Postupně se ale na Zemi dostali i představitelé Temných sil, kteří území neměli žádné. Stanovili si za úkol zlikvidovat potomky Nebeského rodu Asy – Velkou Rasu, a tím Zemi dostat pod nadvládu Temných sil. Planeta Země leží na hranici světů Světla a Temna a je o ni velký zájem a tyto temné síly o ni od pradávna svádí velký boj.

Prvopočáteční osídlení prvními kolonizátory se stalo podle slovansko-árijských Véd zhruba před jednou miliardou let. Dějiny Slovanů jsou tak mnohem a mnohem starší, než jak by mnohým dovolila myslet si i ta nejbujnější fantazie, natož současná dogmaticky přijímaná historie.

Současně diktovaná historie nám byla vnucena po násilné kristianizaci. I samotné slovo “historie” je složenina slov his + tory = z tóry = z dějin Judejského lidu. Český název pro minulé události vychází ze slovanského základu – “dějiny”.

Křesťanství je náboženství, které slibuje výměnou za utrpení v životě na zemi posmrtný ráj v nebi. Víme ale vůbec, kam nás to po smrti lákají? Nebe (staroslovansky “Nebo”) Ne = Není, Bo = Boha, to znamená, že Nebe je místo, kde není Bůh. Naopak křesťané vůbec nehovoří o Nebesích. Slovo – “Nebesa” totiž znamená Ne = není, Běs = zvířecí inkarnace z Temného světa. Takže Nebesa jsou místem bezpečným, kde “není Běsa” a nepůsobí zde temné síly.

Slované měli vysokou kulturní úroveň a také měli hluboké a zevrubné astronomické vědomosti, což dokazují mnohé informace zapsané ve Védách. Ty jsou tak dokonalé a obsažné, že dnešní věda ještě zdaleka neobjevila vše, co obsahují dochované textové fragmenty. Naši dávní Předkové znali všechny planety naší sluneční soustavy včetně jejich velikostí a period jejich oběhu okolo Slunce. Jednotlivá souhvězdí spojovali do Čertogů, které tvoří množství slunečných a hvězdných systémů.

Hvězdami nazývali nebeské svítící objekty, kolem nichž obíhalo méně než sedm zemí. Slunci byly nazývány ty nebeské svítící objekty, které měly kolem sebe více jak sedm zemí. Země (dnes planety – tento výraz se používá až od počátku 20. století, Řekové tak nazývali bludné hvězdy) jsou nebeská tělesa obíhající kolem sluncí nebo hvězd po samostatných orbitálních drahách. Luny (měsíce) jsou nebeská tělesa obíhající kolem zemí.

Naši Předkové také moc dobře věděli, že každá struktura ve Vesmíru pohlcuje a vylučuje energii (hmotu), což dokazuje, že je živá. Věděli, že naše Sluneční soustava je součástí Mléčné dráhy, která se otáčí kolem svého středu, jenž nazývali Svarga, a vytváří čtyřramennou svastiku. Naše Sluneční soustava je na konci jednoho z ramen. Jeden její oběh kolem středu galaxie Svargy se nazývá Svaroží kruh, který trvá 25 920 let. Ten se dělil na šestnáct čertogů, z nichž každý byl dlouhý 1/16 svarožího kruhu – tedy 1620 let.

Slunce naší Sluneční soustavy se nazývalo – Jarila a Země – Midgard. Země (planety) obíhající kolem Slunce – Jarily tvoří tři pásy po devíti planetách. Sami si spočítáte, kolik jich zná naše věda. A to ještě astronomové planetu Pluto = Zem Via v r. 2006 na kongresu astronomů v Praze vyloučili ze seznamu planet pro její nízkou hmotnost. Mezi Marsem (Zem Oreja) a Jupiterem (Zem Peruna) je dnes pás asteroidů, dříve tam byla planeta (Zem Dei, která měla i svoji Lunu), ale byla v jedné z válek zničena.

Souhvězdí, jak již bylo řečeno, se nazývala Čertogy a všechna viditelná na severní polokouli byla rozdělená do šestnácti Čertogů a každý z nich ochraňoval jeden z dávných Bohů. Rok 2012 (7520) je posledním rokem Čertogu Lišky, který byl pod ochranou Bohyně Moreny, rokem 2013 (7521) jsme vstoupili do nového čertogu – Čertogu Vlka, který ochraňuje Bůh Veles.

S tímto přechodem je spojená změna galaktických záření vycházející z nebeských čertogů (souhvězdí), která dopadají na Zemi – Midgard. Díky tomuto zesilujícímu se záření, které má obrovský vliv na vše živé, máme nyní možnost změnit náš postoj a vztah k Přírodě, k Zemi i k sobě samým a uvést tak svůj život zpět do harmonie, v níž naši dávní Předkové dříve žili a opět tak umožnit Světlu vrátit se na Zem – Midgard.

Vrátíme-li se hodně tisíc let zpět do minulosti, zjistíme, že “RASA” je zkratka slov Rod Asů Strany Asů (Strany = kraje). Asové jsou potomky Bílých Bohů, Árijců (Pozemšťanů – potomků Bohů, žijících na Zemi), kteří obývali území nazývané Asia – Velká Tartarie. Termín Asia znamenal “krajina” Asů a Asia znamenala – “As i já”. Bílá nebo Sviata Rasa, o níž se ve Védách hovoří, je lid jasný, čistý, moudrý, zářící, který je spojený se Světlem (Bohem) a také pochází ze Světla a (Boha). Zde ale nemluvíme o “svatém” a “Bohu” v křesťanském pojetí a “bílé rase”, současného dělení ras.

Asia byla Dŕžavou Asů. Jejím základem byl národ, což v tehdejším chápání znamenalo souhrn rodů s mnoha rodinami. Dŕžavy oproti státu nemají vládce. Jsou to zřízení založené na znalosti informačně-energetické struktury člověka a život v takovém zřízení je založen na dodržování (Dŕžavě – držení – dodržování) života v harmonii s Přírodou, na dodržování Přikázání ctící své Bohy a Předky podle slovansko-árijských véd a na konání podle svého Svědomí (což znamenalo chránit a rozvíjet “světlé vědomí”).

V takovéto společnosti se lidé sice dělili na “kasty”, ale nikoliv kasty dle hinduistického již rozdělujícího systému, který tvrdě a nekompromisně rozděluje lidí, jak to můžeme dnes vidět v současné Indii. Kasty podle slovansko-árijských véd jen sdružovaly lidi stejných schopností. Nezáleželo tedy na postavení rodiny v rámci rodu, bohatství a postavení, ale na vrozených schopnostech dítěte, které se tehdy určovaly podle tvaru a barvy aury.

Společnost, která byla postavená na hlubokém poznání a na těchto pravidlech, využívala vrozené schopnosti jedince, ke spokojenosti všech a v průběhu života se učením tyto dovednosti prohlubovaly. Neustálou péčí a obranou těchto védských hodnot vznikla velmi kompaktní, harmonická a odolná struktura společenského zřízení. Taková společnost byla velmi silná a z venku nenarušitelná. Úspěšně odolávala “Temným silám” a přetrvala dlouhá tisíciletí.

Teprve v dějinách nám již historicky známých se do slovansko-árijských rodů mísilo cizí obyvatelstvo, které s sebou přineslo zjednodušené, zmanipulované víry, živočišnost a potlačování duchovností materializmem. Zmanipulované víry již obsahovaly zkreslené nebo již neměly v sobě vůbec žádné informace o minulosti, stavbě Vesmíru, Země a důležitosti Světla poznání a Svědomí. Toto vše postupně zevnitř nahlodávalo vnitřní prastarý systém Slovanů a Árijců, oslabovalo ho, až nakonec došlo k duchovně-morální degradaci celého národa.

Výsledkem byl přechod z Dŕžavy na státní zřízení s vládou lidí nízké morálky dychtících po moci, bohatství a rozkoši. Došlo k násilné kristianizaci, přetržení spojení s Moudrostí, Věděním Předků a nucenému přijetí cizí víry v jednoho Boha, která z nás cíleně udělala pouze otroky, služebníky boží a již novorozenci v ní pykají za hříchy světa. Tato víra s sebou přinesla Slovanům otroctví, smrt a záhubu, nikoliv rozkvět a Světlo poznání.