Zdá se, že se postupně vytváří podhoubí pro ohýbání švédské historie, neboť již opakovaně byly švédské historické postavy zobrazeny jako černoši či Arabové.
Možná je důvodem fakt, že probíhající výměny obyvatelstva skončí tím, že původní Švédové budou postupně menšinou a třeba za nějakých 100 let mizí úplně.
Mezitím se historie zpracuje tak, aby to vypadalo, že černoši a Arabové jsou původním obyvatelstvem země, v čemž vydatně pomáhají také propagandistická média.
Nedávno se ve švédské veřejnoprávní televizi objevil seriál ze švédské historie, podle něhož byli Vikingové černoši (více o tomto „superdíle“ jste si mohli přečíst zde).
A nyní se pro změnu Netflix rozhodl, že významnou historickou osobnost bude hrát Arab, neboť i vládci musí odpovídat „nové“ historii. A nejde jen o Švédsko.
I historie dalších evropských národů je vymazávána a přepisována výběrem barevných herců na role evropských historických osobností. Budou za nějakých 150 let tamní obyvatelé byť jen tušit, kdo skutečně po staletí jejich země budoval??
A jak dlouho potrvá, než se podobné způsoby dostanou i k nám?
Obsazení libanonsko-švédského herce Jihada Abdallaha do role krále Gustava III. od Netflixu proměnilo švédskou historii v bitevní pole kulturního dobývání – vymazalo národní identitu na plátně stejně jako ji masová migrace a islamizace vymazaly na zemi.
Netflix oznámil produkci The Von Fersens, nového historického dramatu odehrávajícího se ve Švédsku 18. století. Film sleduje životy aristokratických sourozenců Axela a Sophie von Fersenových, v hlavních rolích se představí Alva Bratt a Christian Fandango.
Ale je to obsazení libanonského herce Alexandra Abdallaha, který již získal švédské občanství (narodil se v Libanonu jako jako Jihad Abdallah; 30. dubna 1993) do role krále Gustava III., které vyvolalo okamžité pobouření po celém Švédsku i mimo něj.
Gustav III. (1746–1792) byl jedním z nejvlivnějších švédských panovníků. Známý jako „divadelní král,“ prosazoval osvícenské ideály, reformoval vládu a dramaticky zemřel, když byl zavražděn na maškarním plese. Jeho odkaz je základem švédské identity.
Pro kritiky není rozhodnutí Netflixu obsadit Abdallaha záležitostí umělecké licence, ale aktem kulturního vymazání.
„Nejde jen o nepřesné obsazení,“ řekl jeden švédský historik. „Je to přepisování samotného obrazu skutečného krále. Říká to Švédům, že jejich vlastní historie jim nepatří.“
Kontroverze se odehrává v zemi, která se již vzpamatovává z desetiletí masové muslimské invaze, která transformovala švédskou společnost. Celá předměstí Stockholmu, Malmö a Göteborgu nyní fungují jako de facto islámské enklávy.
Zprávy o rostoucí kriminalitě, paralelních justičních systémech a no-go zónách vyvolaly obavy veřejnosti, že Švédsko ztrácí svou kulturní identitu.
Kritici tvrdí, že to, co se děje v zábavním průmyslu, odráží to, co se děje na zemi. „Nejprve změníte demografii,“ vysvětlil jeden kulturní komentátor. „Pak změníte příběh. To je způsob, jakým se dobývá historie – nejen zbraněmi, ale i příběhy.“
Rozhořčení vyvolalo srovnání s ničením křesťanských soch, kostelů a starověkých artefaktů Islámským státem po celém Iráku a Sýrii.
„ISIS rozbil fyzické symboly historie, aby dal lidem zapomenout na jejich minulost,“ řekl jeden švédský aktivista. „To, co Netflix dělá, se nijak neliší – vymazává švédské krále a nahrazuje je něčím jiným. Je to dobývání jinými prostředky.“
Pozorovatelé si také všímají do očí bijícího dvojího metru. Když jsou neevropské postavy ztvárněny bílými herci, reakce je okamžitá: obsazení bělocha na roli barevného je nálepkováno jako projev rasismu a nadřazování bílé rasy.
Když se však evropské dějiny přepisují, je to oslavováno jako pokrokové. „Zdá se, že záleží pouze na identitě jedné kultury,“ poznamenal jeden kritik. „Se švédským dědictvím se zachází jako s jednorázovým.“
Tento druh ohýbání historie jiným než politikou určenou k vykořenění evropské kultury. Zničit se musí přímo její kořeny.
Volba obsazení je popisována jako více než chyba – jako symbolické vzdání se švédské kulturní suverenity. Pokud lze obraz Gustava III. bez odporu přepsat, obávají se kritici, pak nic ze švédské minulosti není v bezpečí.
„Jakmile lidé zapomenou, kým byli, nemají žádnou obranu proti tomu, čím se stávají,“ řekl jeden kulturní analytik. „Pokud Švédsko nedokáže udržet ani své vlastní švédské krále, pak se národ již vzdal své minulosti – a s ní i své budoucnosti.“
