Ústřední zpravodajská služba kontroluje média, Kongres a soudy – bývalý důstojník CIA (video)
Tento příspěvek má za cíl vysvětlit video s novými důležitými odhaleními bývalého důstojníka CIA Kevina Shippa.
„Stínová vláda“ je podle něj v podstatě CIA.
„Kontrolují Kongres… Kontrolují výběrové zpravodajské výbory a dávají jim jen to, co chtějí, aby měli. Kontrolovali každého jednotlivého prezidenta,“ upozornil Shipp ve videu níže…
Operace Mockingbird
Tento článek pojednává o programu CIA zaměřeném na ovlivňování tisku. Pro operaci CIA týkající se odposlechů viz Projekt Mockingbird. Přehled vlivu CIA na média viz Vliv CIA na veřejné mínění.
Operace Mockingbird je rozsáhlý program Ústřední zpravodajské služby Spojených států amerických (CIA), který začal v raných letech studené války a jehož cílem bylo manipulovat domácí americká zpravodajská média pro propagandistické účely.
Podle autorky Deborah Davis Operace Mockingbird verbovala přední americké novináře do propagandistické sítě a ovlivňovala činnost krycích organizací. Podpora CIA těmto krycím organizacím byla odhalena poté, co článek v časopise Ramparts z dubna 1967 uvedl, že Národní studentská asociace (NSA) dostávala financování od CIA. V roce 1975 kongresová vyšetřování tzv. Churchova výboru odhalila propojení agentury s novináři a občanskými skupinami.
V roce 1973 CIA zveřejnila dokument označovaný jako „Rodinné klenoty“, který obsahoval zmínku o jiné operaci nazvané „Projekt Mockingbird“, což byl název operace z roku 1963, při níž byli od 12. března do 15. června 1963 odposloucháváni dva syndikovaní komentátoři, Robert Allen a Paul Scott. Publikovali články založené na utajovaných materiálech. Dokument neobsahuje odkazy na „Operaci Mockingbird“.
VIDEO – Operace Mockingbird nikdy neskončila: CIA kontroluje média, Kongres a soudy – bývalý důstojník CIA
Pozadí
V raných letech studené války se vláda Spojených států snažila využívat masová média k ovlivňování veřejného mínění na mezinárodní úrovni. Poté, co v roce 1973 Senátní výbor USA pro Watergate odhalil zneužívání domácího sledování řízeného výkonnou mocí vlády Spojených států a The New York Times v roce 1974 publikovaly článek Seymoura Hershe, v němž tvrdil, že CIA porušila svůj mandát špehováním protiválečných aktivistů, vyzvali bývalí představitelé CIA ke kongresovému vyšetřování, které se stalo známým jako Churchův výbor.
Laureát Pulitzerovy ceny Hersh odhaluje záhadu smrti příslušníků Navy SEALs v Adenském zálivu
Zpráva výboru, publikovaná v roce 1976, potvrdila některé dřívější příběhy, které obviňovaly CIA z pěstování vztahů se soukromými institucemi, včetně tisku. Aniž by uvedl jména jednotlivců, Churchův výbor uvedl, že nalezl padesát novinářů, kteří měli oficiální, avšak tajné vztahy s CIA.
V článku časopisu Rolling Stone z roku 1977 s názvem „CIA a média“[8] reportér Carl Bernstein rozšířil závěry Churchova výboru a napsal, že více než 400 pracovníků amerického tisku tajně plnilo úkoly pro CIA, včetně vydavatele The New York Times Arthura Hayse Sulzbergera, publicisty a politického analytika Stewarta Alsopa a časopisu Time. Bernstein zdokumentoval způsob, jakým zahraniční pobočky hlavních amerických zpravodajských agentur po mnoho let sloužily jako „oči a uši“ Operace Mockingbird, která fungovala k šíření propagandy CIA prostřednictvím domácích amerických médií.
V knize Katharine the Great, neautorizovaném životopisu Katharine Grahamové z roku 1979, majitelky The Washington Post, autorka Deborah Davis uvádí, že CIA v té době provozovala „Operaci Mockingbird“ a píše, že Mezinárodní organizace novinářů (IOJ) se sídlem v Praze „dostávala peníze z Moskvy a kontrolovala reportéry v každých hlavních novinách v Evropě, přičemž šířila příběhy podporující komunistickou věc“. Davis uvádí, že Frank Wisner, ředitel Úřadu pro koordinaci politiky (jednotky pro tajné operace vytvořené v roce 1948 Radou národní bezpečnosti Spojených států), vytvořil Operaci Mockingbird jako reakci na IOJ a naverboval Phila Grahama z The Washington Post, aby projekt řídil v rámci mediálního průmyslu. Podle Davis „na počátku 50. let Wisner ‚vlastnil‘ vážené členy The New York Times, Newsweek, CBS a dalších komunikačních prostředků“. Davis dále napsala, že poté, co Cord Meyer v roce 1951 vstoupil do CIA, stal se „hlavním operativcem“ Operace Mockingbird.
Ve své knize The Rising Clamor: The American Press, the Central Intelligence Agency, and the Cold War z roku 2019 David P. Hadley napsal, že „přetrvávající nedostatek konkrétních detailů [poskytnutých Churchovým výborem a Bernsteinovým odhalením] se stal živnou půdou pro některá přehnaná tvrzení týkající se CIA a tisku“. Uvedl, že Davis neposkytla žádné informace o svých zdrojích pro biografii Katharine Grahamové z roku 1979 a že Churchův výbor ani další následná vyšetřování neodhalily operaci v podobě popsané Davisovou. Podle Hadleyho „Mockingbird, jak jej popsala Davisová, zůstal tvrdošíjně přetrvávající teorií“; a dodal: „Teorie Davisové/Mockingbird, že CIA provozovala záměrný a systematický program rozsáhlé manipulace amerických médií, se nezdá být založena na realitě, to by však nemělo zastřít aktivní roli, kterou CIA sehrála při ovlivňování výstupů domácího tisku.“
AUTOR: Fabio G. C. Carisio
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
