Hannibal používá zvířecí obry i za bitevními liniemi jako střelecké základny. Je to už hodně dávno, kdy člověk pochopil, že silné slony je škoda nevyužít. Z dochovaných materiálů víme, že lidé si tyto obry ochočili zhruba před 4000 lety, především v údolí řeky Indu. Slon pomáhá nejprve v zemědělství, později se stane vyhledávaným objektem válčících stran.
První pokusy o vojenské použití slonů se datují kolem roku 1100 před naším letopočtem v Indii a Persii. Ve starověku mají váleční sloni významnou roli v řadách vojsk některých afrických a asijských států, po tažení Alexandra Velikého (356–323 př. n. l.) i v řadách vojsk řeckých. Pojďte s EPOCHOU po stopách těchto živých tanků, které hrály ve starověkých válkách mnohdy velmi důležitou roli.
Nejodvážnější, nejlstivější!
Co: Bitva u Gaugamél
Kdy: 331 př. n. l.
Aktéři: Alexandr Veliký versus Dareios III.
Zajímavost: Peršané poprvé použili válečných slonů
Alexandr Veliký si upevní postavení ve své domovině a roku 334 př. n. l. vyrazí s 35 000 vojáky dobývat svět. Poráží každého, kdo se mu postaví do cesty, třese se i mocná perská říše. Strachem se klepe po prohrané bitvě u Issu i samotný perský král Dareios III. (asi 380–330 př. n. l.) a obrací se na Alexandra s návrhem: „Nabízím ti, ó veliký a udatný králi Makedonie, bohaté výkupné i celou zemi až k řece Eufrat. Přidám ruku své dcery. Můj harém i s matkou Sisygambis už máš!“ Alexandr se smíchem odmítne a obě vojska se proti sobě postaví u Gaugamél (dnes vesnice Tel Gomel v severním Iráku). Necelých 50 000 makedonských vojáků bude čelit přesile až 200 000 Peršanů.
Rozhodne Alexandrova taktika
Dareios rozmístí své vojáky, tak jak je zvykem. Do středu postaví své nejlepší síly – 20 000 řeckých žoldnéřů a 10 000 „nesmrtelných“. To jeho osobní tělesná garda. Po obou křídlech stojí připravená jízda. Během bitvy použije Alexandr unikátní strategii, která se učí na všech vojenských akademiích dodnes. Dareios vrhá nejprve do bitvy válečné vozy. Makedonci podle pokynů rozevřou své řady a teprve poslední řada koně zastaví. Vojáci z boků se na vozy sesypou a v mžiku je zlikvidují. Po dalším útoku na pravé Alexandrovo křídlo stáhne vojevůdce celou svou jízdu a vtrhne do středu oslabeného Dareiova postavení.
Bitva končí, začínají jatka
Ten zaskočen vývojem situace a odříznut, nestačí povolat do boje slony, kterých se Makedonci tak strašně obávali. „Pane, zachraň se!“ volá na perského krále velitel jeho osobní stráže. Při pohledu na přibližující se děsivou makedonskou jízdu v čele s Alexandrem ztratí Dareios III. odvahu a obrátí se na útěk. Makedonská jízda pobije zbytek Peršanů, kteří se chaoticky a neorganizovaně brání. Na válečném poli se už neválčí. Teď už jsou to spíš jatka. Perští vojáci, kteří se vzdají, jsou nemilosrdně pobíjeni. Uprostřed stojí hlouček 15 obávaných slonů, kteří do bitvy vůbec nezasáhnou. A to je pro Alexandra velké štěstí. Perské vojsko je zcela zničeno.
Koně se slonů bojí
Alexandrovi jezdci se snaží získat do zajetí i slony, kteří zůstali na bojišti bez rozkazu. Ale tady narazí. Koně se za žádnou cenu nechtějí ke zvířecím obrům přiblížit. Jejich velikost a pach je odrazuje a pobízení jezdců nepomáhá. Parmenión (asi 400–330 př. n. l.), skvělý Alexandrův generál, později vzpomíná: „Koně se vůbec nechtěli k těmto zvířatům přiblížit. Na hřbetě slonů byl proutěný koš, ve kterém se skrýval vodič a tři lučištníci. Nechtěl jsem riskovat další životy, tak jsem povolal pěší vojáky. I ti však měli z těchto oblud strach. Na klech slonů byly navlečeny ostré bodce, po bocích měla zvířata brnění a kdyby se na nás rozběhla, dali bychom se na úprk všichni!“ Naštěstí dorazil Alexandr, slíbil osádkám slonů milost a nabídl jim žold ve své armádě, což rádi přijali.
Stratég proti obrům
Co: Bitva u řeky Hydaspés
Kdy: 328 př.n.l.
Aktéři: Alexandr Veliký versus Póros, král indický
Zajímavost: Alexandr se stane králem Asie
Po dobytí perské říše se Alexandr vydává dál na východ. Před ním leží velká a bohatá krajina Indie, ale také nebezpečný král Póros (340–317 př. n. l.). Ten sice vládne jen malému království, ale má trumf v rukávu – asi 200 válečných slonů! Nikde jinde v historii není použito více slonů v boji. Poros velmi dobře ví, že koně mají ze slonů strach a že jejich nasazením zcela vyřadí ze hry makedonskou jízdu. Ví to samozřejmě i Alexandr. Dlouho útoky na slony se svým vojskem trénoval. Jejich vodiči ve službách Řeků vymýšleli různé triky a finty, které chtěli v boji použít.
Spolehlivým katem
V Indii používali slony nejen k boji, ale také při popravách. Při bojové výpravě se trest pro dezertéry nebo vojáky, kteří se provinili vážným přečinem, rovnal smrti. Ve snaze zastrašit ostatní členy vojska často zazní ortel, který je i pro otrlé vojáky otřesným divadlem. Nešťastník je odsouzen k ušlapání slonem. Popis popravy od Flávia Arriána (95–175 n. l.) není pro slabé povahy: „Odsouzenec je přivázán mezi čtyři kůly a pak popravčí přivedou obrovského slona, který je speciálně k vykonání popravy cvičen. Slon troubí potěšením, protože ví, že bude skvěle odměněn, a nemůže se udržet, aby se na chudáka vrhnul.“ Popravě musí přihlížet mnoho vojáků, aby je tento způsob popravy odradil od podobných přestupků.
Odsouzenec řve bolestí
„Když slona na ubožáka pustí, ten mu systematicky začne drtit kosti na nohou. Zvíře ví, jak má postupovat, aby smrt trvala dlouho. Odsouzenec řve bolestí a hrůzou, až konečně omdlí.“ popisuje Arriános. „Jakmile řev a kvílení umlká, slon ví, že musí svou oběť přivést k životu, a tak mu šlápne do rozkroku. Tím probere každého.“ Pak slon pokračuje přes paže, až přijde na řadu břicho a hrudník. „To už většinou ubožák vypustí duši. Mrtvole pak přeříznou provazy, které ji vážou ke kůlu, a slon uchopí tělo chobotem a roztříští je několikrát úderem o zem. Na přihlížející vojáky taková poprava mocně zapůsobí,“ doplňuje Arriános.
Zranění sloni zdivočí
Konečný boj se nakonec odehraje na levém břehu řeky Hydaspés (přítok Indu, nyní známý jako Dželam) poblíž současného města Bhera. Samotná řeka představuje kvůli své hloubce a prudkosti dostatečně obtížnou překážku, jež může přivodit zkázu celému útočícímu vojsku. Alexandr vybere nejschopnější muže, kteří v noci řeku překročí. Zbytek se přeplaví už pod jeho ochranou. Bitva začíná. Alexandr posílá část svých vojsk zaútočit na střed indické armády. Za makedonskou pěchotou se však skrývá jízda, která vpadne Indům do boku. Nastane zmatek, indická jízda se promíchá s pěchotou a svými bojovými slony. Do této skrumáže postupuje vpřed makedonský šik se svými falangami (vojenská sevřená formace bojovníků krytá ze všech stran štíty). Ty slonům způsobí bolestivá zranění. Historici se shodnou: „Zmatení a zranění sloni zdivočí, vodiči je přestanou ovládat a obři tak ušlapou mnoho vlastních vojáků.“ Přesně tak to Alexandr naplánoval.
Pyrrhova taktika
Co: Bitva u Herakleie
Kdy: 280 př. n. l.
Aktéři: Pyrrhos versus Publius Valerius Laevinius
Zajímavost: Pyrrhos jako první použije slony k obchvatným manévrům.
Řecký vojevůdce Pyrrhos z Épeiru (319 př. n. l.–272 př. n. l.), který se proslavil spíš těsnými vítězstvími, přišel s novou taktikou používání slonů. A dovedl ji až k nejvyšším metám. Jako první použije slony nikoli k čelnímu útoku, ale k obchvatným manévrům. Při bojích s Římany najmou Řekové, usídlení na jihu Itálie, do svého vojska Pyrrha, krále kmenů v Épeiru a Makedonie. Pyrrhos se římskými vojsky, vedenými konsulem Publiem V. Laeviniem, střetne u Herakleie na římském pobřeží. Když neuspěje se svými falangami, nasadí do boje slony. Ti bez problému rozeženou římskou jízdu a pěchota bez podpory odolává pouze krátkou dobu. Ale na začátku byly řecké ztráty veliké a sám Pyrrhos si po boji povzdechl: „Ještě jedno takové vítězství a jsem ztracen!“
Platí na ně hořící otepi
Lucius Mestrius Plútarchos (46–120 n. l.), jeden z nejvýznamnějších životopisců antiky, píše: „Pyrrhos používal v bitvě slony také k zajímavým taktickým účelům. Vysílá slony proti křídlům protivníka, která většinou obsazuje jízda. Zdivočelí koně jsou i se svými jezdci zahnáni do řad vlastní pěchoty a napáchají tam neuvěřitelné škody. Rozvrátí šiky vlastních vojáků a spoustu jich připraví o život.“ V dalších bitvách už najdou Římané způsob, jak se nebezpečným slonům bránit. Používají zapálené hořící svazky slámy, které metají slonům do cesty. Dlouhými oštěpy a kopími je bodají přímo do chobotů, čímž jim způsobují velkou bolest a obři se většinou splaší.
Vodič s dlátem a kladivem
Pyrrhos si je dobře vědom zranitelnosti slonů a hlavně se bojí jejich zdivočení. Zvíře pak zabíjí kolem sebe vše živé a nerozlišuje vlastní vojsko od nepřátel. Podobným excesům mají zabránit jeho mahutové (vodiči), kteří mají po ruce ostré dláto s kladivem. V případě, že se slon vymkne vedení, mu vodič dlátem prorazí mezi ušima díru do mozku. Poněkud drastický způsob, ale neovladatelné zvíře by napáchalo mnoho škody ve vlastních liniích. Pyrrhovi sloni nesou na hřbetě až šestici vojáků, kteří brání protivníkovi přiblížit se ke zvířeti, zranit je nebo splašit. Většinou se to daří. Naopak rozběhnutí sloni jsou pro nepřítele strašidelným protivníkem.
Nejslavnější velitel Kartága
Co: Bitva u řeky Trebie
Kdy: 218 př. n. l.
Aktéři: Hannibal versus Sempronius Longus
Zajímavost: Hannibal umístí někdy svoje slony za bitevními liniemi jako střelecké základny
Kartaginský generál, stratég a později i politik Hannibal Barkas (247 př. n. l.–183 př. n. l.) je považován za jednoho z nejznamenitějších vojevůdců v dějinách. Je nejproslulejším vojákem v dějinách Kartága (město v dnešním Tunisu). Jedním z nejslavnějších činů byl pochod jeho armády včetně válečných slonů přes Pyreneje a Alpy. Z Hispánie (dnešní Španělsko) vyrazil na dlouhý pochod přes hory přímo do srdce Římské říše. Na cestu se vydá s 90 000 pěšími a 12 000 jízdními vojáky. Ve výpravě má 37 slonů. Na italskou půdu vstoupí s pouhými 2000 pěšáky a 6000 jezdci – zbytek vojska po cestě zahyne.
Sloni bitvu rozhodnou
Po příchodu na italskou půdu se k Hannibalovi přidávají po tisících Galové. U řeky Trébie dostihnou Kartagince početnější vojska římské armády. Řeka je však mrazivě studená, takže římská pěchota při jejím přechodu prochladne a samotný postup vojáky unaví. Na druhém břehu čekají v teple spořádaně Hannibalovi dobře živení vojáci. Římané se vrhnou na připravené šiky protivníka. Jejich úderná složka, římská jízda, brzy zjistí, proč Hannibal věnoval takové úsilí dopravě slonů do Itálie. Koně se začnou plašit, protože nemohou vystát zjev ani pach slonů. Shazují jezdce a zcela rozvrátí útočný šik. Hannibalovi pěšáci lehce dokončí masakr Římanů.
Časem Římané pochopí
Stejně tak dopadne římská pěchota. Tváří v tvář hradbě slonů mnoho bojovníků zaváhá. Zmatku pomáhá i účinná střelba lučištníků ze hřbetu. Těžkotonážní zvířata postupující v jedné linii drtí a nekompromisně dupou po římských pěšácích, kteří hledají spásu v útěku. Je po bitvě. Římská taktika zná už jen jeden povel: „Zachraň se, kdo můžeš!“ Hannibal ale pronásledování protivníka úspěšnou sloní eskadrou zakáže. Je si dobře vědom některých nevýhod nasazení slonů do vojenské vřavy. Při hodnocení bitvy svým generálům vysvětluje: „Přes úspěchy slonů existují určitá nebezpečí, kdy se výhoda jejich použití může obrátit v náš neprospěch. Obávám se, že na to časem přijdou i Římané!“
Nevýhody zvířecích útočníků
Slon je v podstatě mírumilovné zvíře. Pokud z něj chcete udělat „zabijáka“, který nepřítele napadne a rozdrtí, musíte ho podrobit dlouhému, někdy až krutému výcviku. Často trvá i tři roky. Jeho vodiči používají někdy krvavých donucovacích prostředků, aby vyvolali u slonů typickou zvířecí zuřivost, se kterou pak mohou rozvracet řady nepřátel. Kromě výcviku je problém i s jejich chovem, což je na tehdejší poměry velice drahá záležitost. Především s čerstvou stravou, které je pro jednoho slona denně zapotřebí asi 250 kg. Flavius Arriános píše: „Nejvážnějším nedostatkem však je nevypočitatelné sloní chování v bitvě. Při zranění, poplašení nebo smrti vodiče mají sklon k nezřízenému úprku. Pak zničí, rozdupou a roztříští vše, co jim stojí v cestě!“
Konec válečných slonů
S příchodem střelného prachu výhody s nasazením válečných slonů odpadají. Ne že by snad střelba z mušket tvrdou sloní kůži nějak ohrozila, ale dělostřelecká palba znamená jejich definitivní konec. Jedna podařená salva a sloní jednotka je rozmetána navždy. Myšlenky o užitečnosti těchto monster se však vojenští vojevůdci nevzdají, a proto přichází o víc jak 2000 let později čas ocelových tanků.
Ladislav Horák EPOCHA
Chobot uzvedne až jednu tunu
• Sloni jsou největší žijící suchozemští savci. Největšího zastřelili v Angole v roce 1974, vážil 12 000 kilogramů. Samci slonů jsou v období říje velmi nebezpeční a obtížně se kontrolují.
• Slon je velmi silné zvíře, které je schopno svým chobotem zvednout náklad o hmotnosti až 1 tuny.
• Kly používají k „orání“ země při hledání minerálů, při průchodu hustou vegetací nebo v boji s nepřítelem. Nejčastěji však v boji s ostatními samci.
• Odborníci tvrdí, že sloni cítí určité pachy až na vzdálenost 20 km. Proto jsou řazeni na přední místa v žebříčku zvířat s nejlepším čichem.
