Nedávno došlo k zásadnímu posunu v nahlížení na vakcíny proti SARS-Cov2, posunu tak zásadnímu, že je řada odborníků nazývá vakcínami již jen ze setrvačnosti, upozorňuje anesteziolog Martin Hála, co by se nemělo v době, kdy na covid mnozí zapomněli, přehlížet. „Všechny obavy a varovné signály týkající se účinnosti a bezpečnosti vakcín se ukázaly a stále ukazují jako podložené. Jsme svědky experimentu, jehož subjektem je člověk,“ píše lékař v blogu na serveru Aktuálně.cz.
Celá situace je podle Hály daleko děsivější, než se může zdát. Připomíná, že Dánsko je země, kde se média omluvila čtenářům za to, že „papouškovala“ oficiální názory bez dostatečně kritického zhodnocení. Je to také země, která jako jedna z prvních zakázala očkování dětí. Takže není překvapení, že to byli dánští autoři, kteří vzali data o očkování (přes 11 milionů očkování, použito 52 šarží) a zobrazila je ve vztahu k hlášeným vedlejším účinkům, uvádí Hála ve svém komentáři.
A vedlejší účinky nebyly vůbec náhodné. V použitých šaržích bylo možné vystopovat tři skupiny vakcín: v první skupině, říkejme jí žlutá, prakticky žádné vedlejší účinky nebyly, jejich frekvence byla 1 : 10 000. Ve druhé skupině (označme ji jako zelenou) byl výskyt nežádoucího účinku zvýšený – 1 : 2 500. Ve třetí (modré) skupině byla pravděpodobnost výskytu nežádoucích účinků extrémně vysoká – 1 : 10.
Každá ze skupin tak má jiný bezpečnostní profil a rozdíly jsou extrémní. „Opravdu si nikdo nevšiml toho, že u určitých šarží přibývají komplikace jaksi rychle? Co dělaly regulační autority ve světle těchto zjištění? Nebo si toho všimly a dělaly jako že nic? Nebo si toho byly plně vědomy?“ pozastavuje se lékař.
Podle sdělení autorů vzbudily rozpaky také reakce redakčních rad oslovených časopisů, které nejevily o tyto unikátní výsledky žádný zájem.
„Co přesně obsahovala vakcína? Nedistribuoval Pfizer jinou látku, než na kterou dostal povolení Emergency Use Authorization? Dali by očkovaní souhlas, pokud by věděli, jak často dochází ke zdravotním komplikacím? Můžeme ještě nazývat jejich souhlas ‚informovaným‘? Dá se označit jednání firem jako manipulace, nebo rovnou jako podvod?“ klade si Hála zásadní otázky.
S pravděpodobností hraničící s jistotou jsme svědky experimentu. „Experimentu celosvětového rozsahu, jehož subjektem je člověk. Pod záminkou očkování byly lidem aplikovány biologicky aktivní látky, jejichž cílem nebyla ochrana proti viru, nýbrž další testování látek s biologickým profilem více než problematickým,“ konstatuje Hála.
Používání léků bez prokázané účinnosti (remdesivir), bránění v distribuci účinných léků (isoprinosin), dezinformační kampaně a zákazy používání (ivermectin), používání nových, rizikových preparátů (molnupiravir v situaci akcelerované imunosuprese), vědecky nepodložená vakcinace dětí, očkování těhotných a zejména pobídky k očkování ‚proti covidu‘ v situaci, kdy už se původní varianta viru v přírodě nevyskytuje… To jsou příklady intelektuálního zatmění, které postihlo větší část populace.
Musíme si uvědomit, že jsme teprve na začátku rozkrývání, rozplétání a dokazování, že jsme teprve na počátku žalob, nároků, odškodňování a spravedlivých trestů,“ dodává lékař Martin Hála závěrem.
Také religionista a publicista Radek Chlup poukazuje na umlčování etablovaných vědců a lékařů odmítajících plošné očkování a jeho kontroverze během covidu. Ve své studii týkající se pandemické doby v Česku uvádí,že šlo o období, kdy docházelo k vědeckým sporům a kontroverzím, a s odkazem na studii univerzitního týmu z izraelské Haify, na němž se podílela novinářka a výzkumnice Yaffa Shir-Razová, podotýká, že se šířil narativ, že „vakcíny proti covidu-19 jsou bezpečné a účinné a je oprávněné očkování učinit povinným, aby se snížila nemocnost a úmrtnost spojená s covidem-19“, zatímco jiná než oficiálně předkládaná léčba covidu-19 byla označována coby „neúčinná nebo nebezpečná“
„Názory odlišné od tohoto narativu byly potlačovány a cenzurovány, někdy i drastickými způsoby, které zahrnovaly stažení vědeckých prací a propuštění z institucí,“ podotýká Chlup s odkazem na zjištění izraelského týmu.
Proč tomu tak bylo, se snažil zjistit výzkumník a klinický psychiatr z Coloradské univerzity Mitchell Liester a spekuloval, že nesouhlasící vědci byli během pandemie umlčováni kvůli kognitivním předsudkům a tomu, že lidé obtížně mění své názory, anebo dával jako vysvětlení i možnost, že se tak dělo kvůli finančnímu zisku farmaceutického průmyslu a s ním spolupracujících lidí z veřejné správy.
