Tentokrát spolu s Anglosasy. Máme šanci ovlivnit zpitomělé z druhé strany barikády? Bez nich to nepůjde
PETR HÁJEK se obává, že přicházející jaro i v mnoha bystrých nepodvolených myslích zeslabí vědomí blízkosti válečné apokalypsy a klade si otázku, jestli má vůbec smysl „pracovat“ s těmi, kteří národní likvidátory Fialu a Pavla svými hlasy dostali do jejich pozic
Na dva dny vysvitlo sluníčko a povolila chladna – Pánbůh zaplať, při tom drtivém globálním oteplování posledních jarních týdnů bychom už ani nevěděli, jak vypadá. Mnohým se hned zlepšila nálada a přišlo jim, že nebude zase až tak zle, jak v posledních letech, měsících a týdnech varují svobodná média, „liberálními“ cenzory pronásledovaná kvůli tomu nejen u nás, ale v celém světě progresivně chcípajícího Západu.
Toho údajně demokratického civilizačního okruhu, jenž sám sobě naordinoval v dějinách nevídanou hospodářskou, finanční a mravní sebevraždu, jejíž pomocí zamýšlejí její architekti zdecimovat vlastní občany, a pak je vystresované, vystrašené a bezmocné uvrhnout do moderního technologického koncentráku. Jaký div, že při tom v Evropě hraje vůdčí roli opět Německo, odkud v posledních sto padesáti letech vražedné ideologie pravidelně přicházely. Exportovány pak buď financováním totalitních revolucí (Lenin), nebo přímo tanky (Hitler).
Osvobodili nás přece Američani!
Obojí se zhroutilo. A tak, po odmlce nutné pro rekonstrukci zničené země, která válku vyvolala z amerických peněz (Marshallův plán nebyl žádná charita, ale způsob, jak zklidnit přehřátou válečnou ekonomiku USA), se Berlín pro další expanzi šílenství přejmenoval na Brusel, skrze nějž kolonizuje (integruje) zbytek Evropy – se „souhlasem“ obětí. Vtáhnout do toho zbytek světa se ovšem jaksi nezdařilo, protože na odpor se postavilo Rusko. A tak už německé tanky opět brázdí historické ruské území (nazvané příznačně „ruský okraj“, Ukrajina).
Stále rychleji se přibližuje okamžik, kdy v rámci této další (již probíhající) války můžeme být skutečně zničeni. „Rusové“ nám tentokrát na pomoc nepřijdou. Ostatně Sovětský svaz nás přece v pětačtyřicátém neosvobodil. Tak si to mají alespoň pamatovat nové generace. Proto chce Fialova vláda vyškrtnout z kalendáře 8. květen (když už se podařilo zlikvidovat ten devátý, kdy v Praze sovětské tanky definitivně ukončily Druhou světovou válku v Evropě) jako Den osvobození.
Děti se už budou učit, že nás osvobodili Američané (od nějakého s ničím a nikým nesouvisejícího nacismu, protože Německo, náš opětovný protektor, je přece vzor ctností), zatímco Sověti nás naopak ve skutečnosti okupovali. A proto je logické, že nyní po boku s Němci bojujeme proti Rusku v nové válečné koalici – vedené opět Anglosasy, Američany a Brity. Na území, které za Ukrajinu po „německé proletářské revoluci“ prohlásil Lenin a jeden z jeho následníků – Ukrajinec Chruščov – pak k ní (1954) připojil i historický ruský Krym.
Pár slunečných dnů obvykle stačí, aby dospělí bohorovně „zapomněli“, v jaké zoufalé situaci se nacházíme. Pro děti (pokud se dospělosti vůbec dožijí) bude historická lež už nezpochybnitelnou pravdou. Asi jako pro současné „mileniány“ absurdní „pravda“ o údajném, globálním oteplování způsobeném lidskou činností vytvářející donedávna blahobyt. Proto je správné a pokrokové vybít většinu populace genetickými vakcínami, uměle vytvořenými krizemi a válkami – a na cestě k tomu vypínat absolutně bezpečné jaderné elektrárny (a svobodná média, která o těchto zločinech proti člověku informují).
Jen bezvýznamné žvanění hovad?
„Ukrajina může získat Krym zpět během několika měsíců, pokud jí Západ poskytne potřebnou podporu“, řekl pro britský The Telegraph exvelitel amerických sil v Evropě generál Ben Hodges. Tento mírotvorce je pro vojenské, nikoli diplomatické řešení války Západu proti Rusku na ukrajinském bojišti a ušklíbá se nad politiky, kteří prý nad touto snadnou variantou míru stále nepochopitelně váhají. „Krym je rozhodující,“ prohlašuje generál jako pravý dědic Hitlerova genštábu. A rozumuje, jak dosáhnout toho, čemu Rusové svou operací zabránili: „Jestliže však odstraníte stovky lidí ze Sevastopolu, základny ruského námořnictva na Krymu, zvrátíte směr dějin a fakticky ukončíte válku,“ sní Hodges, a tváří se při tom, jako by Rusko nemělo jaderné zbraně. Sestavil dokonce tříbodový plán dobytí Krymu vrcholící zničením Kerčského mostu.
Žvanění bezvýznamného Bidenova generálského pičmundy stále ještě frustrovaného ze zběsilého útěku neporazitelných Američanů z Afghánistánu a provokujích teď Čínu Tchajwnem? Není sám.
„Evropské námořnictvo by mělo hlídkovat ve sporné oblasti Tchajwanského průlivu,“ vykřikuje syn katalánského pekaře Josep Borel dosazený socialistickou většinou do křesla takzvaného šéfa bruselské diplomacie. Jako by něco jako evropské námořnictvo existovalo. Prostě chce jen přilít olej do washingtonského ohně, poté, co Macron vzal v Číně zpátečku. Potřebuje proto podporu nějaké velmoci.
A tak se za soudruhy vydal prozměnu český „žvanivý slimejš“ generál Petr Pavel – coby hlava českého státu. Tři dny je v Bruselu přesvědčoval, aby EU zahájila přístupové rozhovory s Ukrajinou ještě letos. „Čím širší bude zóna stability v Evropě, tím budeme víc v bezpečí i my,“ prohlásil (výjimečně má krásou nechtěného pravdu, kéž by se tak stalo, šlo by o nejrychlejší cestu k rozpadu EU, jenže i ten tupec dobře ví, že je to nereálné).
Něco je však mnohem reálnější. Kvůli tomu si bývalý komunistický rozvědčík z Pražského hradu střihl také jednání s kámoši – generály z NATO – z hlediska amerického rozhodování (a o to jedině jde) rovněž nepodstatná hovada. Jejich mluvčí, jistý válečný zločinec Stoltenberg poté prohlásil, že se Ukrajina určitě stane členem NATO – hlavní důvod, kvůli kterému v rámci svých životních zájmů zahájil Kreml „Speciální operaci“. Ona to mimochodem opravdu zatím jen speciální operace je, vezmeme-li v úvahu, že stát, který je domněle ve válce s jadernou mocností a největším státem světa, produkuje pšenici a další (jedovaté) zemědělské produkty jako by se nechumelilo – a exploatuje je „danajsky“ do zemí, které ho platí.
Je to za rohem?
Jenže produkce těchto výroků, a jejich zvyšující se kadence, naznačuje, že jde opravdu do tuhého. Biden (respektive ti, kdo s dementním starcem manipulují a posadili ho do křesla jako zase svého mluvčího) jsou ve stále beznadějnější situaci. Dolar – dosavadní hlavní nástroj jejich vojenské moci ve světě – se jim hroutí pod rukama a čínský jüan (a společenství BRICS) sílí. Jakmile Peking přestane se svou měnou (z obchodních důvodů) uměle manipulovat, v ten okamžik je dolar mrtev. A protože prezidenty Si a Putina není možné odkráglovat jako Saddáma či Kaddáfího (sotva naznačili, že mohou přestat obchodovat s ropou za dolary) – zbývá jediné: otevřená válka.
Donald Trump právě při projevu na Floridě (stojí tam kdovíproč dlouhé kolony aut u pump, protože asi polovina z nich nemá benzín či diesel, ilustrativní předzvěst dalších dějů) prohlásil, že válka na Ukrajině skončí dřív, než se on opět vrátí do Bílého domu. To už je tak trochu za rohem. A jeho republikáni z parlamentu poslali Bidenovi dopis. Říkají, že už nepodpoří žádný jeho další balík zbraní na Ukrajinu, pokud nebude spojen s jasným diplomatickým úsilím o mírové vyřešení konfliktu.
„Ukrajina potřebuje desateronásobek vojenské pomoci na ukončení války v tomto roce!“ ječí do toho zahraniční (americké) ministerstvo kyjevské protektorátní vlády. Všichni by prý měli vyčlenit 1% svých HDP na zbraně a „překročit všechny umělé červené čáry“, nařizuje jeden z vládních kyjevských nácků Andrej Melnyk.
Přes tři milióny
Tak si vyberme: Je to za rohem, nebo se vše nakonec přece jen podaří vymanévrovat? Ale jak? Ve vládních postech absolutní většiny západních zemí sedí německo-američtí poskoci. Liberálně-demokraticky. Poslali je tam přece (s vydatnou pomocí volebních podvodů) významné části zmanipulované veřejnosti evropských států. Ti jsou za to celé nyní zodpovědní.
Přesně stejně je to u nás: Volebním podvodem – za účasti tzv. ústavního soudu – usedla do Strakovky Fialova patafyzická vláda. S podporou více než tří miliónů našich spoluobčanů instalovalo NATO na Pražský hrad svého generálského pohůnka. Ten teď – ve volných chvílích, když zrovna neútočí na ožebračované české důchodce – objíždí s plukovnicí politručkou různá centra NATO, aby to vypadalo, že ne Západ, ne už jen Polsko a čaputované Slovensko – ale celá střední Evropa (Maďarsko už pro ně neexistuje) burcuje „Na Moskvu!“, jako když Josef Švejk volal „Na Bělehrad!“
Do maléru nás dostali zcela konkrétní Češi, Moravané a Slezané: Co s nimi?
Jsou to právě tito naši spoluobčané, kteří za to nesou největší díl odpovědnosti. Právě tak jako ti, kteří kdysi hlasovali pro vstup ČR do EU – a dnes se chytají za hlavu, že podlehli manipulaci. Jenže tentokrát nebude reparát možný. Až začnou padat bomby, nebudou si vybírat mezi nimi a nepodvolenými, kteří ve volbách a pak na ulicích hlasitě volali „Tohle ne!“
Mohou si teď hlavy ukroutit, proč jsou v rozvalu české finance a koho ještě oloupit – ale neodvažují se ani dnes hlesnout proti vydržování amerických zbrojovek stamiliardami z našich daní.
Probudí se? Nebo je to nesmysl a sen? Existuje vůbec, v obklíčení miliardářskými korporátními médii, reálná možnost, aby k nim pronikl Hlas reality (jako kdysi Hlas Ameriky)? Zkusím k tomu něco říci v zítřejší Tea Party. Jinak by šlo jen o „knížecí rady“.
Těším se na vás, nepodvolení!
AUTOR: Petr Hájek
