o rodině Rammingových, kteří byli kdysi „svobodnými zemědělci“, kteří si v roce 1130 postavili stejnojmenný hrad. Vzpomíná se na jejich rodokmen a fakt, že obchodovali „s podzemními lidmi Kara“ (toto je přímá citace). Uvádí také, že díky rodinným vazbám na lidi z podzemí mohli pomoci „uctívaným pánům z Černého kamene“ osamostatnit se.
Kdo byli „Pánové Černého kamene“? Podle autorů Kusha a jiných šlo o odštěpenou skupinu a nástupce templářských rytířů.
Staré dokumenty zmiňují obchodní vztahy s jinými podzemními lidmi kromě Kamenů: existuje rasa zvaná Unis, jiná zvaná Stirpas a lidé zvaní Sannadi…
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.