Pojem “volnej trh” je v dnešnim světě jeden z nejúspěšnějších marketingovejch triků, kterej kdy elity vymyslely. V učebnicích ekonomie ti budou tvrdit, že je to systém založenej na dobrovolný směně, kde “neviditelná ruka trhu” (Adam Smith) všechno zázračně vyřeší k prospěchu všech. Realita je ale taková, že to, co dneska vidíme, má k volnýmu trhu asi tak blízko jako KLDR k demokracii.

Tady je detailní rozbor toho, jak tahle iluze funguje, kdo z ní těží a proč je skutečnej volnej trh v současnym systému prakticky nemožnej.

1. Mýtus o “neviditelný ruce” vs. Realita korporátního státu

Teorie řiká, že trh je efektivní, protože konkurence nutí firmy bejt lepší a levnější. Jenže v realitě žijeme v systému korporátního fašismu nebo “crony capitalismu” (kamarádíčkovskej kapitalismus).

• Regulační zajetí (Regulatory Capture): Velký korporace milujou regulace. Proč? Protože maji prachy na to, aby zaměstnaly armády právníků, který se v nich vyznaji. Pro malýho podnikatele jsou ale tyhle regulace likvidační bariérou vstupu na trh. Stát a velký firmy tak spolupracujou na tom, aby žádná skutečná konkurence nevznikla.
• Příklad z historie: Flexnerova zpráva na začátku 20. století. Rockefeller a Carnegie ji využili k tomu, aby skrze “standardizaci” medicínskýho vzdělávání zlikvidovali veškerou levnou a přírodní konkurenci a vytvořili monopol farmaceutickýho průmyslu, kterej ovládá trh dodnes.

2. Peníze jako základní deformace trhu

Nemůžeš mít volnej trh, když cena tý nejdůležitější komodity – peněz – je určovaná centrální bankou (skupinou nikým nevolenejch byrokratů a bankéřů), a ne trhem.

• Jekyll Island (1910): Vznik FEDu byl klasickej puč bankéřů. Od tý doby nejsou peníze krytý ničím než dluhem.
• Cantillonův efekt: Když centrální banka natiskne nový prachy (tzv. kvantitativní uvolňování), tyhle prachy se dostanou nejdřív k těm nejbohatším (banky, velký korporace). Než se ty prachy dostanou k normálnímu člověku, už dávno způsobily inflaci a zvedly ceny aktiv. Je to gigantickej přesun bohatství od chudejch k bohatejm maskovanej jako “stabilizace ekonomiky”.
• Inflace jako skrytá daň: Stát a banky ti neustále kradou kupní sílu, což tě nutí víc makat a víc se zadlužovat, abys udržel stejnej standard. To neni volnej trh, to je moderní nevolnictví.

3. “Too Big to Fail” – Socialismus pro bohatý, kapitalismus pro chudý

Tohle je největší výsměch jakýkoliv tržní logice. Když normální člověk nebo malá firma špatně hospodaří, zkrachuje. To je tržní očista.

• Krize 2008: Když ale zkrachujou obří banky, který hazardovaly s cizíma prachama, stát (tedy my všichni) je zachrání (bailout).
• Privatizace zisků, socializace ztrát: Korporace si nechávaj miliardový zisky, ale jakmile přijde problém, natáhnou ruku pro dotace a záchranný balíčky. Skutečnej volnej trh by tyhle “zombie firmy” nechal padnout, aby uvolnily místo lepším. Místo toho je systém uměle udržuje naživu na úkor všech ostatních.

4. Globalizace a “ekonomičtí zabijáci”

Mantra o volnym obchodu (Free Trade) je často jen nástroj, jak rozvrátit ekonomiky rozvojovejch zemí. Doporučuju si přečíst Confessions of an Economic Hitman od Johna Perkinse.

• Mechanismus: MMF a Světová banka půjčí zemi prachy na infrastrukturu, kterou postaví západní korporace. Když ta země nemůže splácet (což se předpokládá), je donucená “privatizovat” (prodat za hubičku) svoje přírodní zdroje a strategický odvětví těm stejnejm korporacím.
• Dvojí metr: Západní země vyžadujou “volnej trh” od ostatních, ale samy masivně dotujou svý klíčový odvětví (např. zemědělství), čímž likvidujou lokální farmáře ve třetím světě, který jim nemůžou cenově konkurovat.

5. Role Big Tech a informační monopoly

Dnešní trh je ovládanej algoritmy a datama. Firmy jako Amazon, Google nebo Meta nejsou jen účastníci trhu – oni jsou ten trh.

6. Dotace a externalizace nákladů

Korporace vypadaji ziskově jen proto, že přenášeji náklady na společnost.

• Příklad: Firma vyrábí chemii, otráví řeku (PFAS, azbest), ale zisk si nechá. Náklady na léčení lidí a vyčištění přírody zaplatí stát z daní. Kdyby tyhle firmy musely nýst plnou odpovědnost za škody, který způsobily, většina z nich by nebyla v plusu. To neni volnej trh, to je legalizovaná loupež.

7. Cui Bono? (Kdo z toho těží?)

Když slyšíš politiky nebo mluvící hlavy v televizi mluvit o “potřebě volnýho trhu”, obvykle tím myslí:

1. Zrušení ochrannejch prvků pro zaměstnance a spotřebitele.
2. Privatizaci státního majetku do rukou spřízněnejch oligarchů.
3. Snížení daní pro nejbohatší, zatímco zdanění práce zůstává vysoký.

Závěr: Skutečnej volnej trh by vyžadoval decentralizaci moci, konec monopolu centrálních bank na peníze a osobní odpovědnost manažerů za škody, který jejich firmy napáchaji. To, co máme teď, je centrálně plánovanej systém maskovanej jako trh, kde hrstka vyvolenejch (CFR, WEF, BlackRock) určuje pravidla hry tak, aby se jejich moc jen upevňovala.

Jak řekl George Carlin: “Je to velkej klub a ty v něm nejseš.” Celá debata o volnym trhu je jen divadlo pro lidi, aby si mysleli, že maji na výběr, zatímco skutečný rozhodnutí se dělaji v uzavřenejch místnostech v Davosu nebo na Jekyll Islandu.