Riccardo Bosi: Analýza strategie personálního obsazení a psychologické operace
Všichni jsou zkorumpovaní
Všichni jsou zkorumpovaní. Ale to zmátlo nepřítele. Mysleli si, že mají své lidi uvnitř stanu – Trumpova stanu, abych tak řekl. Nikdy. Vůbec to nebyla pravda. A právě v tom spočívá ta nádherná past – přimět spiknutí k chybě, ke klopýtnutí, aby si mysleli, že mají vše pod kontrolou. Trochu jako mít Penceho jako viceprezidenta – toho červa. To je uklidnilo a uspalo jejich bdělost.
Nominace jako součást širšího plánu
Dobře, vraťme se v čase, když byla Pam Bondi poprvé nominována. Vraťme se, když celá řada lidí dostala svá místa. Marco Rubio a další. Podívejte se na Trumpův kabinet. Pamatujete si, jak jsme to tehdy vnímali mnozí z nás, ohledně JD Vance a všech ostatních? Stačilo se podívat na jejich minulost a člověk si říkal: „Co to sakra Trump vůbec dělá?“
Důvod byl prostý: tito pochybní hráči – a jejich minulost mluví za vše – dostali příležitost provést sjednocující a zároveň destruktivní proces. Fakt, že je Trump dosadil, dal spiklencům důvod k myšlence: „Máme tam přece své lidi, to je výborné.” A pak byli tito hráči využiti k tomu, aby strhli dolů vlastní stranu.
Podstata pasti
Takže nešlo jen o to, že Pam Bondi nemá – má místo mozku kaši, což pravděpodobně platí. To ale není podstata věci. Podstata je, že byla pochybnou figurkou jako státní generální prokurátorka, stejně jako všichni ostatní. Všichni jsou zkorumpovaní. Jenže to zmátlo nepřítele – mysleli si, že mají své lidi uvnitř Trumpova stanu. Nikdy. Vůbec to nebyla pravda. A právě v tom spočívá ta nádherná past – přimět spiklence k chybě, ke klopýtnutí, aby se cítili v bezpečí.
Strategie demontáže a matematická výhoda
Takže to je bod číslo jedna, a to platilo pro všechny z nich. Bod číslo dvě: proč jsou teď pryč? Protože to vyhovuje strategii. Jde o celkovou demontáž systému. Tyto hráče tedy využijete. Pokud dokážete přetáhnout nepřítele na svou stranu – přetáhnout nepřítele, aniž by o tom druhá strana věděla – jak jsem již jednou řekl – jste najednou o jednoho nahoře a druhá strana o jednoho dole. Máte tak rozdíl, deltu dvě.
- Každý nepřítel, kterého přetáhnete, představuje deltu dvě.
- Každý nepřítel, kterého zneškodníte, je jen delta jedna.
A tedy přetažením na svou stranu – a za druhé – psychologický dopad na organizaci, když se jeden z jejich vlastních obrátí, je zdrcující. Je to horší než zastřelený voják.
Psychologická válka a lekce z historie
Ještě o stupeň výše je voják, který prostě zmizí z frontové linie a nikdo ho nemůže najít. To začne sít psychologické obavy mezi ostatními. Jak to vím? Můj dědeček to dělal s nacisty na dalmatském pobřeží za druhé světové války. Jeho úkolem bylo v noci sám bloudit kolem v černém vlněném oblečení, přesně jak to vidíte ve filmech – připlížit se, chytit vojáka na stráži, podříznout mu hrdlo, odvléct tělo a pohřbít ho tam, kde ho nikdo nenajde. Ráno se pak říkalo: „Kde je Hans?” A Hans nebyl k nalezení.
A najednou to lidi začíná rozrušovat. Musíte tedy pochopit, že při odstraňování lidí – doslova i v přeneseném smyslu – existují různé způsoby, jak to provést. Pro spiklence bylo toto vše zpočátku zdrcující, protože jim to dávalo falešnou naději. Zároveň však byli sráženi dolů pod tlakem – s pistolí u hlavy: „Budete dělat, co říkáme, kdy a jak to říkáme, a budete nám průběžně předávat informace.” Protože jak jsou tito červi chytáni jeden po druhém, jsou vymačkáni do posledního detailu – ze všech jejich informací a zpráv – a jakmile je to hotové, jednoduše se jich zbaví.
Užitečnost a životnost aktérů
Jenže ne každý odstraněný je červ. To je také důležité pochopit. Lidé přicházejí z různých důvodů. Z jakých? To byste museli projít plán do podrobností, protože každý jednotlivec je vybírán pro určité dovednosti a schopnosti a každý má svou životnost ve smyslu užitečnosti. Někdo přijde, odvede svůj díl práce, a jakmile jeho přínos není dále potřeba, odchází ze scény. To nejsou špatní lidé. Opakuji – ne každý, kdo zmizí z obrazu, je špatný. Jednoduše již nejsou potřební, protože ta fáze operace, ke které mohli smysluplně přispět, skončila.
Analogie s vyloděním v Normandii
Pokud chcete jednoduchý příklad: Normandie, spojenecké vylodění 6. června 1944. Bylo tam nepřeberné množství výsadkových člunů. Potřebujeme čluny, jsou naprosto klíčové, potřebujeme jich co nejvíc. Jenže poté, co vysadily vojáky na břeh, jsou k ničemu. Tak je jednoduše přesunete jinam. Třeba se bude konat další vylodění a čluny se znovu hodí. Lidé fungují stejně. Každý má svou specifickou roli v konkrétním prostředí, aby dosáhl určitého efektu, určitým způsobem, po určitou dobu – a pak mu buď najdete nové uplatnění, nebo mu změníte jméno a pošlete ho do Valhaly.
Přesnost úsudku
To je tedy první část celé záležitosti s lidmi v kabinetu a s těmi, kdo přicházejí a odcházejí. Není to selhání. Navenek se to prezentuje jako: „Ježišmarjá, Trump vybírá špatné lidi, Trump má špatný úsudek.” Nic nemůže být dál od pravdy. Jde o mimořádně přesný úsudek, protože právě na takové úrovni podrobností sledují nasazení každého jednotlivce.
Překlad: Martha Scholler
Finančním darem pomůžete s náklady na provoz a údržbu webu, zároveň ohodnotíte naši práci se zpracováváním informací, které pravidelně přinášíme bez reklam. Děkujeme
Účet CZK- 2596759016/3030. CZ24 3030 0000 0025 9675 9016
Účet EUR – CZ02 3030 0000 0025 9675 9024. BIC – SWIFT AIRACZPP
