Nesmíme zapomenout na systematické vyvražďování nebo týrání pamětníků, kteří byli pro nadcházející nový řád velmi nežádoucí. DOŽÍT SE 150 – 200 LET NEBYLA DŘÍVE ŽÁDNÁ RARITA. Jak to tedy bylo s délkou života našich předků? V carských časech se narození a smrt zapisovalo do církevních knih. Uvádí se v nich věk mnohých lidí od 100 do 180 roků života. Lidé starší 140 roků nabyli v Rusku žádnou raritou.
Právě falešný car Petr I. v rámci spuštění svých protiruských reforem provedl celoplošnou likvidaci rodových knih (každý rod měl svoje rodové knihy, kde byli zapsané všechny důležité informace ze života mnoha generálií rodu), zničil a usmrtil i další velký zdroj informací, tedy všechny 200 až 300leté starce. Až po tomto zásahu se mohli začít plně přepisovat slovanské dějiny.
I A.S. Puškin ve svých pamětech popisuje své setkání se 160letým kozákem, ke kterému došlo ve stepi Orenburg. Tento kozák si tehdy velmi dobře pamatoval povstání Stepana Razina (1667 – 1671), kterého se dokonce sám zúčastnil.
Noviny “Tiflisskij list” (1904) uvedly, že v dědine Sba v Gorijském rajóně žije Osetka Tense Abalva, 180letá žena, která je natolik vitální, že sama vykonává domácí práce a její zrak jí ještě dovoluje šít. Narodila se ještě za vlády Petra I. v roce 1724. Ve své době byli velmi dobře známi Mahmud Eyvazov a Shiral Muslimov. Mahmud Eyvazov z Lerikského regiónu v Azerbajdžane se dožil 148 roků, Shiral Muslimov z Barzavu 168 roků. Měl 13 synů, 10 dcer, 106 vnuků, pravnuků a prapravnuků. Na počest jeho dlouhověkosti dokonce vydali poštovní známku. Majid Agaev z Lerikského regiónu měl 140 roků, Shirin Hasanov 150 roků. Výzkumnou pátrací činností po dlouhověkých lidech byly nalezeny v Abcházsku staré náhrobky s těmito nápisy: “Kuba Ali sa dožil 300 let a zemřel ve vojně s Adžar Chánom v důsledku střely do srdce, Churme Bike sa dožila 245 roků, vdala se ve věku 105 roků a porodila syna, velkého bohatýra.”.
Zdroj: Jurij Frolov
https://celostnivzdelavani.cz/vyvrazdovani-a-tyrani-pametniku-stareho-sveta
