Zemské sněmy představovaly po staletí vrcholný stavovský orgán Českého království. Spolu s panovníkem zde zástupci vyšší šlechty (pánů), nižší šlechty (rytířů) a královských měst rozhodovali o berních, zemských zákonech i směřování země. V mimořádných chvílích vymření dynastie jim pak náleželo i právo nejvýznamnější – volba nového krále.
Zásadní zlom nastal na sklonku léta 1526, kdy v mokřadech u Moháčetragicky zahynul dvacetiletý panovník Ludvík Jagellonský (1506–1526). Představitelé českých zemí stáli před volbou panovníka – volbou, která měla určit osud zemí Koruny české na celá staletí. Mezi hlavní uchazeče patřili bavorští vévodové Vilém IV. (1493–1550) a Ludvík X. (1495–1545), polský král Zikmund I. (1467–1548) či domácí velmoži Zdeněk Lev z Rožmitálu (před 1470–1535) a Jan z Pernštejna (1487–1548). Nejvýhodnější pozici však držel rakouský arcivévoda Ferdinand Habsburský (1503–1564), manžel sestry zemřelého krále Anny Jagellonské (1503–1547). Jako bratr císaře Karla V. nabízel finanční a vojenské zázemí mocné habsburské říše tváří v tvář bezprostřední osmanské hrozbě. Ferdinand navíc přislíbil sanovat astronomické dluhy království (a hlavně četných šlechticů), potvrdit stavovská privilegia i náboženskou svobodu (kompaktáta) a přesídlit svůj panovnický dvůr trvale do Prahy.
Po týdnech složitých zákulisních vyjednávání a štědrých finančních příslibů zvolil Český zemský sněm 23. října 1526 čtyřiadvacetičlennou komisi (po osmi zástupcích z každého stavu, tj. vyšší a nižší šlechty a měst). Všichni volitelé odevzdali svůj hlas Ferdinandovi. Vedlejší země Koruny české – Morava, Slezsko a Lužice – na rozdíl od Čech Ferdinanda přijaly na základě dřívějších dědických smluv bez formální volby, což ještě prohloubilo napětí mezi Prahou a Brnem. Korunovací 24. února 1527 v katedrále sv. Víta začala habsburská éra, jež trvala bezmála čtyři sta let až do roku 1918.
Dramatické vyjednávání a mechanismy volebního aktu přibližuje první svazek monumentální ediční řady Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu, zpracovaný archivářem a historikem Antonínem Gindely (1829–1892) a vydaný Zemským výborem Království českého v roce 1877 péčí významného archiváře a historika Františka Dvorského (1839–1907), ředitele Zemského archivu Království českého.
Svazek představuje kritickou edici oficiálních sněmovních usnesení (artikulů) i bohaté zákulisní korespondence, relací vyslanců a účetních zápisů v češtině, němčině a latině. Umožňuje doslova den po dni sledovat finanční toky, nátlak na nejvyššího purkrabího Zdeňka Lva z Rožmitálu i diplomatické manévry jednotlivých stran. Přestože prameny 19. století místy zveličují úplatnost stavů a artikuly ukazují spíše právní ideál než politickou realitu, zůstává dílo nepostradatelným pilířem moderního historického bádání.
Představený svazek pochází ze sbírek Knihovny Vojenského historického ústavu Praha a je badatelské i širší veřejnosti plně přístupný také v digitalizované podobě.
Citace:
Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu. [I., 1526-1545]. Praha: Nákladem Král. českého zemského výboru, 1877. Dostupné z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:0fc37b80-ed32-11dd-9294-000d606f5dc6
Renáta Modráková
