Konspirace – slovo, který lidem vypíná mozek

Co jsou konspirace, proč jsou tak zuřivě popíraný a jakou realitu debata o nich maskuje

Fenomén konspirací je v dnešní době jedno z nejzmatenějších a nejpřekroucenějších témat, zejména proto, že média strávily desítky let programováním lidí tak, aby na to slovo reagovali reflexivně a emocionálně, aniž by se vůbec zamysleli nad jeho významem. Dosáhlo se toho, že jakmile se ozve slovo “konspirace”, většině lidí se okamžitě vypne mozek a zapadnou do vyjetejch kolejí naučenejch reakcí. Jakýkoliv téma je najednou vyřčením jednoho slova “vyřešený”, aniž by se cokoliv řešilo, aniž by se myslelo. Je to konečnej “argument”, jehož cílem je diskvalifikace jakejchkoliv skutečnejch argumentů. Vyřčení toho slova v podstatě znamená, že nemusíte nikoho poslouchat, nemusíte myslet, nemusíte se dívat na důkazy, nic – je to takovej o trochu mírumilovnější ekvivalent toho, že ukončíte konverzaci s lidma s jinejma názorama tim, že je zastřelíte.

Ten proces, kterym tahle situace vznikla, je v podstatě psychologická operace, která má za cíl oddělit jednu věc od druhý, vymazat souvislosti, zablokovat logický myšlení a záměrně separovat koncepty, který jsou ve skutečnosti součástma jednoho celku. Média tak jednim dechem informujou o věcech, který jsou ve svý podstatě konspirace, a zároveň se vysmívaji komukoliv, kdo by chtěl naznačovat, že dochází k nějakejm konspiracím. Máme k dispozici stovky historickejch konspirací, který nikdo nemůže zpochybnit, protože jsou doložený důkazama, dokumentama a výpověďma svědků, ale přitom se nám tvrdí, že je naprosto absurdní naznačovat, že v úplně stejnejch situacích, v jakejch došlo k těm stovkám historickejch konspirací, by mohlo dojít k jakýkoliv konspiraci dneska.

Historie je tu oddělená od současnosti naivním tvrzením “ale to je něco jinýho!” Stejně tak když se něco, o čem média agresivně tvrdily, že je to “konspirační teorie”, zatímco jim mnozí říkali, že je to pravda, nakonec ukáže jako pravdivý, je naprosto nepřípustný uznat, že nás někdo varoval a možná bysme se z toho měli poučit. V naší společnosti, když někdo varuje o něčem, co nikdo nechce připustit, tak ho média označí za magora, a když se pozdějc ukáže, že měl pravdu, tak místo aby se zvážila logická možnost, že věděl, o čem mluví, tak je dál označovanej za magora, kterej se úplně čirou náhodou “trefil” (i když už se to stalo po desátý).

Celý téma se pak odhodí stranou a na myslící lidi se řve “Už se v tom nerejpejte! Tohle už máme za sebou.” Sebereflexe nulová, omluva nepřípustná. Jakmile se konspirace provalí, přesune se do tý historický kategorie a už se o tom dál pokud možno nemluví, aby si z toho náhodou někdo nezačal vyvozovat širší závěry, který by mohly odhalit spoustu dalších podvodů. Lidskej mozek musí bejt neustále zaměstnanej dostatkem kravin na to, aby neměl čas o něčem opravdu přemejšlet. (Proto existujou antisociální média.)

Kolem slova “konspirace” tu vznikla úplně iracionální paranoia. To slovo je vyloženě toxický. Místo aby se taková myšlenka racionálně přijímala jako možnost, nad kterou je třeba se zamyslet a případně ji prošetřit, reakce ve společnost je jako když si sednete na rozpálený kamna – něco nasraně zařvat a od těch kamen zdrhat co nejdál. Existuje tu záměrná snaha odpojit to nežádoucí slovo od jakýhokoliv myšlení nebo racionality. Je to jako když se rozsvítí červený světlo a rozeřve alarm. Člověk odchovanej médiama pak skočí do zákopu, hodí granát tam, odkud se ozvalo to zapovězený slovo, a čeká, až nepřítel – což je v tomhle případě zřejmě samostatný myšlení – opustí areál.

Jednim z efektů tohodle mnohaletýho počínání je, že se pro většinu lidí podařilo vymazat samotnej význam toho slova. Spousta lidí by vám nedokázala kloudně odpovědět na otázku, co to vlastně “konspirace” je, a rozhodně o tom ani na chvíli nepřemejšlí, když se to slovo objeví.

V 60. letech bylo tohle slovo naroubovaný na slovo “teorie”. V Americe se tenkrát pokoušeli nakukat lidem, že Lee Harvey Oswald zastřelil Kennedyho ze dvou protichůdnejch směrů, ačkoliv podle stejnejch lidí stál na jednom místě. Když lidi poukazovali na to, že to moc nedává smysl, přišli soudruzi ze CIA s frází “konspirační teorie”, která se rychle rozšířila a byla aplikovaná na kohokoliv, kdo nesouhlasil s vládou (jako kdyby souhlasit s vládou bylo nějak žádoucí nebo co).

Z tohodle termínu se stala v podstatě urážka. Kdo věřil “konspiračním teoriím”, byl prakticky magor. Nijak se neprošetřovalo, co ty údajný “teorie” řikaji. Nikdo se nezabejval tim, jak moh bejt Oswald na dvou místech nebo střelit Kennedyho zepředu a zezadu z jednoho místa. Když se řeklo “konspirační teorie”, znamenalo to, že jste magoři a neni třeba vás poslouchat. Je úplně jedno, že jen poukazujete na nezpochybnitelný fakta.

Takhle to funguje do dneška a to je celá pointa používání tohodle slova – vyhnout se racionální debatě. Že by to snad bylo proto, že se ten, kdo tu frázi použije, bojí, že by racionální debatu neustál? V poslední době se nicméně význam toho slova vytratil ještě víc. Ačkoliv před 50 lety bylo použití slova “teorie” naprosto povinný – neboli jakákoliv konspirace nesměla bejt skutečná, ale jen “teorie” – dneska už jsou lidi zpitomělí natolik, že používaji slovo “konspirace” samotný a myslí tim “konspirační teorii”, což už vůbec nedává smysl.

Řikaji pak těm, kdo se původně urážel termínem “konspirační teoretici”, jen “konspirátoři”, ačkoliv konspirátor je ten, kdo se podílí na skutečný konspiraci, a ne ten, kdo věří na nějakou konspiraci. Tohle se rozmohlo natolik, že na to přistoupili i lidi v alternativě, což ukazuje, nakolik jsou sami ovlivněni mainstreamovejma narativama a operujou v mezích, který definujou masmédia. Takhle byl úplně zdemolovanej význam toho slova a skutečná debata na téma konspirací je skoro nemožná, protože používání toho samotnýho slova nedává žádnej smysl.

Veškerý debaty se pak točí kolem toho, že kdokoliv spojenej s timhle slovem ne že se “mýlí”, ale je prostě blázen ještě předtim, než padne první argument. Je to útok na posla, aniž by si kdo vyslech jeho poselství. Funguje to stejně jako kdysi slovo “kacíř” nebo slovo “komunista” za studený války. Řiká to, že tenhle člověk je morální dno společnost a poslouchat ho je vyloženě nebezpečný.

Tady si ale chceme vyjasnit skutečnou situaci ohledně konspirací, takže všeho tohodle bordelu se musíme nejdřív zbavit. Musíme slovu “konspirace” vrátit jeho význam, kterej je ve skutečnosti dost jednoduchej.

Konspirace = dohoda mezi dvěma nebo víc lidma udělat něco škodlivýho, nemorálního nebo nelegálního.

Je to jednoduchý. Někdo se s někym dohodne, že udělaji něco, co uškodí někomu třetímu, což může bejt jeden člověk nebo celá populace. Příkladů je nespočet a dějou se denně:

• Kdykoliv se dva lidi domluvěj, že zmlátěj třetího, je to konspirace
• Když někdo podvádí svoji ženu nebo manžela, je to konspirace (s milenkou/milencem)
• Kdykoliv korporace prodává vadnej produkt, ví o tý vadě a zatajuje ji před veřejností, je to konspirace
• Když média zamlčujou fakta, který by jim kazily jejich narativ, je to konspirace
• Kdykoliv vláda lže lidem, je to konspirace (nějakej počet lidí ve vládě se rozhod klamat veřejnost)

Ten poslední bod je něco, co je na denním pořádku. Vlády lžou lidem tak běžně, že to většinu lidí ani nijak nepřekvapuje. Ale každá lež vlády je ve skutečnosti zároveň “konspirace”. Vláda se skládá z nějakýho počtu lidí, a když se tenhle počet lidí dohodne na tom, že budou veřejnost nějak klamat, je to konspirace. Stačí se pak podívat na Covid:

• Když politici vydávali za Covidu nařízení, o kterejch věděli, že je soud časem zruší, protože jsou nezákonný, byla to konspirace
• Když politici záměrně zveličovali nebezpečí Covidu, aby mohli zavádět pro ně výhodný opatření a špehovací infrastrukturu, byla to konspirace
• Když politici nařídili povinnost nosit roušky potom, co sami tvrdili, že nejsou efektivní, byla to konspirace
• Když politici po celym světě shodně počítali mrtvý “s Covidem”, aby nafoukli čísla, byla to konspirace
• Když politici rozhodovali, co se musí zavřít a co ne, na bázi pro veřejnost nejasnejch kritérií, ale podle toho, co jim samotnejm bylo k prospěchu, byla to konspirace
• Když politici po celym světě svorně řikali “dva tejdny na zploštění křivky” (bez ohledu na lokální situaci) a neměli v úmyslu ten lockdown po 2 tejdnech ukončit, byla to konspirace
• Když politici tvrdili, že fuckcíny “zabrání přenosu”, ačkoliv data Pfizeru ukazovaly, že nezabrání, byla to konspirace
• Když politici falešně očerňovali Ivermectin a HCQ, aby bylo možný schválit fuckcíny v nouzovym režimu, byla to konspirace
• Když politici dělali něco z politickejch nebo finančních důvodů, ale veřejnosti tvrdili, že je to “kvůli zdraví”, byla to konspirace

Tohle všechno byly skutečný konspirace. Nic z toho nevyžaduje, aby to bylo “centrálně plánovaný” nebo někdo někomu dával “rozkazy, aby lhal”. Nevyžaduje to dohody v temnejch místnostech ani žádný Ilumináty. Pokud X lidí ve vládě vědělo, že něco neni pravda, ale shodli se, že budou veřejně tvrdit, že to pravda je (nebo naopak), byla to konspirace. Tvrdit, že ne, by znamenalo nechápat význam toho slova.

Když se korporace s vládou dohodnou, že jedna druhý prodá produkt za peníze daňovejch poplatníků, a že ta druhá nařídí aplikaci toho produktu povinně a zbaví tu první odpovědnosti za škody, zatají se lidem fakta o tom produktu, a smlouvy jsou tajný a i po zveřejnění z 80% začerněný, je to jasná konspirace. Kdo tvrdí, že ne, ten nechápe, co to slovo znamená.

O tom, jak špatná která konkrétní konspirace je a jaký přesně by se z ní měly vyvozovat důsledky, se může polemizovat. Ne každá konspirace musí bejt extrémně zákeřná. Teoreticky může mít konspirace za jeden z cílů někomu pomoct. Je ale iracionální se tvářit, že konspirace neexistujou, nebo se začít chovat jako magor, kdykoliv to slovo někdo vysloví. Konspirace existujou, jsou ve skutečnosti celkem dost běžný, a mělo by se o nich mluvit stejně jako o čemkoliv jinym.

Na konspiracích neni nic směšnýho nebo iracionálního. Iracionální je chovat se, jako kdyby konspirace byly iracionální. Je to stejný, jako tvrdit, že neexistuje “zrada” a kdokoliv věří na “zrady” nebo na “teorie o zradě”, je magor. Nebo se takhle chovat ohledně slova “podvod”. Nevěřit na “konspirace” je úplně stejně nesmyslný jako nevěřit na “zrady” nebo na “podvody” – nebo na “okrádání”. Je to absurdní.

Ohromný množství běžnejch zločinů ve skutečnosti vyžaduje konspiraci. Jakejkoliv podvod, na kterym se podílí víc než jeden člověk, je konspirace. Téměř jakejkoliv instituční zločin vyžaduje konspiraci. Když někdo vykrade banku a neni na to úplně sám, vyžaduje to konspiraci. Konspirace jsou prostě fakt hodně běžný.

V první části se teda podíváme na menší seznam historickejch konspirací, prokázanejch a nepopiratelnejch, aby bylo vidět, jak běžnej tenhle fenomén je i v hodně velkym měřítku. Proberme je hodně stručně, protože je jich fakt dost. Některý jsme rozebrali v předchozích článcích, takže přidám odkazy, na kterejch si můžete přečíst detaily.

1. Historický konspirace

MKULTRA (1953-1973)

MKULTRA byl tajnej program CIA, ve kterym se pokoušeli ovládnout, naprogramovat nebo vymazat lidskou mysl. Používali drogy, hypnózu, mučení, psychologickou manipulaci atd. Drtivá většina subjektů netušila, že je součástí nějakýho experimentu. [1]

Tenhle program se vyvinul z projektu Artychoke, kterej se původně jmenoval Bluebird, a projektu americkýho námořnictva Chatter podobnýho charakteru. V roce ’53 to bylo sloučený do MKULTRA. Tenhle projekt měl asi 150 podprojektů, který běžely v 80 institucích. Většina dokumentů byla zničená, aby se nedostala do rukou veřejnosti, takže to, co víme, je jen zlomek skutečnýho rozsahu.

COINTELPRO (1956-1971)

Program FBI, kterej zahrnoval systematický nelegální špehování, infiltraci, a rozklad skupin aktivistů proti válce a za občanský práva a politickejch disidentů. Vytvořenej za Hoovera, kterej šéfoval FBI skoro 40 let, všechny špehoval a na všechny měl nějakou špínu. Proto tam vydržel až do svý smrti – nikdo se ho nedokázal zbavit a báli se ho i některý prezidenti. [1]

OPERACE CHAOS (1967-1974)

Špehovací operace pro změnu CIA, podobnýho charakteru jako COINTELPRO. CIA měla vysloveně zakázaný působit v USA – měla bejt zaměřená na zahraniční záležitosti, takže tohle bylo naprosto nelegální. Infiltrátoři ze CIA a z FBI se často špehovali navzájem, protože nevěděli, kdo je špeh jiný agentury. (Efektivně využitý prachy z daní.)

SHAMROCK & MINARET (1945-1975)

Špehovací operace NSA, aby nechyběli. Tahle ve spolupráci s telekomunikačníma firmama otevírala prakticky všechny telegramy, který šly do a z USA. Na všech stranách to bylo nelegální a tajný.

Operace Paperclip (1945-1959)

Proslulá operace CIA (a jejích předchůdců před rokem 1947), jejíž náplní bylo dostat po válce do USA přes 1600 nacistů (hlavně vědců) z Německa, dobře je zabezpečit a dát jim místa v NASA a dalších agenturách. Mezi nima byl například i Reinhard Gehlen, Hitlerův šéf anti-sovětský rozvědky. Jelikož Amíci v Rusku nikoho neměli a věděli prd, co se tam děje, přebírali po válce prakticky všechny informace od sítě Gehlenovejch špiónů s názvem “Gehlen Org”. Tihle übermenschen krmili CIA tim, co se jim hodilo (z čehož spousta byly výmysly), a jelikož tehdejší CIA byla z velký části banda diletantů, všechno jim to žrali. [1]

Operace Gladio

Operace kolektivního Záchodu za studený války, která spočívala v udržování agentů po celý Evropě a ovlivňování populace ve smyslu “komunismus fuj, Amerika mňam”. S vydatnou účastí CIA byly hned po válce ovlivněný volby v Itálii a Francii, aby vyhrála ta “správná” strana (což se podařilo). Součástí projektu byly falešný vlajky – doslova terorismus proti evropský populaci, kterej byl sváděnej na komunisty (který měli v poválečný Evropě celkem velkou podporu), aby je lidi nevolili a nesympatizovali s nima a ospravedlnilo se rozšiřování armády.

Operace Ajax (1953)

Svržení demokraticky zvolenýho vůdce Iránu (protože znárodnil ropnej byznys) pod vedením CIA/MI6 a dosazení diktátora, kterej je tam pak sral 26 let. Tohle je extrémně významná událost z mnoha důvodů. Byl to první úspěšnej převrat CIA (samozřejmě tajně a nelegálně, jako prakticky všechno na tomhle seznamu), čimž se takový operace normalizovaly (v okruhu prezidentů a pár dalších lidí, co o tom věděli), a je to ta původní událost, která má na svědomí nepřátelství USA a Iránu, který od tý doby existuje. Tohle zajistilo, že se populace Iránu stala extrémně protiamerickou, a všechno, co následovalo, se od toho odvíjelo.

Operace PBSuccess (1954)

Hned další rok svrhla CIA dalšího demokraticky zvolenýho vůdce (Jacobo Árbenz), tentokrát v Guatemale. Opět jim vadilo, že se rozhod dělat věci ve prospěch vlastní země a ne USA, což je ten největší zločin na světě. Následovala 40-letá noční můra pod psychopatem jménem Carlos Castillo Armas a nějakejch 200 tisíc mrtvejch. Bylo to ale dobrý pro Americkej byznys (United Fruit Company), takže cajk.

Operace Northwoods (1962)

Jedna z nejslavnějších konspirací. Chytrý hlavy z americký vlády vymyslely, že by bylo dobrý zinscenovat teroristický útoky proti Američanům na Floridě pod falešnou vlajkou. Doslova plánovali povraždit nic netušící Američany a svést to na Castra. (Kdykoliv se teda někdo pozastaví nad teorií, že Americká vláda měla prsty v útoku na WTC 2001, ať si připomíná, že americká vláda má za sebou prokazatelnou historii přesně toho, s účelem invaze jiný země, což se náhodou přesně stalo po WTC.)

Historicky unikátní je, že Kennedy tohle neschválil a ještě pak vykopnul z vedení Allena Dullese, kterej byl nejdýl sloužící ředitel CIA a byl to psychopat, kterej měl prsty v každý špinavosti 50. let. Tohle je snad jedinej historickej případ, kdy americkej prezident zatrhnul nějaký vraždění lidí nebo podobnou podvratnou operaci. Je ale dobře zdokumentovaný, že tenhle plán existoval a byl schválenej vysoce postavenejma lidma ve vládě a narazil až u Kennedyho. [1]

Operace Mongoose (1961+)

Kennedy ale schválil operaci, která měla za cíl rozesrání celý Kuby a zavraždění Castra. Jelikož Fidel Castro byl ale snad největší machr všech dob a náramně ho bavilo ztrapňovat CIA, tak všech asi 600 plánů na jeho zavraždění zmařil a přežil dalších 55 let, během kterejch se Američanům nikdy nepodařilo si tuhle maličkou zemi, která leží na dostřel daleko, podmanit. Byl to sice taky magor a jeho vláda nebyla žádná procházka růžovym sadem, jenže všechny ostatní země v jižní a střední Americe, který nátlaku USA podlehly, dopadly mnohem hůř (viz Armas, Pinochet, Trujillo, Somoza atd.). Castro byl trnem v oku částečně právě proto, že ukazoval celýmu světu, že odolat Americe se dá a je možný relativně prosperovat bez ní (Castro, podobně jako Gaddafi, dosáhnul mnoha úspěchů, jako např. úrovně zdravotnictví, o jaký se Američanům ani nezdá).

Watergate (1972)

Watergate je jeden z nejznámějších skandálů. Paradoxní je, že když se podíváte na všechny špinavý věci, co Americký prezidenti od druhý světový války udělali, tak Watergate je úplně to nejmenší. Ani při tom nikdo neumřel, zatímco každej Americkej prezident má na svědomí aspoň statisíce mrtvejch. Jenže v Americe to funguje tak, že když zabijete milión lidí v zahraničí (nebo pár tisíc obyčejnejch chudejch lidí v USA), tak je to v pohodě, ale když uděláte něco proti vládnoucí elitě (nebo její části), tak to je ta čára, přes kterou vlak nejede. To, že Nixon musel odstoupit zrovna kvůli tomuhle, zatímco mnohem větší sviňárny žádnýho jinýho prezidenta odstoupit nedonutily, je ukázkou, že jak Demokrati, tak Republikáni jsou nedotknutelnou součástí vládnoucí elity.

Tonkinskej záliv (1964)

Tohle je klasika falešný vlajky použitý pro vyhlášení nebo zatažení někoho do války. [2] Napadení Americký lodě Vietnamcema se sice ve skutečnosti nestalo, ale bylo použitý jako záminka pro zintenzivnění jedný z nejstupidnějších a nejzbytečnějších americkejch válek všech dob, která sice absolutně ničeho kloudnýho nedostala, ale zato si tam Amíci mohli vyzkoušet mučení, Agent Orange a napalm, nebo kolik bomb se dá shodit na jeden čtvereční kilometr země. Za zmínku stojí i Program Phoenix.

Převrat v Chile (1973)

Tohle je to “první 9/11” (11. září), kdy CIA pomohla svrhnout dalšího demokraticky zvolenýho prezidenta (Salvador Allende) a dosadit dalšího brutálního diktátora (Pinochet), jehož 17 let teroru Amerika celou dobu podporovala. Allende ten den nepřežil – oficiálně seberažda, ale trochu to smrdí a nikdo přesně neví. Tohle je opakující se model – když se vůdce nějaký země rozhodne udělat něco pro tu svoji zemi (Árbenz, Allende, Castro, Chavez, Gaddafi), místo aby ji nechal drancovat Američanama, konspirace někde v Americký vládě následuje prakticky se 100% jistotou. Rozdíl je jen v tom, jak se to přesně udělá a jak je to úspěšný. Ta konspirace je tam ale vždycky.

Iran-Contra (1981-1987)

Reaganova administrace tajně prodávala zbraně Iránu (čimž porušila embargo), aby mohla financovat rebely v Nikaragui (“contras”). Zároveň se tu pašovaly drogy, což vedlo k epidemii cracku v USA, a děla se spousta dalšího svinstva, ale na to tu neni prostor.

Operace Mockingbird (1950s-1970s)

Tajnej program CIA, jehož náplní byla systematická infiltrace a manipulace médií. [3] [1]

CIA dokument 1035-960 (1967)

Tenhle tajnej dokument dával instrukce, jak argumentovat a diskreditovat kritiky Warrenovy komise, která vyšetřovala zavraždění JFK. Polovina toho dokumentu jsou lži, a tady se zavedla fráze “konspirační teorie” v kontextu negativních asociací, prakticky jako urážka. Dnes už zveřejněnej dokument si můžete přečíst tady. Je to klasika dnešních mediálních operací a například učí lidi napadat charakter a motivaci kritiků místo jejich argumentů.

Vietnamská válka, “Pentagon Papers” a pokus o jejich potlačení

Uniklý dokumenty zveřejněný Danielem Ellsbergem v roce 1971 ukázaly, že několik administrací systematicky lhalo o tom, jak se vyvíjí válka ve Vietnamu a co se tam děje. Nixon se navíc pokusil zveřejnění dokumentů zakázat.

Válka v Zálivu a inkubátory (1990)

15-letá Nayirah svědčila před Kongresem o tom, jak viděla v kuvajtský nemocnici irácký vojáky vyhazovat děti z inkubátorů a nechávat je umřít na podlaze. Tohle ovlivnilo veřejný mínění Američanů ohledně tý války. Až o pár let pozdějc se provalilo, že Nayirah byla dcera kuvajtskýho velvyslance, v Kuvajtu ve zmíněný době nebyla, a celej její výstup byl PR trik, jak zlomit veřejnost. Všechny “věrohodný” masmédia tuhle lež převzaly bez ověřování.

Saddámovy zbraně hromadnýho ničení (2002-2003)

Stejně tak všechny média převzaly lež americký vlády, že Saddám má zbraně hromadnýho ničení. Informační služby USA a UK věděly, že je nemá, ale zase jednou bylo nutný lidem vnutit válku, takže pravda musela jít stranou. Tenhle trik – vymyslet si něco, aby se ospravedlnila válka (Tonkin, inkubátory, WMD) – je naprosto klasickej. Dneska se takový triky provádí mnohem snadnějc, protože generace odchovaná Facebookem a neustále přilepená k telefonu o historii nic neví a nedokáže si v myšlenkách poskládat nic, co vyžaduje souvislosti a větší množství informací zároveň.

Operace Condor (70.-80. léta)

Koordinovaná kampaň jihoamerickejch diktátorskejch režimů (s podporou USA), která se točila kolem únosů, mučení a vraždění politickejch disidentů.

“The Business Plot” (1933)

Banda americkejch byznysmenů, včetně Prescotta Bushe (jo, fotr jednoho prezidenta a děda druhýho), naplánovala svržení Franklina Roosevelta a nastolení vlády ve stylu fašismu. Ke svojí smůle s tim přišli za generálem Smedleym Butlerem (autor knihy War Is a Racket – Válka je kšeft) a chtěli po něm, aby ved proti Washingtonu armádu půl milionu válečnejch veteránů. Butler nebyl idiot, takže dělal, jako že OK, posbíral všechny potřebný informace, a pak tuhle zradu včetně důkazů předložil Kongresu.

Co se stalo pak, je klasická ukázka systému v akci. Vyšetřovací komise z konečný zprávy vymazala jména konspirátorů (jména jako DuPont, J.P.Morgan a další), “aby se proti nim neobrátili lidi”. Média se pak celý záležitosti vysmály, zametlo se to pod koberec a od tý doby se v mainstreamu všichni tváří, že se to nikdy nestalo. Když chtěji vládu svrhnout bankéři a podobný velký ryby, skutečnýho vyšetřování a trestu se nedočkáte.

PRISM, FAIRVIEW a další špehovací programy NSA

Tohle si snad lidi ještě pamatujou – NSA sbírala ohromný množství dat o Američanech za neustálýho lhaní, že to nedělaji. Pravdu odhalil v roce 2013 Edward Snowden, kterýho za odměnu od tý doby pronásledujou, protože to je to, co vám vynese pravda. Co se stalo pak? Převážně to, že ty nelegální praktiky z velký části legalizovali, protože přestat se špehováním se nikomu nechtělo, a zajistili, aby další úniky á la Snowden byly pokud možno nemožný. Dneska se špehuje mnohem víc, a jestli je to legální nebo ne, je už vlastně všem jedno, protože všichni vědí, že za tohle nikdy nikdo potrestanej nebude, ať je to nelegální, jak chce.

Laptop Huntera Bidena (2020)

Když se začaly šířit uniklý data z Hunterova laptopu, média popíraly fakta jakožto “ruský dezinformace”. Online platformy jako Twitter a Facebook to pro jistotu cenzurovaly a mazaly. 51 bejvalejch pracovníků informačních služeb podepsalo dopis, že to vypadá jako klasický ruský dezinfo, ačkoliv o tom neměli žádnej důkaz. Všichni to popírali, aby to náhodou neohrozilo starýho Bideta ve volbách.

Jak se samozřejmě nakonec ukázalo, laptop byl skutečnej a ty data taky – korupce, drogy, atd. FBI tomu ale nějak nemohla přijít na kloub, dokud nebylo po volbách. Nikdo z těch lhářů se neomluvil a žádný postihy se samozřejmě nekonaly. Vlády, média a tech platformy si můžou lhát, jak chtěji, obviňovat ty, kdo řikaji pravdu, z “dezinformací” a “konspiračních teorií”, a nikdy nenesou následky, když se ukáže, že lhali.

Jekyll Island (1910) + Federal Reserve Act (1913)

Tajný setkání finančních architektů, který dalo vzniknout privátní centrální bance, která od roku 1913 tiskne dolary. Jedna z nejvýznamnějších a nejvlivnějších konspirací všech dob. [4]

LIBOR skandál (2005-2012)

Podvodná manipulace velkejch bank spojená s LIBOR (London Inter-Bank Offered Rate), která měla vliv na úroky biliónů dolarů v kontraktech po celym světě. Bankéři si tak nahrabali okrádáním miliónů lidí.

Finanční krize 2008

1. Banky označovaly toxický hypotéky jako “AAA”, ačkoliv věděly, že to je odpad. Na tom se podílely i ratingový agentury. Tahle bublina způsobila finanční kolaps v roce 2008.

2. Místo jakýkoliv nápravy dostali šéfové bank bonusy a do bank se nalily bilióny dolarů od daňovejch poplatníků. Z bankéřů nikdo nemoh vytáhnout, kam přesně všechny ty prachy šly a kolik jich bylo. Nakonec se ukázalo, že toho rozdali mnohem víc, než se myslelo. Místo veřejně zmiňovanejch 700 miliard šlo nejmíň 16 biliónů dolarů víceméně od lidí k bankéřům. Prakticky nic se nezměnilo. Žádná reforma, minimální tresty. Většina viníků byla spíš odměněná. Výsledkem ohromný finanční krize byla snad největší krádež všech dob.

BCCI skandál

BCCI byla banka, kterou v roce 1972 založil Pakistánec Agha Hasan Abedi a oficiálně měla bejt podporou pro třetí svět. Ve skutečnosti to byl jeden z nejrozsáhlejších mezinárodních finančních podvodů všech dob. Účetní knihy desítky let schovávaly chybějící prachy v komplexní síti institucí roztahanejch po celym světě. Skrz tuhle banku se praly peníze v ohromnym rozsahu, financovaly tajný projekty CIA, MI6, Mossadu atd., používala se pro operace jako Iran-Contra a měli tam účty největší diktátoři a teroristi (Hussein, Marcos, Noriega). Až v roce 1991 byly objevený miliardový ztráty a banka byla zavřená. Kolem miliónu lidí, převážně z toho třetího světa, přišlo o svoje vklady. Tahle dvacetiletá operace nebyla žádná náhoda nebo selhání, ale názorná ukázka toho, jak operuje celej Systém.

Je to jen špička ledovce. Spousta dalších bank – Bank of New York, HSBC, Wachovia, Standard Chartered, BNP Paribas, Deutsche Bank, Danske Bank Estonia atd. – má na kontě svoje vlastní skandály a konspirace – praní peněz pro teroristy a drogový kartely, porušování sankcí a podobně. Tohle neni výjimka.

Studie syfilidy v Tuskegee (1932-1972)

Americká vláda záměrně nedala černochům lék na syfilidu, zatimco jim tvrdila, že se jim dostává “bezplatný zdravotní péče”, a sledovala průběh nemoci. Tahle rasistická konspirace americký vlády nechávala černochy 40 let umírat na syfilis, ačkoliv je mohli léčit penicilinem – což jim zatajili.

Radiový holky

Mladý holky pracovaly s radioaktivním radiem a tvrdilo se jim, že je to naprosto bezpečný. Když se začaly ukazovat následky, lhalo se dál a tvrdilo se jim, že maji syfilis. [5]

Green Run (1949)

Americká vláda tajně zamořila část státu Washington radioaktivníma prvkama, aby zjistila, jak se to šíří. [5]

Operace Sea-Spray (1950)

Americká vláda testovala biologický zbraně na populaci San Francisca. [5]

Experimenty na škole Willowbrook (1955-1971)

Na státní škole Willowbrook v New Yorku dávali pod vedením doktora Saula Krugmana postiženejm dětem žloutenku, aby studovali její vývoj. [5]

Projekt 112 a projekt SHAD (60. léta)

Americká armáda tajně vystavovala tisíce svejch vojáků biologickejm a chemickejm zbraním. Když začali vojáci chodit k ministerstvu pro veterány s žádostma o pomoc kvůli rakovinám a nerurologickejm a jinejm chronickejm problémům, vláda jim lhala a nepomohla. Pravda byla odhalená až zhruba po 40 letech.

Experimenty ve věznici Holmesburg (1951-1974)

S financováním americkou armádou, CIA a nejmíň 30 farmaceutickejma a chemickejma firmama včetně Dow, Johnson & Johnson a DuPont, Dr. Albert Kligman experimentoval se všema možnejma sračkama na kůži vězňů (hlavně černejch), včetně dioxinu (= komponenta proslulýho “Oranžovýho Agenta”), radioaktivních prvků a podobně. Někteří byli vystaveni ohromnejm dávkám. Dostali pár stovek dolarů za to, že ze sebe nechali dělat pokusný králíky, ale nikdo z těch asi tisíce vězňů nevěděl, co přesně se na nich testuje. Z Dr. Kligmana se stala dermatologická celebrita a žádnej trest mu samozřejmě nehrozil, protože takhle to funguje.

Experimenty s Plutoniem

Po druhý světový americká vláda vpíchla pár desítkám lidí bez jejich vědomí a souhlasu různě velký (některý hodně) dávky radioaktivního plutonia do krve, aby mohli zkoumat, co to udělá. Třetina jich umřela do roka a některý během tejdnů. [6]

Projekt SUNSHINE (1953)

Po válce se po celý planetě šířilo radioaktivní stroncium ze všech těch nukleárních testů a americká armáda potřebovala vědět, kolik toho člověk snese. Stroncium se ukládá v kostech místo kalcia, takže agentura AEC (která měla na svědomí i ty právě zmíněný experimenty s Plutoniem) rozhodla, že je třeba to otestovat na mrtvolách malejch dětí. Samozřejmě tajně, protože kdo by s timhle souhlasil? Takže po celym světě doslova kradli části dětskejch těl (asi 1500) z nemocnic a podobně a měřili v nich obsah stroncia. Veřejně se na to přišlo až v roce 1995. Tohle byste nevymysleli, protože nejste psychopati, ale vlády jsou jich plný, takže se to děje.

Experimenty s radioaktivní výživou na retardovanejch dětech (1944-1956)

S psychopatickejma radioaktivníma experimentama jsme ještě neskončili. Tohle se dělo na Harvardu a MIT a sponzorovala to opět AEC. Přisypat retardovanejm dětem do ovesný kaše trošku radioaktivního materiálu by vás asi taky nenapadlo, ale americkou vládu samozřejmě jo. Děti byly nalákaný na to, že se stanou členy “Vědeckýho klubu”. Jen netušily, že ta “věda” budou vražedný pokusy na nich samotnejch. Rodiče podepsali formuláře, kde nic o radioaktivitě nebylo. Odhaleno 1993.

Experimenty s radiací na těhotnejch (1945-1947)

Jo, experimenty na těhotnejch nesměji chybět, protože to je jasný, ne? Přece si nevystačíte s mrtvejma miminkama a retardovanejma dětma. Takže těhotný dámy dostávaly “vitamínový doplňky stravy” s vysoce radioaktivním železem, aby se zjistilo, jak rychle se to přes placentu dostane do těch nenarozenců. Nejmíň tři z těch dětí zemřely na vzácný formy dětský leukémie a rakoviny kostí před dosažením dospělosti a u matek byl vysokej výskyt rakoviny prsu a samovolnejch potratů. Velmi nepřekvapující.

Experimenty s ozařováním celýho těla (1960-1972)

Na zdravotní škole univerzity v Cincinnati si Dr. Eugene Saenger vybral 88 pacientů, převážně chudejch, nevzdělanejch a černejch (protože když si vyberete někoho bohatýho, vzdělanýho a bílýho, tak se hajzl určitě bude bránit). Bylo jim řečeno, že se jim dostane “terapie” na jejich rakovinu. Místo toho dostali do celýho těla dávku radiace podobnou, jako kdyby stáli blízko epicentra výbuchu atomový bomby. Někteří umřeli v hroznejch bolestech během několika dnů nebo i hodin. Amelia Jackson krvácela a zvracela několik dní a skončila s trvalým postižením. Financovala to armáda a pro pacienty to samozřejmě nemělo absolutně žádnou terapeutickou hodnotu. Čtvrtina těch lidí umřela během jednoho měsíce.

Kdyby měl někdo podezření, že si tohle vymejšlim, tak si všechny tyhle radiační experimenty může ověřit na tomhle odkazu. A je tam toho víc, jako například efekt radiace na produkci spermií (můžete si domyslet, jak tohle fungovalo) apod. Všechno tajně, bez souhlasu účastníků. Experimenty na nic netušících lidech byly po válce velmi populární a jak jste viděli, subjektama se moh stát kdokoliv, od miminek přes těhotný a černochy až po retardovaný děti.

Agent Orange

Americká armáda použila ve Vietnamu extrémně toxickou chemikálii a lhala o dlouhodobejch účincích. Poškozený byli americký vojáci, ale hlavně miliony Vietnamců po několik generací. [6]

Tabákovej průmysl

Tabákový výrobci desítky let tajili spojitost kouření s rakovinou. [6]

Průmysl s olovem a azbestem

Věděli desítky let o škodlivosti, tajili to, falšovali studie. [6]

Opiová konspirace

Purdue Pharma a další firmy vědomě prodávaly návykový látky a tvrdily, že návykový nejsou. Statisíce mrtvejch. [6]

Thalidomid, Vioxx, Paxil, DES, Neurontin, Baycol, Xigris, Xarelto…

Farmaceutický společnosti prodávaly desítky produktů, který způsobovaly všechno možný od krevních sraženin po rakoviny a sebevražedný sklony, věděly to a lhaly o tom – viz nedávnej detailní článek. [6]

Theranos (2003–2018)

Elizabeth Holmes a Sunny Balwani se svojí firmou Theranos provozovali masivní podvod s technologií na testování krve, která ve skutečnosti nefungovala. Vydělali miliardy na falešnejch testech a špatnejch diagnózách. Tohle je skoro jedinej případ na celym tomhle seznamu, kdy viníci šli do vězení!

Tady stojí za to se zastavit, protože očividnou otázkou je, proč tady došlo na vězení, když jinde ne. Důvodů je několik a vypovídaji o tom, jak systém funguje.

• Elizabeth Holmes nepatřila do elitních kruhů. S timhle podnikem začala v pouhejch 19 letech jako celkem náhodná vychytralá podvodnice.
• Theranos nepoškodil jen bezejmenný lidi, ale ve skutečnosti oblbnul mnohý členy skutečný elity jako Henry Kissinger nebo Rupert Murdoch.
• Na rozdíl od “vedlejších účinků” nebo “kolaterální škody”, tohle byl podvod od začátku do konce, takže u soudu nebylo čim argumentovat.

Stručně řečeno, Liz Holmes nesedí v base kvůli podvodný technologii. Sedí tam proto, že nasrala bohatý a “důležitý” lidi. Důkazem jsou všechny ty ostatní podvody na tohmle seznamu, za který nikdo nesedí. Celej tenhle případ je dost zajímavej a poučnej.

Skandál s emisema Volkswagenu (2009–2015)

Firma VW podváděla manipulací softwaru v autech, kterej dokázal detekovat testování a snížit emise při těch testech. Ve skutečnosti jejich “čistej diesel” přesahoval povolený emise 40-násobně.

Ford Pinto

V 70. letech prodával Ford model Pinto, jehož nádrž byla umístěná tak, že byla velmi náchylná k explozím při srážkách. Firma si spočítala, že předělat to by je stálo 137 miliónů dolarů, zatímco pokuty odhadli na 50 miliónů, takže to nechali bejt a stovky lidí tak umřely při haváriích v jejich autech. Tohle je pro korporace standardní operační procedura. Lidskej život je jen prachmizerný číslo ve výpočtech toho, co vyjde firmu levnějc.

General Motors a vadný zapalování

V GM prodávali přes 10 let auta, jejichž zapalování mělo ten problém, že mohlo při řízení vypnout motor, což vypnulo několik bezpečnostních funkcí a vedlo k nekontrolovanejm smrtícím bouračkám. Už v roce 2004 jejich inženýr navrhnul opravu, ale vedení to zamítlo, protože ta potřebná součástka by stála ohromnejch 57 centů na každý auto! Taková pálka. Stejně jako Ford si spočítali, že bude levnější zaplatit pokuty za pár zabitejch lidí. Až v roce 2014 tu vadu přiznali, potom, co byl tenhle problém spojenej se 124+ úmrtíma.

Boeing 737 MAX

Boeing u letadla 737 MAX uchvátal a odfláknul design, aby udržel krok s konkurencí. To ale udělalo letadlo nestabilnějším a náchylnějším k pádům. Přidali tam vyrovnávací systém, kterej byl ale značně nedokonalej a o kterym pilotům ani neřekli. Po prvním pádu v roce 2018 vinili pilota a trvali na tom, že letadlo je bezpečný. Až po druhym v roce 2019 byly lety zastavený – v Americe ale až po několika dnech, protože regulátoři jsou v kapse Boeingu. 346 lidí umřelo, protože pro Boeing byly prachy až na prvním místě.

Ty poslední příklady ukazujou, že problém neni jen u korporací, ale i u vládních regulátorů, který maji těmhle průserům zabraňovat. Jak je vidět, tak tam na těch svejch místech zřejmě často chrápou – pravděpodobně se ženskejma z těch firem, který maji regulovat. (Komu to připadá “sexistický”, může si tam dosadit všechny možný jiný kombinace skutečnejch i vymyšlenejch pohlaví.)

Love Canal

V roce 1952 koupilo město Niagara Falls v NY, USA za jeden dolar pozemek, kam firma Hooker Chemical (v překladu “chemická kurva”) 10 let zakopávala jednu z největších kolekcí extrémně toxickejch sraček (proto tak levně). Město tam postavilo školu a domy. Výsledky byly předvídatelný, město lidem lhalo a zpacifikovala to tam až místní máma Lois Gibbs. [5]

Panama Papers (2016), Paradise Papers (2017), Pandora Papers (2021)

Tři ukázky toho, jak bohatý lidi a právnický firmy schovávaji majetek, aby se vyhnuli placení daní. Na seznamech byla spousta “prestižních” osobností a firem. Korupce mezi bohatejma je standard, ne výjimka.

Facebook Emotional Manipulation Experiment (2012)

Proslulej experiment Facebooku s ovládáním emocí lidí bez jejich vědomí.

The Facebook Files (2021)

Frances Haugen zveřejnila dokumenty, který ukazujou, že Facebook věděl o škodách, který platformy Meta (včetně např. Instagramu) způsobujou, a místo, aby se jim zabránilo, tak se v těch praktikách pokračovalo, protože generujou větší zisky. Víc detailů na odkazu. [7]

The Twitter Files (2022)

Dokumenty zveřejněný Elonem Muskem ukázaly, jak úzce Twitter spolupracoval s vládama a informačníma službama na cenzuře a odstraňování nehodícího se obsahu. Detaily na odkazu. [7]

Existuje spousta dalších známejch konspirací a milióny těch míň známejch. Jen v USA řeší soudy desetitisíce případů konspirací ročně. Jakýkoliv špehování nějakou institucí je konspirace. Jakýkoliv veřejný lhaní, který zahrnuje víc než jednu osobu, je konspirace. Prakticky všechno, co dělaji informační služby (CIA, MI6, KGB), jsou konspirace – maji to v podstatě v popisu práce. Konspirace jsou extrémně běžný a kdokoliv si myslí, že ne, trpí buď nějakou kognitivní poruchou nebo akutním nedostatkem vědomostí.

Nezáleží ani na tom, jestli lidi konspirujou kvůli penězům, ideologii, moci, nebo prostě jen plní rozkazy – pořád je to konspirace. Ta nemusí bejt nijak formální ani nijak velká a rozhodně nemusí mít žádný grandiózní cíle jako “ovládnout svět” – tohle je karikatura, kterou záměrně propagujou média, aby se jí mohly vysmát a ignorovat každýho, kdo klade nepříjemný otázky.

2. Architektonický konspirace

Většina konspirací vyplyne logicky z toho, jak je systém nastavenej a jaký chování odměňuje. V systému, kde konspirování bohatejm vynese větší zisky a riziko skutečnýho trestu je minimální, je konspirování logickej výsledek strategickýho pragmatismu. Kdo se žene za prachama, bude konspirovat, protože to dává smysl. Kdo chce lidem něco nalhat nebo před nima něco utajit, bude konspirovat, protože jinak to nejde. Proto jsou konspirace extrémně běžný zejména u korporací, politiků a médií. Neni náhoda, že zrovna tohle jsou přesně ty lidi, který se vás nejvíc snaží přesvědčit, že “žádný konspirace nejsou”. Prostě si krejou záda.

Zároveň je ale nutný se zamyslet nad tim, proč ten systém takový chování podporuje a odměňuje. To totiž taky neni náhoda a nijak to nevyplývá z přirozenýho chování normálních lidí. Vyplývá to z přirozenýho chování psychopatů. Těch je ale na vrcholu pyramidy moci velký množství a některý z těch skutečnejch, zdokumentovanejch konspirací, který jsme si tu popsali, současnej systém pomohly vytvořit.

• Finanční systém: funguje tak, jak funguje, z velký části díky konspiraci na ostrově Jekyll Island v roce 1910. [4]
• Zdravotnictví: funguje tak, jak funguje, z velký části díky konspirativním snahám Rockefellera a Carnegieho, Flexnerovy zprávy atd. [4]
• Vzdělávací systém: funguje tak, jak funguje, z velký části díky tý samý snaze Rockefellera a Carnegieho. [4]
• Korporátní svět: funguje tak, jak funguje, z velký části díky Powellovu memorandu. [3]
• Média: fungujou tak, jak fungujou, z velký části díky Operaci Mockingbird. [3]

Tohle je pět obrovskejch oblastí dnešního světa a všechny jsou silně ovlivněný zmíněnejma konspiracema, který ty oblasti transformovaly do značně jiný podoby, než jakou měly dřív, a ten vliv časem nikam nezmizel – naopak se postupem času spíš rozvíjí z zintenzivňuje. Dalo by se teda s úspěchem tvrdit, že dnešní podoba bank, medicíny, vzdělání, korporací a médií je do významný míry výsledkem konkrétních historickejch konspirací, o jejichž existenci nejsou žádný pochyby.

To znamená, že obrovská část toho, jak svět funguje, je výsledkem konspirací – a víme i konkrétně kterejch. Když vezmeme v úvahu všechno, co jsme si ukázali o tom, jak běžný konspirace ve svojí podstatě jsou, tenhle výsledek ani neni nijak překvapující. Překvapující by spíš bylo, kdyby to bylo jinak.

Když jsou konspirace v podstatě každodenní záležitost, je logický, že mnohý z nich formujou podobu našeho světa. Těch pět právě zmíněnejch mělo obrovskej vliv, ale i většina těch ostatních větších měla vždycky nějakej dopad na celou společnost a dozvuky v pozdějších dobách, protože normalizovaly určitý formy chování nebo ukázaly fungující (i když nelegální a nemorální) způsoby, jak se dá něčeho dosáhnout.

Incident v Tonkinskym zálivu v r. 1964 ukázal, že je možný zatáhnout celou zemi do války na bázi něčeho vymyšlenýho – vykonstruováním nějaký hrozby přesvědčíte populaci, aby tu válku, do který se jí do teďka nechtělo, začala podporovat – a přijde se na to, až když je po válce nebo je pozdě s tim něco dělat. A hlavně, nikdo neni potrestanej, nikdo nejde do vězení. Tenhle model pak pozdější psychopati opakovaně využívali – viděli jsme to s inkubátorama a válkou v Zálivu a Saddámovejma WMD a válkou v Iráku. Samotná forma tý konspirace byla normalizovaná.

Všechny špehovací programy – COINTELPRO, CHAOS, SHAMROCK – postupně normalizovaly špehování. V 50. letech by zděsily i většinu americkejch politiků, kdyby o nich věděli (a spoustu to zděsilo i při odhaleních v roce 1975). Jenže jakmile jednou zjistíte, že vláda všechny špehuje, a uplyne pár desítek let, veškerý další špehování už lidi zdaleka neznepokojuje tak jako dřív. Takže i tyhle konspirace transformovaly společnost do dnešní podoby, kdy si lidi za špehování platí.

Stejně tak konspirace jako MKULTRA, Tuskegee a všechny ty další experimenty na lidech otupěly veřejnost k myšlence tajnejch vládních experimentů. Spousta lidí dneska přijímá, že to, co dřív byly nezcizitelný lidský práva, může bejt dneska v mžiku vládou odebraný – tenhle koncept stokrát zesílil Covid, což je vlastně další architektonická konspirace.

Aby bylo jasno, tak když řikám, že Covid byla konspirace, neřikám tim, že si někdo vymyslel ten virus (i když ani to neni jistý, ale to je teď vedlejší). Neznamená to ani, že celou pandemii někdo doslova naplánoval. Jistý je ale to, že pandemie byla využitá k politickejm cílům, který měly málo společnýho se zdravím, a lidem se o tom lhalo. Ten samotnej fakt, že nám politici o Covidu koordinovaně nalhali spoustu věcí, z toho dělá konspiraci.

Nemuseli to nijak společně plánovat, a nemuseli všichni vědět, jakej je přesně účel. Už to, že nám společně lhali pro cíle, který považovali za důležitý, je konspirace. Můžeme debatovat o tom, co přesně “Covidová konspirace” obnášela, ale tvrdit, že žádná nebyla, by opět znamenalo nechápat význam toho slova. A tahle konspirace rozhodně značně změnila naši společnost a zavedla novou infrastrukturu, která zřejmě čirou náhodou zapadá do dlouhodobejch plánů WEF, EU atd., a normalizovala věci, který byly dřív nepřijatelný.

Naše společnost je teda očividně formovaná a přetvářená skutečnejma konspiracema i dnes.

Jelikož tu hlavní pointu politici a média neustále zamlžujou a vymejvaji lidem mozky záměrně přehnanejma karikaturama, zopakuju to ještě jednou: konspirace nemusí bejt centrálně organizovaná a zasvěcovat tisíce lidí do “tajnýho globálního plánu”. Většina “konspirátorů” většinu času jen dělá, co se od nich očekává.

Když je ale výsledkem, že skupina lidí dělá věci, který jsou nelegální, nemorální, nebo někomu škodí, tak to je konspirace, protože to je prostě definice toho slova, ať se to blbečkům ze Seznamu (který maji s chápáním významu slov extrémní potíže) líbí nebo ne.

Když poukazujeme na nějakou konspiraci, neřikáme tim, že se nějaká velká organizovaná skupina lidí snaží “ovládnout svět” nebo něco podobně přehnanýho. Řikáme tim v podstatě jen to, že nám nějaká skupina lidí lže, což se prokazatelně děje často (a prokazatelně se to dělo za Covidu, ve velký míře). Jak je to lhaní rozsáhlý a s čim všim je spojený, je jiná otázka, ale to nic nemění na tom, že to je konspirace.

To, že se celá společnost pomalu ale jistě vyvíjí směrem, kterej jistá sorta lidí (nadnárodní organizace, think tanky) otevřeně zamejšlí, neni nutně výsledkem centrálního plánování a dokonalý koordinace. Stačí aby tu a tam někdo položil ty “správný” základy (viz ty architektonický konspirace, Rockefelleři, Rothschildi, Soros, Gates) a zbytek už do sebe zapadne samovolně.

Politici se automaticky chovaji podle toho, co preferujou jejich největší sponzoři (banky, korporace, lobby). V médiích dělaji reportáže tak, aby je šéfredaktor nevykopnul, a požadavky šéfredaktora jsou daný jeho konexema skrz think tanky a penězma inzerentů. Na to, aby média nekritizovaly farmaceutickej průmysl, neni zapotřebí formální, koordinovaný konspirace – výsledek je ale úplně stejnej a pořád tam existujou obě ingredience konspirace – tichá (ale všema chápaná) dohoda a klamání veřejnosti, i kdyby jen zamlčováním určitejch faktů.

Média nekryjou pharmafii proto, že se tak mezi sebou doslova dohodli. Kryjou ji proto, že když nebudou, tak přijdou o velký množství peněz z reklam, a obě strany jsou si týhle skutečnosti velmi dobře vědomy. Výslednej stav je nicméně naprosto identickej, jako kdyby tam ta formální dohoda byla.

Tady hrajou média a další entity klasickou klamavou hru tim, že tvrdí, že tam “neni žádná konspirace” (protože tam neni ta formální a nic nemůžete dokázat), a vyvozujou z toho závěr, že se nic neděje a neni třeba se tomu dál věnovat. Podstatný je, že je úplně jedno, jestli je to formální nebo ne – výsledek je stejnej, a absence formální dohody rozhodně neznamená, že tam neni problém. To, že média přehlíží zločiny pharmafie, aby nepřišly o zisky z reklam, je zatraceně velkej problém, ať je to konspirace nebo ne.

Vzhledem k manipulativním praktikám médií je teda někdy lepší přistoupit na to, že to “neni konspirace” (i když je), a poukazovat na to, že tam je skutečnej problém, a pojmenovat ho třeba “konflikt zájmů”. To, že média prezentujou pharmafii zkresleně, protože jim v podstatě pharmafie platí hodně peněz (i když ne konkrétně za to), je konflikt zájmů a je to problém, a konspirace z toho klidně můžeme vynechat. Tvářit se, že “když neni konspirace, tak neni problém”, je jen jeden z nejzákeřnějších triků médií (a politiků).

3. Konspirace nebo neschopnost?

S tim souvisí i další rozlišení. V mnoha případech je totiž zjevný, že pokud nedošlo ke konspiraci, tak došlo k ohromný míře nekompetence, a to je taky problém. V našem světě se nekompetence vládnoucí vrstvy (včetně politiků, novinářů a ředitelů korporací) prakticky ignoruje. Jeden z důvodů, proč média tak milujou vytahování konspirací (a řekněme si na rovinu, že nikdo nevytahuje konspirace tak často jako masmédia), je ten, že naučily lidi jednoduchej model: hlasitě a výsměšně “vyvrátit” konspiraci a tim vyvolat (naprosto klamnej) dojem, že tim pádem je všechno v pořádku.

Klasickej případ je 9/11, neboli útok na WTC v roce 2001. Oficiální verze: “žádná konspirace, takže držte huby, všechno je v pohodě.” Leda hovno. I když připustíme, že to nebyla konspirace (což je věc názoru, ale OK), tak to jen znamená, že to byla naprosto nehorázná míra nekompetence v celý vládní struktuře. Selhaly stovky lidí, a to naprosto katastrofálně, a jak dneska už víme, tak i přes mnohý včasný varování.

Logickej výsledek je, že jestli to nebyla konspirace, tak to byla tak neskutečná nekompetentnost, že měla bejt půlka vlády vyházená z oken zbejvajících mrakodrapů tak jako tak. Nebudeme zacházet do detailů, protože těch je na celou knížku, ale pokud bylo 9/11 důsledkem nekompetence, tak je to snad ještě horší, než kdyby to byla konspirace. Znamená to, že vedení země absolutně neví, co dělá, a rozhazuje milióny dolarů daňovejch poplatníků dost náhodně a bezúčelně. Konspirace nebo neschopnost – demise měla následovat tak jako tak.

A tenhle problém se nám opakuje v tisících případů. Chcete něco z ČR? Stačí se podívat na ten útok na filozofický fakultě, o kterym detailně informoval kolega z Koronapřevratu. Mnozí v tom vidí jasný známky nějaký konspirace. To teď nechám stranou, protože moje pointa je jiná. Průser neni v tom, že vláda odmítá přiznat konspiraci. Průser je, že vláda odmítá přijmout odpovědnost.

Konspirace nebo neschopnost, vláda tuhle operaci totálně posrala a ještě o spoustě věcí klasicky lhala, přinejmenším proto, aby si kryla zadek, a při nejhorším z mnohem temnějších důvodů. I když se přikloníme na stranu tý “nejmírnější” varianty, tak měl stejně přinejmenším Rakušan vyletět obloukem a vládních prostor a už nikdy se tam nevrátit. Ale tak to tu nefunguje. Funguje to tak, že lidi poukážou na to, že nám vláda lže, vláda a její poskoci z médií ze všech udělaji “konspirační teoretiky”, a když se jim podaří vytvořit dojem, že “neexistuje důkaz o žádný konspiraci”, tak se tváří, že je všechno v pořádku.

Jenže tady kurva nic v pořádku neni! Vláda brutálně selhala, lhala lidem, nikdo nebyl potrestanej, nikdo nenes žádnou zodpovědnost, a útočilo se na lidi, který jen požadovali pravdu, včetně rodin pozůstalejch. Co je tohle do prdele za přístup? I kdyby v tom opravdu nebyla žádná konspirace, tak je to průser jako kráva. Totální selhání vlády (a médií, který na to měly poukazovat, ale místo toho chránily kriminálníky, jako vždy). Kdyby ty hovada aspoň řekli, “Ty vole, tohle jsme fakt posrali a vůbec netušíme, co se stalo. Fakt se vám omlouváme!”, tak by to sice pořád bylo tragický, ale furt o dost lepší a profesionálnější, než co udělali.

Jednim z velkejch problémů s tématem “konspirace” je teda to, že se záměrně používá k odvedení pozornosti od odpovědnosti viníků, když jsou viníci z vládnoucí vrstvy. Prostě z jakýkoliv kritiky udělaji “konspirační teorii” a tim považujou za nepotřebný se čimkoliv zabejvat.

Pro vás obyčejný lidi to znamená, že je často lepší jim připustit, že to nebyla konspirace (i když byla), ale tvrdě vyžadovat, aby existovala nějaká odpovědnost, protože to je koncept, kterej je v rámci systému pořád ještě (aspoň teoreticky) dostatečně legitimní. “Konspirace” se používá k ukončení debaty. Požadovat odpovědnost a nějakou jasnou, viditelnou nápravu by ale pořád ještě mělo bejt považovaný za naprosto rozumný a opodstatněný.

Když do vás někdo hustí, že bez konspirace je všechno v pořádku, je třeba do všech pořádně hustit, že je to pořád závažná neschopnost nebo prostě selhání, a je třeba to řešit. Tuhle kličku, kdy se “nastrčená konspirace” používá jako záminka pro ukončení debaty a vyhnutí se odpovědnosti, by se lidi měli naučit překonat. Vykašlete se na konspiraci – požadujte odpovědnost. Požadujte tresty za selhání. Požadujte, aby vláda problémy řešila a nevykrucovala se z nich kecama o konspiracích. A ať kurva furt nelžou.

Útočením na “konspirační teorie” autority vyvolávaji zdání, jako by nekompetence byla nějak “rozumná” alternativa, jako kdyby zvorání něčeho, co má dopad na miliony lidí, bylo přijatelný – “hlavně že to proboha neni konspirace”. Záměrně vyvolávanejma hádkama o tom, jestli je něco konspirace nebo ne, odváději pozornost od toho, že někdo katastrofálně selhal a vyhnul se jakejmkoliv následkům. Tohle je dost špatný.

Pokud vláda na problémy způsobený vlastní neschopností reaguje ve stylu, “Nebojte se, to nebyla žádná konspirace, jen se to všechno tak nějak samo – rozhodně ne naší vinou – pokazilo. Dejte nám víc peněz a my zajistíme, že se to příště nestane. Samozřejmě vám nemůžeme přesně říct, jak vaše peníze použijeme, protože to je otázka národní bezpečnosti.”, lidi by měli bejt víc zděšený než kdyby to byla konspirace. Pak přijdou kecy o nějak pasivně “naučenejch lekcích” (kdo přesně se poučil? jak?) a všechno je vágní, nudný a rutinní. Jako by si oddechli, že jsou všichni jen úplní idioti a nebyla to žádná konspirace. WTF?!

Filozofická fakulta, kampelička, dozimetr, bitcoiny… nebyly to žádný konspirace? Fajn, beru. V tom případě jste všichni banda naprosto neschopnejch kokotů, která nemá co dělat ve vedení země, takže laskavě všichni s hlasitejma omluvama vypadněte. Mně je po pravdě řečeno fakt u prdele, jestli to byla konspirace nebo jste jen totální kreténi. Hlavně chci vidět nějakou odpovědnost a vás všechny pryč, protože to by mělo platit v obou případech.

4. Dvojí metr

Jedna věc, která ukazuje prolhanost médií (a vlád) ohledně konspirací, je ten dvojí metr na jejich posouzení. Většinu času média prohlašujou za blázna kohokoliv, kdo věří v existenci jakýkoliv konspirace, ale existujou specifický výjimky, kdy média konspirační teorie naopak propagujou – a to doslova jen teorie bez důkazu. Tohle se děje, když se údajná konspirace týká Putina, Trumpa, Okamury, nebo kohokoliv, z koho maji v médiích pravidelně epileptický záchvaty.

Když jde o Rusko a Putina, najednou jsou konspirace na denním pořádku. Putin zfalšoval volby v USA (důkaz nikde), Putin nechal zabít toho a toho (důkaz nikde), Putin ovládá všechny občany ČR, který nesouhlasí s vládou (důkaz nikde) a tak dál. Tohle jsou ty skutečný, naprosto nedůvěryhodný (a po pravdě řečeno dost přihlouplý), konspirační teorie, bez špetky důkazu. Z nějakýho zvláštního důvodu se jim ale média nejen nevysmívaji, ale aktivně je šíří a v mnoha případech vymejšlí.

To by mělo lidem říct všechno potřebný o tom, jak “důvěryhodný” jsou teze médií o konspiracích.

5. Historie popírání konspirací

Ačkoliv termín “konspirační teorie” a jeho používání pro “ukončení konverzace” má kořeny ve 20. století, samotnej fenomén popírání konspirací vládnoucí vrstvou a urážení a znemožňování kohokoliv, kdo na něco takovýho poukáže, má dlouhou historii.

Vládnoucí vrstva – ať už světská nebo náboženská – vždycky stavěla kritiku vlastního počínání na úroveň “šílenství” nebo “zločinu” a vyhybala se debatě založený na faktickejch argumentech, protože faktickou debatu si nemohla dovolit. Korupce a konspirace mezi mocnejma vždycky existovaly, tudíž primární operační procedura nutně musela bejt, že racionální debata byla nepřijatelná. Nehledaly se vhodný argumenty, jak vyvrátit obvinění kritiků, ale způsoby, jak se debatě úplně vyhnout. Vládnoucí vrstva se tudíž nikdy neobtěžovala přesvědčovat ostatní lidi, že kritici se dopustili nějaký chyby ve svym uvažování, ale že jsou to totální magoři a zvrhlíci, který by nikdo neměl poslouchat.

Archetypem ze starověku je řecká Kassandra, která měla dar proroctví, ale zároveň s nim prokletí, že jí nikdo neuvěří. Když teda varovala, že Trójskej kůň je podvod a dojde ke katastrofě, byla označená za šílenou a za hysterku. Jak to dopadlo, všichni víme.

Tenhle model se opakuje do dneška. Kdo varoval v roce 2020, že budou zavedený Covid pasy nebo povinný očkování, byl ve stejný situaci jako Kassandra. Vláda a média z něj udělaly “dezinformátora”, ale nakonec se ukázalo, že měl pravdu. Sokrates byl odsouzenej ne za to, že se v něčem mýlil, ale že nabádal k otázkám, který byly pro vládnoucí vrstvu nepřijatelný. Obvinili ho z “bezbožnosti” a “korupce mladejch lidí”, což jsou podobně vágní obvinění jako “dezinformátor” a “konspirační teoretik”. Jsou to obvinění morální, ne faktický. Zločinem tu neni omyl nebo chyba, ale víceméně “drzost nesouhlasit z vládou”.

Ve starym Egyptě byl faraon v podstatě “bůh”, takže nesouhlasit s nim nebylo o tom, že se mýlíte, ale o tom, že zpochybňujete celej řád světa. Což se nesmí. Jakákoliv kritika z vás automaticky dělala monstrum a pravdivostí vašich argumentů se nikdo ani nezabejval. A kdo se výrazně postavil oficiálnímu narativu, toho vymazali z historie – prostě jeho jméno odstranili z dokumentů a staveb. Stejnym způsobem vymazávali v Římě z historie císaře, který byli po smrti vnímaný jako hrozba. Podaný to bylo vždycky tak, že to byli šílenci, nestvůry, “nepřátelé Říma” atd.

Tenhle vzorec je historicky pořád stejnej – je nutný chránit oficiální narativ vládnoucí vrstvy a jedinci jsou obětováni. Když vláda napáchá zjevný škody, vždycky za to může specifickej jedinec a nikdy struktura samotnýho systému. Jedinec se pak vyškrtne z historie a pokračuje se dál s tou samou strukturou, která ten problém způsobila, protože tu nikdo zpochybňovat nesmí.

Ukázkovej příklad je katolická církev, jedna z nejzkorumpovanějších institucí všech dob. Církev se nikdy nepokoušela se svejma kritikama debatovat. Kdo kritizoval církev, byl prostě kacíř. Kritizovat církev bylo ve svý podstatě vždycky “špatně”, bez ohledu na obsah tý kritiky. Když někdo právem poukazoval na to, že církev rozkrádá majetek, nikdo se nezabejval důkazama. Ten člověk byl prostě označenej za nepřítele Boha a tim to bylo vyřešený. Galileo nebyl souzenej za to, že se “mýlil”, ale za to, že byl “nebezpečnej” a “šílenej”.

Stejnej vzorec se ale opakuje i všude jinde, například ve vědě. Semmelweisův prohřešek nebyl, že se “mýlil”, ale že si dovolil naznačovat, že doktoři maji “špinavý ruce”. Když si Lynn Margulis dovolila zpochybnit svatou doktrínu Darwinismu svojí teorií, byla to “emocionální” a “nestabilní” ženská a “blázen”. Stejně jako Galileo, Semmelweis, Elizabeth Kenny a desítky dalších, měla ale pravdu, což se časem potvrdilo.

Je nepodstatný, jestli mocenská struktura označuje kritiky za kacíře, čarodějnice, šílence, hysterky, zrůdy, nepřátele státu, paranoiky, dezinformátory nebo konspirační teoretiky. Všechny tyhle nálepky maji stejnou funkci – odsoudit kritika morálně a vyhnout se debatě o jeho argumentech. Je to podlej a lacinej trik, ale naštěstí pro ty mocný je většina lidí tak snadno oblafnutelná, že to funguje už tisíce let a dneska úplně stejně spolehlivě jako dřív.

Metoda je pořád stejná:

1. Okamžitě kritiku popřít
2. Útočit na důvěryhodnost kritika, ne na jeho argumenty
3. Poskytnout nějaký jiný vysvětlení (ne moc věrohodný, ale síla je v opakování v médiích)
4. Přiznat pravdu až když jsou důkazy nepopiratelný (často o desítky let pozdě)
5. Přepsat historii, aby se minimalizovala odpovědnost

Útoky často asociujou kritika s nějakou skupinou lidí obecně považovanou za škodlivou. Často se používaji slova jako “proti-římský”, “proti-americký”, “proti-německý” a další anti-vlastenecký nálepky, podle toho, v jaký zemi se to děje. Podle potřeby vás obviní z toho, že jste “komunisti”, “fašisti”, “radikálové”, “extremisti”, “teroristi”, “anti-vaxeři” nebo “Putinovci”. Je úplně jedno, že vaše názory do těch škatulek vůbec nezapadaji. Ty argumenty nejsou mířený na vás – jsou mířený na ostatní lidi, aby se vás preventivně štítili a od začátku vás odmítali poslouchat. Jak vidíme i dnes, funguje to perfektně.

6. Jak se ke konspiracím stavět

Pro objektivní posouzení událostí je třeba chápat, co konspirace opravdu jsou, jak vznikaji, a jak operujou. Pak teprve můžeme řešit, co s nima, protože bez dostatečnýho pochopení jejich fungování by to bylo odsouzený k záhubě. Základní poznatky jsou:

1. konspirace jsou v principu jednoduchý a extrémně běžný
2. konspirací jsou různý druhy a stupně, od malejch a lokálních až po velký a globální
3. konspirace nemuseji bejt formální, dobře organizovaný, ani jasně formulovaný
4. konspirace často vznikaji přirozeně ze struktury systému, bez konkrétního plánování
5. pro úspěch konspirace je žádoucí, aby toho každej zúčastněnej věděl co nejmíň
6. média se záměrně vyhybaji faktům a spolýhaji se na výsměch, osobní útoky a přehnaný karikatury
7. jestli je něco technicky vzato konspirace nebo ne je míň důležitý než výsledky a dopady

Abyste se s timhle tématem dokázali poprat, je třeba si ujasnit zásadní rozdíl – jak s tim zacházet pro vlastní potřeby, a jak se o tom bavit na veřejnosti. Sami se nemusíte nijak omezovat. Zajímá vás pravda, takže konspirace zkoumáte objektivně se všim všudy a sledujete důkazy a vodítka, kamkoliv vedou. Na veřejnosti a na internetu je to ale dost jiný, protože systém má efektivní metody, jak každou debatu o “konspiracích” odklonit do slepý uličky a debatu ukončit vaší prohrou bez zapojení mozku. (Jak to popsal George Carlin – stáhnou vás na svoji úroveň a umlátí vás zkušenostma.)

Na veřejnosti proto nemá moc smysl se zabejvat konspiracema, ale spíš tim, jaký jsou následky počínání vlád, korporací, médií. Směrujte konverzaci pryč od konspirace a směrem k (nedostatku) odpovědnosti těch největších kriminálníků jako politiků, bankéřů a šéfů korporací, protože tenhle vzorec je snadno prokazatelnej a neustále se opakuje. Rozebereme si to bod po bodu.

1) Konspirace jsou extrémně běžný

Jak jsme demonstrovali, konspirace jako taková je extrémně běžná věc – jakákoliv tajná domluva, podvod, špehování atd. Těch historicky prokázanejch máme stovky nebo i tisíce, když půjdeme i po těch menších. Jediný, co je na konspiracích iracionálního, je představa, že jsou nějak vzácný nebo nepravděpodobný. Na tohle sice můžete poukazovat, včetně příkladů, ale na vymytý mozky to stejně moc působit nebude, protože i když uznaji pár příkladů, tak to stejně nedokážou aplikovat na současný dění, protože “to je něco jinýho”.

Většina lidí je naučená škatulkovat konspirace do dvou kategorií – ty prokázaný historický, který jsou “skutečný”, a ty domnělý současný, který “neexistujou” a věří na ně jen magor. Vysvětlit lidem, že obojí je ten samej fenomén a používaji na něj dvojí metr, je ve většině případů marný. V týhle zóně se můžete pohybovat nanejvejš s někym, koho dobře znáte a kdo dokáže aspoň většinou logicky uvažovat. U širší veřejnosti to nemá význam.

2) Konspirací jsou různý druhy a stupně, od lokálních až po globální

Slovo “konspirace” popisuje něco dost obecnýho, co může mít různý formy. Když se šéf se sekretářkou dohodnou, že ukradnou z firemní pokladny sto tisíc, nebo že šéf podvede se sekretářkou svoji ženu, je to trochu jinýho kalibru, než když vláda zatáhne na bázi lží celej stát do války, která zabije milion lidí.

Jedno je relativně fádní a má přímej dopad jen na pár lidí, zatímco druhý má brutální dopad na miliony obyvatel, ale obojí je konspirace. To, že někdo vyřkne to obávaný slovo “konspirace”, nám teda řiká samo o sobě dost málo o tom, s čim máme co do činění. Ve veřejnejch debatách je chápání toho slova mezi zúčastněnejma naprosto mizerný a ještě záměrně zkreslený médiama. Dokud si všichni vzájemně nevyjasní, co to slovo vlastně znamená, nemá smysl se o tom bavit.

3) Konspirace nemuseji bejt formální, dobře organizovaný, ani jasně formulovaný

Pro konspiraci neni nutný, aby se parta lidí sešla tajně někde v bunkru nebo na tajnym večírku pro bohatý a “v zakouřený místnosti” tam plánovali, jak “ovládnou celej svět”. Leč tohle přesně je ten obrázek, kterej média záměrně propagujou, protože je nepravděpodobnej, skoro vždycky nepravdivej, a snadno se vyvrací. Média záměrně předhodí tuhle karikaturu – obvykle dřív, než vy vůbec stihnete cokoliv říct – vysmějou se jí, a tim znemožní inteligentní debatu o těch skutečnejch věcech.

Je to klasickej slaměnej panák – hodíte na stůl přehnanou verzi, která se snadno vyvrací, a tváříte se, že tim je debata ukončená. Je to podlej trik psychopatů, ale to nic nemění na tom, že ho neustále používaji a ve veřejný debatě se proti němu těžko brání, protože obrana vyžaduje logiku a racionalitu, kterejm se média a jima ovlivněná veřejnost vyhybá jako čert kříži, takže si obvykle vysloužíte jen urážky.

4) Konspirace často vznikaji ze struktury systému, bez konkrétního plánování

Tahle část je podstatná, protože tady obvykle obě strany diskuse nejsou na stejný stránce. Mainstream se tváří, že když nemůžete doložit, že se lidi sešli na nějaký tajný poradě a někdo dává všem rozkazy, kterejma celou operaci řídí, tak to neni konspirace. To je samozřejmě pitomost.

Jednak pochopitelně žádná pořádná konspirace nejde doložit, dokud se neprovalí (což je obvykle dlouho potom, co napáchala škody), protože jinak by nefungovala. Samotnej argument, že “nemáte jasnej důkaz o konspiraci”, je vrchol demence. Jedinej způsob, jak se dá konspirace zmařit dřív, než napáchá škody, je jednat na bázi podezření a vodítek, a spojit si věci dohromady předtim, než existujou nezpochybnitelný důkazy. Kdo čeká, až budou k dispozici jasný důkazy popsaný na CNN, je idiot, kterej nikdy žádnou konspiraci neodhalí včas a vždycky naletí na každej podvod.

Tenhle přístup je až absurdní. Podle stejný logiky by každej detektiv byl blázen, protože vyšetřuje něco, o čem “nemá jasný důkazy” potvrzený oficiálníma zdrojema, tudíž je to jen (konspirační) teorie, a tou se zabejvaji jen blázni. Pokud chcete něco udělat se skutečnou konspirací, než vzniknou škody, musíte na ni přijít dřív, než vám ji potvrdí na CNN. Jinak je to jako řešit bezpečnost vlastního baráku až potom, co vám ho někdo vykrade, protože kohokoliv, kdo vás varuje předem, označíte za “konspiračního teoretika” a vysmějete se mu, že “nemá žádný důkazy”, že by někdo moh vykrást jeho barák.

Celý to uvažování, jaký na konspirace aplikujou média a politici, je neuvěřitelně stupidní, jenže skutečností je, že jim to nijak nevysvětlíte (ti chytřejší to vědí a balamutí vás záměrně, ti hloupější by to nepochopili ani po vysvětlení). Takže to jsou poznatky pro vás samotný, ale používat je v diskusích vás daleko nedostane.

Ta druhá, podstatnější část je, že většinou neni třeba, aby to někdo řídil a dával rozkazy, aby došlo ke konspiraci. Reportérům z CNN/ČT nemusí nikdo dávat speciální tajný školení, aby věděli, že zpochybňováním oficiální verze útoku na WTC nebo Covidovejch pohádek nejspíš přijdou o práci. Nemusí to nikdo plánovat na tajnejch schůzkách a dávat nikomu rozkazy, ale výsledek je pořád ten, že mezi politikama a novinářema existuje shoda, že budou všichni podporovat oficiální verze událostí, nikdo je nebude zpochybňovat, a všichni budou společně útočit na ty, kdo maji jinej názor.

Jelikož tu hromada lidí operuje koordinovaně se společnym cílem a veřejnost na to doplácí tim, že se jí nedostává objektivních informací, splňuje to definici konspirace. Souhra mezi vládou a médii nemusí vznikat z konkrétní dohody, ale prostě z dlouhodobejch vztahů, pohybování se ve stejnejch společenskejch kruzích, navštěvování stejnejch akcí, čtení stejnejch publikací a společný ideologii.

Jak popsal Udo Ulfkotte [8], když bohatí platí novinářům cesty, semináře a dovolený, je jasný, že o nich novináři píšou příznivě. Oni vám budou tvrdit, že to neni žádná konspirace, ale jak se to od ní liší? Že je nikdo neviděl se na tom domlouvat? Většina lidí chápe bez oficiální domluvy, že když jim někdo dá hromadu peněz, tak nemaji vyzrazovat jeho tajemství a informovat lidi o jeho zločinech.

Je to teda nevyřčená konspirace, ale tady je opět nutný zdůraznit, že tohle nemá smysl povídat někomu, kdo to nechce pochopit. Je jedno, jestli se to nazve “konspirací”. Co neni jedno, je, že tu dochází k systematickýmu klamání veřejnosti. Vykašlete se teda na “konspiraci”. Poukazujte na konflikty zájmů, zatajování informací a korupci. Těma je třeba se zabejvat bez ohledu na to, jak k nim přesně došlo.

Většina průšvihů na úrovni celý společnosti vzniká z toho, že určitý skupiny lidí maji stejný zájmy a tudíž automaticky tají před veřejností stejný fakta, krejou záda jedna druhý, a společně napadaji kohokoliv, kdo se do toho pokouší hodit vidle. Je to koordinovaná činnost v neprospěch veřejnosti – takže technicky vzato konspirace, která ale neni nijak formální.

Většinu americkejch médií vlastní 6 korporací. Ty sdíleji členy představenstva jedna s druhou, s finančníma institucema, s farmaceutickejma firmama atd. Maji všichni podobný společenský postavení, podobný názory na to, jak by měla společnost fungovat (ve prospěch bohatejch) a pohybujou se ve stejnejch kruzích. Nikdo je nemusí přemlouvat k žádný konspiraci. Účastní se jich automaticky.

Technologický korporace maji stejný zájmy jako informační služby – sbírat informace o obyčejnejch lidech. Jasně že tam vznikne konspirace, kdy z nás tahaji tolik dat, kolik můžou, předávaji si je mezi sebou, a nám o tom lžou. Když to oběma stranám prospívá a vydělávaji na tom, nikdo jim nemusí dávat rozkazy, a že to škodí nám, je jim srdečně jedno.

Larry Fink z BlackRocku nemusí volat šéfovi Goolagu a řikat mu, co má dělat. Šéf Goolagu dobře ví, kdo jsou jeho největší akcionáři, jaký maji priority, a že jeho kariéra závisí na tom, jak se těm prioritám bude věnovat. Technicky vzato je to konspirace, ale to je úplně jedno. Podstatný je, že obě firmy společně dělaji věci, který maji negativní dopad na nás, tahaji z nás data a prachy a lžou nám o tom. Jsou tam konflikty zájmů, korupce, lhaní, podvody atd. Jestli k tomu přidáte konspiraci nebo ne, to už je fuk.

Všechny tyhle entity se motaji kolem stejnejch think tanků, jezdí do Davosu, všichni těží ze špehování, cenzury a rozdělování obyčejnejch lidí, a všichni souhlasí s tim, že zákony by se měly upravit tak, aby byly výhodnější pro bohatý a ne pro chudý. Nevim, jakej má smysl trvat na tom, že “to ale neni konspirace”. Na situaci to vůbec nic nemění. Výsledky tý “nekonspirativní” i “konspirativní” varianty jsou na 100% stejný.

5) Pro úspěch konspirace je žádoucí, aby toho každej zúčastněnej věděl co nejmíň

Genialita celýho toho systému, kterej neustále produkuje výsledky, který náhodou vypadaji úplně stejně jako konspirace, spočívá v tom, že je neprůkaznej. Konspirace vyžadujou utajení, což mimo jiné znamená, že zúčastnění by měli vědět jen minimum, který je nutný pro ně, aby bylo co nejmíň lidí, který můžou něco vykecat. Ve velký konspiraci, na který se podílí stovky lidí, jen několik málo z nich (možná dva-tři) ví, jak to celý funguje a co se opravdu děje.

Když se teda zeptáte většiny těch lidí, řeknou vám, že o žádný (formální) konspiraci nevědí, a je to pravda. Vládní úředník neví, jakej je “globální plán” nebo jestli nějakej existuje. Ví ale, jaká činnost urychlí jeho kariéru a jaká ji ukončí. Tak se podle toho řídí. Že ta jeho činnost nahrává určitý skupině lidí a škodí většině veřejnosti, nemusíte považovat za konspiraci, ale náhoda to rozhodně neni.

Vezměte si takový konference Bilderberg – klasika debat o konspiracích. Je to konspirace? Podstatný je, jak ta konference funguje. Mezi elitní členy a pořadatele patřila vždycky rodina Rockefellerů [4], která má ohromnej vliv v mnoha oblastech. Řekněme, že Rockefeller chce v příštích pěti letech dosáhnout ve světě něčeho, co si pojmenujeme “X”. Co se stane na konferenci?

Nestane se to, že Rockefeller všem řekne, že chce dosáhnout X a přikáže všem snažit se o to samý, všichni souhlasí a konspirace je zpečetěná. Tohle je hovadina a Rockefeller by musel bejt debil, aby to dělal takhle. On ve skutečnosti jen řekne něco jako, “Myslíme si, že pro budoucnost lidstva by bylo nejvhodnější, kdyby se v příštích pěti letech dosáhlo X.” On ví, co tim přesně sleduje a jaký mu to přinese výhody. Má všelijaký plány, který s tim souvisí a pro který bude X užitečná okolnost. Drtivá většina přítomnejch o tom nic neví. Přesto ale budou dělat, co Rockefeller chce, aniž by je o to musel specificky žádat. Proč?

Je to jednoduchý. Novináři vědí, že když budou napomáhat X, bude všechno v pohodě, a když ne, klesne inzerce farmaceutickejch firem, kde má Rockefeller nainvestováno. Politici vědí, že když budou propagovat X, dostanou mnohem víc peněz na kampaně než když budou proti. Lidi z think tanků vědí, že když budou produkovat výzkum, kterej neni v souladu s X, přestanou se jim sypat peníze z Rockefellerovejch nadací. Výrobci zbraní vědí, že když budou sabotovat X, budou mít dražší benzín a naftu, kterejch spotřebujou nehorázný množství, protože to byly právě ropný společnosti, který udělaly z Rockefellera svýho času nejbohatšího člověka na světě.

Když máte o dost víc peněz než ostatní, nemusíte nikomu nic rozkazovat. Jen na konferenci načrtnete svoje zájmy. Ostatní se automaticky přizpůsobí, protože jsou všichni závislí na přísunu vašich peněz – inzerce, nadace, volební kampaně, ceny produktů, to všechno ovlivňuje, jak se budou lidi chovat. Navíc všichni na Bilderbergu prostě obecně vědí, že souhlasit s Rockefellerem (nebo Schwabem, Gatesem, Sorosem) se jim vyplatí, a většina z nich s nim stejně souhlasí už od začátku, protože se pohybujou celej život ve stejnejch kruzích. Na tý konferenci maji jen všichni možnost si v jednu chvíli ujasnit, jaký jsou momentální priority. Že s nima budou souhlasit, vědí ještě než tam přijedou.

Kdokoliv z nich ale může pozdějc na otázky po pravdě odpovídat, že se na konferenci “nijak nekonspirovalo”, jen se “nezávazně debatovalo”. Že je výsledkem toho “debatování” něco, co se od konspirace liší asi tak stejně jako Pat od Mata, už je nepodstatný. Že se budou dělat věci, který prospějou všem zúčastněnejm, ale ani jednomu z vás čtenářů, se vědělo už před konferencí.

6) Média se záměrně vyhybaji faktům a spolýhaji se na výsměch a osobní útoky

Média hrajou úplně jinou hru, než je skutečná debata o tom, jestli existuje nějaká konspirace nebo ne. Jejich úkolem je chránit oficiální narativ a útočit na kohokoliv, kdo ho ohrožuje. Ačkoliv se představě konspirací vysmívaji, vytahujou je ve skutečnosti častějc než kdokoliv jinej. Je to forma preventivní diskvalifikace oponenta. Ten něco řekne a novináři reflexivně plácnou “to je konspirační teorie!”. Je úplně jedno, jestli je to teorie nebo skutečná konspirace nebo nekompetence nebo korupce. Jedinej účel je vyloučit lidi s jinejma názorama a alternativním pohledem na věc z konverzace.

Kdykoliv média nadhodí “konspirace”, účelem neni řešit, co je co, ale načrtnout tu nejsměšnější karikaturukomixový konspirace, asociovat ji s oponentem, a trvat na tom, že takovýho člověka by nikdo neměl poslouchat. Předmětem diskuse nikdy nejsou fakta nebo relevantní myšlenky, ale oponent sám, a účelem je démonizovat ho.

Klasickou metodou “novinářů” je poslechnout si kousek toho, co oponent řiká, pak mu skočit do řeči a říct “takže vy tvrdíte, že …” a doplnit nějakou přehnanou blbost, kterou ten člověk vůbec netvrdí. Tim se odvádí pozornost od podstaty věci a oponent se nutí k vysvětlování a ospravedlňování svýho stanoviska. Předhodíte mu, že se podobá komunistům nebo Hitlerovi a on musí plejtvat časem na zbytečný vysvětlování, že jeho názory se náhodou od těch Hitlerovejch docela dost liší.

Je to podobný, jako když všechen ten průmysl s tabákem, olovem a azbestem útočil na kritiky, mlžil a zdržoval [6]. Zdržování je vždycky ve prospěch těch u moci, protože maji víc peněz a nic je netlačí. Plejtvá se vašim časem, penězma a energií.

7) Jestli je něco technicky vzato konspirace je míň důležitý než výsledky a dopady

Tohle je klíčovej poznatek celý debaty o konspiracích.

Nesnažte se lidem dokazovat konspirace, když nemaji dostatečnej intelekt, aby to pochopili, a reagujou emocionálně místo rozumem. Je to ztráta času. Místo toho se soustřeďte na skutečný dopady. Neplejtvejte časem na hádání se o příčinách (ty si studujte pro svoje vlastní pochopení). Přesměrujte konverzaci k následkům a dopadům. Požadujte odpovědnost za průsery, ať je způsobila konspirace, nekompetence, nebo debilita. Ve vládě nepotřebujeme ani konspirátory, ani neschopný pitomce. Obojí jsou stejně nebezpeční.

Když se vás někdo pokouší spojit s “konspiračníma teoriema”, nenechte se do toho zatáhnout. Řekněte, že je vám úplně ukradený, jestli to byla konspirace nebo ne (nebo klidně souhlaste, že nejspíš nebyla). Požadujte odpovědi na důležitý otázky:

• Kdo je za to zodpovědnej? Jaký za to nese následky? Co přesně kdo udělal, aby se tohle nestalo znova?
• Kdo na tom vydělal nebo něco získal? (vždycky někdo bohatej) Kdo tim něco ztratil? (vždycky my)
• Kdo tady má konflikt zájmů? Jaký jsou na to zákony? Proč se neuplatňujou?
• Proč to nebylo vyšetřovaný? Proč se některý věci zamlčujou? Proč se ti, kdo chtěji spravedlnost, uráží?
• Proč na tyhle otázky nedostáváme odpovědi, když vláda nemá co skrejvat?

Skutečností je, že se tu neustále děje spousta věcí, který maji pořád stejný výsledky – normálním lidem je způsobená škoda, korporace a vlády na tom vydělaji, nikdo je nikdy nepotrestá, škody zaplatí daňovej poplatník, a nic se systemicky nezmění. Tohle je ten hlavní problém. Jestli v tom figuruje i nějaká konspirace, je podružný.

Nepotřebujeme, aby “se neděly konspirace”. Ty se dějou vždycky. Potřebujeme, aby nás vlády a korporace neokrádaly, aby nám nelily toxický sračky do pitný vody, aby nás nezabíjely jedovatejma produktama, aby s náma neustále nezacházely jako s položkama ve výpočtech zisků a naše zdraví a životy nebyly “přijatelná ztráta”. Potřebujeme, aby zákony platily stejně na všechny, což se rozhodně v žádnym případě ani trochu neděje. Potřebujeme, aby bohatí nesli zodpovědnost za svoje chyby stejně jako my ostatní – lépe řečeno o to víc, o co maji větší dopad na společnost.

Jestli chcete ukázat ty problémy ve společnosti, nesnažte se prokázat “jednu konspiraci”. Ukažte na ten věčně se opakující vzorec, kterej se nikdy nemění. [6] Vlády opakovaně experimentujou na lidech a nikdo za to nejde do vězení. Průmysl opakovaně zamořuje životní prostředí a nikdo za to nejde do vězení. (Pak nám kážou o “uhlíkový stopě”, aby ke škodě přidali urážku.) Bankéři opakovaně způsobujou finanční krize a pak dostávaji miliardy z našich daní, aby nezkrachovali. Média placený z našich daní opakovaně lžou, nikdy se za to neomluví a postihy neexistujou. Je úplně jedno, jestli je to záměrně a “plánovaně” nebo ne.

Dokud nebude mezi “bohatejma” (souhrnnej termín pro politiky, bankéře, korporátní ředitele, mediální barony atd.) odpovědnost za jejich selhání, bez ohledu na to, čim byly způsobený, nic se nezmění a budou dál bohatnout, zatímco my budeme chudnout. To, že stejní lidi vždycky unikaji spravedlnosti jen proto, že maji prachy, je jednou z největších vad (a jednou z nejtypičtějších vlastností) tohodle systému. Dokud se tohle nespraví, nemůže fungovat nic jinýho.

Systém je už ale v takový fázi korupce, že veškerý pravidla píšou ti, co z nich těží, protože lobujou a sponzorujou a ovlivňujou na všech frontách. Bez neustálýho nátlaku veřejnosti se nejen nic nezmění, ale bude se to systematicky zhoršovat, protože přesně to už se děje a celej systém je tak nastavenej. Vrstva bohatejch má nespočet metod, jak systém ovlivňovat, zajistit si příznivější zákony, vyhybat se daním a vykroutit se z jakýkoliv odpovědnosti.

Když škodlivá činnost pro vládnoucí vrstvu nemá žádný negativní následky, nic je nemotivuje s ní přestat.Svět, kde následky existujou pro všechny kromě milionářů, se bude vyvíjet po předvídatelný trajektorii. Všichni u moci si zvykaji, že jim všechno projde, a chovaji se čim dál tim nezodpovědnějc. Požadovat odpovědnost a následky pro ty nahoře je naprostej základ pro zastavení toho závodu ke dnu.

Hádat se o konspiracích je marný; požadovat odpovědnost je něco, proti čemu se přece jenom trochu hůř argumentuje, protože koneckonců jen chceme, aby systém dodržoval svoje vlastní pravidla a zákony. Když vláda okrádá lidi, je úplně jedno, jak se to stalo. Když nařizuje lidem povinně “zdravotní” procedury, o který nestojí, je to zločin a porušení ústavy. Je nám jedno, proč se to stalo. Chceme odpovědnost a tresty. Kdo selže, má z toho místa přinejmenším vypadnout, ale tady se téměř nikdy nedočkáme ani toho. Zločin za zločinem a ti samí zločinci sedí pořád na těch samejch místech a plácaji se po zádech, jak to všechno dělaji dobře.

Co si myslíte, že je výsledkem moci bez odpovědnosti? Je to samozřejmě tyranie. Celej systém se optimalizuje pro psychopatii. Když můžou vlády začínat války na základě lží a zavádět globální lockdowny na základě naprosto mylnejch modelů s nulovejma následkama za ty katastrofální selhání, pak se ze lhaní, podvádění a okrádání ve vládě stává standard.

Neustálý vytahování “konspiračních teorií” je způsob, jak zabránit změně systému. Je to ubohej úhybnej manévr psychopatů, kterej odvádí pozornost od podstatnejch věcí.

Řekněme ale, že konspirace neexistujou. Vůbec. Co z toho vyplývá? Že 11. září 2001 odhalilo, že Ameriku řídí banda naprostejch trolů, který posrali všechno, co mohli. Že válka v Iráku, která zabila milión lidí, vznikla naprostym omylem. Že za Covidu řídili celej svět naprostý idioti, z jejichž předpovědí se absolutně nic nenaplnilo, zatimco předpovědi konspiračních teoretiků (tj. bláznů, protože konspirace neexistujou) se nějak záhadně převážně vyplnily.

Je to snad menší důvod požadovat, aby ta banda neschopnejch pitomců vypadla od kormidel a nahradil je někdo, kdo bude mít lepší výsledky?

7. Shrnutí

Konspirace jsou běžný. Popsal jsem tu asi 60 velkejch, slavnejch, prokázanejch. Moh bych pokračovat dál. Menších jsou miliony.

Spousta skutečnejch konspirací položila základy dnešního systému, kterej automaticky vytváří podněty ke stovkám dalších konspirací, který vznikaji denně.

Většina konspirací vzniká samovolně tim, že lidi jen dělaji, z čeho maji prospěch. Jedna parta bohatejch s druhou partou bohatejch se vždycky shodnou na tom, že by měli bejt ještě bohatší a mělo by bejt jednodušší vysávat prachy z vás. Formální dohody netřeba.

Historický vzorce ukazujou extrémně konzistentní výsledky napříč místem a časem. Vládnoucí vrstva páchá zločiny (rozkrádání, začínání nesmyslnejch válek pro zisk, zamořování planety, otrava lidí, státní převraty, politický vraždy atd.); pokuty jsou směšný, vězení prakticky nikdy, reálná odpovědnost mizivá a postupem času pořád menší; lžou o tom tak dlouho, jak jim to prochází; kdo je jim na stopě, z toho udělaji blázna, magora, nestabilního, dezinformátora… co se zrovna nosí; když to praskne, hodí se vina na někoho, kdo byl na blbym místě ve špatnou dobu, uhraje se to jako “nepředvídatelný selhání”, odvede se pozornost jinam; průsery se zaplatí ze státní pokladny, tj. z vašich peněz; přepíše se historie, aby to nevypadalo tak blbě; pokračuje se úplně stejně dál.

Mediální argumentace kolem konspirací je tak retardovaná a mozky lidí tak vymytý, že širší konverzace na tohle téma momentálně asi neni možná. Ale to neni třeba. Lidi by měli přestat hledat tu “kouřící pistoli” (kterou systém umí dobře skrejvat) a začít si všímat tý kouřící hromady popela a mrtvol.

Je třeba přestat se zabejvat důvodama a příčinama (veřejně, protože je to bohužel v tuhle chvíli marný – pro sebe je samozřejmě zkoumat musíte) a začít si všímat následků a požadovat odpovědnost, tresty a nápravu, která neobnáší špehování nás a dávání víc našich peněz těm, co selhali.

Systém se tváří jako legitimní, ale přitom všichni u moci porušujou zákony a ústavy, lžou, tají a zamlčujou, a za svoje chyby a selhání nikdy neplatí. Tohle je objektivně špatně, i podle pravidel samotnýho systému. Bombardujte všechny otázkama, proč ten systém nefunguje tak, jak se tváří, že by fungovat měl.

Požadujte odpovědnost. Požadujte tresty. Kdo zabije lidi (ať válkou rozpoutanou lhaním nebo toxickym produktem), má jít do vězení. Čim víc obětí, tim delší vězení. Kdo si ilegálně nakrade, nemůže bejt odbytej pokutou, která je zlomkem toho, co si nakrad. Všechno vrátit a pak zaplatit pokutu. Jestli ty prachy nemá, do vězení. Kdo je usvědčenej ze lži na postu, kde na tom hodně záleží (vláda, média), měl by se veřejně omluvit, okamžitě z toho postu vypadnout, a mít doživotní zákaz se na jakejkoliv podobnej post vrátit.

Je to všechno v zásadě jednoduchý a logický. Nelogický je, že v naší společnosti se logika nikdy neaplikuje. Tuhle společnost neřídí rozum, ale parazitický postupy psychopatů, jako ten všudypřítomnej dvojí metr.

Otázka je, jak dlouho si to chcete nechat líbit. Protože včera bylo pozdě a generace vašich dětí a vnoučat budou žít v ještě mnohem horším světě s nulovejma možnostma něco změnit.

https://antivirus.22web.org/av/260728-konspirace—slovo-ktery-lidem-vypina-mozek.htm

Finančním darem pomůžete s náklady na provoz a údržbu webu, zároveň ohodnotíte naši práci se zpracováváním informací, které pravidelně přinášíme bez reklam. Děkujeme

Účet CZK- 2596759016/3030.        CZ24 3030 0000 0025 9675 9016    

Účet EUR – CZ02 3030 0000 0025 9675 9024.      BIC – SWIFT     AIRACZPP

Účel platby – poznámka:  uveďte prosím DAR