Během uplynulých 48 hodin se strategie stala jasnou. Poté, co Bidenova administrativa o víkendu odmítla komentovat výbušné odhalení, že Spojené státy daly Ukrajině povolení k použití amerických raket k úderům na cíle hluboko uvnitř mezinárodně uznaného ruského území – což je přiznaný válečný akt -, vypálila Ukrajina 19. listopadu salvu raket na ruskou Brjanskou oblast.
To bylo ve stejný den, kdy ruský prezident Vladimir Putin podepsal nařízení, kterým aktualizoval svou doktrínu jaderných zbraní, jež obsahuje výhradu, že „agrese proti Rusku ze strany jakéhokoli nejaderného státu, ale za účasti nebo s podporou jakéhokoli jaderného státu jako jejich společný útok“.
Následující den pak Ukrajina rozpoutala další útok uvnitř Ruska, tentokrát s použitím britských raket Storm Shadow, a to navzdory opakovaným prohlášením Británie, že k tomu nedala svolení. Bizarní hra záměrně nejednoznačné eskalace tak pokračuje a ponechává na jaderně vyzbrojeném Rusku, aby odhadlo záměry Západu a reagovalo umírněně. Ukrajinský prezident Zelenskyj to vypustil z rukávu v úterý 19. listopadu večer, když přiznal, že povolení bylo uděleno, a nyní Ukrajina udeří na ruskou armádu „kdekoli se nachází“.
Dne 19. listopadu, ještě před útoky v Kursku 20. listopadu, se ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov vyjádřil jasně:
„Budeme to brát jako kvalitativně novou fázi války Západu proti Rusku a podle toho budeme reagovat.“
Bidenova administrativa – nebo kdokoli, kdo tomu velí – se nyní pustila do šíleného a zoufalého úsilí zatáhnout USA do války proti Rusku, čímž se stala „trumpovsky odolnou“ proti jakémukoli prezidentovi, který by ji chtěl kdy zvrátit. Přitom se nejen rozhodli, že riskovat životy a budoucnost všech lidí na Zemi je hodno hazardu, ale také rozvrátili ústavní proces mírového předání moci nastupujícímu prezidentovi – navzdory všem svým prohlášením o opaku. Jak ukazuje rozhodnutí o raketách dlouhého doletu, americká administrativa k tomuto cíli vynakládá veškeré úsilí, a dokonce zrušila blokádu používání protipěchotních min na Ukrajině. Je nepopiratelné, že svět nyní stojí na pokraji termonukleární války a musí být stažen zpět pečlivě opatrnými kroky mírumilovných vůdců.
Jediná věc, která má větší důsledky než toto nebezpečí, je naprosto historická transformace, která se odehrává na celém globálním Jihu – a stále více na celém světě. Summit G20, který se konal v Brazílii, skončil 19. listopadu křikem a výkřiky rádoby koloniálních pánů světa. Zástupci Německa, Francie a USA si stěžovali, že závěrečné komuniké dostatečně neodsoudilo Rusko – což se příhodně podařilo zařídit v době, kdy jejich představitelé nebyli v hlavním sále, a brazilský prezident Lula se postaral o předčasné zveřejnění dokumentu. Jak poznamenala agentura Bloomberg ve svém zpravodajství o summitu: „jestli summit [G20 v] Riu něco ukázal, pak to, že Západ už není pánem všeho dění“.
Po skončení summitu G20 pak čínský prezident Si Ťin-pching zamířil do Brazílie na oficiální státní návštěvu s prezidentem Lulou, kde oba lídři posunuli vztahy svých zemí na další úroveň. Své stávající komplexní strategické partnerství povýšili na „společenství společné budoucnosti pro spravedlivější svět a udržitelnou planetu“. Oba prezidenti podepsali desítky hospodářských dohod a zřídili pracovní skupinu, která bude v nadcházejících dvou měsících konkretizovat plány některých větších celokontinentálních projektů. Lula, který odráží polyfonní kvalitu spolupráce mezi těmito dvěma národy, řekl:
„To, co Čína a Brazílie společně dělají, se odráží v celém světě.“
Oba vedoucí představitelé hovořili o svém společném šestibodovém mírovém návrhu pro Ukrajinu, který nepřímo srovnali s katastrofálními válkami odehrávajícími se pod dohledem „řádu založeného na pravidlech“, přičemž Lula rovněž dodal: Čína a Brazílie kladou na první místo mír, diplomacii a dialog.“ Lula dodal: „Ve světě, který je sužován ozbrojenými konflikty a geopolitickým napětím, je pro Čínu a Brazílii na prvním místě mír, diplomacie a dialog.“
Svět se nám mění pod nohama. Společně s tím, že se prezident Si připojil k peruánskému prezidentovi Dinovi Boluartemu, který 14. listopadu předsedal otevření obrovského přístavu Chancay v Peru, čímž se konečně uvolní neokoloniální pouta z celé Iberoameriky, a s tím, že 20. listopadu USA vetovaly další rezoluci Rady bezpečnosti OSN o příměří v Gaze, naznačují tyto události probíhající transformaci ve světě. A tedy i to, proč se ji někteří tak zoufale snaží zastavit.
Podaří se USA pod vedením nové Trumpovy administrativy uvést do souladu s tímto historickým procesem, který zmítá světem? Dokážou západní národy znovu objevit své lepší dědictví – nebo poženou svět do záhuby, aby zabránily vzestupu těch ostatních? Tyto otázky nikdy nebyly pro všechny tak v centru pozornosti a představují pro nás jedinečnou organizační příležitost k jejich vyřešení.
AUTOR: The Schiller Institute
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
