Tradiční zemské sněmy stály dle různých nálezů na pevné a posvátné struktuře tří klíčových pozic, které fungovaly na základě přímé osobní odpovědnosti a zemského slibu. Zapisovatel zaznamenával živé slovo a debaty přímo na sněmu do surového prvopisu. Správce dat jakožto zemský písař a archivář vedl paměť sněmu, určoval samotné zapisovatele a pečoval o bezpečné uložení prvopisů. Nejvyšší garanci nad celým procesem a čistotou přirozeného práva pak držel Strážce řádu, který dohlížel na průběh jednání, určoval svého zástupce pro stráž řádu a nesl konečnou odpovědnost za vyhotovení a garanci stejnopisů. Maršálek moderoval.
Při vytváření stejnopisu tyto dvě pozice úzce spolupracovaly: zapisovatel předal prvopis, správce dat ověřil jeho uložení a Strážce řádu spolu s pověřeným zemským delegátem zajistil pořízení čistopisu. Tento stejnopis mohl být gramaticky a stylizovaně očištěn, avšak s absolutním zákazem jakkoliv měnit věcnou podstatu a obsah usnesení. Garance dokumentu stála výhradně na zemském slibu a osobní integritě delegáta stvrzené doložkou. Právě proto jsou dnešní korporátní notářské opisy z hlediska zemského práva zcela nulitní – chybí jim vazba na svaz, zemský slib i skutečný mandát samosprávy.
Na historických zemských sněmech byl správce dat zároveň zapisovatelem, který měl tuto jednotnou pozici plně na starosti – od zachycování surového prvopisu a vedení zemské registratury přes logistiku a doručování usnesení až po veřejné proklamace a vyvěšování na nástěnky, přičemž mohl pro pomoc v terénu pověřovat své zástupce.
Celý proces byl navíc hluboce decentralizovaný a podléhal lidské bdělosti; texty neprocházely pod rukama anonymního úřadu, ale v konečném smyslu všichni zemskí delegáti sněmu dokument kontrolovali, aby se předešlo jakýmkoliv lidským chybám nebo nepřesnostem. Nestálo to nikdy na jednom delagátu.
STEJNOPISY A GRAMATICKÉ DOLAĎOVÁNÍ USNESENÍ ZEMSKÝCH SNĚMŮ
Koncept pořizování stejnopisů a ověřování jejich shody s prvopisem představuje geniální právní nástroj prapůvodně vyrůstající z přirozeného a zemského uspořádání, kde se rigorózní péče o pravdivost dokumentu snoubila s hlubokým respektem k živému slovu. Zatímco původní texty nesly stopy rukopisu své doby a občasné gramatické nepřesnosti, tradice striktně vyžadovala, aby formální korigování textu v čistopisech prováděl výhradně pověřený zemský delegát – nikdy ne anonymní outsider nebo cizí ruka – za absolutní podmínky, že se ani v nejmenším nesmí dotknout původního obsahu a věcné podstaty. Zatímco v zemském právu nese za tuto gramatickou obhajobu a shodu stejnopisu s prvopisem plnou osobní odpovědnost konkrétní delegát, dnešní korporátní a státní „stejnopisy“ jsou z pohledu přirozeného práva zcela nulitní a neplatné, protože korporace postrádají jakékoliv oprávnění a mandát určovat, co je pravda a gramatika, a odtrhly se od živé vůle samosprávy.
PRÁVNÍ A PŘEDPOKLÁDANÁ FAKTICKÁ MATEMATICKÁ LEGISLATIVNÍ SÍLA ZEMSKÉHO SVAZU ZEMSKÝCH DELEGÁTŮ
Právně již Zemský sněm svou samosprávnou kontinuitu obnovil, avšak faktická a matematická převaha nad centrálním aparátem se bude pravděpodobně odvíjet v orientačních odstupňovaných vlnách dominového efektu: Během prvního roku po dosažení 300 až 400 delegátů dojde k přímému přečíslení absolutního „korkového“ jádra korporátní centralizované státní moci (poslanců, senátorů a ministrů) – tím se prolomí systémový monopol a úřady ztratí možnost tyto struktury ignorovat. Během 1,5 až 2 let rozjetý síťový efekt pravděpodobně přivede k přísaze 1 500 až 2 000 delegátů, čímž Zemský svaz matematicky přebije veškeré rozhodovací a podpisové pozice v celé korporátní republice, včetně klíčových soudců a krajských úředníků. Protože řadoví úředníci i soudci pouze pasivně vykonávají instrukce směřující z centrální „hlavy“, po dosažení této kritické masy se faktická správa zemí přirozeně, stabilně a nenásilně překlopí zpět do rukou konsenzuální zemské decentralizované samosprávy lidu.
Argument, že 400 nebo 1000 lidí má kdejaká politická strana či revoluční hnutí, v tomto případě zcela selhává, protože Zemský svaz nestojí na korporátním politikaření a boji o státní koryta či neosobní mase lidí, ale na prapůvodní svazové písemné zemské smlouvě i slibu a přirozeném zemském prapůvodním právu. Zatímco politická strana či hnutí je jen spolek fungující uvnitř korporátního státního systému, kde řadoví členové poslušně kryjí záda vedení, každý zemský delegát je suverénním a právně samostatným garantem zemského řádu. Zde nejde o bezmocnou masu voličů, ale o pevnou síť 400 až 1000 nezávislých uzlů, které svým spojením tvoří přímou, rovnocennou a právně neprůstřelnou protiváhu celému centrálnímu byrokratickému aparátu.
https://t.me/gourangakingdom/1505
