Podstatou bytí člověka je duchovní život. Přišli jsme sem z duchovních sfér za účelem vývoje, zdokonalování a je tedy samozřejmé, že v duchovních světech používáme duchovní těla, tedy těla z čisté energie, kde „fyzikální“ /duchovní/ zákony mnohem vyššího druhu než na Zemi, působí se stejnou důsledností a dokonalostí, jako v naší.
Chceme-li ve své duchovní podstatě vstoupit na Zemi, můžeme tak učinit skrze narození a bereme na sebe zároveň záhal, plášť pozemského těla, abychom se zde mohli projevit, růst a působit. Podobně jako toto tělo bereme na sebe při příchodu na Zemi, ho i odkládáme, když je opotřebované nebo nemocné, což končí pozemskou smrtí našeho těla, ale nekončí to smrtí naší duchovní podstaty.
V duševním a duchovním těle pokračujeme dál a bylo by nesmyslné, abychom nějaké pozemské tělo táhli do světa Ducha, když to není nejen nepotřebné, ale i hrubě stojící proti Božím zákonům.Takový nesmysl proto mohla vytvořit jen církev za účelem výše zmíněné manipulace a ovládání lidí.
Pro pozemské lidstvo vykupitelské Dílo Ježíše z Nazaretu spočívalo a spočívá v něčem úplně jiném, o čem si povíme později. Proto ještě jednou – každý člověk, který se narodil na tuto Zemi, ji později i musí opustit. Narození je smrt pro duchovní svět, ze kterého jsme sem přišli a pozdější smrt pozemského těla je opětovné narození se do duchovního, resp. záhrobního světa, do kterého každý z nás po pozemské smrti odchází.
Tento děj se trvale opakuje, je to děj, který vychází z působení Božích zákonů a žádný člověk na Zemi s tím nic neudělá, neboť nemá sebemenší sílu k tomu, aby v tomto cokoliv změnil. Zákon je od toho zákonem, že si samočinně vynucuje jeho dodržování, pokud nechce člověk utrpět škodu.
Tak, jak se před několika sto tisíci lety poprvé inkarnovali na Zemi první lidští duchové, tak tento děj nepřetržitě probíhá, kdy se sem opakovaně vracíme za účelem zrání. Proto iv době Ježíše, pokud kdokoli zemřel, jeho duše opustila tělo, chvíli se pří tomto těle zdržovala a po pár dnech zpravidla opustila blízkost Země, aby mohla putovat za svým dalším vývojem v záhrobních světech. Kdokoli tehdy zemřel, byl často podobně, jako je tomu i dnes, vnímavými lidmi viděn ve svém duchovním těle a jsou dokonce mezi námi lidé, kteří se záhrobními dušemi zdržujícími se v blízkosti Země komunikují podobně, jak komunikuje kdokoli z nás s blízkými v rodině a podobně.
Pro většinu lidí na Zemi, pro většinu náboženství na Zemi je tato realita po opuštění fyzického těla, nastala-li jeho smrt, samozřejmou realitou, něco tak logického a běžného, že nikomu by ani nenapadlo polemizovat o pravosti tohoto děje, neboť už dávno byly na Zemi zákonit.
Nejvíce se tomuto v současnosti brání část pozemské vědy a část křesťanů. Dobrým příslibem do budoucna však je, že velká část křesťanů v současnosti má v sobě již ujasněno, že smrtí nic nekončí a že naše opakované životy na Zemi jsou vývojovou nutností. Jenže raději o tom mlčí, než aby se mohli dostat do nemilosti pobloudených kněží, z nichž tak sotva jeden z tisíce je skutečným sluhem Božím. Mezi biskupy, kardinály a papežstvím však v současnosti není jediného, který by mohl o sobě říci, že je skutečným služebníkem Božím. Zpupnost, pýcha a temnoty světa jsou tak zakořeněny v tomto bezbožném systému církevní moci, že jasné Světlo Pravdy by ihned odvrhli, neboť by spálilo jejich dogmaty zaslepený zrak…
Jen farizeové a pokrytci v náboženských talárech a pár jim slepě věřících přívrženců ustrnuli ve světě dogmat, ve kterém skutečná Pravda nemá žádnou cenu stejně, jako i působení Božích zákonů v celém Stvoření.
Pro ty ale, kteří v tomto nemají zcela jasno, ale chtějí se dozvědět více, je třeba říci, že Ježíš samozřejmě pozemsky zemřel po svém ukřižování na kříži, ze kterého byl později sejmut a následně i podle tehdejších zvyklostí pohřben.
Málokdo však ví, že v tento den ukřižování se náhle setmělo, zahřmělo a zahučelo „na Nebi“ a spustilo se v některých částech Země zemětřesení. To bytostné síly přírody daly jasně najevo, jak velká je lidská vina na tom, že lidstvo jako celek, až na malé výjimky, zavraždilo Ježíše, Boží Lásku v těle z masa a kostí na Zemi.
Lidstvo si tímto bezprecedentním počinem vynutilo nesmírně těžkou karmu, jejíž následky a plody sbíráme v přítomnosti. Že si jako lidstvo budeme muset projít cestou utrpení tak, jak jsme to připravili my Ježíšovi, bude více než jisté a dokonce toto utrpení nebude pro mnohé možné unést a zvládnout. Více než kdy jindy bude v tomto směru rozhodovat čistota srdce každého člověka a tak se účinky Soudu na něm naplní tak, že bude schopen jim odolat a vítězně projít tímto obdobím, které je před námi.
Čistota myšlení a cítění u člověka však musí být alespoň 10x čistší, než je tomu u většiny z nás dnes! Blížící se období bude proto nesmírně obtížné pro většinu z nás… Podle Božích zákonů, když pozemské tělo vypoví svou činnost, duševní a duchovní podstata, usídlená v tomto těle z něj vystoupí, odpoutá se a jelikož tak jako při narození je pozemské tělíčko spojeno s tělem matky skrze pupeční šňůru, podobně i duše je s pozemským tělem spojena tzv. éterickou pupeční šňůrou, která se v tom okamžiku protrhne. Bezprostředně po tomto ději tělo člověka začne chladnout a rozloží se i krev v žilách. Téměř okamžitě.
Toto energetické spojení duše člověka s pozemským tělem je stejně nutné jako spojení pozemského tělíčka s tělem matky, kdy tělo matky vyživuje toto tělíčko v době před narozením. I toto je zákonitý děj, na kterém člověk nemůže změnit ani to nejmenší, ať by se pokoušel jakkoli mudrovat o tom.
Za zmínku také stojí, že Ježíš mohl „vzkřísit“ Lazara jen proto, že viděl, že jeho duše je ještě spojena s jeho pozemským tělem, přes tuto éterickou pupeční šňůru, čímž bylo možné díky vysoké Božské síle, která je Ježíšovi vlastní, napomoci Lazarovi, aby se vrátil do svého těla. vyléčila.
Tak, jako léčitelé dneška mohou přikládáním rukou pomoci pacientům i od výraznějších nemocí, podobně Ježíš mohl desetinásobně, i tisícinásobně silněji a efektivněji posílit a přeléčit nemocné části člověka tak, že za okamžik tento mohl být zdravý, pokud se Boží Síle iv plnosti svého srdce otevřel.
Proto pověry, bajky, pověsti a „vymyšleniny“ o tom, že Lazarovo tělo již bylo v rozkladu, vychladlé a zcela mrtvé se nezakládají na Pravdě a skutečnosti, protože pokud jednou duše člověka definitivně opustí své tělo, nemá možnost se do něho více vrátit. Ani Bůh by tak nedokázal učinit, protože by to byl akt libosti, mimo Jeho dokonalé zákony, což je v principu děj nemožný.
A jelikož Ježíš tak, jak to nejednou svým věrným i řekl, přišel naplnit Zákony svého Otce a ne je rušit, nebo obejít, podobně po odumření pozemského těla Ježíšova se protrhla éterická páska nebo „pupečná šňůra“ is duševní, a Božskou podstatou Ježíše, aby mohl již jako nesvázaný s matéři Zemi. Zdržel se v blízkosti svých věrných na Zemi ještě zhruba 40 dní, aby mohl „zjevením se“ před učedníky dokonat své Dílo Spásy.
No a jaký by mělo význam nějaké zmrtvýchvstání z hrobu v těle z masa a kostí, když je to absurdní a nemožné? Hrstka těch nejvěrnějších kolem Ježíše si po Jeho pohřbení uvědomila, jakému nebezpečí by byl časem vystaven pozemský hrob Ježíše, proto krátce po jeho pohřbení toto Tělo z hrobu vynesli, aby ho pohřbili na místo, kam se od té doby lidská noha nedostala.
V budoucnu ale bude odkryto toto místo, kde se nacházejí tělesné pozůstatky pozemského těla Ježíšova.
Ježíš proto nevstal z mrtvých, ale nastoupil cestu přirozeného návratu Domov k Otci. Podobně jako člověk když umře, nemusí vstávat z mrtvých ani podobné nesmysly, protože jeho duše putuje přesně na ta místa, kde pokračuje ve svém vývoji.
Vykupitelské Dílo Ježíše spočívá v něčem jiném, než je dogma zmrtvýchvstání.
Ježíš spasil svět svým Slovem, které lidstvu přinesl. V Něm, v přijetí a naplnění tohoto Slova má jistou záchranu každý jeden člověk, ať se nachází na Zemi, nebo mimo ni. Naše vzkříšení, naše zmrtvýchvstání pak spočívá v tom, že touto změnou se znovunarodíme do vědomého života, oproti tomu strnulému duchovnímu spánku, který „žijeme“ v současnosti.
Sumárum – víra musí být živá. Mrtvý je každý člověk, který se potácí životem naslepo, bez skutečného poznání Pravdy, která byla člověku dána a přinesena od Boha…
https://blog.hlavnespravy.sk/5289/jezis-nevstal-z-mrtvych-to-co-ucia-cirkvi-sa-nezaklada-na-pravde/
