Lékaři by podle nového výzkumu neměli vyšetřovat jen rizikové faktory, ale i pláty v cévách.
Kdybyste si měli představit někoho, kdo míří ke svému prvnímu infarktu, pravděpodobně byste si vybavili člověka s vysokým cholesterolem, kuřáka, obézního a se zvýšenými krevními lipidy – klasický profil. Lidé, kteří tomuto popisu odpovídají, však tvoří jen malou část těch, kteří nakonec infarkt dostanou.
Výzkumníci z Mount Sinai zjistili, že mnoho infarktů postihuje lidi, kteří jsou podle současných lékařských pokynů považováni za nízkorizikové.
„Chtěli jsme pochopit toto: kdybychom se podívali na pacienty, kteří přišli s infarktem, a představili si, že je vidíme o dva dny dříve, jak dobře by si tyto nástroje vedly?“ řekla pro The Epoch Times hlavní autorka studie doktorka Anna Muellerová.
Jejich studie, publikovaná v časopise JACC: Advances, zjistila, že 45 až 61 procent pacientů s infarktem by nesplňovalo kritéria pro preventivní léčbu ještě dva dny před svým infarktem.
„Byli by uklidněni a poslali by je domů bez léků či dalšího vyšetřování,“ uvedla Muellerová.
Většina pacientů s infarktem byla „nízkoriziková“
Výzkumníci analyzovali data od 465 pacientů mladších 66 let, kteří neměli známé onemocnění koronárních tepen, ale v období od ledna 2020 do července 2025 prodělali svůj první infarkt v nemocnicích Mount Sinai v New Yorku.
Tým shromáždil komplexní údaje o zdraví, včetně demografických údajů, anamnézy, hladin cholesterolu, krevního tlaku, informací o kouření a symptomů v době příhody, včetně bolesti na hrudi či dušnosti. Poté u každého pacienta spočítali rizikové skóre ke dni dva dny před infarktem.
Pacienti byli rozděleni do čtyř kategorií rizika – nízké, hraniční, střední a vysoké – přičemž většina infarktů se vyskytla ve skupinách s nízkým a hraničním rizikem.
Navíc 60 procent pacientů začalo pociťovat typické příznaky infarktu – jako je bolest na hrudi či dušnost – méně než dva dny před samotným infarktem, což je na preventivní zásah příliš pozdě.
Pokyny, které výzkumníci použili k posouzení rizika infarktu, byly skóre aterosklerotického kardiovaskulárního onemocnění (ASCVD) a PREVENT, oba široce používané klinické nástroje. ASCVD nezachytilo 45 procent rizikových pacientů, zatímco PREVENT minulo 61 procent.
Proč současné nástroje často selhávají
„Kardiovaskulární onemocnění je už desítky let zabiják číslo jedna, a přesto se naše schopnost včas odhalit ohrožené lidi nijak významně nezlepšila,“ řekla Muellerová. „To se musí naléhavě změnit.“
V současnosti lékaři počítají pacientům skóre ASCVD při pravidelných preventivních prohlídkách, hlavně u lidí ve věku 40 až 75 let bez známého onemocnění srdce. Toto skóre odhaduje desetileté riziko infarktu nebo cévní mozkové příhody. Na základě výsledků lékaři rozhodují, zda nasadit preventivní léčbu, například léky na snížení cholesterolu.
Studie však ukázala, že nižší skóre rizika v kombinaci s nepřítomností klasických symptomů, jako je bolest na hrudi či dušnost, nezaručuje bezpečí na individuální úrovni.
Muellerová a její kolegové tvrdí, že lékaři by se měli odklonit od zaměření na odhalování symptomatického onemocnění srdce směrem k hledání plátů v tepnách a jejich časnější léčbě – k přístupu, který by podle nich mohl zachraňovat životy.
Infarkty jsou poháněny pláty. Když se část takového plátu v cévě odlomí a zasekne, zablokuje cévy zásobující srdce kyslíkem – a dojde k infarktu.
Problém je, že je velmi těžké předpovědět, kdy plát praskne a zda to způsobí problém, řekl pro The Epoch Times kardiolog doktor Peter Kowey z Lankenau Institute for Medical Research a profesor medicíny na Sidney Kimmel Medical College při Thomas Jefferson University, který se na studii nepodílel.
Současné screeningové nástroje se detekcí plátů v tepnách nezabývají – k tomu jsou potřeba zobrazovací metody, které se rutinně nepoužívají.
„Do hodnocení rizika vstupuje tolik proměnných, že tyto nástroje nejsou dokonalé,“ řekl Kowey. „Pouze se snažíme získat určitou představu o přibližném riziku.“
Kowey poukázal na něco, co opakovaně zmiňuje ve své knize „Failure to Treat: How a Broken Healthcare System Puts Patients and Practitioners at Risk“ – že pacienti by si měli vybudovat vztah s „dobrým praktickým lékařem, který zná odbornou literaturu a je schopen dávat dobré rady“.
Praktický lékař se může stát důvěryhodným poradcem, který pomáhá pacientům rozhodnout, zda jsou potřebná další vyšetření, která konkrétně by měla být provedena a jak jejich výsledky interpretovat.
Přesto – bez ohledu na to, kolik opatření zkusíme – tu vždy zůstává určitá míra nejistoty.
Kowey je sám příkladem člověka s rodinnou anamnézou kardiovaskulárních onemocnění. Užívá statin a metformin na prediabetes.
„Doufám, že tím snižuji své riziko, ale bohužel existuje značná nepředvídatelnost, kterou zkrátka nedokážeme zcela zvládnout. Je to fakt života.“
AUTOR: George Citroner
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
