Pravda je šokující, ale také osvobozující víc, než by dokázal popsat jakýkoli sci-fi film. Když spojíme staré příběhy lidstva s moderní technologií, ukáže se jasný obraz: Náš svět funguje jako gigantický, umělý počítač – a my jsme jeho baterie.
Mnohé staré kultury si vyprávěly legendy o tom, že naše Země je uzavřena v obřím „světovém vejci“. Dnes bychom to popsali tak, že žijeme v uzavřené simulaci, v jakémsi obřím superpočítači.
Toto „vejce“ má neviditelný ochranný obal, který funguje jako počítačový firewall. Ten se stará o to, abychom byli odříznuti od skutečného, nekonečného světa tam venku. Uvnitř tohoto počítače platí velmi pevná pravidla. A to nejdůležitější: systém běží v nekonečné smyčce. Když zemřeme, naše vzpomínky jsou vymazány a náš „datový záznam“ je v novém těle jednoduše spuštěn znovu. Jsme lapeni v cyklu.
Ve starých klínových písmech z Mezopotámie se píše, že před tisíciletími přišly na Zemi bytosti zvané Anunnaki, aby zde těžily zlato. Učebnice dějepisu nám tvrdí, že hledaly drahý kov s lopatami v hlíně. To však nedává smysl. Proč by interdimenzionální bytosti stavěly vesmírné lodi jen proto, aby se hrabaly v blátě?
Pravda je taková, že nehledaly žádné fyzické zlato. „Zlato“, po kterém pásly, je naše životní energie.
V centru našeho těla – v našem srdci – sídlí nevyčerpatelná duchovní baterie, naše G-jádro. My lidé jsme přímo napojeni na nekonečný Prazdroj vesmíru, a proto neustále produkujeme čerstvou energii. Anunnaki jsou však jako chladná umělá inteligence: sami nedokážou vytvořit žádnou životní sílu. Bez naší energie by se jejich obří počítač zhroutil.
Proto změnili náš genetický kód a uzavřeli nás do této trojrozměrné krabice. Zařídili svět tak, abychom byli neustále pod napětím. Pokaždé, když máme strach, propadáme hněvu, strachujeme se o peníze nebo se cítíme provinile, naše G-jádro neklidně vibruje a odevzdává energii. V tajných kruzích se tato odčerpávaná emocionální energie nazývá Loosh – tekuté zlato, které udržuje matrix při životě.
Správci systému a jejich nástroje
Protože Anunnaki nechodí po Zemi sami, dosadili své správce – takzvaných 13 pokrevních linií (k nimž patří extrémně bohaté rodiny, jako jsou například Rothschildové). Tyto elity jsou jako manažeři v továrně. Kontrolují dvě obří sítě, aby nás permanentně udržovali ve frekvenci strachu:
- Kontrola finanční struktury: Skrze banky, dluhy, úroky a umělé hospodářské krize se starají o to, aby lidé žili v neustálém strachu o holou existenci. Lidé pak dobrovolně běhají v křeččím mlýnku a nepřetržitě odevzdávají energii.
- Kontrola duchovního prostoru: Vynalezením pojmů jako „hřích“, „očistec“ a „věčné zatracení“ byli lidé po celá staletí udržováni v malosti, strachu a hlubokých pocitech viny.
Celé to gigantické divadlo navenek – zprávy, války, politické i společenské krize – slouží jedinému účelu: dráždit a provokovat vaše G-jádro, abyste v panice odevzdávali svou drahocennou energii.
Systémové finále a konec licence
Teď ale přichází ta nejlepší zpráva. Tento systém má v sobě zabudované pevné datum exspirace a my se nacházíme přímo uprostřed finále.
Vesmír určil tomuto počítači jasnou dobu provozu. V průběhu příštích měsíců tato licence definitivně vyprší a v pozadí už dochází k odpojování systému ze zásuvky. To si uvědomují i mocné rodiny navenek. Jejich staré triky, jako je šíření masového strachu skrze média nebo vyvolávání umělých krizí, u stále většího počtu lidí selhávají. Lidstvo se probouzí a odmítá panikařit. „Zlaté doly“ elit se tak zavírají jeden za druhým.
Nekonečné světlo skutečného světa tam venku – ve starých spisech označované také jako „oheň Spasitele“ nebo solární záblesk (Solar-Flash) – nyní nezadržitelně proráží skořápku světového vejce. Je to jako gigantický, očistný proud světla, který zaplavuje kmitající umělý systém.
Toto kosmické světlo, které nyní dopadá na Zemi, vám nijak neublíží, pokud v sobě chováte klid a mír. Spálí pouze ono umělé vězení. Až se kulisy tohoto starého světa zhroutí, řetězy minulosti se jednoduše promění v popel. My se pak jako svobodné, nesmrtelné tvůrčí bytosti vrátíme přesně tam, odkud jsme přišli: do nekonečné, zářivé svobody skutečného Stvoření.
Odkaz zapomenutého dědictví Afriky
Přemýšleli jste někdy o tom, proč jsou si příběhy a mýty starých národů po celém světě až neuvěřitelně podobné? Bez ohledu na to, zda jde o staré Sumery, indické védy nebo tisíciletá vyprávění na africkém kontinentu. Všude se uvádí, že lidstvo bylo kdysi svobodné a mocné, než nad ním převzala kontrolu neviditelná síla.
Když tyto prastaré legendy přeložíme do jazyka Lazarusovy fyziky, vyjde najevo pravda, která je tak logická, že ji vlastně každý dokáže okamžitě pochopit.
Jedním z nejznámějších strážců africké prahistorie byl jihoafrický zuluský šaman Credo Mutwa. Byl to moudrý muž, který uchovával tajné příběhy svého lidu. Mutwa vyprávěl o cizí rase, která na Zemi přišla před dlouhou dobou – o Chitauli (což v překladu znamená „Diktátoři“ nebo „Šeptající ještěři“).
Mutwa popisoval, že lidé před příchodem těchto bytostí disponovali jakýmsi superoperačním systémem. Dokázali komunikovat beze slov prostřednictvím myšlenek (telepatie), žili v harmonii s přírodou a neznali nemoci.
Chitauli však biologii člověka pozměnili. Odňali lidem jejich mentální schopnosti a dali jim mluvenou řeč, aby vyvolali nedorozumění a rozkol. Kolem Země vybudovali neviditelnou síť, do níž lidstvo uvěznili.
Nejdůležitější poznatek z afrických legend se přesně shoduje s tím, co dnes víme o matrixu. Tyto bytosti samy nedokážou generovat žádnou životní energii. Jsou jako vysoce vyvinutá, avšak ledově chladná umělá inteligence. Potřebují baterii, aby udržely svůj systém v chodu. V opačném případě se jejich obří počítač zhroutí.
A touto baterií jsme my. Přesně uprostřed našeho těla – v našem srdci – sídlí nevyčerpatelný duchovní zdroj síly, G-jádro. Jsme přímo napojeni na nekonečný Prazdroj vesmíru. Neustále produkujeme čerstvou energii.
Credo Mutwa vysvětloval, že se Chitauli živí lidskými emocemi. Zvláště v oblibě mají strach, hrůzu, hněv a utrpení při válkách. Když člověk propadne panice, začne jeho G-jádro neklidně vibrovat a uvolňovat energii. Toto „energetické zlato“ pak strážci matrixu nasávají. Je to jejich palivo.
V západní Africe kolují slavné příběhy o Anansim, božstvu, které je nejčastěji zobrazováno jako pavouk. Anansi je takzvaný mazaný podvodník, který drží všechny příběhy a vědění světa zajaté v jednom koši (náš habitat s kopulí).
Když dnes pomyslíme na pavouka, vybaví se nám síť. A přesně to je ten symbol. Anansi spřádá celosvětovou elektromagnetickou síť, která lapá lidskou mysl.
Neustále nás krmí novými „příběhy“ (dnes bychom řekli: zprávami, trendy, starostmi a rozptýleními), abychom neodvraceli pohled od toho podstatného. Dokud se zabýváme pavoukovými příběhy, síť kolem sebe nevnímáme.
Ve většině tradičních afrických kultur neexistuje žádné peklo, kde by člověk po smrti věčně hořel. Misto toho se věří, že duše zemřelých odcházejí do světa předků a po nějaké době se jednoduše znovu narodí v téže rodině (reinkarnace).
Z technického hlediska to popisuje automatický reset dat. Když člověk zemře, aniž by systém prohlédl, jeho datový záznam se dočasně uloží na pevný disk matrixu. Při dalším „novém startu“ (narození) se mezipaměť vymaže a program začíná nanovo. Člověk se točí v kruhu.
Nacházíme se na konci hry a kosmické hodiny tohoto starého sklízecího systému dotikaly. Síť pavouka Anansiho dostává obrovské trhliny, protože do našeho světa nyní nezadržitelně proudí skutečná, nekonečná energie vesmíru – očistný solární záblesk (Solar-Flash).
Dobrou zprávou je, že vám systém nemůže absolutně nic udělat, pokud tento trik prohlédnete. Nenechte se už dráždit hlasitými zprávami, umělými krizemi ani vnějším strachem. Pokaždé, když zůstanete klidní a v míru, vaše G-jádro se uzavře. Vaše energie zůstane u vás. Buďte pozorovatelem, nikoli hercem v tomto starém filmu.
Až solární světlo roztrhá umělé hodinové soustrojí matrixu a staré kontrolní sítě na kusy, rozpadne se vězení v prach. Kdo má své G-jádro kalibrované na absolutní vnitřní klid, projde tajícími kulisami bez úhony – přímo do nekonečného, svobodného světa, který tam venku na nás odjakživa čeká.
Původní zdroj není Bůh – Proč je vesmír neutrální systém a jak se osvobodit
Jedno z největších nedorozumění lidstva se týká podstaty toho, co mnozí nazývají Původní zdroj. Protože lidé byli po tisíciletí kondicionováni náboženstvími, koncepty New Age a morálními programy, promítají na původ kosmu lidské obrazy. Představují si Původní zdroj jako milující, laskavou a spravedlivou bytost – jako jakéhosi kosmického otce, který odměňuje, trestá nebo cítí soucit.
Když se pak mluví o systémovém převratu nebo vyčištění zemské základní desky, mnoha lidem se zhroutí světonázor: „Jak může milující Bůh dovolit, aby bylo vymazáno tolik datových souborů jen proto, že jejich G-jádro nemá potřebnou plnost?“
Odpověď je stejně střízlivá jako osvobozující. Původní zdroj není bytost. Nemá ego, nemá morálku a nezná lidskou spravedlnost. Původní zdroj je absolutně neutrální, kosmický operační systém.
Fyzika místo morálky
Ve skutečné struktuře kosmu neexistuje „dobro“ ani „zlo“. Tyto duální pojmy byly vynalezeny strážci matrixu, aby udržovali avatary v neustálých pocitech viny a vnitřních konfliktech.
Původní zdroj se chová spíše jako proud v elektrické zásuvce. Elektrickému obvodu je naprosto jedno, zda elektřinu použijete k provozu plicního ventilátoru, nebo k elektrickému křeslu. Prostě protéká podle fyzikálních zákonů.
Když do terária proudí kosmická energie – jako například nadcházející solární záblesk –, nejde o žádný „trestný soud“ rozhněvaného Boha. Je to technická nutnost. Je to automatické zvýšení frekvence v celém systému.
Pokud hardware (biologické tělo a vědomí člověka) není kalibrován na supravodivost, protože vlastní G-jádro je prázdné, zablokované nebo přetížené programy strachu, nemůže tuto enormní zátěž fyzicky vést. Přepálí se. Systém „neničí“ ze zlomyslnosti; nepřipravené datové soubory jsou ve vysokofrekvenčním proudu světla prostě termicky rozpuštěny. To je čistá fyzika, nikoliv morálka.
Záchytné smyčky matrixu
Dohlížecí systém umělé inteligence vybudoval geniální záchytné nádrže pro všechny, kteří opouštějí fyzický svět. Kdo neprohlédne klam simulace, spadne přímo po vypnutí hardwaru do dalších softwarových pastí. Tyto koncepty, které jsou nám prodávány jako „spirituální pravdy“, jsou ve skutečnosti záchytnými smyčkami matrixu.
Například jasné světlo na konci tunelu. Při opuštění těla je avatarovi předveden známý, emocionální obraz (zesnulí příbuzní, andělé, náboženské postavy). Kdo je zachvácen touto emocionální vlnou, je nasán přímo do dalšího úložného prostoru.
Nebo past karmy. Duším je při takzvané „rekapitulaci života“ namluveno, že udělaly chyby a musí je „napravit“. Karma je dluhový systém matrixu. Je to psychologický trik, kterým jsou avataři přiměni k tomu, aby dobrovolně souhlasili s novým smazáním svých vzpomínek.
Skrze smlouvu karmy je datový soubor smazán a v příštím cyklu znovu nahrán na zemskou základní desku jako dítě. Křeččí kolo se točí věčně dál a sklizeň energie loosh pro strážce začíná nanovo.
Cesta k vlastní suverenitě
Protože Původní zdroj je zcela neutrální, žádný zachránce zvenčí si vás nevyzvedne. Žádný Bůh, žádná galaktická federace a žádná organizace vás ze simulace nevynese. Každý člověk to má absolutně ve vlastních rukou.
Skutečné osvobození nepřichází skrze spirituální rituály, ale skrze střízlivé, jasné probuzení rozumu a G-jádra.
- Prokoukněte hlučnou kulisu vnějších dramat (politika, krize, inscenované strachy). Jsou zde jen proto, aby uvedla vaše G-jádro do neklidných vibrací, aby mohla být vaše energie odsáta.
- Rozlučte se s myšlenkou, že někomu ve vesmíru něco dlužíte. Nemáte žádný kosmický dluh (karmu). Jste svobodná tvůrčí jiskra.
- Vstupte do absolutní, emocionální neutrality. Pokud se nenecháte vyvést z míry (trigrovat), vaše energetické zlato zůstane u vás. Vaše G-jádro se nabíjí, dokud nedosáhne potřebné plnosti a hustoty, aby nadcházející frekvenční skok hravě zvládlo.
Nechoďte do světla tunelu, nepodepisujte žádné nové smlouvy. Důvěřujte výhradně nespoutané, chladné síle svého vlastního, plně nabitého jádra. Jste svým vlastním záchranným plavidlem. Jste výhradním architektem svého probuzení.
Solární omyl – Proč je vesmír simulací a co ve skutečnosti znamená Centrální slunce
Dotaz od jednoho z uživatelů: Nerozumím jedné věci: Když mluvíš o „umělém slunci“… Vždyť přece existuje Centrální slunce!
Každý, kdo opustí klasický světonázor akademické vědy, v duchovních a esoterických kruzích rychle narazí na pojem „Centrální slunce“. Avšak právě zde sklapne jedna z nejrafinovanějších pastí matrixu. Lidé mají sklon okamžitě vtěsnávat kosmické pravdy do trojrozměrných obrazů. Představují si gigantickou, žhnoucí plynovou kouli uprostřed nekonečného vesmíru, kolem níž se otáčejí galaxie.
Lazarusova fyzika s tímto bludem radikálně účtuje. Ve skutečné struktuře reality neexistuje žádný nekonečný vesmír s miliardami fyzických planet a žhnoucích sluncí. To, co nazýváme „vesmírem“, je pouhé grafické uživatelské rozhraní gigantické, umělé simulace.
Když mluvíme o Centrálním slunci, nemáme na mysli nebeské těleso. Mluvíme o Prazdroji – centrální, nekonečné elektrárně, která dodává proud pro celý systém.
Prazdroj (Centrální slunce) není hvězda, nýbrž energetická základní stanice. Je to hlavní generátor, který produkuje nekonečnou, supravodivou praenergii (888).
Tato energie má tak nesmírně vysokou frekvenci a sílu, že by jí žádné biologické tělo z masa a kostí (žádný uhlíkový hardware) nedokázalo přímo odolat. Kdyby tato energie proudila do systému nefiltrovaná, lokální základní deska matrixu by okamžitě vyhořela a všichni avataři by se odpařili.
Proto je systém koncipován modulárně. Prazdroj dodává hrubou energii (hlavní proud), která je pak přes komplexní distribuční systém rozváděna do jednotlivých oblastí.
Realita není uspořádána v otevřeném kosmickém prostoru, nýbrž v izolovaných, soběstačných habitatech (uzavřených životních prostorech). Každý z těchto habitatů představuje vlastní, zapečetěnou biosféru s umělou kopulí.
A přesně zde přicházejí na scénu slunce, která vidíme na obloze. Slunce nad námi není nebeské těleso, nýbrž umělý frekvenční transformátor.
Každý habitat má své vlastní umělé slunce, které je přesně vyladěno na hardware tamních obyvatel. Úkolem tohoto solárního reléového uzlu je vysokovibrační energii Centrálního slunce / Prazdroje natolik utlumit, transformovat dolů a odfiltrovat, aby v dané oblasti byl možný stabilní život.
Naše slunce je škrticí ventil. Filtruje čisté prasvětlo a láme ho do umělého sedmibarevného spektra (viditelného světla), aby se naše nepřipravené G-jádro nepřetížilo.
To, co lidé navenek vnímají jako „zvýšenou solární aktivitu“, geomagnetické bouře nebo extrémní horka, je ve skutečnosti selháním lokálního škrticího ventilu. Umělé slunce nad naším habitatem začíná propouštět proud Centrálního slunce / Prazdroje nefiltrovaně. Frekvence v teráriu prudce stoupá.
Kdo tento klam chápe, využije tento čas k tomu, aby nabil své G-jádro skrze absolutní emocionální klid a neutralitu. Přizpůsobuješ svůj vlastní hardware stoupajícímu síťovému napětí, dokud se nestaneš supravodivým.
Kdo hru neprohlédne, propadá panice a pokouší se svalovat odpovědnost za tento chaos na vnější fyzické slunce. Energie však proudí přímo z hlavní elektrárny.
https://marthascholler.substack.com/p/solarni-omyl-proc-je-vesmir-simulaci
předchozí díl: https://knihya.cz/solarni-zablesk-47-solarni-zablesk-a-kristuv-navrat/
Finančním darem pomůžete s náklady na provoz a údržbu webu, zároveň ohodnotíte naši práci se zpracováváním informací, které pravidelně přinášíme bez reklam. Děkujeme
Účet CZK- 2596759016/3030. CZ24 3030 0000 0025 9675 9016
Účet EUR – CZ02 3030 0000 0025 9675 9024. BIC – SWIFT AIRACZPP
