Chcete svobodu nebo otroctví? Když se takhle zeptám, tak si snad nikdo nevybere otroctví. (Možná kromě extrémních úchylů, co se na to dívaji tak, že zrovna oni budou ti otrokáři.) Když je ale tahle volba lidem opravdu prezentovaná, ne prostřednictvím jednoduchý otázky, ale skrz životní volby, vybere si 3/4 lidí otroctví. V čem je problém?

Kdo chce svobodu, tomu je třeba položit ještě jednu otázku: Co jste ochotni pro to udělat/obětovat? A v praxi se pak ukáže, že většina lidí pro to neudělá nic. Zato jsou ochotní udělat hodně (cokoliv?) pro komfort a pohodlnost. Bohužel ale nabízenej komfort je v naší společnosti obvykle přímá cesta k otroctví.

Drtivá většina lidí si vždycky vybere komfort před svobodou. Pravda, většinou si ani neuvědomujou, že si vybrali nesvobodu, ale to je součást toho problému. Lidi jdou po komfortu a vůbec při tom nepřemejšlí. To si Loutkáři dobře uvědomujou a hojně toho využívaji. Neustále nabízeji komfort a krok za krokem tak lidi zbavujou svobody.

Většina lidí chce pohodlí a jednoduchost. Žádný komplikace, žádný zbytečný starosti navíc, žádný složitý rozhodování, a hlavně proboha žádný myšlení! “Řekněte, kam mám jít, abych tam dostal něco zadarmo, a já půjdu. Že mě to možná zabije? No, ale je to zadarmo a nemusim dělat nic složitýho, ne?”


Když někoho napadne zotročit lidi tak, že jim bude nabízet nějaký triviální výhody, který pro ně budou pohodlný a nebude je to stát nic než vzdát se nějaký svobody, většina lidí okamžitě sedne na lep a ještě se pečlivě ujistí, že jsou dobře přilepení. No a někoho to evidentně napadlo a přesně to se tu děje.

Všichni “chtěji svobodu”, ale jak se ukazuje, svoboda je dost drahá a když nedáváte pozor, snadno mizí. A většina lidí pozor nedává. Stejně jako se dá zvíře oblbnout cukříkem nebo buřtíkem, daji se lidi snadno oblbnout mobilníma telefonama a podobnejma sra—, eh, hračkama, a často dokonce prázdnejma slibama notorickejch lhářů, což je celkem neuvěřitelný.

Loutkáři přišli na to, že když bude otroctví zadarmo (a se spoustou “výhod”) a svoboda drahá, nemusí se obávat, že by moc lidí opravdu stálo o svobodu. A tak ukrajujou svobodu a vedou všechny do ohrady a některý pak na jatka, a stačí jim jenom zajistit, že tou ztrátou svobody lidi vždycky získaji nějakou bezcennou blbost, která jim (aspoň zdánlivě nebo dočasně) zjednoduší nebo zpříjemní život.

Takhle se evidentně dá většina lidí donutit téměř k čemukoliv, a když se to dělá pomalu, nikdy si toho nevšimnou, a ještě si myslí, že se maji líp a líp. To je samozřejmě iluze, ale funguje to, protože jejich paměť je tak krátká, že si nikdy nedaji věci do souvislostí.

Triky, jak lidi donutit vzdát se svobody a ještě při tom dělat všelijaký hovadiny pro zábavu Loutkářů, jsou čím dál tím trapnější a průhlednější, ale většina to pořád nevidí. Takže Loutkáři něco všem zakážou, pod nějakou stupidní záminkou, a pak řeknou, že kdo se zřekne nějaký tý svobody, nějakejch těch práv, nebo toho soukromí, tomu bude udělená “výsada” dělat to, co donedávna mohli dělat všichni bez omezení.

A tak si lidi nechaji nasadit náhubky, vpravit do těla kdovíjaký toxický látky, a nechaji se na každym kroku sledovat, aby měli to úžasný “právo” jít třeba do restaurace. A ještě se posmívaji těm, co si radši ponechali nějakou tu svobodu, nenechali se otrávit, nedělaji jinejm šaška, a nejsou sledováni na každym kroku, ale do restaurace momentálně nesmí.

Když po roce smí do restaurace zase každej, ale škoda už je napáchaná a ta ukradená svoboda se už nevrátí – aspoň ne všechna – a soukromí už téměř neexistuje, lidi si neuvědomí, že se něčeho trvale vzdali a vlastně tim vůbec nic nezískali. Jen se mohli chvíli posmívat jinejm – to byla celá jejich “výhra”.

Svoboda v2.024

Jak vůbec ta dnešní “svoboda” vypadá a kolik jí máme? Čím argumentujou ti, co nám tvrdí, že “svobodu přece máme, ne?” Zásadní by měla bejt svoboda slova – když nemůžete věci říkat, natož dělat, tak to je jasnej konec. Podle autorit a zombíků svobodu slova máme. Jak to vypadá v praxi?

V oficiálních médiích si můžou svobodně psát, co chtěji – jen za takovýho drobnýho předpokladu, že to nebude v rozporu s agendou vládnoucího aparátu. Kdo bude psát jinak, bude z těch médií velmi rychle propuštěn (což se stává). To má ke svobodě zhruba tak blízko jako skok z okna k lítání. Nepředpokládám, že kdybyste si chtěli zalítat, tak vám vykopnutí z okna bude připadat jako lukrativní nabídka.

Na sociálních médiích si můžete taky psát, co chcete, akorát to nesmí bejt v rozporu s “pravidlama” těch korporací, co je vlastní, kterýžto pravidla jsou tak vágní, že nikdo netuší, co přesně znamenaji, a v praxi, jak všichni víme, to vypadá tak, že cokoliv, co řeknete, co je v rozporu s agendou globalparazitů, vám smažou, a když se to bude dít častějc, tak vám zablokujou účet. (Zatím účet těch asociálních médií, ale posouváme se do fáze, kdy už se blokujou i ty bankovní.) Takže shrnuto: “Máte svobodu dělat, co vám dovolíme.” Tak to díky – to jsme určitě všichni chtěli.

V alternativních médiích máte taky svobodu psát si, co chcete, a ani si nebude stěžovat váš šéf (kterýho možná ani nemáte). Akorát na vás bude systém útočit, dehonestovat vás, občas vám vypínat web, ačkoliv na něco takovýho nemá vůbec žádný právo, bude se do vás navážet Cemper a spol (kterej to sice u soudu prohraje, protože je to prolhanej kretén, ale máte s tim spoustu starostí a stojí vás to čas, nervy, atd.), budou se na vás podávat trestní oznámení, budete muset chodit k výslechu, a když si na vás zrovna někdo zasedne, tak za svoje názory můžete jít i do vězení. To všechno se tu děje.

Ale nejde jen o média. Se ztrátou zaměstnání a trestníma oznámeníma se můžete potýkat, i když něco řeknete ve škole nebo na spoustě jinejch míst. A k tomu se tu rozmáhá práskačská kultura, která ve svobodný společnosti nemůže existovat, protože tam neni co práskat. A vláda otevřeně navádí lidi, aby ji “informovali”, když někdo řekne něco, s čím vláda nesouhlasí. A tyhle nesouhlasiče pak pronásleduje a trestá.

Takže svoboda slova je tu jen “ve slově”, ale reálně ne. Svoboda s výhradama neni svoboda. Svoboda, která je následovaná tresty, neni svoboda. Svoboda, která vás neustále něco stojí, neni svoboda. Je tu jen falešná iluze svobody, ve kterou věří jen zombíci, jejichž definující vlastností je neschopnost samostatně myslet.

Pak tu máme spoustu dalších příkladů “svobody”, která je asi tak stejně hmatatelná jako pára nad hrncem. Například fuckcinace je “dobrovolná” (kromě případů, kdy je povinná), ale bez ní můžete přijít o všechno možný – o práci, o reputaci, o všelijaký práva, a musíte se někdy potýkat s neuvěřitelnou škálou problémů a komplikací. Jinými slovy, ta svoboda je drahá jako prase. Možná i dvě prasata.

Když někde vypukne válka, můžete svobodně mávat vlajkou jedný strany, včetně spřízněnejch vlajek nacistickýho charakteru, a to je v pohodě. Nicméně když si vezmete na demonstraci čepici v barvách vlastní země, který jsou čirou náhodou stejný jako barvy tý druhý válčící země (a nejmíň deseti jinejch zemí), tak to je najednou problém a už vás obviňujou z podpory terorismu, schvalování genocidy, a podobnejch nepříčetnejch hovadin.

Prostě teoreticky máte jako že “svobodu” (evidentně za předpokladu, že nevíte, co to slovo znamená), ale jakmile se vaše volba celkem v čemkoliv neshoduje s volbou psychopatů s nízkým IQ ze Strakovy mentální instituce, tak máte problémy. V zásadě můžete žít buď svobodně, nebo pohodlně – žít v rozporu s názory vlády se teoreticky “smí”, ale oni vám to znepříjemní, jak jen to jde.

Jinými slovy, svobodně si tu může připadat jen ten, kdo souhlasí s vládou (protože jemu vláda nijak neškodí) a je tak blbej, že nechápe rozdíl mezi svobodou vlastní a obecnou. To, že je takovej člověk otrok spokojenej, nijak nemění fakt, že je otrok.

Nedostatek svobody pocítí velice rychle kdokoliv, kdo se rozhodne samostatně myslet a dospěje k jinejm závěrům než vládnoucí paraziti. Zombíky tahle situace nijak nevzrušuje, protože pro dementy skutečnost, že někdo jinej než oni nemá svobodu, nijak neprotiřečí tomu, že “máme svobodu”. Absence svobody jinejch je pro ně v pořádku, protože tihle lidi si podle nich svobodu nezaslouží a měli by bejt trestáni co se do nich vejde.

Samozřejmě jak řek kdysi někdo, kdo neměl v hlavě vlašskej salát, ale mozek, “Když nevěříte ve svobodu pro vašeho nepřítele, nevěříte v ní vůbec.” (Nebo tak nějak to bylo.)

Nezávislost

Míra svobody koreluje s mírou nezávislosti. Kdo je nezávislej a soběstačnej, ten nemá důvod nechat si rozkazovat. Když jste na někom závislí, nezbejvá vám, než ho poslouchat, nebo trpět. Nezávislýho člověka neni možný omezovat a ovládat.

Míra svobody ve společnosti a výhled pro její budoucnost se teda dá odhadnout z míry nezávislosti lidí v populaci a trendů, který tu nezávislost mění jedním směrem nebo druhým. Stačí se trochu rozhlídnout kolem, a situace v naší současný společnosti je jasná.

Je evidentní, že parazitní jelita se snaží jakoukoliv nezávislost nejen omezovat, ale úplně zničit. Cokoliv, co vede k nezávislosti – jako vlastní zdroje potravy a energie – se omezuje, zakazuje, ruší, nebo aspoň komplikuje tunama byrokratický debility, kterou by nevymysleli ani v pekle, nebejt toho, že peklo je přesně tady.

V posledních letech je tenhle trend na steroidech – korporace a šmejdi jako deBill gAIDS skupujou zemědělsky užitečnou půdu, zakazuje se chov zvířat (který se kromě toho bokem vyvražďujou po tisících pod záminkama stejně průhledně trapnejma jako kovid), s těma, co žijou mimo veřejnou elektrickou síť, nebo se o to pokouší, se zachází jak se zločincema, na naprosto přirozený věci jako studně a podobně potřebujete povolení (což je fakt nehorázná úchylnost, když se nad tim člověk na chvilku zamyslí), a všechno se prakticky monopolizuje pod kontrolu korporací, který jsou pod kontrolou globalparazitů.

Na nezávislost se pohlíží jako na nebezpečný chování hraničící s terorismem. Že by naopak tenhle pohled na věc měl bejt vstupenkou do blázince, se zarputile přehlíží. Parazitní jelita se už vůbec netají s tim, že z nás chtěji mít totální otroky. Nezávislost by měla bejt naším cílem – a v technologicky pokročilý společnosti bysme se k ní logicky měli každym dnem blížit – ale místo toho je na každym kroku blokovaná. Jen úplnej idiot může ještě uvěřit, že vlády “to s náma myslí dobře“.

Aby se zvýšila obecná závislost normálních lidí na nenormálních parazitech, centralizuje se moc a vytváří se větší a větší, tj. nadnárodní a globální, organizace, který maji za úkol co nejjednodušejc buzerovat a omezovat co největší část zemský populace, ideálně úplně celou.

Přesně k tomu jsou tu Organizace Spojenejch Nádorů, Evropská Uhnije, WHO, WEF, atd. Že je cílem globalparazitů jedna světová vláda, se dávno přeneslo ze sféry konspiračních “teorií” do sféry každodenní reality. V posledních letech k tomu začali otevřeně říkat, že nebudete nic vlastnit (protože všechno včetně vás budou vlastnit oni) a ještě budete rádi (nevim teda za co, ale prej jo).

K destrukci nezávislosti patří pochopitelně i ta digitalizace, která nad náma visí jak Damoklův meč. Ta tu závislost vlastně završí, protože celá pointa je, že když budete závislí na digitální měně a byrokracii, nad kterou nebudete mít vůbec žádnou kontrolu, budete závislí na 100%.

Myšlenka, že by patokracie chtěla všechny očipovat a tak je ovládat, neni nijak nová. V roce 2009 se o ni podělil Aaron Russo v celkem legendárním rozhovoru s Alexem Jonesem. Tou dobou už o tomhle plánu věděl desítky let a měl to přímo z rodiny Rockefellerů. Samozřejmě to byla “totálně ujetá konspirační teorie”, který může věřit jen magor, a jen nějakou nepochopitelnou náhodou se krok za krokem naplňuje.

Aby se tahle “total control” a eliminace nezávislosti dala zrealizovat, museli PPP přijít na způsob, jak do toho nalákat lidi “po dobrym”, protože silou to jde špatně. A objevili celkem jednoduchej způsob – spojit závislost a otroctví s komfortem. A drtivá většina lidí jim skáče do pastičky a pochvalujou si, jak je ta pastička hezky vymalovaná a je v ní měkká peřina. Jak to řikal Smoljak? Debil, blbeček, debil, blbeček… (Jen támhle vzadu vedle sebe sedí Pekarová s Adamovou.)

Rozhodování zombíků

Když psychologové zkoušeli, co si lidi vyberou, když se jim nabídne dostat buď 1000 korun teď nebo 2000 za měsíc, většina lidí si vybere tu první možnost, ačkoliv je to evidentně úplně stupidní volba. Vyplatí se to snad jen tehdy, když musíte do zejtřka zaplatit 1000 korun, jinak vám mafie usekne ruku.

I v případě, kdy sotva přežíváte a nemáte nikdy dost, a tudíž použijete důvod “ale já ty prachy potřebuju teď“, se vám to většinou nevyplatí, protože za chvíli stejně budete muset hledat jinej zdroj peněz, až zase nebudete mít dost. Takže místo 1000 korun teď a pak měsíc hledat jinej zdroj byste mohli měsíc hledat jinej zdroj a pak mít 2000.

Většina lidí tohle ale nějak nedokáže domyslet a zaměřujou se na to, čim jim někdo mává před očima. Jak blbečkové. Bez toho “jak”. Takže když lidem nabídnete buď okamžitej zisk nebo dlouhodobej blahobyt, většina lidí vybere to první. To je jednak tragédie pro všechny ty pitomce, co nevidí dál než na špičku vlastního nosu, ale taky pro celou společnost řízenou psychopatickejma parazitama.

Většina lidí se zřekne dlouhodobýho blahobytu, když jim zamáváte před očima nějakou hračkou, která je pro ně dostupná teď a poskytne jim nějaký potěšení nebo zábavu. Taková společnost ale nemůže mít svobodu. Jakmile se najde někdo, kdo jim ji chce sebrat, dosáhne toho snadno.

Navíc pak ještě může tvrdit, že se lidi zřekli svobody sami a dobrovolně, což je u většiny pravda. Zřekli se svobody, protože radši chtěli mít telefon, nebo levnější Internet, nebo menší splátky za hypotéku, nebo prostě cokoliv, co rozhodně nemá cenu jejich svobody, což si ale zjevně nespočítali. Ti, co si to spočítali, obvykle přijdou o tu svobodu taky, protože se musí podřídit retardovaný většině.

Zřeknutím se svobody ve prospěch pohodlí je například i to, že někdo používá Goolag nebo Fujsbuk. Tihle lidi se dobrovolně nechaji špehovat a nechaji si cenzurovat vlastní projev jen proto, že je to snadný. Asi tak o 1% snadnější než založit si účet někde jinde, ale asi jim to stačí. A dělá to tak většina lidí. Fujsbuk možná neni v životě tak velkej problém, ale ukazuje to, že je to v mentalitě těch lidí, a oni pak takhle dělaji všechno. Vždycky se to toho otroctví a závislosti přihlásí dobrovolně jen proto, že jim to v tu chvíli připadá pohodlný (a dělaji to tak ostatní).

Dokud se lidi nezbaví takhle stupidního přístupu k životu, bude otroctví převládat nad svobodou. Svoboda bude, až si jí lidi začnou vážit. Až budou ochotni pro ni něco udělat, nebo aspoň dávat trochu pozor na to, aby nedělali věci, kterejma o ni jasně přijdou. Svoboda nemůže existovat v populaci, která neumí samostatně myslet.

Máme populaci plnou lidí, kterejm když dáte panel se 4 tlačítky, a řeknete jim, k čemu maji používat dvě z nich, tak to budou dělat a nikdy je nenapadne se zeptat, na co jsou ty druhý dvě. Normální člověk se samozřejmě zeptá a nejspíš to nebude trvat dlouho. Nebo to sám vyzkouší (pokud to nevypadá, že by to mohly bejt tlačítka na odpal nukleárek nebo tak něco).

Zombík ne. Ten je spokojenej s plněním instrukcí, na kterejch ani nemusí vůbec nic chápat, a nenapadne ho zamyslet se nad ničim, co po něm nikdo nechce. Normální člověk se zajímá o ten svět kolem sebe, zkoumá ho a chce o něm něco vědět. Když mu řeknete “Tyhle dvě tlačítka otvíraji a zavíraji dveře”, zeptá se, co dělaji ty druhý dvě tlačítka vedle. Zombík ne. Bude otevírat dveře podle instrukcí, a jestli by mu tlačítko č. 3 dalo milión korun, tak na to nikdy nepřijde.

Zombík je v otroctví spokojenej, pokud má aspoň trochu nějakýho komfortu. Jde ale jen po tom komfortu, o kterym ví – kterej mu někdo nabídne. Nikdy nic nevylepší, nikdy nic nevynalezne, nikdy se nad ničim pořádně nezamyslí. Ale když mu zamáváte před xichtem něčim, co vypadá zajímavě, tak to chce, i když to ve skutečnosti vůbec na nic nepotřebuje, a jestli má kvůli tomu podepsat, že se vzdává nějakejch práv, tak snad ani nepochopí, že to udělal, protože to by opět vyžadovalo samostatný myšlení.

Ta snadná manipulovatelnost se projevuje třeba i tim, proti čemu zombíci protestujou a co bojkotujou. Normální člověk bojkotuje, co se mu nelíbí. Zombík bojkotuje, co mu řeknou v televizi, že má bojkotovat. Rozhodně nebude bojkotovat Goolag a Fujsbuk, protože to mu kurva nikdo neřek!

S takhle tragickou mentalitou se může společnost se svobodou rozloučit. Pod záminkou prchavýho a omezenýho komfortu se člověk dobrovolně nechá zavřít do vězení, a ještě bude řvát na ty lidi, co se zavřít nenechali, že jsou to hloupí dezoláti nebo nějakou jinou chytrost, kterou ho opět naučili v televizi, protože sám by ji rozhodně nevymyslel.

Komfort je do jistý míry logická potřeba a neni s nim ve svojí podstatě nic v nepořádku. Problém je, když někdo jde jenom po tom komfortu a ničeho jinýho si ani nevšímá. Pak vletí do každý pasti parazitů a pro pár třpytících se cetek se nechá okrást o něco opravdu hodnotnýho.

Kromě toho to má i nějakej duchovní rozměr. Celá pointa existence je něco se učit. Učení se probíhá skrz překonávání překážek. Touha po komfortu je touha překážkám se vyhybat. Kdo jde jen po komfortu, ten v podstatě říká, že se nic učit nechce. Kdo chce komfort, ten se nechce vyvíjet. Chce jen líně hnít, až z něj bude ten “starej” typ zombíka, co má nejen mrtvej mozek, ale i shnilý tělo.

Jestli chce společnost svobodu, musí se lidi naučit samostatně myslet, rozhodovat se sami za sebe a ne na podnět politiků a médií, a nehrnout se automaticky do všeho, co vypadá pohodlně. Jinak je otroctví nevyhnutelný.

https://antivirus.22web.org/av/240124-nezavislost-versus-otroctvi-skrz-nabizenej-komfort.htm