Tak nám Donald Trump před kamerami prohlásil, že Zelenskému neprodá systémy protivzdušné obrany Patriot, protože si neměl začínat válku proti mnohem větší zemi, když ji nemohl vyhrát. Takhle nějak to vypadalo v roce 1989, kdy soudruh Gorbačov v Moskvě říkal věci, na které u nás nesměl nikdo ani pomyslet a prolamoval jedno tabu za druhým. To nepíšu proto, abych znovu analyzoval příčiny války, ale spíš abych poukázal na velmocenskou politiku. Před rokem byla Ukrajina oběť a Rusko agresor… Dneska říká Velký oranžový otec ve Washingtonu, že si začala Ukrajina… Západní hodnoty, vole!

Stalo se něco, když to Trump řekl? Povstal Kongres jako jeden muž a začal křičet? Vzbouřili se obyčejní Američané? Odstoupil na protest ministr zahraničí? Nestalo se vůbec nic. Jen Hollywood opouští svou své standardy tvorby podle woke kritérií, protože aktivismus ve filmech už prodělává příliš. Zároveň Trump zarazil financování Harwardu, což naše presstitutky otitulkovaly sloganem, že končí akademické svobody, ačkoliv je Harward nejbohatší univerzitou na světě, kde se platí horentní školné, takže se na tamním vyučování LGBTNSDAP a podpoře Palestiny nezmění vůbec nic.

Ukrajinci si zase odvolali gubernátora Sumské oblasti, který jim pokazil skvělou propagandistickou akci ala Buča. Měl to být jasný masakr civilistů, kterého se Rusové dopustili vysláním Iskanderu na čistě civilní cíl, ale bohužel, gubernátor Arťuch proflákl, že na místě byla vojenská slavnost předávání medailí za skvělou vojenskou práci v kurské oblasti. Když někde necháte sedmdesát tisíc mrtvých, tak už to stojí za nějaké plechové ptáčky do knoflíkové dírky… nicht wahr? Obzvlášť pro ty, kteří tam vůbec nebyli, ale nakomandovali tam chudáky pochytané brance.

Svět už se ale nesemknul a odhodlání pokračovat ve válce potvrdili jen čeští libtardi od klávesnice. Rus je totiž terorista, s teroristou se nevyjednává. Proto budeme bojovat dál a pro tento narativ pravdy a lásky není žádná ukrajinská či ruská civilní oběť dost velká. Obzvlášť oběti ruských civilistů v Egyptě… ty jsou přímo hodny lepšolidní onanie na profilu iniciativy Dárek pro Putina.

V Evropě už je asi také hotovo, protože všichni tady sice mluví o válce s Ruskem, ale stále jí nikdo není schopen. I to zvýšené zbrojení, které má zachránit naši bezpečnost, se dělá tak, že posíláme zálohy za zbraně, které dostaneme někdy v daleké budoucnosti. Kolonku v tabulce si vláda může odškrtnout, ale žádné nové zbraně kurňa nemáme. Jen utrácíme peníze, které jsme klidně mohli použít na zvýšení životní úrovně. Začalo první zbrojení v dějinách, které nás nejenom ožebračuje (to dělá každé zbrojení), ale navíc nás ještě ani nevyzbrojuje. To víte, pokud nebudeme dávat na zbraně tři procenta HDP, tak nás Rusko zabere. Jak řekl NeanDr. Jan Jakob, přece neodevzdáme zemi Putinovi s vyrovnaným rozpočtem… Ale nebojte se, občané, Putin s tím zabíráním deset let počká, dokud nám ty stíhačky nepřijdou… a pak počká ještě dalších dvacet let, dokud nevybudujeme ty klimatizované hangáry.

Němci prý dodají Ukrajině rakety Taurus, což bude další wunderwaffe v pořadí po stíhačkách F-16, které měly změnit situaci na frontě, ale stejně jako všechny svaté Himarsy i Javeliny nezměnily vůbec nic. Místo toho situaci mění drony na optickém vlákně a tato vlákna si „mogoloidní hordy“ umějí vyrábět samy ve vlastních továrnách. A já se ptám… když Rusové umějí vyrábět optická vlákna, proč tu také nemáme podobnou továrnu? Když jsme mohli platit zálohy za americké stíhačky, které po nás Američané ani nechtěli, nemohli jsme raději postavit takový provoz? Měly by nám na to stačit čipy z praček…

Naštěstí, v nouzi nejvyšší, přispěchal náš šéf BIS Koudelka. To je další unikát, který máme. Nejenže vydáváme peníze na zbrojení a nedostáváme za ně žádné zbraně, ale máme šéfa tajné služby, který vůbec není tajný a naopak je prakticky neustále v médiích. Teď přišel s nápadem, že by soudy měly mít možnost využívat informace tajných služeb. Jinými slovy, soudy by měly rozhodovat podle toho, co si BIS vycucá z prstu. Asi tak, jako to udělaly rumunské tajné služby s Calinem Gerogescu. Vycucaly si z prstu pokoutně zjištěné obvinění bez důkazů, ale soud ho uznal. Možná by bylo nejlepší, abychom se s těmi soudy ani nezdržovali a všechno zařídila BIS sama. Obvinění, soud… a mohla by rovnou i vykonat rozsudek.

To víte, chyba není v tom, že vláda dělá špatná rozhodnutí a její hodnotová politika je naprosté fiasko, které nás zavedlo do izolace. Chyba není v tom, že už nezbyl žádný hodnotový spojenec, od kterého bychom mohli brát molekuly svobody. Chyba není v tom, že se iniciativa Dárek pro Putina fašizuje. Chyba není v tom, že máme na vnitru čistokrevného Dona Vita di Dozimetra. Chyba je v tom, že to někdo kritizuje. Chyba je v tom, že to někdo chce jinak a úplně největší chyba je, že o tom nedebatuje pěkně akademicky v salónech lepšolidí, ale diskutuje o tom s plebsem. Nějaký nový Hus, to by tedy nešlo…

To by tak hrálo, aby si lidi mysleli, že volby mohou něco změnit. To bychom jim je fakt museli zakázat. Práci soudů je nutné zrychlit, aby rozsudek za dezinformace přišel dřív, než se ta dezinformace nekontrolovatelně stane pravdou!

A takhle si tady žijeme.

Novináři a „novináři…“

Děkuji Echu za umístění na titulní stránku. Děkuji Danielu Kaiserovi za vedení rozhovoru, který mě, myslím, ukázal takového, jaký doopravdy jsem. Děkuji Daliboru Balšínkovi, že mě na Echu „dopustil.“ Nemáme stejné názory. On je echte pravičák, já jsem zaťatý levičák. On varuje před návratem komunismu, já píšu články, které se jmenují „O KSČM s láskou.“ Dovedu si představit tu bouřlivou poradu, na které řešili, jestli opravdu mají dát Vidlákovu fotku na titulní stránku, aby to viděl každý, kdo nahlíží do výkladu v trafice.

Přesto to udělali. V zájmu pravdy a objektivity. V zájmu svobody slova. Protože svoboda slova je především možnost říkat věci, které nechcete slyšet. Někdy se pana Balšínka budu muset zeptat, jestli kvůli mě přišli o nějaké předplatitele. Pokud ano, budu si toho vážit ještě o něco víc. Skutečná sovoda slova je někdy drahý špás. Kdo máte možnost si toto vydání týdeníku Echo koupit, prosím učiňte tak. Není jednoduché nechat mluvit Vidláka. To se totiž v lepších redakcích nedělá.

Daniel Kaiser mě nepoučoval, nepřerušoval, prostě se jen ptal a pokud mu něco nebylo jasné, položil doplňující otázku. Udělal to, co by podle mě měl novinář dělat. Zprostředkovat svým čtenářům skutečnost a nechat je, ať si na mě sami udělají názor. Nepokládal návodné otázky, nehledal něco, na čem by mě uvařil. Prostě chtěl zjistit, jaký doopravdy jsem a co mě pohání. Nepřijel se zadáním mě zničit. Takové počínání je dneska vzácné.

Stejně tak jsem včera udělal dobrou zkušenost s Petrem Kolářem z Mladé fronty. Měli jsme podobný rozhovor o podobných věcech. Jen pokládal otázky z trochu jiných okruhů. Rozhovor by měl vyjít (snad) příští týden v úterý. Opět.. pokud budete moci, kupte si noviny. Petr Kolář mě opět nechal mluvit, nevychovával, nehnidopišil a výsledkem jsem opět já. V dobrém i ve zlém, s klady i zápory. I zde se dá předpokládat, že za to Mladá fronta dostane od lepších lidí (a lepších redakcí) za uši. To by tak hrálo, aby nějaký dezolát rozvracel svaté narativy.

Pořád mě překvapuje, kolik dobra kolem nás je a odkud se vynoří. Pořád mě překvapuje, kolik lidí nerezignovalo na svou čest. Názory můžeme mít rozdílné, ale nemusíme být nepřátelé. Mám další důvod k optimismu. Kolem nás je víc dobrého, než si všichni myslíme.

Porovnejte tyto články s naší veřejnoprávní Českou televizí. Oni totiž o mě natáčejí další reportáž, víme? O tom, jak vyhrožuju renomovaným reportérkám těch nejrenomovanějších novin, že zveřejním to, co zveřejnila reportérka sama. Napsala mi jistá Ďuďáková… že se mohu vyjádřit k jejím otázkám.

Tož vyjádřil jsem se a požádal jsem, aby moje odpovědi byly zveřejněny v plném znění. Na to mi opáčili, že je budou krátit, protože formát pořadu neumožňuje zveřejnit odpověď celou… Ano, proto soudím, že koncesionářské poplatky musejí být zrušeny… Otázky i odpovědi tedy zveřejňuji zde. Můžeme si pak porovnat, jak se se svou úlohou novináře popasovali redaktoři České televize.

Zde jsou:

Zmíněné novinářce jste ve zprávách napsal, že obhajuje radost ze smrti dětí, když se Vás ptala, proč vyhrožujete lidem, kteří přispěli iniciativě Dárek pro Putina. Dodal jste, že o tom napíšete. Server Novinky to označil za vyhrožování veřejným očerňováním. Nešlo z Vaší strany o vyhrožování?

O vyhrožování v žádném případě nešlo!  Z kontextu zveřejněné textové komunikace zcela jasně vyplývá, že se paní Brodníčková evidentně zastává iniciativy Dárek pro Putina, ačkoliv věděla, že se tento spolek prokazatelně radoval ze smrti ruských civilistů. Pokud se novinář jednoho z největších mediálních domů zastává tohoto spolku, měla by se to veřejnost dozvědět. Karolína Brodníčková ale celou korespondenci zveřejnila sama, čímž se také sama před veřejností dokonale očernila a můj blogerský komentář k celé věci nakonec vůbec nebyl nutný.

Mezinárodní tiskový institut Vás vyzval, abyste se novinářce omluvil a smazal nenávistné komentáře na její osobu. Zmínil jste ji totiž v jednom ze svých příspěvků na sociálních sítích a pak se tam začali šířit nenávistné komentáře. Jak tuto výzvu vnímáte?

Nevyzval mě Mezinárodní tiskový institut, ale Český výbor mezinárodního tiskového institutu, který není žádnou neutrální autoritou, ale lobbistickou organizací českých žurnalistů, což nejlépe poznáte podle složení správní rady tohoto seskupení. Na jejich výzvu jsem reagoval článkem, ve kterém jsem vyzval mainstreamová média, aby šla příkladem a doložil jsem řadu nenávistných komentářů vůči mé osobě pod články Karolíny Brodníčkové.

Žurnalistickou kulturu nastavují především ty největší mediální domy a měly by si proto nejprve „vyjmout z vlastního oka trám, než budou upozorňovat na třísku v oku svého bratra.“ Takovéto výzvě se totiž jadrně říká „CHUCPE.“

V jednom z komentářů jste napsal, že plánujete novinářku „shodit do vysoké pece“. Považujete to za přiměřenou reakci na adresu reportérky?

Pokud v kontextu předmětného komentáře, který celý zněl: „To by se z Macochy stala okamžitě sopka… to jsme nemohli riskovat. Ale plánujeme, že ji svrhneme do vysoké pece, abychom usmířili boha ocelářů,“ nedokážete rozpoznat humornou nadsázku a satiru, pak opravdu nevím, proč si platíme veřejnoprávní média. Můj blog se jmenuje Vidlákovy kydy! Už ze samotného názvu je inteligentnímu čtenáři jasné, že se jedná o blog satirický, který tepe (v tomto případě mediální) nešvary humorem. V mém podání ostrým jako břitva.

Tož tak… V příštích dnech si budeme moci porovnat novinařinu ala Daniel Kaiser nebo Petr Kolář a novinařinu ala Česká televize.

https://web.litterate.cz/novinari-a-novinari/