Experimenty bylo prokázáno, že námi vnímaná realita neexistuje, pokud ji nepozorujeme a neměříme. Fyzici z Australské národní univerzity (ANU) uskutečnili pokus, který se opíral o experiment s myšlenkami provedený Johnem Wheelerem. Pokus měl dokázat, že se pohybující se objekt musí rozhodnout, zda se bude chovat jako částice nebo jako vlna. Wheeler se chtěl dozvědět, jak se objekt rozhodne.
Kvantová fyzika tvrdí, že pozorovatel má zásadní vliv na rozhodování se objektu, a to se vždy odrazí na výsledcích měření. Tuto skutečnost potvrdili i fyzici z ANU. \”Tím je prokázáno působení měření. Na kvantové úrovni realita neexistuje do toho momentu, než ji začneme pozorovat. Atomy, které mohly být sledovány, se původně nepřemisťovaly z bodu A do bodu B. Teprve když jsme je na konci jejich cesty změřili, se začaly chovat jako částice nebo jako vlny, naše pozorování vyvolalo jejich existenci \”řekl. Teprve když si pozorovatel představí, že atom zamíří určitou cestou, může jej změřit. Tím ovlivňuje vědomé rozhodnutí experimentátora minulost dotyčného atomu. Tento objev bude mít zásadní vliv na naše vnímání světa. Výsledky průzkumu byly zveřejněny zde 4) .
Pokud má tedy pozorování reality vliv na minulost, znamená to, že čas nikdy neexistuje takovým způsobem, jak si ho představujeme! V roce 2012 zveřejnil jeden z předních kvantových fyziků nové důkazy, které ukazují, že námi vnímaná přítomnost je závislá na minulosti a na budoucnosti. Jakir Aharonov tvrdí, že události v přítomnosti jsou vyvolány děním v minulosti a v budoucnosti. Zní to velmi neobvykle a znamená to, že minulost a budoucnost tvoří společně přítomnost. Kvantový fyzik Richard Feynman napsal ve své knize Entangled Minds: Extrasensory Experiences In A Quantum Reality již v roce 2006: “Chtěli jsme prozkoumat fenomén, který se jeví jako nemyslitelný: to, co se odehrává v srdci
skutečně tak nemožné. skutečné mystérium.”
Čas a realita existuje jen pokud ji pozorujeme
V souladu se zákony kvantové mechaniky, podle kterých by se měly subatomární částice chovat, se elektron nachází ve stavu mlhavé pravděpodobnosti. Může být všude, někde nebo nikde. Do oblasti reality vstupuje teprve tehdy, když začne být měřen nebo pozorován v laboratoři. Proto fyzik Andrew Truscott tvrdí: „Realita neexistuje do té doby, než ji začneme pozorovat“. Vědce to následně vede k závěru, že žijeme v určitém druhu holografického vesmíru. Nově provedené experimenty dokazují vliv pozorování a jednání v přítomnosti na minulost. Což znamená, že čas se neodvíjí pouze dopředu, ale i dozadu. Příčina a následek si mohou vyměnit místa a tak může budoucnost „způsobit“ minulost.
Dalším výzkumem, který to potvrzuje, je Libetův experiment, kde bylo prokázáno, že mezi začátkem aktivity mozku a začátkem pohybu člověka existuje časový rozdíl. Nervová aktivita se nachází ve stadiu připravenosti ještě předtím, než naše vědomí vydá pokyn k činnosti. Fyziolog Benjamin Libet provedl v roce 1979 řadu pokusů a jejich výsledky vyvolaly v akademickém světě bouřlivé diskuse. A dodnes je v debatách na téma lidské vůle často zmiňován. Nové objevy z oblasti kvantové fyziky mohou tento podivný jev konečně objasnit.
Stejně tak vyvstávají i otázky ohledně procesů, probíhajících ve vesmíru. Představme si, že před miliardami let došlo na jedné z hvězd k ejekci proudu fotonů, který zamířil k Zemi. Aby mohlo toto světlo dosáhnout naší planety, musí se ohnout kolem galaxie a má na výběr: buď se vydá cestou vlevo, nebo vpravo. Po dlouhém putování nakonec dospěje k Zemi a tehdy začne pro nás být viditelné. V momentě, kdy jsou fotony zachyceny přístroji a pozorovány, jsou výsledky „zleva – zprava“ totožné. Pokusy ukazují, že foton přichází zleva a zprava do té chvíle, než je podroben pozorování. Což znamená, že před začátkem pozorování se jedná o narušený vzorec a teprve po zahájení jeho sledování se foton rozhodne, ze kterého směru přichází. Jak to ale máme vysvětlit? Znamená to, že my svým pozorováním a měřením ovlivňujeme cestu fotonu, který svou pouť vesmírem začal již před miliardami let! Naše rozhodnutí v přítomnosti – TEĎ, způsobí události, které se již odehrály v minulosti… To ale přece nedává žádný smysl. Nicméně, tak to právě je! Tyto experimenty dokazují, že kvantové provázání existuje nezávisle na čase.
Můžeme tedy říci, že čas, tak jak jej měříme a chápeme, ve své podstatě neexistuje!
Kvantový tunel
I pokusy a studie, provedené nedávno v laboratořích CERNu nás vedou k závěru, že spíše než z částic hmoty je vše složeno z energie, a zahrnuje to i nás, lidi. Chování částic na kvantové úrovni bylo pozorováno při experimentech, prováděných na urychlovačích částic jako je například Velký hadronový urychlovač (LHC). Hmota je zřejmě tvořena ryzí energií. Zjistilo se, že tyto částice ve chvíli zahájení jejich pozorování vytvoří fyzické prvky. Jakmile zůstanou tyto částice po nějakou dobu bez dozoru, začnou reagovat jako vlny. Proto je již dnes mnoho vědců přesvědčeno, že náš hmotný svět je držen pohromadě vědomím a vše ve vesmíru je navzájem a přímo propojeno! Kvantové propojení, kde ani čas, ani vzdálenost nehrají žádnou roli! Studium těchto fenoménů je teprve v začátcích a brzy dojde k zásadní změně našeho pohledu na svět.
Už Einstein kdysi řekl: „Pro nás, věřící fyzice, není toto dělení na minulost, přítomnost a budoucnost ničím jiným než iluzí,“. Nové informace nás v této souvislosti vedou dále k domněnce, že vlastně i smrt je iluzí. Vědec a lékař Robert Lanza zastává teorii biocentrismu, podle které je smrt pouze iluzí vytvořenou vědomím. Profesor Lanza také tvrdí, že Život stvořil Vesmír, nikoli naopak. Podle jeho názoru nejsou prostor a čas lineární, a proto smrt jako taková nemůže existovat. Tvrdí, že jsme o existenci smrti přesvědčeni jen proto, že je nám to vštěpováno. Věříme, že jsme jen tělo a tělo musí zemřít. Biocentrismus, nová teorie „o všem“ říká, že smrtí naopak nic nekončí (v rozporu s tím, co nás učí). Pokud do této rovnice dosadíme nejnovější objevy kvantové fyziky, Život a Vědomí, mohli bychom získat vysvětlení některých opravdu velkých vědeckých záhad.
Nyní začíná být zřejmé proč prostor, čas a dokonce i hmota závisí na pozorovateli. Stejně tak se začínají jevit v jiném světle i fyzikální zákony vesmíru. Univerzum je velmi přesně sladěný mechanismus, nastavený na existenci života. Realita je tedy proces, který je obsažen (odehrává se) v našem vědomí. Jak se mohou páry částic v okamžiku navzájem spojit, přestože se nacházejí na zcela opačných stranách galaxie? Znamenalo by to, že čas a prostor ve skutečnosti neexistují. Odpověď zní, že částice se nejen nacházejí tam „venku“, mimo prostor a čas, ale zároveň jsou i nástroji našeho vědomí! Smrt tedy ve světě bez času a prostoru nemůže logicky existovat. Nesmrtelnost se proto neodehrává v čase, ale mimo něj, tam, kde všechno existuje současně.
S ohledem na tyto současné objevy a zjištění předpokládáme, že se nacházíme v multiverze. Jedná se o teorii mnoha stávajících světů, která říká, že každé možné pozorování ústí do jiného univerza a proto je jejich nekonečné množství. A všechno, co se stát může, se v jednom z nich odehraje. Všechny tyto vesmíry existují současně a bez ohledu na to, co se v nich právě děje. Život je dobrodružstvím, které přesahuje naše lineární myšlení.
Skutečný život je „nelineární dimenzionalitou“.
