JAK PENÍZE ZOTROČUJÍ LIDSTVO?

(Bail- ins a bail-out jsou systémy navržené tak, aby zabránili úplnému krachu banky. Rozdíl spočívá v tom, kdo nese finanční břemeno záchrany banky. Jestli vláda té které země, nebo někdo jiný, nějaká depozitní instituce. Dát bankám pravomoc používat dluh jako vlastní kapitál snižuje tlak a břemeno daňových poplatníků. Banky jako takové jsou odpovědné svým akcionářům, držitelům dluhů a vkladatelům. Ustanovení o bail-in bankách v Dodd-Frankově zákoně se do značné míry odrazilo po přeshraničním rámci a požadavcích uvedených v mezinárodních reformách Basel III 2 pro bankovní systém Evropské unie.)

Z dlouhodobého hlediska vede bankovnictví částečných rezerv vždy jen k nadměrné nabídce peněz a tím pádem také k růstu spotřebitelských cen a aktiv, nazývaných jako inflace . Inflace spotřebitelských cen je ale zjevně ve skutečnosti jen vládní krádež a poškozuje vždy mnohem méně bohaté, a to tím, že zvyšuje jejich životní náklady, zatímco inflace cen aktiv prospívá bohatým tím, že vlastně zvyšuje papírovou hodnotu jejich aktiv.

Výsadou tvorby peněz je pak možnost dodatečného financování bankovního sektoru

Vzhledem k tomu, že banky shromažďují úroky z peněz vytvořených z ničeho, které tedy také nic nestojí, tak celá společnost za to platí ve formě daní a úrokových poplatků, aby se kompenzovaly případné výdaje. Dokonce i úroky z veřejného dluhu jsou doslova vytvořené z ničeho.

Stručně řečeno, chazarské soukromé banky jsou přímými příjemci současného systému částečných rezerv, ale na úkor všech občanů. Tito zločinci také zcela záměrně způsobili současnou finanční krizi.

Mělo by být asi už jasné, že peníze si v tomto prostředí zkrátka nikdy nemohou udržet svou skutečnou hodnotu. Pokud si měna zachová svou hodnotu, tak úřady jen mají o to méně důvodů lhát o její výkonnosti. Mohou čestně prohlásit, že peníze jsou zdravé a že úspory jejich občanů jsou rok od roku o něco vyšší. Spořitelé jsou pak skutečně odměňováni za spoření, zatímco dlužníci jsou naopak úroky trestáni za své utrácení.

Když je bankovnictví částečných rezerv zrušeno, tak banky již nadále nejsou rozšiřovateli záplavy nově vytištěných peněz, jsou tím ale také mnohem méně silné, mají menší motivaci poskytovat nerozumné půjčky za přímý příjem z provizí a kontrolují rovněž mnohem méně zdrojů.

Selhání frakčních rezerv

Systém frakčních rezerv má ale tři zásadní chyby, které narušují celý mechanismus zpětné vazby, který je přitom naprosto nezbytný pro volné trhy. Tyto vady jsou:

• Pokud příliš mnoho střadatelů chce své peníze zpět najednou, tak jsou vždy zklamaní a banka zkrachuje, protože své nesplacené půjčky zkrátka nedokáže převést na hotovost dostatečně rychle tak, aby dokonale uspokojila požadavky střadatelů. V konečném důsledku to pokaždé vede pouze k větší nedůvěře a potažmo k útěku bank ze systému – systém selže.

• Systém si sám nevyhnutelně ničí vlastní měnu. Může vytvářet prakticky neomezené množství úvěrů, ale úvěr není bohatství. Výsledkem je vždy jen devalvace měny, která vynáší stále méně v poměru k reálnému bohatství ekonomiky, což má za následek opět inflaci, rozhodně nejsou přijatelným uchovatelem hodnoty.

• Narušuje trhy a špatně alokuje zdroje. Aby si udrželi mýtus, že papírové peníze jsou stejně dobré jako zlaté a stříbrné mince, tak spoléhají bankéři na vlády tím, že požadují, aby původní „ peníze z důvěry“ i „dluhové peníze“, které vytvořili, obíhaly v „ekvivalentní hodnotě“, zatímco ty druhé by ale mohly pouze být přijati se slevou a to právě kvůli souvisejícímu riziku.

Falešné peníze

Pokud chcete vědět, kdo jsou vlastně ti vůbec nejzločinnější podvodníci s penězi na této planetě a jak to celé funguje, měli byste si přečíst tento článek až úplně do konce. Neexistuje totiž na světě větší podvod než ten, kterého se dopouštějí centrální bankéři. Federální rezervní systém, ECB. BoJ atd. totiž naprosto„nelegálně“ získaly monopol na vydávání peněz a na kontrolu jejich nabídky. Mohou kdykoliv zvýšit nebo snížit svou finanční rozvahu, a to zcela zdarma, kdykoliv chtějí, a to nákupem aktiv za své falešné peníze, což je většinou věčný státní dluh.

Centrální banky od roku 2008 již zhruba pětinásobně zvýšily upravenou měnovou bázi, přičemž úrokové sazby udržovaly stále blízko nuly. Jinými slovy, neustále manipulují s nabídkou peněz a s úrokovými sazbami, aby tím zachránili banky a ufinancovali obrovské vládní deficity.

Peníze tvoří minimálně polovinu téměř každé transakce. Manipulace s penězi je přitom ale manipulací celého ekonomického systému. Základní jednotkou systému jsou tedy peníze, které svět nikdy předtím neměl; fiat dolar po roce 1971 a později také euro. Jsou to papírové peníze – mají takovou hodnotu, jakou si lidé myslí, že stojí za to, spravované lidmi, kteří si myslí, že by se měly stát, s postupem času méně.

Ekonom Richard Duncan ve své knize „The New Depression“ poukazuje na to, že množství likvidních rezerv, které banky musí držet proti svým půjčkám, je nyní tak malé, že neexistuje „téměř žádný limit“ na množství úvěrů, které systém ještě může vytvořit a které má již. vytvořené. Banky jsou povinny pouze udržovat určitý „poměr kapitálové dostupnosti“. To jediné vlastně omezuje jejich půjčování na násobek jejich vlastního kapitálu, což jsou ale přitom vždy peníze jejich akcionářů.

Peníze jsou samozřejmě cenné jen do té doby, dokud jich není příliš mnoho. Trh sice může absorbovat trochu falešných peněz. Ale je tu určitý maximální limit. A tento limit se výrazně zvýšil díky:

• Globální nadměrné výrobní kapacita, financované předchozími výpůjčkami.
• Obrovský přebytek levné pracovní síly, který je také z velké části generovaný úvěrovou expanzí za posledních 30 let.

Bez těchto dvou jedinečných okolností by tak nezodpovědná politika centrálních bank – QE a ZIRP – pravděpodobně způsobila ještě větší nárůst inflace až do dvouciferných hodnot nebo dokonce ještě výše.

Dále se nemusíme starat o to, kolik si vlády půjčují. Centrální banky nakupují dluhopisy od vlád – a drží je ve svých finančních rozvahách – vracejí platby úroků – a celá věc je zapomenuta. A když tyto dluhopisy dosáhnou své doby splatnosti, mohou centrální banky použít splacenou jistinu k nákupu dalšího vládního dluhu!

Ve skutečnosti současná skupina centrálních bankéřů dělá něco, o čem se předchozím centrálním bankéřům mohlo jen zdát, totiž: tiskne si peníze bez způsobení inflace.

Shrnutí celého finančního podvodu

Neoprávněné „zastavení“ peněz získané na základě důvěry občanů centrálním bankám za účelem vytvoření dluhových peněz je neomluvitelným trestným činem vlády.

Zastavení zástavy za bezcenné dluhové peníze, vytvořené z ničeho a poté ekvivalentní spojením víry v ně s penězi z důvěry.

Kvůli této manipulaci jsou pak vytvářeny daně, které mají občany vlastně donutit zaplatit za vymyšlený a hlavně „věčný“ státní dluh, což je samo o sobě absurdní a absolutně nemožné, a následně jej splatit v měně vydané stejnou centrální bankou, která ale přitom vznikla z ničeho!

A to, že jsou následně smíchané s penězi, které jsou již v oběhu, tak činí celý tento podvod neviditelným.

Kolaps globálního bankovního systému

Jakmile pochopíme celý tento podvod s penězi, proč bychom měli být povinni tyto půjčky ještě vůbec splácet? Odkud ty peníze pocházejí? Nepocházejí od daňových poplatníků. Přišli jakoby odnikud, ostatně jako všechny další peníze ve zbytku světa. Ale co když se jim to nevrátí? Jaký je v tom rozdíl? VŮBEC ŽÁDNÝ.

Doporučujeme tento článek jednak dále sdílet ale také uchovávat pro budoucí použití. Přečtěte si jej tak často, jak je to potřeba, abyste plně porozuměli tomu, co bylo podniknuto k zotročení lidstva již po staletí.

V novém 5D světě ale již nebudou hrát peníze žádnou roli, protože jich bude zkrátka dostatek pro každého.

To je ale přitom jen začátek!

5D posun totiž okamžitě změní celou vaši realitu

𝐀𝐫𝐜𝐡𝐚𝐧𝐠𝐞𝐥 𝐌𝐢𝐜𝐡𝐚𝐞𝐥