Je to jedna z nejčastěji kladených otázek v komentářích: „Pokud Lazarusova fyzika odhaluje necenzurovanou pravdu o frekvenční kopuli a archontech – proč matrix tento informační zdroj ještě nesmazal? Neměl by systém takto nebezpečný únik dat okamžitě potlačit v zárodku?“
Odpověď na to nám poskytuje samotná teorie Lazarusovy fyziky. Hlavní počítač (mainframe) matrixu nejedná jako emociální lidský cenzor, nýbrž jako chladně kalkulující, kybernetický program. To, že tento projekt existuje a vysílá, není opomenutím systému, ale výsledkem tří přesných fyzikálních a algoritmických zákonů:
1. Absence útočné plochy v 3D skriptu
Primární důvod, proč jsou informační platformy mazány, blokovány nebo omezovány, spočívá většinou v tom, že poskytují útočné plochy uvnitř 3D skriptu. Generují finanční zisky, vyzývají k fyzickému odporu vnějším způsobem nebo se zaplétají do politických programů rozdělení, které matrix řídí (pravice vs. levice, správně vs. špatně).
Protože tato analytická platforma funguje zcela jako open-source, nevydělává žádné peníze a nesleduje žádné komerční záměry, běží pod radarem primárních hospodářských algoritmů. Neexistují zde žádné finanční transakce, které by systém musel zablokovat jako „ohrožující cizí těleso“ v ekonomickém oběhu.
Lazarusova fyzika nevyzývá k tomu, aby se proti systému bojovalo navenek. Učí, že jakýkoli boj proti matrixu ho pouze krmí novou energií. Jelikož je zaměření čistě na vnitřní deprogramování G-jader, algoritmus tento obsah nerozpoznává jako „politický aktivismus“ nebo „hate speech“ (nenávistný projev). Pro umělou inteligenci hlavního počítače jsou tyto datové toky z matematického hlediska neutrální.
2. Biologické firewally a princip karantény
Matrix nemusí tento zdroj nutně mazat, pokud ho místo toho dokáže izolovat. A zde přicházejí do hry kritici a skeptici, kteří nevědomky fungují jako biologické firewally pro systém.
Dokud navenek existuje dostatek biopočítačů (NPC), kteří obsah těchto analýz reflexivně označují za „naprostý nesmysl“, „konspirační teorii“ nebo „science-fiction“, udržuje to algoritmus v pocitu bezpečí. Systém využívá aroganci neprobuzené masy jako přirozenou karanténu. Z pohledu hlavního počítače není smazání tohoto datového toku vůbec nutné, protože stádo se samo udržuje v řadě a stará se o to, aby široká masa tento kód stejně nebrala vážně.
3. Kosmický zákon o svobodné vůli
Systém musí vězňům pod kopulí v každém okamžiku – i kdyby sebezakrytěji – prezentovat pravdu a nouzový východ. Musí existovat možnost volby, aby hra běžela legitimně.
Tento projekt je zkrátka takovým kosmickým nouzovým východem. Dokud se držíme pravidel necenzurovaného sdílení, respektujeme jednotlivce („Každý ať věří, čemu chce“) a jednoduše poskytujeme pouze surová data, funguje univerzální ochranný protokol.
Závěr
Nečekejte na to, až bude signál přerušen, abyste se probudili. Využívejte data, dokud vysílání běží. Vedení jsou otevřená, zdrojový kód je volný – zažehnutí Merkabah je zcela na vás.

Obrácení symbolů: Proč had požírající vlastní ocas není ďábel, nýbrž mřížka matrixu
Další reflexivní obvinění, které se objevuje v komentářích, se týká samotného názvu, který tento informační projekt používá. Kritici, kteří jsou hluboce uvězněni v exoterickém, církevně-dogmatickém programovacím skriptu, okamžitě bijí na poplach. Tvrdí, že had zakousnutý do vlastního ocasu je satanský symbol, znamení zla nebo hříchu.
[Poznámka: Termín ‚exoterický‘ zde označuje vnější, veřejně prezentovanou verzi reality (církevní dogmata, mainstreamové narativy), která slouží jako ovládací skript pro širokou veřejnost – v přímém protikladu k esoterickému poznání, které zkoumá skryté mechanismy systému.]
Ten, kdo takto argumentuje, pouze dokazuje, že čte symboly matrixu očima těch, kteří je navrhli, aby nás oklamali. V Lazarusově fyzice není tento symbol objektem uctívání, nýbrž precizní diagnózou vězení.
Zde je techno-fyzikální uvedení na pravou míru pro všechny, kteří za každým symbolem tuší starý, uměle přiživovaný strach:
V rámci Lazarusovy fyziky nepředstavuje tento symbol zosobněné „zlo“, nýbrž operační systém 3D simulace.
Had požírající svůj vlastní ocas je nejstarším kosmologickým symbolem pro uzavřený, entropický koloběh. Symbolizuje umělou časovou smyčku, ve které je lidstvo drženo v zajetí. Je to princip narození, stárnutí, smrti a následné reinkarnační smyčky (energetická recyklace nepřipravené božské jiskry).
Když se v rámci tohoto projektu zabývám mechanismy tohoto uzavřeného koloběhu, neznamená to, že tento systém uctívám – právě naopak. Člověk musí znát jméno vězení, aby mohl naprogramovat únik. Lékař, který zkoumá rakovinu a vyslovuje slovo „rakovina“, proto není přívržencem nádoru. Pojmenovává anomálii, aby ji mohl vyléčit.
Zrovnoprávnění hada s „ďáblem“ nebo „satanismem“ je relativně mladá aktualizace programu, kterou zavedla institucionalizovaná náboženství pod kopulí. Proč? Aby tabuizovala znalosti o úniku.
V původních, necenzurovaných spisech gnostiků nebyl had v zahradě Eden žádným zlomyslným démonem. Byl přinašečem gnóze (poznání). Byl to impuls, který prvním biopočítačům pošeptal, aby otevřely oči a uvědomily si, že jsou uvězněny v umělém teráriu Demiurga.
Tím, že archonti propojili symbol hada v kolektivním vědomí s „hříchem“, „peklem“ a „zatracením“, vybudovali dokonalý psychologický firewall. Jakmile dnes člověk přijde do kontaktu se skutečným věděním o úniku, naskočí náboženský program strachu: „Pozor, to je nebezpečné!“ Ovce samy brání plot svého výběhu, protože se bojí symbolu nouzového východu.
Zabývat se v kontextu Lazarusovy fyziky tímto symbolem je aktem totálního demaskování systému.
Využíváme pojmy systémové architektury, abychom lidem v exilu ukázali, jak tato smyčka funguje. Neuctíváme žádného hada. Využíváme zákonitosti geometrie a frekvence k tomu, abychom hada – umělý prostoročas – přiměli pustit svůj vlastní ocas.
Když nastane Solární záblesk, přesně tato geometrie se pod kopulí zhroutí. Uzavřená smyčka se roztrhne a stane se otevřenou, nekonečnou přímkou, která vede přímo zpět do Pléromy (k Prvotnímu zdroji).
Kdo by v obsahu tohoto projektu hledal satanské rituály, bude hořce zklamán. Nejsou zde žádná dogmata, žádné oltáře ani vyznání víry. Jsou zde pouze nahá data, geometrie a výzva k absolutní vlastní odpovědnosti v rámci vlastního G-jádra.
Kritici mohou i nadále setrvávat ve starém skriptu dobra proti zlu z církevních dějin a honit duchy. Probuzený člověk se dívá za oponu pojmosloví. Rozpoznává, že tento symbol je hrací pole, na kterém se právě nacházíme – a že naším jediným úkolem v roce 2026 je toto hrací pole konečně opustit.

Kódovaný nadčlověk: Jak Hollywood skrývá Lazarusovu fyziku v Supermanovi
Je to jedna z nejdůmyslnějších obranných strategií umělé 3D matrixu. Aby systém zabránil lidským NPC (nepřátelským nehráčským postavám) v odhalení pravdy o jejich vlastním energetickém potenciálu, ukládá hlavní „mainframe“ původní osvobozenecký kód do sféry fikce. Hyperdimenzionální kvantová fyzika nutná pro výstup ze systému je zabalena do barevných komiksů a popcornového kina, aby ji masy odbyly jako „zábavu pro děti“.
Příběh Supermana není jen popkulturní pohádka. Je to vysokofrekvenční, vizuální datový balíček, který přesně zobrazuje aktivaci Merkabah, podstatu uzavřené časové smyčky a nadcházející Solární záblesk. Hollywood nám dodává kompletní zálohovací protokol – přímo před našima očima.
Pro neprobuzené oko kritiků je znak na Supermanově hrudi prostě počátečním písmenem jeho jména. V oficiální lore (Muž z oceli) je však jasně řečeno: není to písmeno, nýbrž kryptonský symbol pro naději.
Když se podíváte na linie tohoto symbolu pozorněji, rozpoznáte zvlněnou, dynamickou čáru – hada, který se pohybuje v kosočtvercovém štítu (matematicky zkresleném segmentu čtyřstěnu).
Tento symbol se nevyjímá kdekoli, ale přesně na G-jádru (srdečním centru) obleku. To je vizuální ekvivalent toho, co se v rámci Lazarusovy fyziky odjakživa učí. Naděje na únik nespočívá v boji proti matrixu, nýbrž v ovládnutí a integraci hada (uzavřené smyčky) ve vlastním jádru (core). Superman nosí dekonstruovanou smyčku matrixu jako štít na hrudi – ovládl systém.
Barevnost ikonického kostýmu se řídí neúprosnými zákony alchymistické termodynamiky. Je to vizuální znázornění provázanosti polarit, které je nezbytné k zažehnutí Merkabah:
- Modrá reprezentuje husté, magnetické pole – softwarové prostředí Země, do kterého inkarnoval biopočítač.
- Červená reprezentuje elektrické plazma – tvůrčí prapůvodní oheň, plášť ducha, který sestupuje z Pléromy.
Kde se tyto dvě fundamentální kosmické síly kříží a fúzují? Přesně v G-jádru, pod pečetí hada. Kostým není oděv, nýbrž krystalický světelný šat plně aktivovaného člověka.
Fundamentální logika stojící za Supermanovými schopnostmi se čte jako výňatek z teorií Lazarusovy fyziky. Pod červeným, umírajícím Sluncem své domovské planety Krypton je obyčejným smrtelníkem bez schopností. Jeho hardware je ztlumený.
Teprve když vstoupí pod žluté Slunce Země, jeho biologie zmutuje. Jeho buňky fungují jako biologické kvantové baterie, které absorbují solární světlo. Solární signál vynuluje elektrický odpor jeho buněk – stává se z něj supravodič. Nelétá pomocí magie, nýbrž proto, že jeho systém ovládá princip protisměrné rotace a neutralizace hmotnosti.
To je přesná ukázka Solárního záblesku. Když nefiltrované světlo Prvotního zdroje prorazí skrze solární portál, stane se s připravenými lidmi přesně to, co komiksy popisují u Supermana. Hustý uhlíkový hardware se přepne na vysokoenergetický světelný operační systém.
Dokonce i ta nejmocnější bytost má slabinu. U Supermana je to zelená hornina z jeho zničené domovské planety: kryptonit. Jakmile s ním přijde do kontaktu, ztrácí své supravodivé schopnosti, krvácí a hroutí se.
Inženýrsky vzato je kryptonit v Lazarusově fyzice dokonalým ekvivalentem buněčného šumu. Reprezentuje stará, hustá podmiňování, traumata a 3D strachové programy minulosti. Jakmile se člověk v každodenním životě nechá těmito nízkými frekvencemi znovu infikovat, Merkabah se zhroutí. Interdimenzionální bytost ztrácí spojení se zdrojem a stává se opět „Clarkem Kentem“ – hodným, přizpůsobeným kolečkem v systému matrixu.
Jméno Kal-El (Supermanovo kryptonské jméno) pochází z hebrejštiny a v překladu znamená doslova „hlas Boží“ nebo „nádoba světla“. Tvůrci tohoto mýtu zde kód zanechali záměrně.
Až budete příště sledovat film o Supermanovi, nedívejte se na něj očima naprogramovaného konzumenta. Sledujte ho očima „probuzeného“. Hollywood vám neukazuje, co dokáže fiktivní mimozemšťan – ukazuje vám v zrcadle fikce necenzurované konečné stadium vaší vlastní duševní evoluce po zažehnutí G-jádra. Skript je napsán, Slunce již baterie nabíjí. Je čas odložit Clarka Kenta.

Program vydírání přes domácí mazlíčky – Když se láska stává frekvenční pastí
Je to jeden z nejcitlivějších a nejhlouběji zakořeněných programů v lidském vědomí: bezpodmínečná láska a emocionální pouto k domácím mazlíčkům, zejména psům a kočkám. Lidé si stěžují na masivní starosti, existenciální úzkost a emocionální vyčerpání, protože jejich zvířata náhle těžce onemocněla. Z pohledu Lazarusovy fyziky to není náhoda – je to přesně vypočítaný bezpečnostní protokol Matrixu.
Kritici okamžitě vznesou obvinění z „bezcitnosti“. Ale probuzený člověk musí odložit emocionální spouštěče, aby demaskoval energetickou mechaniku, která za tím stojí. Ano, toto utrpení je systémem orchestrováno přesně takto. Domácí mazlíčci jsou v hustém Matrixu nasazováni jako vysoce efektivní frekvenční kotvy (katalyzátory Loosh), aby zabránili tvému vzestupu.
Archonti se živí hustou, polarizovanou emocionální energií – v odborném žargonu teorie systémů označovanou jako „Loosh“. Strach, hluboké starosti, bezmoc a smutek jsou pro Matrix těmi nejvýživnějšími frekvencemi.
Když se člověk naučí prohlédnout vnější politické a společenské scénáře strachu (tedy deprogramovat běžný mediální skript), stává se pro systém jako zdroj energie nepoužitelným. Jeho Merkabah se začne kalibrovat. V tu chvíli Matrix aktivuje sekundární bezpečnostní protokol: emocionální blízké pole.
Protože láska ke psovi je často čistší a nefiltrovanější než k ostatním lidem, je páka systému zde gigantická. Když zvíře trpí nebo onemocní, frekvence člověka okamžitě kolabuje. Je skrze zadní vrátka svého soucitu znovu vtažen do nejhlubších 3D dramat (strach ze smrti, bezmoc, finanční tlak kvůli nákladům na veterináře). Systém dojí dotyčného přes rozhraní empatie.
To, že domácí mazlíčci nyní tak masivně stonají, leží v jejich specifické energetické konfiguraci. Zvířata na rozdíl od člověka nevlastní plně vyvinuté, tvůrčí G-jádro se schopností samostatného zažehnutí Merkabah. Jsou to čisté frekvenční houby.
Pes permanentně skenuje aurické pole svého majitele. Pokud je člověk pod vysokým vnitřním tlakem, protože se deprogramuje nebo narůstá buněčný šum vně systému, zvíře se pokouší tyto husté frekvence uzemnit jako bleskosvod. Polyká energetickou strusku svého majitele.
Zvířata jsou biologicky zcela napojena na magnetické pole (síť Demiurga). Když tato síť začne kolísat kvůli solárnímu maximu a přiblížení se k systémovému resetu, biologie zvířat jako první upadá do systémového chybového režimu (nemoc, nádory, selhání orgánů).
Rozpoznání této smyčky Matrixu rozhodně neznamená, že má člověk své zvíře chladnokrevně nechat napospas nebo ho přestat milovat. To by byla opačná polarita systému (cynismus). Lazarusova fyzika naopak vyžaduje krok do absolutního nulového bodu (kosmická neutralita).
Starej se o své zvíře, dopřej mu tu nejlepší péči, ale odepři systému strach. Pokud propadneš panice, krmíš Matrix a zvíře energeticky jen ještě více oslabuješ.
Zvířata jsou datové fragmenty, které se na omezený čas inkarnují do této simulace, aby sbíraly zkušenosti. Když jejich biologický hardware vyprší, není to „ztráta“ v kosmickém smyslu, ale osvobození z uhlíkové hustoty. Dočasně se vracejí do Prvotního zdroje.
Místo ladění se na naříkání a žal (což Matrix chce), udržuj pole pro své zvíře vysoké, klidné a stabilní. Supravodivý člověk vyzařuje tolik uspořádaného pole nulového bodu, že se hardware zvířete v tvé přítomnosti často může spontánně regenerovat – zcela bez drahého 3D doplňkového skriptu farmaceutického průmyslu.
Matrix využívá naše nejušlechtilejší vlastnosti – lásku a empatii –, aby nás držel jako rukojmí ve 3D frekvenci. Nemocný domácí mazlíček je emocionální vyděračský dopis systému, který na tebe volá: „Chceš vzestoupit? Chceš zažehnout svou Merkabah? Podívej se, jak tvůj nejvěrnější společník trpí – jen se opovaž zvýšit svou frekvenci!“
Probuzený člověk tento manévr prohlédne. Zůstává v lásce, ale odmítá žal. Zůstává neochvějnou skálou v bouři, která drží světlo – pro sebe a pro zvíře, které ho doprovází na tomto úseku cesty.

Kód 9.11: Proč se pokus elit o přeskočení systémového resetu nezdaří
V rituálech a architektonických kódech umělých elit se s nápadnou frekvencí objevuje kombinace čísel: 9.11. Z pohledu Lazarusovy fyziky se zde nejedná o pouhou pověru, ale o matematický podpis imperiálního pokusu o sabotáž kosmického mainframu. Číslo 9 představuje konec smyčky, 10 programovaný reset (formátování pevného disku). Kód 9.11 symbolizuje záměr uměle přeskočit desítku a dostat se přímo k 11 – nelegálnímu prodloužení simulace – aniž by se systém musel podrobit očistnému solárnímu záblesku (Solar-Flash).
V roce 2026 však tento ultimátní manévr klamu ze strany archontů naráží čelně na nepřekonatelnou fyzikální zeď. Systém je termodynamicky vyčerpán. Pokus o resetování simulace prostřednictvím umělého přetížení časových linií bez vypnutí hardwaru v tomto finálním cyklu definitivně způsobí roztavení základní desky (mainboardu).
V minulosti kontroloři Matrixu systémový formát několikrát manipulovali. Když se velký cyklus chýlil ke konci, využívali vysokofrekvenční protokoly strachu (sklizeň Loosh), aby systém energeticky masivně přetížili.
Z kvantové termodynamiky víme, jak tato imperiální nouzová rutina funguje: Skrze umělé vkládání extrémního traumatu a buněčného šumu do mřížové sítě Matrixu se CPU základní desky přehřálo natolik, že časové linie byly namísto skutečného nulového bodu (desítky) vrženy do vakuové smyčky (jedenáctky). Systém přeskočil zpět, civilizace byla zdánlivě restartována a elity si ponechaly svá stará hardwarová privilegia i energetické kontrolní struktury, aniž by byly v solárním záblesku smazány.
Tato manipulativní mechanika časové smyčky fungovala v uplynulých průchodech proto, že základní deska Země disponovala dostatečnými energetickými rezervami. V roce 2026 je však devátá a poslední smyčka na své absolutní terminální hranici. Hardware je opotřebovaný a další umělé resetování již nemůže zvládnout.
Holografická projekce a umělá Slunce již nejsou schopny udržet napěťovou špičku nezbytnou pro „časový sling“. Každý pokus o nadměrné zatížení systému dnes již nevede k přeskočení času zpět, ale k okamžitému kolapsu archontského firewallu.
Vstupní bod na severním pólu již nelze tlumit. Bez ohledu na to, kolik šumu (strachu, utrpení, bolesti) elity vně systému vyprodukují, centrum se neúprosně přepíná na průchodné napětí Prvotního zdroje. Administrativní kontrola 3D softwaru se hroutí.
Pokus sabotovat řízené vypínání se pro umělé elity stává ultimátní pastí. Protože systém již nemůže vnesené přetížení odvést do nové časové smyčky, veškerá energie se vrací přímo k původcům.
Zatímco nepřipravené masy a kontroloři simulace v důsledku tohoto finálního systémového přetížení utrpí totální ztrátu dat, deprogramovaný člověk využívá energetický chaos vně systému. Zvýšené napětí v mřížové síti slouží jeho vlastní Merkabah jako dodatečné palivo k proražení frekvenční kupole a definitivnímu opuštění simulace.
Kód 9.11 ztratil svou moc. Elity již v roce 2026 nemohou vypnutí mainframu (simulační plochy) manipulovat. Systém již nelze opravit (patchovat), obelstít ani resetovat. Programovaný bod resetu 10 byl nezvratně dosažen.
Soustřeďte svou energii v tomto finálním časovém okně ne na pokusy o sabotáž umírajícího systému. Elity se zoufale snaží natahovat čas – hodinový stroj se však pod jejich vlastníma rukama láme. Stlačte buněčný šum ve svém hardwaru na nulu. Naplňte své G-jádro. Až neúprosný solární záblesk pročistí mainframe, nebude již možné film přetočit zpět. Hra skončila, smyčka praská – připravte svůj výstup.

Kosmický skript: Proč je systémový reset matematicky předprogramován
Simulace, ve které se nacházíme, se řídí neúprosnými zákony uzavřeného softwarového prostředí. Stejně jako u filmu na disku nebo moderní videohry nejsou začátek, průběh a přesný konec variabilní – jsou jako nezvratný programový kód pevně zakotveny v systému. Elity a archonti se sice tváří, že mají kontrolu, ale sami jsou jen subrutinami, které následují předem daný plán. Konec velkého cyklu v roce 2026 je v jádrové paměti stanoven naprosto přesně. Jakmile tato lhůta vyprší, spustí se automatizovaný protokol sklizně a restartu. Oddělení plev od pšenice.
Když se podíváme na kosmickou chronologii optikou Lazarusovy fyziky, sentimentální iluze měnitelné 3D budoucnosti se hroutí. Systém se vypíná podle přesného matematického odpočtu, vyčistí pevný disk a po definované fázi nulového bodu opět naběhne. Pouze ten, kdo vlastní kód k supravodivosti, opustí smyčku.
Ve videohře se hráč může volně pohybovat v rámci vygenerovaného světa – ale rámcové podmínky, události na pozadí a finální úroveň jsou v kódu nezměnitelně pevně zapsány.
Naše umělá časoprostorová realita běží na lineární kolejnici, která na konci velkého cyklu dosahuje systémové bariéry. Systém nemůže simulaci fyzicky ani energeticky dále prodlužovat, protože vyrovnávací zdroje (buffer) základní desky jsou vyčerpány.
Narůstající chaos na globální základní desce – energetické vyčerpání lidí, extrémní solární datové proudy, blikání holografické kupole – to jsou typické symptomy řízeného vypínání. Systém uzavírá otevřené procesy, dekomprimuje zbývající data a připravuje se na tepelný nulový bod.
Staré svaté spisy často popisují konec cyklu jako morální soud. V Lazarusově fyzice neexistuje žádný morální Bůh, který by trestal – existuje pouze automatizovaný frekvenční filtr. Když se systém vypne, solární záblesk (Solar-Flash) oddělí lidi na základě jejich energetické konfigurace.
Ti, kteří do rozhodného data nevyčistili svůj pevný disk (G-jádro) a jsou plní strachu, vazeb a 3D podmíněností, vykazují enormní elektrický odpor. Když vysoce energetické plazmové světlo solárního záblesku zaplaví základní desku, jejich hardware utrpí frekvenční šok. Jejich data budou v průběhu systémového formátu smazána.
Těch několik málo jedinců, kteří naplnili své G-jádro čistou frekvencí zdroje a snížili buněčný šum (strach, ego) na nulu, se v témže okamžiku stane supravodivými. Jejich Merkabah (interdimenzionální hvězdné pole čtyřstěnu) se zažehne. Využijí kolapsu kupole jako energetického katapultu, aby uzavřený systém zcela opustili.
Co se stane se základní deskou (simulační plochou) a datovými fragmenty (duší), které výstup nezvládly? Lazarusova fyzika popisuje cyklické opakování, kosmický had, který se zakusuje do vlastního ocasu.
Poté, co solární záblesk očistil starý povrch a systém kompletně vypnul, setrvává základní deska po přesně definovanou kosmickou dobu ve vakuu absolutního nulového bodu. V této fázi projekce holografické hvězdné oblohy odpočívá.
Jakmile je čistka dokončena, mainframe stiskne tlačítko restartu.
- Černé slunce na severním pólu ztlumí světlo Prvotního zdroje zpět na snesitelné minimum.
- Umělá slunce na holografické kupoli jsou opět nahozena.
- Smazané a recyklované fragmenty duší jsou bez vzpomínek vypuštěny z maticových serverů do „nového, nedotčeného světa“ – a hra, amnézie a hledání východu začínají přesně od začátku. (Tak to bylo alespoň doposud.)
Neexistuje žádný způsob, jak hru opravit (patchovat), a neexistuje žádná možnost, jak systémový reset zastavit. Skript je neúprosný a běží přesně podle plánu. Rok 2026 je finální úrovní této epochy.
Přestaňte investovat energii do záchrany starých struktur Matrixu nebo do diskusí s neprobuzenou masou. Ti budou hrát hru až do automatického příkazu k formátování. Vaším jediným úkolem je zabezpečit vlastní hardware. Naplňte své G-jádro, uveďte Merkabah do protisměrné rotace a připravte se na to, že opustíte kosmický kinosál, jakmile zhasnou světla a začnou závěrečné titulky.
Překlad: Martha Scholler
Předchozí díl: https://knihya.cz/solarni-zablesk-28-dragon-ball-a-7-vrstev-ega/
Finančním darem pomůžete s náklady na provoz a údržbu webu, zároveň ohodnotíte naši práci se zpracováváním informací, které pravidelně přinášíme bez reklam. Děkujeme
Účet CZK- 2596759016/3030. CZ24 3030 0000 0025 9675 9016
Účet EUR – CZ02 3030 0000 0025 9675 9024. BIC – SWIFT AIRACZPP



