Řecká a římská kultura jsou všeobecně uznávány jako největší západní civilizace, které považujeme za ″starověké″. Jejich kulturní a politický vliv poskytl základ pro moderní společnost a jejich politické struktury inspirovaly postosvícenské vlády. Řekové byli odborníci na myšlenky, průkopníci moderní filozofie, umění, divadla, poezie, matematiky a vědy. Římané, praktičtější národ, přispěli k rozvoji techniky, práva a politického systému zvaného republika. Úspěchy Řecka a Říma vrhají na své předchůdce dlouhý stín. Starší civilizace byly považovány za méně důležité…

Tento způsob uvažování je vážným omylem, protože Mezopotámie byla jednou z nejvýznamnějších civilizací v celé historii lidstva. Byla to první skutečná civilizace na světě, která se stala praotcem všech kultur na Západě. Mezopotámie byla zásadní pro rozvoj zemědělských, předdynastických a monarchických kultur. Mezopotámie je souhrnné označení pro několik starověkých kultur nacházejících se mezi řekami Tigris a Eufrat na území dnešního Iráku. Tyto společnosti prosperovaly nezávisle na sobě od roku 5000 př. n. l. do roku 1800 př. n. l. Jejich příchod usnadnila přítomnost záplavové oblasti – mírně se svažujícího povrchu půdy tvořeného usazeninami, které zde zanechává stoupající a klesající hladina vody, díky níž mohli začít se zavlažováním. Výsadba v záplavové oblasti umožnila snadnější setí a zavlažování. Měkká půda umožňovala, aby se semena bez obtíží ručně zatlačila do země.

Dějiny mezopotámské oblasti jsou příliš rozsáhlé na to, aby se daly popsat v krátkém článku, protože mnoho jejích kultur existovalo po čtyři tisíciletí. Pro zjednodušení historie se zaměříme na Sumery, pravděpodobně nejvýznamnější z mezopotámských kultur.

Termín Sumer označuje specifickou jižní oblast Mezopotámie, poblíž místa, kde se Tigris a Eufrat vlévají do Perského zálivu… Na tomto místě vznikla jedna z největších starověkých kultur na světě.
V době založení Sumeru (6500 př. n. l.) se Perský záliv rozkládal severněji než dnes. Bagdád a Babylon jsou pouze orientační body na mapě. Ani jeden z nich neexistoval v období sumerské nadvlády.

Jako první využili sumerské záplavové oblasti Ubajdové a vybudovali civilizaci mezi velkými řekami.
Města, která se později stala klenoty Sumeru, byla původně ubaidská. Víme to, protože jejich jména pocházejí z doby před sumerským jazykem. Ubajdové vytvořili civilizaci zemědělců, chovatelů dobytka a rybářů. Mezi jejich řemeslníky patřili tkalci, koželuhové, tesaři, kováři, hrnčíři a zedníci.
Mezi pozůstatky z dobových vykopávek patří motyky, sekery a nože, dále hliněné artefakty, jako jsou kosy, cihly, tkalcovská závaží, figurky a malovaná keramika. Tyto artefakty dohromady představují ohromující záznam úspěchů národa, který předcházel Řekům o 4 000 let.

Jak ubajdská kultura dozrávala, začali se na jejím území po roce 4500 př. n. l. usazovat cizinci ze syrské pouštní oblasti a Arabského poloostrova. Postupně získali kontrolu prostřednictvím asimilace a vojenského dobývání. Výsledkem byla etnická fúze, která se stala sumerskou. V roce 3800 př. n. l. dosáhla sumerská civilizace svého zenitu. (pozn. dojeli na tehdejší Rotschildy)

Zikkurat v Uru je mezopotámský chrám a jeden z nejdůležitějších symbolů sumerské civilizace. Byly to největší známé stavby vytvořené člověkem té doby a představují sílu a vyspělost velkých sumerských měst. Sumerové věřili, že bohové sídlí ve svých chrámech, a proto zakazovali veřejnosti vstup do svých svatyní. V době, kdy sumerská města byla teokracií, vykonávali kněží kromě náboženských povinností i funkci správců města. Zikkurat měl také samostatné prostory pro skladování obilí.

První fáze sumerské éry je známá jako období Uruk (4100-2900 př. n. l.), pojmenované podle stejnojmenného sumerského města. Zdá se, že Uruk byl kulturním centrem Sumeru, protože se v něm nacházely hlavní památky regionu a vykazoval nejzřetelnější stopy vyspělé městské společnosti.
Do roku 3500 př. n. l. byl vyvinut první systém písma na světě a Uruk měl vliv na celý Blízký východ. Písemná forma sumerského jazyka, klínopis, se vyvinula vývojem reprezentativních znaků (piktogramů) do zástupné nereprezentativní podoby.

Sumer byl nejproduktivnější zemědělskou oblastí v Mezopotámii díky zavlažovacímu systému zaměřenému na pěstování ječmene a pastvu ovcí pro vlnu. Přestože v regionu chyběly nerostné suroviny a jeho podnebí bylo suché, měl nesporné geografické a ekologické výhody, včetně rozsáhlé delty s rovinatou oblastí protkanou vodními cestami. Tato rozsáhlá plocha orné půdy umožňovala snadný průjezd po řece nebo po souši. Sumer se do roku 3500 př. n. l. stal vysoce osídlenou a urbanizovanou oblastí se společenskou hierarchií, řemeslnou ekonomikou a dálkovým obchodem.

V sumerském období Uruku umožnil obchod podél kanálů a řek v jižní Mezopotámii vznik mnoha velkých, stratifikovaných měst s chrámovým centrem a více než 10 000 obyvateli. Tato města měla centralizovanou správu, která zaměstnávala kvalifikované pracovníky. Právě v období Uruku začala sumerská města využívat otrockou práci, o čemž existuje dostatek důkazů v písemných textech.

Po sumerském období Uruk nastalo v roce 2900 př. n. l. první dynastické období. Politické systémy se centralizovaly a ovládaly je malé skupiny jednotlivců. V tomto období se rozvinulo a upevnilo několik městských států, což souviselo s přechodem od chrámové instituce vedené radou starších v čele s knězem k instituci více světské. Objevili se legendární vůdci jako Dumuzid Rybář, Lugalbanda a Gilgameš. Centrum sumerské kultury zůstalo v jižní Mezopotámii, ačkoli vládci brzy začali expandovat do sousedních oblastí. Místní semitské skupiny převzaly velkou část sumerské kultury.

Prvním zaznamenaným sumerským dynastickým králem je Etana, třináctý král první dynastie Kiš. Jak ukazuje Epos o Gilgamešovi, bylo toto období spojeno s nárůstem válečnictví. Města stavěla hradby a zvětšovala se a bezbranné vesnice v jižní Mezopotámii zanikaly. Enmerkar i Gilgameš se zasloužili o vybudování hradeb Uruku. V roce 2350 př. n. l. napadl sumerské dynastie Sargon, král Akkadské říše. Akkad a jeho hlavní město Agatha se nacházely severně od Sumeru, hned za Kišem. Akkadská říše je považována za první říši v dějinách lidstva. Sargonova vláda se rozšířila na území od Perského zálivu až po Kypr, ale jeho říše se ukázala jako nestabilní a po dvou stech letech se zhroutila.

Po pádu Akkadů se Sumerové pokusili znovu získat moc. Třetí dynastie Ur pod vedením Ur-Nammue Šulgiho dokázala rozšířit svou moc na sever na akkadské území, ale Ur III přežil jen 100 let, než byl pohlcen rostoucí Babylonskou říší. Do té doby se v Asýrii i jinde znovu objevili Semité mluvící akkadsky, a oblast se tak stala více semitskou než sumerskou. (pozn. takže nejde o Šiíty a Sunity.. mlátili se po hlavách podstatně dříve)

Sumerština byla i nadále kněžským jazykem, který se vyučoval v babylónských a asyrských školách, podobně jako se ve středověku vyučovala latina. 3. období Ur se shodovalo s velkým přesunem obyvatelstva z jihu na sever. Zemědělská produktivita sumerských zemí byla z ekologického hlediska ohrožena rostoucím zasolením. Špatně odvodněná půda v suchém klimatu s vysokou mírou odpařování vedla k hromadění rozpuštěných solí v půdě, což časem výrazně snížilo zemědělské výnosy. (pozn. to kdyby znali řepku a motýle, zkrachovali by ještě rychleji)

Během akkadské fáze a fáze Ur III došlo k přechodu od pěstování pšenice k ječmeni, který je odolnější vůči soli, ale tato změna byla neúčinná. Odhaduje se, že od roku 2100 př. n. l. do roku 1700 př. n. l. se počet obyvatel Sumeru snížil téměř o tři pětiny. To výrazně narušilo rovnováhu sil v regionu, oslabilo oblasti, kde se mluvilo sumersky, a posílilo oblasti, kde byla hlavním jazykem akkadština. Od té doby sumerština přežívala jako literární a liturgický jazyk.

Příběh Sumerů je jen jednou částí výjimečné historie mezopotámské oblasti, která navždy změnila lidstvo tím, že zavedla zemědělství a chov zvířat jako základní součásti lidské společnosti.
Tyto úspěchy je řadí vedle Řecka a Říma do panteonu největších starověkých civilizací světa. (pozn. že z tý palmy lezli dolů.. mohli jsme dnes žít na banánech)

Překlad:

http://channeling.safo.cz/

Zdroj: https://www.bibliotecapleyades.net/ciencia3/historia_humanidad300.htm