Politický systém pečlivě vybíraného monarchy podle skutečných duchovních a morálních hodnot byl hadí silou postupně nahrazen pseudodemokratickým modelem, kde chybí jakákoliv kontinuita, poctivost a profesionalita vládnutí a respektování kosmických principů. Ke správě moci jsou vybíráni jen bezpáteřní egoističtí diletanti, kteří poslouchají na slovo a jednají přesně podle připraveného scénáře.
Parta ziskuchtivců ovládla zemi na čtyři roky a pak to pokračovalo dál. Postupně byli odstranění vládnoucí monarchové v Anglii, Francii i car v Rusku. Takto napadenou společnost můžeme přirovnat k chodícímu člověku bez hlavy, jen jako chodící údy. Tak, jak si počínají dnešní zmanipulované vlády, přesně vypadá vláda těla, které se zbavilo své hlavy.

Naše civilizace se nyní nachází v závěrečné fázi úpadkovém stádia kultu “Hada” a je nejvyšší čas přesměrovat vývoj naší civilizace k vyšším duchovním principům.

Ego bylo kultem temné nápodoby záměrně ztotožňováno s principem věčného átmana, tedy s vykřesanou silou Úplnosti, Světla poznání a dokonalého Člověka. Naopak škola Védy egoistické “já” chápala jako základní omyl nevědomosti, který zapříčiňuje veškeré neštěstí a zlo světa. Toto maličké a nevědoucí “já” (malé černé zrnko hmoty, hebrejsky jod) přirovnávala k parazitickému červu, který je ukryt v temnotě nitra sladkého plodu a je hnán svým věčným pudem žravosti, rozhlodává (sanskrtem čarvayati) a snaží se neustále tunelovat svět. Takhle nastavenými lidmi bylo ve védské kultuře opovrhováno. Byli považováni za spodinu lidské společnosti a ve staré indické společnosti proto nosili jméno červa – čarváka.

Původní sluneční mýty vycházející z védské filosofie nalezneme všelijak skrytě přetvořeny pod mnoha vrstvami i v západních variantách mýtů. V čisté smysluplné podobě se můžeme se slunečním mýtem však většinou setkat pouze na Východě, jako s archetypálním příběhem o bojovníkovi symbolizujícím podstatu lidství a sílu “Poznání”, která poráží “Hada” či “Draka”, kteří zase symbolizují “Nevědění”. Tyto skutečnosti se můžeme dozvědět v základním zdroji indoevropské slovesnosti, v indické Rg védě, kde Indra bojuje s drakem Vrtrou a také v textech buddhistických, které se díky tradici buddhismu uchovaly až do dnešní doby. Zde lidský hrdina Poznání Buddha bojuje s Márou. S obdobným modelem se ještě můžeme setkat v perském okruhu v podobě příběhů o Zarathuštrovi a jiných hrdinech, kteří bojují proti Angri Mainyuovi, bohu podsvětí a Temnoty.

Sluneční filosofii reprezentuje v západní antické gnostické tradici původní gnostický Kristus, který zde ještě nemá tu pozdější, přetvořenou podobu, kterou známe z Bible, ale má jasnou podobu sluneční, coby bojovník Světla proti Temnotám, jako nekrvavý a vítězný bojovník Poznání a nikoliv Kristus židovský a chtonický, krvavý obětovaný beránek, umírající na kříži.
Právě takového “slunečního Krista” můžeme dobře sledovat v prastaré nazarejské gnostické tradici mezopotámské, kde se tento hrdina jmenuje “Poznání Života” – “Mandá dHaije” a je duchovní “světlou bytostí” či spíše kvalitou úplného poznání, vyslanou do světa, která zde působí, aby poznání mezi lidmi nezaniklo, a aby se stále znovu rodilo.
https://celostnivzdelavani.cz/materialiste-byli-ve-vedske-kulture-opovrhovani-a-byli-povazovani-za-spodinu-lidske-spolecnosti