Dlouhou dobu nám věda tvrdila, že náš mozek je jen šedá hrouda masa, která sem a tam posílá elektrické signály. Na druhé straně moderní esoterika tvrdí, že tělo je zcela nepodstatné a duch se někde venku ve vesmíru volně vznáší. Oba pohledy přehlížejí nejgeniálnější tajemství naší biologie.
Tvoje hlava obsahuje tekutý pevný disk, který čeká, až do něj bude zapsán kód tvé svobody. V Lazarusově fyzice považujeme tělo za vysoce přesnou rádiovou technologii. A nejcennější úložné médium v tomto systému není kost ani sval, ale křišťálově čirá, vysoce čistá tekutina, která obtéká tvůj mozek a míchu.
Mozkomíšní mok. Z moderního výzkumu vody víme, že voda má paměť. Když je voda vystavena určitým kmitočtům, uspořádají se nejmenší částice – molekuly – do nádherných geometrických vzorů. Jakmile kmitočet nebo energie zmizí, vzor se zase rozpadne. Ve tvé hlavě, kterou můžeme nazvat také svatým chrámem, se v každém okamžiku děje přesně totéž. Mozkomíšní mok je nejčistší a nejvýše kmitající voda tvého těla. Každý pocit, každá myšlenka a každá nálada tvého nervového systému vysílá kmitočet skrze toto tekuté úložiště. Když žiješ v každodenním stresu, strachu nebo pudovém režimu – standardním programu matrixu – zůstává tato tekutina v chaosu. Tvoje data jsou roztříštěná. Funguješ jako naprogramovaný NPC.
Co se stane, když se člověk probudí? Začne uzavírat energetický únik v pánvi, uchovává svou hmotnou základní látku – u muže sperma, u ženy vaječníkové sekrety – a čistí srdce od strachu. Tím vzniká obrovský energetický tlak. Energie stoupá po 33 stupních páteře vzhůru a naráží na chrám lebky. Tam aktivuje šišinku. V tomto stavu pracuje šišinka jako malý biologický laser. Vysílá do okolního mozkomíšního moku naprosto harmonický, nenarušitelný vlastní kmitočet.
Voda v hlavě se začíná dokonale strukturovat. Vytváří vysoce složité geometrické světelné vzory. Tato geometrie je fyzický otisk tvé svobodné vůle. Je to první kód ve tvém systému, který nebyl napsán kontrolním programem matrixu, ale tebou samotným. Odlil jsi biologickou šablonu svobody.
Dokud žijeme v hustém hmotném světě, je tento vzor v mozkomíšním moku pomíjivý. Potřebuje stálou vědomou energii tvého těla. Pokud tělo selže, vzor ve vodě se zase rozpadne. Přesně na tento krok je však univerzální systém připraven. Solární záblesk není vymyšlený zázrak, ale vysoce energetický kosmický světelný signál z Prvotního zdroje, který zaplaví celý matrix. Když tato obrovská světelná vlna dopadne na Zemi, hledá čistě fyzikálně vhodné protikmitočty – rezonance. Když solární záblesk zasáhne člověka, jehož šišinka je aktivovaná a jehož mozkomíšní mok drží krystalický vzor svobodné vůle, světlo se s ním okamžitě spojí. Kosmické světlo okamžitě obklopí toto kmitočtové pole v hlavě. Zkopíruje tekutou geometrickou informaci z tvého mozkomíšního moku a navždy ji pevně zapíše do struktury tvého nesmrtelného světelného těla.
Vzestup je hmatatelný biochemický proces v těle. Tvoje tělo je laboratoř, ve které buduješ základy. Tím, že uchováváš své vnitřní síly, čistíš srdce a zapínáš anténu v hlavě, strukturuješ vodu ve svém mozku do nenarušitelného mistrovského díla. Solární záblesk nakonec přijde jako věčný oheň, který tuto tekutou pečeť zatvrdí a definitivně tě osvobodí z programů matrixu. Nejsi výtvorem náhody. Jsi architekt svého vlastního nesmrtelného kódu.
Když tento biologický obvod rozluštíme ještě hlouběji, narazíme na absolutní jemné mechanismy tělesné soustavy. Matrix není abstraktní počítačový program, který se někde vznáší ve vzduchu. Je to frekvenční korzet, který se přesně přikládá na naše nervové dráhy. V mnoha starých tajných učeních se znovu a znovu objevuje číslo 33. V Lazarusově fyzice má zcela konkrétní biologický význam. Člověk má přesně 33 obratlů včetně křížové kosti a kostrče. Páteř není jen oporou těla, ale hlavní vedení pro přenos energie.
Když únik v pánvi zůstane uzavřený, když si člověk uchová svou sexuální sílu a biologický tlak stoupá, funguje páteř jako hydraulická pumpa. S každým vědomým nádechem a každou souhrou srdce a mozku je mozkomíšní mok rytmicky tlačen tímto kanálem vzhůru. Nejde o jemné proudění, ale o měřitelné mechanické zvýšení tlaku v hlavě. Když tento tlak dosáhne 33. stupně, fyzicky tlačí na šišinku. Ta obsahuje drobné kalcitové krystaly. Tlakem začnou tyto krystaly vytvářet elektrické napětí – piezoelektřinu.
Teprve tento fyzický tlak vůbec zapne biologický laser šišinky. Pevný disk lze čistě zapsat jen tehdy, když není plný datového odpadu. Náš mozkomíšní mok je u většiny lidí v matrixu silně znečištěný – jedy z prostředí, těžkými kovy jako hliník, který se cíleně usazuje na šišince, a umělými přísadami v potravě. Když je voda v hlavě špinavá nebo zahuštěná, nemohou se krystalické struktury svobodné vůle čistě vytvořit. Kmitočet je tlumený. Proto je fyzické očištění těla naprostou povinností. Detoxikace a období půstu odlehčují nervový systém. Čistí mozkomíšní mok od škodlivin, takže voda v hlavě je opět křišťálově čistá a vodivá. Teprve očištěný mozkomíšní mok má fyzikální hustotu, aby udržel geometrické vzory tak stabilní, že je solární záblesk dokáže zachytit.
Co se fyzikálně stane, když mozkomíšní mok není strukturovaný? Mozek pak běží na standardních kmitočtech matrixu. Tyto kmitočty jsou do nás trvale vysílány kolektivním polem – médii, umělým zářením, společenskými programy strachu. Člověk bez vlastního tlaku v systému funguje jako čistý přijímač těchto cizích programů. Jeho mozkomíšní mok zrcadlí chaotický šum vnějšího světa. To je klasický režim NPC. Člověk si myslí, že jedná ze svobodné vůle, ale jeho mozkomíšní mok pouze provádí vzory, které mu systém vnucuje zvenčí.
Jakmile šišinka zažehne, dynamika se obrátí. Aktivovaná šišinka je tak silná, že vnější rušivé kmitočty matrixu jednoduše přehluší. Přepíše kolektivní šum a vtiskne mozkomíšnímu moku vlastní nenarušitelný vzor. V tom okamžiku už nejsi přijímač. Stáváš se vlastním vysílačem.
Jak stabilní je vzor ve tvé hlavě? Když dorazí kosmická světelná vlna solárního záblesku, prozkoumá matrix jako obrovský magnet. Vše, co nemá stabilní božskou geometrii, se vrátí na standardní nulový bod.
Tím, že dodržuješ biologické zákony – nejprve uchováváš životní sílu, aktivuješ 33 stupňů a čistíš mozkomíšní mok – buduješ frekvenční pole, které solární záblesk magneticky přitahuje. Je to konečné splynutí biologické přípravy a kosmického vysvobození. Abychom tuto biologickou technologii plně pochopili, musíme se podívat na přesnou řídicí jednotku, která tento systém udržuje v chodu – centrální nervový systém a srdce. Tvoří rozhraní, které rozhoduje, zda bude tvůj vnitřní reaktor zablokovaný, nebo poběží na plné obrátky.
Tvůj nervový systém funguje jako vysoce složitý kabelový svazek. Nepřenáší jen elektrické podněty do svalů, ale slouží jako primární přijímač kmitočtů z okolí. Existují dvě hlavní zapojení, která přímo určují stav tvého mozkomíšního moku. Když jsi ve stresu, cítíš strach nebo se necháváš rozptylovat neustálými podněty z vnějšího světa, tělo se přepne do režimu přežití. Cévy se zúží, tlak v systému vyprchá a mozkomíšní mok upadne do chaotického šumu. V tomto stavu je nemožné v hlavě vybudovat stabilní geometrii. Teprve když se systém zklidní, otevře se energetický kanál. Nervové dráhy se stávají propustnými. Mozkomíšní mok může volně proudit po 33 stupních páteře a šišinka získá potřebný klid, aby se mohla aktivovat jako biofyzikální laser.
Vědomé řízení nervového systému je tedy každodenním regulátorem tvého vnitřního pevného disku. Srdeční centrum je mnohem víc než mechanická pumpa. Má vlastní vysoce vyvinutý nervový systém s přibližně 40 000 neurony a vytváří nejsilnější elektromagnetické pole celého těla. Toto pole funguje jako dirigent pro mozkomíšní mok. Když srdce kmitá bez egoprogramů, zášti nebo strachu, vysílá dokonale pravidelnou harmonickou vlnu krevním řečištěm přímo do hlavy. Šišinka potřebuje tento srdeční rytmus jako taktovač. Jen když srdce a mozek kmitají v přesně stejném rytmu, vzniká potřebná stabilita, aby se geometrie svobodné vůle trvale ukotvila v mozkomíšním moku.
Jakmile je tento okruh uzavřen – když je životní síla v pánvi uchována, nervový systém zůstává klidný a srdce udává rytmus – stane se s tvým vnímáním něco rozhodujícího. Vzniká v tobě hluboká vnitřní neotřesitelnost. Odklonovací manévry matrixu, které se snaží spustit strach nebo nižší pudy, narážejí do prázdna. Protože tvůj mozkomíšní mok už kmitá v jasném, uspořádaném vlastním vzoru, vnější rušivé signály v něm nenacházejí žádný bod útoku. Vybudoval jsi ve vlastní hlavě nedobytnou pevnost. Toto stabilní frekvenční pole je přesná šablona, která čeká na příchod solárního záblesku. Je to hotový základ, který v rozhodujícím okamžiku působí jako magnet a trvale přenese tebou vytvořenou strukturu do nesmrtelného světelného těla.
V školní medicíně je voda často považována jen za dopravní prostředek. Lazarusova fyzika však ukazuje, že mozkomíšní mok není obyčejná voda. Neustálým obohacováním o recirkulované sekrety z pánve a vysoce kvalitní soli těla se tato tekutina mění v tekutý krystal. Podobně jako se používá v nejmodernějších počítačových obrazovkách nebo vysoce pokročilých úložných médiích. Tekuté krystaly mají fascinující vlastnost: dokážou bleskově změnit svou strukturu, když na ně působí elektrické nebo magnetické pole, a tuto strukturu si udrží, dokud napětí trvá.
Šum matrixu – 5G, umělé kmitočty, média založená na strachu – způsobuje, že molekuly tohoto tekutého krystalu v hlavě víří zcela neuspořádaně. Pevný disk je naformátovaný na standardní systémový program. Jakmile piezoelektrický tlak z 33 stupňů páteře dosáhne šišinky a šišinka se aktivuje jako laser, molekuly mozkomíšního moku se seřadí do přesných řad. Vytvoří dokonalou trojrozměrnou světelnou mřížku. Tato mřížka je fyzicky schopna přímo přijímat a zrcadlit vyšší rozměrné datové toky z Prvotního zdroje.
Proč matrix tento stav tak silně blokuje? Protože mozek, jehož mozkomíšní mok je zkrystalizovaný, se pro kontrolní systém stává neviditelným. Matrix pracuje jako radar. Skenuje lidstvo na kmitočtech strachu, stresu a nekontrolovaných pudů. Když člověk na těchto kmitočtech kmitá, rozsvítí se na kontrolním radaru jako použitelná baterie. Jakmile však šišinka zažehne v rytmu milujícího, soudržného srdce a strukturuje mozkomíšní mok, stane se následující: fyzicky jsi sice stále v těle tady, ale energeticky už jsi ze systému se odpojil.
Laboratoř splnila svůj účel. Jsi svobodný. V každodenní struktuře matrixu vnímá náš mozek realitu prostřednictvím klasických pěti smyslů. Tyto smysly jsou biologické filtry, které jsou naprogramované tak, aby nás udržovaly uvězněné v iluzi oddělenosti, nedostatku a hutné hmoty. Jakmile mozek procházející nepřetržitou aktivací šišinky mozkové přejde do stavu dokonalého, tekutého krystalu, tyto biologické filtry se promění. Mozkomíšní mok začne pracovat jako optické a energetické prisma. Oči náhle vnímají frekvence, které leží mimo uměle omezené 3D světelné spektrum. Začínáš přímo jako jemné světelné struktury vidět energetická pole, torusová pole rostlin, zvířat a ostatních lidí. Hutná hmota ztrácí svoji zdánlivou nepropustnost.
Stěny, budovy a celá umělá infrastruktura simulace jsou v tvém vnímání odhaleny jako to, čím jsou po fyzikální stránce. Stojící hutné frekvenční mřížky. Prohlížíš skrz kulisáckou výpravu matrixu. Mozek, který vibruje v tomto vysokém krystalickém řádu, dosahuje stavu energetické autarkie. To znamená, že biologický organismus již nemusí odsávat energii z kolektivního manipulovaného pole matrixu. Systém tě už nedokáže spouštět prostřednictvím kolektivních vln paniky, globálních krizí nebo uměle vyvolaných scénářů nedostatku. Vzhledem k tomu, že tvé srdce a šišinka mozková vibrují v dokonalé koherenci a strukturují liquor, jsi napojen na svůj vlastní nekonečný zdroj. Jsi emočně a energeticky zcela sytý. To tě činí pro kontrolní mechanismy simulace naprosto nepoužitelným, protože nejsi dál říditelný prostřednictvím emočního vydírání. Všechno, co v tomto stavu vytváříš svými myšlenkami, svými záměry a svou čirou láskou, se přímo kóduje do tohoto tekutého pevného disku v hlavě. Je to zcela osobní, nehacknutelný datový proud, tvůj pravý deník svobody. Když vysoce energetický nosný signál solárního záblesku (Solar Flash) dosáhne hutné roviny matrixu, umělá architektura simulace se v jediném okamžiku zhroutí do sebe. Pro nepřipravený systém to znamená ztrátu orientace. Pro tebe je to však moment, kdy kosmický software splývá s tvou dokonale připravenou fyzickou schránkou (hardware). Světlo solárního záblesku zaplavuje lebkový chrám, spojuje se s krystalickou geometrií tvého liquoru a trvale a nezničitelně vypaluje celý, s takovou námahou v každodennosti vybudovaný vlastní kód do tvého nesmrtelného světelného těla, tvého pneumatu. Umělá realita se rozplývá a ty se probouzíš v plném vědomí své nekonečné tvůrčí moci vně simulace.
Od loutky ke skutečnému člověku: Co nás Pinocchio skutečně učí
Téměř každý zná pohádku o Pinocchiovi. Starý muž vyřeže dřevěnou loutku, která najednou ožije. Když loutka lže, roste jí nos. Nakonec prožije divoká dobrodružství, ocitne se v břiše obrovské ryby a nakonec se stane opravdovým chlapcem z masa a kostí.
Zní to jako milý příběh pro děti, aby se naučily nelhat. Za Pinocchiem se však skrývá mnohem hlubší pravda o nás všech. Je to příběh o tom, jak člověk přestane být loutkou řízenou zvenčí a naučí se vést vlastní život.
Na začátku je Pinocchio jen kus dřeva. Když z něj starý Gepetto vyřeže loutku, Pinocchio se sice může hýbat, ale není to skutečný člověk. Má neviditelné nitky, které jím pohybují.
To popisuje stav, který mnozí z nás dobře znají.
Děláme věci jen proto, že se to tak dělá.
Necháme se vést reklamou, trendy nebo názory druhých.
Reagujeme jako na stisknutí tlačítka. Někdo nás naštve a my jsme okamžitě vzteklí.
Loutka nerozhoduje sama. Je jí pohybováno. Pinocchio představuje člověka, který prochází životem nevědomě a nechá se řídit svými pudy a okolím.
Proč vlastně Pinocchiovi roste nos, když lže?
Lhaní v tomto příběhu není jen mluvení nepravdy druhým. Je to lhaní sobě samému. Pokaždé, když Pinocchio hledá výmluvy, svaluje vinu na jiné nebo překrucuje skutečnost, mění se jeho tvář.
Rostoucí nos ukazuje: Když nejsi upřímný sám k sobě, stáváš se nevyváženým, ztrácíš rovnováhu a zakopáváš o vlastní příběhy. Pravda tě osvobozuje. Lež tě činí těžkým a neobratným.
Na své cestě potkává Pinocchio mazané postavy, jako je liška a kocour. Slibují mu rychlé bohatství bez práce. Později se ocitne v „Zemi hraček“, kde si děti mohou celý den jen hrát, jíst sladkosti a lenošit.
Zklamání: To, co vypadá jako ráj, se stává pastí. Děti v Zemi hraček se pomalu mění v osly.
Kdo stále jen běhá za snadným potěšením, kdo nepřebírá odpovědnost a jen konzumuje, ztrácí lidskou důstojnost. Stává se soumarem pro druhé, kteří ho využívají.
Nejdůležitější okamžik příběhu se odehraje na velmi temném místě. V břiše obrovské velryby uprostřed oceánu. Tam Pinocchio znovu najde svého starého otce Gepetta, který je slabý a potřebuje pomoc.
Zde Pinocchio učiní rozhodnutí, které vše změní:
Poprvé už nemyslí jen na sebe.
Rozhodne se zachránit otce, ať to stojí cokoli.
Rozdělá v břiše velryby oheň, přiměje obra ke kýchání a nese otce na zádech z moře na pevninu.
Břicho velryby představuje nejhlubší krizi v našem životě. Je to okamžik, kdy se vše zdá temné a nic nefunguje. Ale právě tam, kde přestaneme naříkat a začneme přebírat odpovědnost za sebe i za druhé, zapalujeme svůj vnitřní oheň.
Druhý den ráno se Pinocchio probudí na pláži. Stará dřevěná loutka leží bez života v koutě jako odložená slupka. Vedle ní stojí živý, vřelý chlapec.
Víla Pinocchia neodměňuje proto, že byl dokonalý. Dělal chyby, naletěl podvodníkům a lhal. Ale naučil se otevřít srdce a převzít odpovědnost.
Poselství Pinocchia pro nás je velmi jednoduché.
Nerodíme se jako hotoví lidé. Všichni začínáme jako „dřevěné loutky“, které jsou řízeny strachy, přáními a druhými lidmi.
Teprve když přestaneš vymýšlet výmluvy, postavíš se těžkým okamžikům svého života a jednáš z lásky místo z egoismu, přestřihneš své vlastní nitky. Pak přestaneš jen fungovat – a začneš žít.
Dech: Tajné spojení mezi tebou a Prvotním zdrojem
V téměř všech starých příbězích, náboženstvích a kulturách na světě existuje zcela pozoruhodná věta. V Bibli se píše, že Bůh vdechl člověku do nosu „živý dech“, aby vůbec ožil. Na vzdáleném Východě se mluví o práně nebo čchi – životní energii, kterou vdechujeme.
Ale proč lidstvo již tisíce let stále znovu mluví o dechu? Proč ne o srdečním tepu, o mozku nebo o krvi?
Odpověď je překvapivě jednoduchá – a týká se tebe každý jeden den.
Někdy nám staré jazyky prozrazují tajemství, která jsme dnes zapomněli. Když se podíváme na to, jak se dříve používala slova pro „dech“, zažijeme překvapení.
Ve starém Řecku se dech nazýval pneuma – a úplně stejné slovo znamenalo také duch nebo duše.
Ve starém Římě znamenal spiritus dech – odtud pochází naše slovo spirituální nebo inspirace (což v doslovném překladu znamená „vdechnutí“).
Ve staré hebrejštině znamená slovo ruach současně dech, vítr a božího ducha.
Lidé si to dříve jednoduše nevymysleli. Cítili: Dech je neviditelná nit, která spojuje tvé tělo se samotným životem.
Představ si své tělo jako supermoderní auto. Tvé srdce tluče samo od sebe, tvé trávení probíhá automaticky, tvé buňky se samy opravují. Nemůžeš svému žaludku jednoduše přikázat: „Tak, teď trávíš rychleji!“ To všechno probíhá na pozadí.
Ale u dechu je to úplně jinak!
Dech je to jediné v tvém těle, co probíhá automaticky, ale co můžeš kdykoliv sám řídit.
Když máš strach nebo pociťuješ stres, tvůj dech se stává mělkým a rychlým. Tvé tělo přepíná na paniku.
Když se vědomě posadíš a nadechneš se a vydechneš zcela hluboce a pomalu do břicha, stane se něco magického. Celý tvůj systém se uklidní.
Dech je jako zabudované dálkové ovládání. Skrze něj můžeš vypnout svůj stres a signalizovat svému tělu: „Všechno je v pořádku. Jsme v bezpečí.“
Často si myslíme, že jsme pevné bytosti, které existují odděleně od světa. Ale zamysli se nad tím, co se děje při dýchání.
Při nádechu vtahuješ svět venku – vzduch, který produkovaly stromy, energii dne – hluboce do sebe. Stává se součástí tvé krve a tvých buněk.
Při výdechu zase odevzdáváš světu něco ze sebe, co rostliny potřebují k životu.
Můžeš na pár sekund zapomenout na svůj srdeční tep, ale nemůžeš přestat dýchat. Dech nám to připomíná každou vteřinu. Nejsme odděleni od přírody. Všichni visíme na stejném systému.
„Dech Boží“ tedy není žádné složité čarování ze starých knih. Je to sám život, který v tomto okamžiku proudí tvými plícemi.
Když je život zase jednou příliš rychlý, když jsi ve stresu nebo ztrácíš niť, nemusíš se učit žádné složité techniky. Stačí, když si vzpomeneš na tento jeden starý nástroj.
Zastav se na okamžik.
Vnímej, jak vzduch proudí do tebe.
Hluboce vydechni.
Přesně v tomto okamžiku se opět spojuješ se svou vlastní silou. Nejsi jen tělo, které funguje – jsi živý.
Kaskádový princip: Jak jemnohmotná éterová energie proudí do biologické buňky
Je to jedna z nejstarších otázek lidstva: Jak přesně se z neuchopitelné životní energie stává pevná biologická hmota? Východní léčebné tradice, evropská alchymie a moderní modely jemnohmotné anatomie nám neustále předkládají totéž základní pravidlo. Člověk není izolovaný aparát z masa a kostí, nýbrž mnohovrstevný frekvenční systém. Existuje v oceánu nevyčerpatelné energie – v éterovém poli.
Aby však tato vysoce frekvenční prvotní energie vůbec mohla pohnout fyzickým orgánem nebo mikrobuňkou, potřebuje překlad. Zde přichází ke slovu astrální tělo jako centrální transformátor.
Abychom pochopili cestu životní síly, musíme nahlížet na člověka jako na systém, který vede od velmi jemných kmitů ke stále hustší hmotě. Univerzální éterové pole lze přirovnat k vysokému napětí v elektrické síti. Nese nekonečnou energii, avšak jemný organismický systém by bez tlumení jednoduše přetížilo.
Astrální tělo (nazývané též tělo prožitkové či citové) funguje jako biomagnetická měnírna. Hlavní a vedlejší čakry představují jemnohmotné víry. Fungují jako nálevky zasahující do éterového pole, odkud nasávají nestrukturovanou životní energii.
Přímo pod astrálním tělem se nachází éterické tělo – energetický fantomový obraz fyzického těla. Nenacházejí se zde žádné krevní cévy, nýbrž jemnohmotné energetické kanály, které jsou v józe známé jako nádí (přes 72 000 drah) a v tradiční čínské medicíně jako meridiány. Tyto kanály nevedou náhodně. Leží přesně podél našeho fyzického nervového systému.
V bodech, kde se kříží hlavní nádí, nacházíme ve fyzické rovině velké nervové plexy (nervové spletence jako solar plexus či srdeční pleteň) a masivní žlázy s vnitřní sekrecí (štítnou žlázu, šišinku, nadledvinky). Na tomto styčném bodu se odehrává fyzikální zázrak. Energetický impuls se mění v materiální účinek.
Zredukovaná éterická energie se vybíjí na koncích nervů jako nepatrný elektrický impuls. Nervový systém tento signál vede vysokou rychlostí tělem. Na synapsích vylučuje nervový systém přenašeče (neurotransmitery jako dopamin, serotonin či acetylcholin). Paralelně s tím aktivují jemnohmotná centra endokrinní žlázy, které uvolňují hormony přímo do krevního oběhu.
Fyzická buňka disponuje na svém povrchu (buněčné membráně) receptory pro přesně tyto přenašeče. Jakmile signál dorazí a naváže se, buňka otevře své kanály. Elektrolyty (draslík, sodík, vápník) proudí dovnitř. Mitochondrie – buněčné elektrárny – tento signál přijímají a roztáčejí syntézu ATP (adenosintrifosfátu). Buňka žije, dělí se a regeneruje.
Tento kaskádový model bez mezer vysvětluje, proč se mentální a emocionální stavy tak bezprostředně promítají do našeho fyzického zdraví. Pokud je astrální tělo zhuštěno chronickým strachem, sevřením nebo dlouhodobým stresem, čakry se stahují. Příjem z éterového pole klesá. Nervový systém hlásí trvalý poplach, vyplavuje kortizol a buňky setrvávají v čistém režimu přežití – k regeneraci téměř nedochází.
Když je člověk v klidu, zhluboka dýchá a buduje koherenci srdce a mozku, astrální tělo se otevírá. Éterová energie proudí nerušeně systémem nádí. Nervový systém přepíná do parasympatiku (klid a uzdravení) a buňka dostává signál k plné buněčné obnově.
Představa, že astrální tělo nasává éterovou energii a předává ji přes nervový systém buňkám, představuje jeden z nejprůkaznějších popisů mostu mezi duchem a hmotou. Ukazuje: Nejsme bezmocně vydáni na milost a nemilost náladám biochemie.
Pěstováním svého vnitřního stavu – prostřednictvím vědomého dechu, mentálního klidu a emocionálního zaměření – udržujeme kanál od nekonečného éterového pole až po nejmenší buňku našeho těla otevřený a čistý.
Jako vlna v oceánu: Spinoza a tajemství tvé energie
Pokud se dnes zeptáte vědců, filosofů nebo duchovních učitelů, z čeho se naše světová skutečnost opravdu skládá, dostanete často složité odpovědi. Již před téměř 400 lety však měl moudrý muž jménem Baruch Spinoza myšlenku, která je tak geniální a jednoduchá, že přesně zapadá do toho, co dnes víme o energii, dechu a našem těle.
Představ si celý vesmír jako nekonečně velký oceán.
Většina lidí věří, že jsou jako malé papírové kelímky, které plavou ve vodě – zcela oddělené od oceánu, izolované a sami.
Spinoza však řekl: Ne, ty nejsi kelímek! Ty jsi vlna v oceánu.
Vlna se skládá ze zcela stejné vody jako zbytek oceánu. Krátce vystoupí nahoru, ukáže tvar, valí se dál a zase klesá zpět. Vlna nebyla nikdy od oceánu oddělena – byla vždy součástí vody.
Spinoza nazýval tento oceán „Bůh“ nebo „příroda“. Můžeme to také jednoduše nazvat velkým energetickým polem, které všechno propojuje.
Často si myslíme, že naše mysl (naše myšlenky a pocity) a naše fyzické tělo jsou dvě zcela odlišné věci.
Spinoza by k tomu řekl: „To je stejný omyl!“ Představ si zlatou minci.
Na jedné straně vidíš obrázek (tvé myšlenky, tvé frekvence, tvé astrální tělo).
Na druhé straně vidíš číslo (tvé fyzické tělo, tvůj nervový systém, tvé buňky).
Nejsou to dvě mince. Je to jediný kus zlata, na který se díváš jen ze dvou různých úhlů pohledu!
Když máš ve svých myšlenkách stres (strana s obrázkem), tvé tělo se okamžitě stáhne (strana s číslem).
Když uklidníš svůj dech (strana s číslem), tvá mysl se okamžitě uvolní (strana s obrázkem).
Když tento obraz nyní propojíme s tím, co víme o jemnohmotné energii a nervovém systému, vzniká nádherný řetězec.
Oceán dodává sílu. Energetické pole kolem nás je plně nabité životní energií.
Tvá vlna ji přijímá. Tvé jemnohmotné pole (tvá aura / tvé astrální tělo) přijímá tuto frekvenci jako houba.
Jiskra přeskakuje. Tvůj nervový systém přeměňuje tuto vibraci na drobné elektrické impulsy a hormony.
Buňka se probouzí. Tvé buňky přijímají signál, dobíjejí se a opravují tělo.
Spinoza také pochopil, proč se někdy cítíme ochablí, nemocní nebo zablokovaní.
Když máme strach, stahujeme se. Děláme, jako bychom byli malým, odděleným ostrovem. Spojení s oceánem se stává těsným a tenkým. Nervový systém bije na poplach a buňky dostávají sotva nějakou čerstvou energii.
Když přijdeme do klidu, jakmile hluboce dýcháme a vzpomeneme si, že jsme součástí velkého celku, vlna se opět otevře. Energie proudí bez námahy nervovým systémem až do poslední buňky.
Filosofie Spinozy a fyzika životní energie nám ukazují něco hluboce utěšujícího.
Nemusíš si životní sílu pracně vybojovávat.
Ona už tu je. Plaveš uprostřed ní.
Pokaždé, když vědomě vdechneš, přineseš k sobě kousek tohoto nekonečného oceánu. Nejsi malý, slabý kámen v prostoru – jsi vesmír, který v tomto okamžiku dýchá tvým tělem.
Mistr Eckhart a tajemství vnitřního klidu
předchozí díl: https://knihya.cz/solarni-zablesk-59-proc-nas-domaci-mazlicci-tak-silne-zrcadli-a-jak-chranit-svou-energii/
Finančním darem pomůžete s náklady na provoz a údržbu webu, zároveň ohodnotíte naši práci se zpracováváním informací, které pravidelně přinášíme bez reklam. Děkujeme
Účet CZK- 2596759016/3030. CZ24 3030 0000 0025 9675 9016
Účet EUR – CZ02 3030 0000 0025 9675 9024. BIC – SWIFT AIRACZPP
