I v době vyspělé medicíny lidské tělo stále zůstává svým způsobem záhadné a některé aspekty jeho fungování jsou dosud nevysvětlitelné. Jedním z otazníků lékařství jsou i lidé vyzařující světlo. Již desítky let je tento jev pod drobnohledem vědy, ale stále nebyl objasněn. Souvisí nějak vyzařování světla s neuchopitelným lidským duchovnem, nebo jde o něco čistě fyziologického?
Mohou lidé svítit? Ačkoliv se tato otázka zdá být na první pohled možná poněkud dětinská až zcestná, praxe ukazuje, že skutečně byly zaznamenány případy lidí, kteří z nějakého záhadného důvodu vyzařují světlo. Jeho původ je však obestřen tajemstvím, které věda nedokázala ani za dlouhá desetiletí výzkumů odhalit.
Lékařská záhada jménem Anna Monaro
V roce 1934 se lékařskými kruhy rychle šíří zvěsti o případu italské astmatičky Anny Monaro. Žena totiž během svých nočních záchvatů záduchy vyzařuje světlo a nikdo nedokáže vysvětlit, z jakého důvodu, a hlavně jakým mechanismem u ní k tomuto tajemnému úkazu dochází. Světelné paprsky prý vycházejí z Anniny hrudi a mají různé barvy. Svědci popisují, že někdy jde o mihotavé modré záblesky, jindy červenavé nebo zelené světlo. Lékaři nejprve hledají elektrické a magnetické anomálie v ženině těle. Poté přijde na řadu teorie o vysoké koncentraci sulfidů (sloučenin síry) v její krvi, které by za jistých podmínek mohly záření způsobovat. Žádná z hypotéz se však nepotvrdí. Lékaři i pacientka jsou dokonce skeptiky nařčeni z podvodu. Opravdovost světelných paprsků produkovaných Anniným tělem však dokazuje řada očitých svědků, nezávislé zdravotnické posudky, a dokonce i autentické snímky. Anna Monaro zůstává pro medicínu dodnes nevyřešenou záhadou.
Jen nemocní a svatí?
Od dob Anny Monaro se výzkumníci fenoménu zářících lidí začínají věnovat více. Shromažďující informace o této problematice a zjišťují, že existuje více případů, jež však mají společného jmenovatele. Zdá se totiž, že vyzařování světla se vyskytuje jen u dvou typů lidí – nemocných a přísně věřících, nebo dokonce světců. Podařilo se získat zprávy o lidech, kterým jasně zářily bolavé rány, nebo dokonce o zesnulých, jejichž mrtvé tělo světélkovalo. Jsou však tyto údaje dost důvěryhodné? Nevyvratitelně lékařsky potvrzena již byla reálná existence svítících tělních tekutin, třeba potu či moči. Zdraví lidé však podle badatelů vydávají světlo jen v jediném případě, a to pokud jsou obdařeni silnou vírou v Boha. „Bez ohledu na obrazy světců a legendy o nich se vyskytují zprávy očitých svědků, kteří potvrzují, že z některých lidí, kteří byli později blahoslaveni nebo svatořečeni, vyzařovalo světlo ve formě paprsků, pronikajících jejich šatem, nebo dokonce rozjasňujících celý okolní prostor,“ uvádí ve své knize Největší záhady světa: Neobjasněné a tajemné události němečtí autoři Herbert Genzmer (*1952) a Ulrich Hellenbrand (*1973). Má vyzařování světla silně věřícími a světci spojitost s jejich odlišným duševním rozpoložením, které může ovlivňovat i fyzické tělo? Nebo snad světlo, které z nich vyzařuje, patří kamsi do říše nadpřirozena?
Svatozář v praxi
V souvislosti s tajemným lidským vyzařováním světla se nabízí také teorie, že svatozáře, znázorňované na náboženských motivech okolo hlav svatých, mají možná kořeny ve skutečných případech extrémně věřících lidí vyzařujících světlo. Něco takového ovšem budeme jen těžko dokazovat. V čem je skryt onen tajemný klíč k rozluštění záhady světla vyzařovaného člověkem? Souvisí tento fenomén s lidskou psychikou a spiritualitou, nebo jde o jev, který je čistě fyziologický a zatím jsme pouze nedokázali odhalit jeho princip?
