Odvolací pražský vrchní soud uložil bývalému prezidentovi harvardských fondů Viktoru Koženému a jeho kolegovi Borisi Vostrému tresty 10 a 9 let vězení.
U Koženého tak potvrdil verdikt prvoinstančního soudu, Vostrému trest o rok snížil. Jmenovaní podváděli při obchodech s cennými papíry. Harvardskému průmyslovému holdingu způsobili podle verdiktu škodu 10 miliard korun. Oba jsou stíhaní jako uprchlí.
Kožený z Baham ke kauze sdělil – “Stíhání mé osoby nemá nejmenší právní báze a je výsledkem telefonní justice, soudní korupce, zneužívání úřední moci a porušováni základních lidských práv………Tento proces soudní korupce je čistě politický za účelem zničit moji osobu a zamezit mé politické účasti v ČR. Soud byl politickou fraškou a novodobým Kafkovým procesem, kde navíc podle zákona komunistický tribunál nemá a nikdy neměl jurisdikci nad mojí osobou…./citace/”.
Kožený zbohatl počátkem 90. let na české kuponové privatizaci, kdy byl největším favoritem tehdejšího ministra financí Václava Klause, který ho
v médiích propagoval jako “motor privatizace” a českým občanům tvrdil – “Nepotřebujeme žádné nové Bati, nýbrž víc Viktorů Kožených”.
Čechoameričan Kožený – již tehdy stíhaný v USA pro finanční podvody, v roce 1990 v Praze založil “Harvardské fondy”, které v první vlně kuponové privatizace získaly body od více než 800 000 držitelů investičních kuponů, což bylo téměř 10% účastníků. Ve druhé vlně získala harvardská společnost 292 milionů investičních bodů, čímž se zařadila na třetí místo v úspěšnosti správců. Stíhaný finanční podvodník tak s Klausovou pomocí získal moc nad velkou částí české ekonomiky, a když republiku v roce 1994 opouštěl, počítal se jeho majetek na miliardy korun.
Kožený vyhmátl slabinu kuponové privatizace – díky masivní mediální podpoře Václava Klause vylákal od občanů množství Klausových “kuponových knížek” – tedy akcie českých občanů, za které pak skoupil prosperující české podniky. Jeho fondy měly podle žalobců ještě v roce 1995 akcie 51 českých podniků. Akcionáři věřili, že investováním do těchto atraktivních a prosperujících firem zhodnotí své finanční prostředky. Fondy však začaly z Koženého iniciativy převádět akcie na kyperské společnosti, ve kterých byl Klausův “motor privatizace” angažován. Cenné papíry těchto podniků však nebyly veřejně obchodovatelné.
Kožený spolu s odsouzeným společníkem Vostrým, kromě “tunelování”, jehož duševní otcovství je přisuzováno Václavu Klausovi, také uskutečňovali takzvaná “drancovací kolečka”, při kterých převáděli akcie z jedné společnosti na druhou a zpět, ale za různé ceny.
Největší privatizační přítel našeho současného pana prezidenta, se kterým společně v Praze trávili i volný čas, má irské občanství a žije na Bahamách. V USA je nadále trestně stíhán – je obviněn mimo jiné za úplatkářství spojené s privatizací v Ázerbájdžánu. Bahamy jej však do USA dosud nevydaly. Vostrý žije ve středoamerickém státě Belize.
Dosud trestně nestíhaný Prof. Ing. Václav Klaus, CSc., Dr. h. c., jak známo povýšil z privatizační funkce ministra financí na premiéra a od února 2003 je druhým prezidentem ČR. Česká spravedlnost k Profesorovi musí být dosud “slepá” vzhledem k prezidentské imunitě, kterou je před trestním stíháním chráněn.
