Nejen americká, ale do značné míry i evropská politika je už po několik desetiletí ovlivňována Sorosovými neziskovkami. I když aktuálně je „u vesla“ již jeho syn, přece jen je dobré se detailně podívat na strůjce politik, které jsou mimo jiné i součástí takzvaných „evropských hodnot.“
Je to právě EU, ale také například ESLP, kde má již roky Soros své lidi, kteří se snaží uplatňovat požadovanou politiku. Svoje loutky má na všech úrovních – od eurokomisařů, přes úředníky až pro europoslance.
Nezapomínejte, že v roce 2019 se podařilo najít seznam „spolehlivých“ Sorosových politiků, na kterém byli europoslanci z drtivé většiny evropských zemí, včetně českých europoslanců.
Tedy Sorosův vliv je dlouhodobě značný, nemluvě o podpoře různých barevných revolucí a převratů.
Ti největší zločinci jsou v tomto orwellovském světě představováni jako „filantropové,“ což beze zbytku platí i o jednom z největších globálních zločinců – Georgi Sorosovi.
Minulý týden udělil Joe Biden Georgi Sorosovi Prezidentskou medaili svobody, nejvyšší civilní vyznamenání ve Spojených státech. Bylo to za „jeho celoživotní závazek podporovat spravedlivější společnosti a prosazovat lidská práva po celém světě.“
Následovala Bidenova pochvala: „Jeho inspirující štědrost nám všem připomíná naši schopnost a povinnost postavit se zneužívání moci a být strážci demokracie a všech lidí toužících po svobodě.“
Ne, nic takového nám Soros vůbec nepřipomíná. Jako protiklad k názoru odcházejícího prezidenta si zde můžete přečíst sérii napsanou Karen Harradinovou na začátku roku 2019, na základě podnětu Financial Times, který ze Sorose udělal osobnost roku.
Na muže, který se ukázal být pravým opakem strážce demokracie, vrhá zcela jiné světlo.
Její příběh odhaluje zvrácenou „filantropii“ megalomanského, extrémně progresivistického ideologa, který využil své obrovské bohatství prostřednictvím své rozsáhlé sítě Open Society Foundations, aby světu vnutil svou šílenou vizi – od legalizace drog, podpory potratů a eutanazie až po otevřené hranice a výměnu obyvatel.
Tento článek je 1. dílem celé série. Části 2 a 3 budou následovat v příštích dnech.
Říkat, že George Soros je kontroverzní muž, to znamená ho velmi podceňovat. Aby bylo možné pochopit, kdo Soros skutečně je, je třeba se ponořit do jeho knihy Soros on Soros: Staying Ahead of the Curve.
Přestože byla napsána v roce 1995, velká část knihy je stále aktuální a nabízí fascinující retrospektivní analýzu.
Sorosova kniha (jeho slovy „shrnutí mé celoživotní práce“) je rozdělena do tří částí – Investování a Globální finance; Geopolitika, filantropie a globální změna; a Filozofie.
Kniha je napsána ve formátu rozhovoru, je rozšířením diskuse, kterou měl Soros s málo známou německou novinářkou Krisztinou Koenen, a zahrnuje i další otázky od jeho přítele Byrona Wiena.
Podstatnou část prvního dílu zabírá podrobný popis Sorosovy teorie boomu a propadu, která je založena na jeho myšlence, že finanční trhy jsou ze své podstaty nestabilní.
Pro ty, kteří se nezajímají o ekonomii, stále stojí za přečtení pro počáteční pohledy na Sorosovu osobnost, zejména na jeho pocity nejistoty. Právě ty ho přiměly jít proti konvenčnímu názoru, že trhy mají vždy pravdu – a přijmout protiklad, že se vždy mýlí.
Je to, jako by Soros hledal nedostatky na trhu, aby uspokojil svůj pocit nejistoty.
Již nyní je zřejmé, že Soros trpí určitou kognitivní disonancí – mentálním nepohodlím způsobeným současným zastáváním dvou či více protichůdných přesvědčení, idejí nebo hodnot – mezi jeho sebevnímáním a vnímáním toho, čeho dosáhl.
Soros se narodil v roce 1930 v Budapešti židovským rodičům, které miloval a popisuje je jako velmi odlišné lidi. Jeho otec zbohatl na majetku a naučil ho hospodařit; jeho matka ho naučila být introspektivní.
Maďarsko bylo okupováno Němci v březnu 1944, když bylo Sorosovi pouhých 14 let. Jeho otec jako veterán z první světové války, který zažil i ruskou revoluci, věděl, jak zajistit přežití své rodiny: zařídil falešné doklady totožnosti místo toho, aby se schovali.
Soros prohlašuje, že během té doby pomáhal svým židovským spoluobčanům, ale existují doložená obvinění, že místo toho byli on a jeho otec udavači – tedy Židé, kteří zradili jiné Židy nacistům, ačkoli to zdroje z mainstreamových médií, jako je tento, důrazně popírají.
Zde je však třeba mít na paměti, že drtivá většina mainstreamových médií dostává již roky dary i od Sorosových organizací. Nebudou tedy kousat do ruky, která je krmí.
Jeho vlastní popis války jako doby „vzrušujících dobrodružství“ (str. 28) a jeho prohlášení, že rok 1944 byl nejšťastnějším rokem jeho života, jsou bizarní, vzhledem k tomu, že tehdy nacisté zavedli poslední fázi Konečného řešení.
Sorosova hrdost na to, že prosperoval, zatímco miliony trpěly a umíraly, je znepokojující. Uznává zvláštnost své poznámky, ale omlouvá ji tím, že díky otcově ochraně se cítil neporazitelný.
Zdálo se, že to přispívalo k jeho grandióznímu sebevědomí, znepokojivému osobnostnímu aspektu, svědčícímu o vážném psychickém poškození, hraničícím s patologií.
Ani Sorosově matce se nepodařilo uniknout jeho nedostatku empatie. Když byla traumatizována poté, co byla vyslýchána policií kvůli podezření, že je Židovka, překvapivě jí řekl, aby se dala dohromady (str. 30).
Nebyl ochoten tolerovat lidskou slabost a nedostatky u nikoho jiného než u sebe, vysvětloval, že jeho rodiče v něm vyvolali pocit přehnaných očekávání, a že realita tato očekávání dohnala.
Také tvrdil, že má mesiášský komplex a říkal, že se oddává svým „mesiášským fantaziím“ rozdáváním peněz, které si vydělal (str. 15).
Rychle se ukáže, jak často si protiřečí. Navzdory svému mesiášskému komplexu Soros stále mluví o ochromujícím pocitu nejistoty, kvůli kterému se bojí přiznat své úspěchy.
Přestože dává na odiv své potěšení z války, krátce přiznává pocity viny a hanby, aniž by vysvětlil proč. Jako by nebyl schopen vidět vztah mezi těmito pocity a svým chováním během holocaustu.
To, že se tak těžce zvrácený muž dokázal oddávat svým fantaziím (dokonce i megalomanství) do té míry, do jaké to dělal, by nás všechny mělo znepokojovat. Více o tom najdete ve druhé a třetí části.
Po válce, údajně frustrovaný životem v Maďarsku, hledal 17letý Soros útočiště v Anglii – zemi, které o čtyři desetiletí později poděkoval znehodnocením její měny.
Jakmile byl Soros v Londýně, začal svou kariéru ve financích jako obchodník, stal se analytikem cenných papírů a poté tím, co popisuje jako institucionální prodejce.
V roce 1956 emigroval do Spojených států a vstoupil do světa financí a investic, ve kterém měl vydělat své jmění.
Ale po sérii špatných investic a změn v amerických vládních nařízeních se v letech 1963-1966 zaměřil na sepsání filozofické disertační práce, jejíž poznámky lze nalézt v příloze knihy.
V roce 1970 založil svůj vlastní hedgeový fond Soros Fund Management. Ten se nakonec stal Quantum Fund a byl použit k financování praktické aplikace jeho filozofie.
Jeho ústřední premisou, ovlivněnou filozofem Karlem Popperem, je, že naše chápání světa je ze své podstaty nedokonalé.
Název pro svou novou nadaci The Open Society (vytvořená v roce 1980) si Soros vypůjčil z Popperova antitotalitního pojednání o obraně západních liberálních hodnot, The Open Society and its Enemies, knihy, která se stala prubířským kamenem progresivistů.
Oběť pro společný zájem je ústředním principem jeho dogmatu o otevřené společnosti. Soros kritizuje země a jednotlivce za to, že tak málo dbají na „společný zájem.“ Neříká, co tím myslí.
Své jmění však využívá k rozvoji svých nadací Open Society Foundations – sítě partnerů a projektů ve více než 100 zemích, včetně Maďarska, Polska, Ukrajiny a Ruska – k podpoře své intervencionistické ideologie, která navzdory jeho neustálému vysvětlování selhává.
Soros dostal do povědomí veřejnosti především v září 1992 na Černou středu jako muž, který rozbil Bank of England. To je další epizoda, kterou popisuje s hrdostí.
Bylo to v den, kdy vydělal více než 1 miliardu GBP krácením libry, zatímco britský daňový poplatník přišel o 3 miliardy GBP. Britská vláda v zoufalství zvýšila úrokové sazby, což Soros chladně sabotoval.
Zkušební provoz na shortování italské liry mu poskytl finance a důvěru, aby udělal totéž s librou.
Sorosův zvláštní zvyk ignorovat zkázu kolem sebe, i když je za ni zodpovědný, je opět evidentní. Místo toho, aby projevoval obavy z hrozivých důsledků, které mělo shortování libry na miliony britských občanů, se zaměřuje pouze na vzrušení z agresivního prosazování svého cíle.
Odmítal jakýkoli náznak, že jeho činy zničily jakoukoli šanci na záchranu pro libru, raději obviňuje systém.
Navzdory jeho tvrzením, že morálka v podnikání je pro něj důležitá, je jasné, že se to netýkalo znehodnocení libry. Hazardování s měnami v takové míře, v jaké to dělal, není nic jiného než naprosto bezohledné a nemorální hraní si s lidskými životy.
Dnes si můžete přečíst druhý díl třídílné série o Georgi Sorosovi, jehož neziskovky mají nebývalý vliv na politiku nejen v USA, ale i v Evropě nebo v zemích, kde je „zapotřebí“ vyvolat nějakou tu barevnou revoluci.
První díl série jste si mohli přečíst zde. Série byla zveřejněna v reakci na nedávné předání nejvyššího amerického státního vyznamenání právě tomuto globalistovi.
Včera jste si mohli přečíst první díl trilogie, který pojednává o jeho knize Soros o Sorosovi, ve které vystupuje jako amorální, postrádá empatii a má mesiášský komplex.
Ve druhé části knihy Soros rozšiřuje svou filozofii otevřené společnosti a vysvětluje, jak je jeho Nadace otevřené společnosti (OSF) rozvinutím jeho teorie.
Přestože cíl OSF popisuje jako demokratický, projev jeho práce ve 140 zemích, zejména v USA a Evropě, je hluboce nedemokratický. To je paradox celé knihy.
Většinu Sorosových myšlenek „otevřené společnosti“ lze nalézt v příloze, kterou je třeba si přečíst, než se ponoříte do druhé části.
Co však Soros objasňuje, je, že společnost může být ovlivněna jeho teoriemi, a že OSF je prostředkem, jehož prostřednictvím vnesl svou vizi do velké části světa.
Jeho „otevřená společnost“ je matoucí a znepokojující tezí. Je to společnost chaosu a konfliktu, nikoli mírumilovná společnost, za kterou se vydává. Jeho hlavním cílem je vytvořit disent, který povede k jeho myšlence demokracie.
Klíčem k tomu je Sorosova posedlost zničením národního státu. Domnívá se, že národní stát je největší překážka formování „otevřené společnosti.“ Jeho „disentské“ iniciativy však zdaleka nedosáhly demokracie, ale přišly ji rozvrátit, destabilizovat společnost a podkopat vůli lidu.
Americký sociální a politický komentátor Mark Levin vysvětlil, jak „ve jménu lidských práv“ OSF pracuje na oslabení národních států. Soros je znepokojivě hrdý na to, že způsobil tuto destrukci jako prostředek k dosažení cíle své otevřené společnosti.
Tento příklad Sorosovy megalomanie je jedním z mnoha v této části knihy. Znovu přiznává, že má „mesiášské fantazie o konání dobra a boji proti zlu.“
Jeho sebeobraz je grandiózní a bizarní. Tvrdí také, že vstoupil na trhy v zemích, kde předtím založil OSF, jen aby ukázal, že dokáže „sestoupit z hory Olymp a stát se lidskou bytostí z masa a kostí“ (str. 143).
Soros a jeho příznivci ho chválí jako zachránce východní Evropy, ale opomíjejí zmínit jeho spekulativní nájezdy v roce 1998, kdy rozbil ruský rubl a následně poškodil maďarskou ekonomiku.
Soros se znepokojivě zmiňuje o různých spolupracích s nedemokratickými režimy, aby mu umožnily provozovat jeho nadace, ale nikdy to nerozvádí.
Melanie Phillips a Mark Levin zdaleka nejsou jeho jedinými kritiky. Další znepokojivou realitu Sorosovy „vize“ otevřené společnosti a její negativní dopad popisuje Mike Gonzales, vedoucí pracovník Heritage Foundation:
„V jeho vizi je jen málo nebo žádné místo pro národní vládu, rodinu, Boha.“
V knize není žádný náznak sebepodceňování nebo sebepochybování. Soros nežertuje, když říká, že je ‚božský.‘
Mesiášský komplex, jako je ten jeho, se stává nebezpečným, když má člověk trpící tímto utrpením po ruce miliardy na to, aby utvářel svět k obrazu svému. Od roku 1984 Soros daroval OSF více než 23,5 miliardy liber.
Soros tvrdí, že otevřená společnost je diametrálně odlišná od komunistické uzavřené společnosti.
S dalším čtením je však stále jasnější, že navzdory tomu, že Soros založil nadace, aby pomohl bývalým státům SSSR transformovat se ze socialismu na demokracii, ve skutečnosti zastává podobnou ideologii jako socialismus – totiž že otevřená společnost vyžaduje od lidí, aby přinášeli oběti pro obecné dobro ( str. 135).
Tvrdí, že otevřená společnost nabízí vysokou úroveň sociální mobility a svobodu volby praktik, jako je eutanazie, genetické inženýrství a vymývání mozků. Ale zlověstná praxe, jako je vymývání mozků, bere svobodu volby.
Jeho teorie mrazivě obhajuje nahrazení přátel, sousedů a manželů, pokud je jiná volba lepší. Chválí demokracii a vědu jako nezbytnou součást své filozofie otevřené společnosti.
Přesto jeho nadace aktivně pracují na podvracení demokracie, podobně jako tomu bylo u jeho pokusu o delegitimizaci Brexitu prostřednictvím financování organizace Best for Britain, kterou založila Gina Miller.
OSF také financuje protivědecká hnutí, jako je transgenderismus.
Soros opakovaně tvrdí, že nacionalismus je největší hrozbou pro východní Evropu po rozpadu SSSR. Ale jeho financování nekontrolované imigrace pomohlo způsobit prudký nárůst samotného nacionalismu, který nesnáší.
Tytéž země ve východní Evropě, které se tak tvrdě snažil „zachránit“ před nacionalismem, posilují svou národní identitu a uzavírají své hranice v reakci na nekontrolovanou imigraci. Sorosova neustálá delegitimizace vlastenectví v jeho mesiášském úsilí o zničení národního státu se vrací zpět.
Je proti náboženství, protože je součástí nacionalismu. Přesto financuje miliony migrantů, kteří pocházejí z kultur udržujících fundamentalistický pohled na islám.
Proč tedy Soros směřuje tolik svých peněz do kritiky západních vlád a destabilizace Západu? Proč nejsou směrovány na pomoc v těch zemích, které jsou rozvráceny nekonečnými válkami, hladomory a zkorumpovanými režimy?
To jsou znepokojivé paradoxy, které prostupují jeho knihu a jeho život. Najdou se také příklady rozvratu způsobeného praktickou implementací jeho rozporuplné teorie otevřené společnosti.
Možná, že Sorosovi nezáleží na důsledcích pro Západ, pokud bude dosaženo jeho cíle zničit národní hranice a zavést jeho utopii otevřené společnosti.
Zdá se, že některé z jeho postojů, jako k EU a euru, se v průběhu let změnily. Právě proto, že nedokáže snést nacionalismus, se stal takovým podporovatelem EU, která se netají ambicí proměnit Evropu ve Spojené státy evropské.
Sorosův plán na vytvoření bezhraniční otevřené společnosti, bez nacionalismu, je rozporuplný. To nemůže celosvětově fungovat, nicméně EU se již o něco podobného pokouší.
Navzdory svým megalomanským tvrzením, že on jediný rozumí tomu, jak svět funguje, Soros postrádá jakékoli porozumění lidské přirozenosti, že lidé jsou v podstatě kmenové bytosti, které touží po hranicích nějakého druhu, což se projevilo ve vytvoření národního státu se střeženými hranicemi.
Právě proto je jeho teorie otevřené společnosti taková – většinu lidí nikdy neosloví a prakticky ji nelze realizovat.
Je těžké pochopit, co si Soros myslí o mnoha otázkách, protože je tak zjevně protichůdný. Tvrdí, že se neangažuje v politice, přesto masivně financoval Americkou demokratickou stranu (Sorosovi byli největší přispěvatelé kampaně Harrisové).
OSF navíc s radostí podporuje různé promigrančí organizace, jako je například londýnská Migrants Network.
Soros je nebezpečný v tom, že nemění názor na to, co si dát k snídani, ale na zásadní rozhodnutí.
Je to jedinec se vzácnou schopností přenést své poškozené myšlenky, vytvořené v jeho poškozené mysli, na miliony lidí – a obvykle k jejich škodě.
A svět je zdánlivě jeho hračka…
https://necenzurovanapravda.cz/2025/01/george-soros-mesias-bez-moralky-cast-2/
Soros měl být ve vězení a ne dostat medaili: 40% vražd v USA se odehrává v okresech, kam dosadil své prokurátory
V USA se zvedla obrovská vlna kritiky poté, co Biden předal vyznamenání zločincům jako George Soros a Hillary Clintonová. Soros již zřejmě není úplně ve své kůži, proto za něj cenu převzal jeho syn, který již také asi rok oficiálně vede jeho impérium.
Podvratná práce George Sorose byla vysoce oceněna, což je samozřejmě podnětem k tomu, aby šel Alexander Soros ve šlépějích svého otce.
Právě v místech, kde dochází k bezuzdnému rabování, za které nejsou pachatelé trestáni, většinou působí Sorosem dosazení prokurátoři. Ti však nepomáhají jen zlodějům, které činí v podstatě beztrestnými, ale často i pachatelům závažných trestných činů.
Soros však nefinancuje jen prokurátory, kteří zajišťují větší práva zločincům než jejich obětem, ale také různé skupiny, které pořádají nepokoje – ať už šlo o BLM, Antifu či jiné podvratné skupiny.
Jak uvádí Pamela Gellerová, Biden ho měl zvrhnout do vězení místo toho, aby Georgi Sorosovi udělil Medaili svobody.
Gellerová cituje článek Paula Schneeho, ve kterém uvádí: „Co bude dál? Udělí Biden posmrtně Medaili svobody Benedictu Arnoldovi?“
„Rozsah vážných škod, které Soros Americe způsobil, je nevyčíslitelný.
Celý život strávil tím, že si nasadil masku soucitu, aby zničil náš civilizovaný řád tím, že rozvrátil všechny naše instituce, zejména akademickou obec, a podkopal zákon a pořádek tím, že financoval státní zástupce, jejichž hlavním zájmem je chránit zločince na úkor spravedlnosti pro jejich oběti.
Ten člověk je zrádce, ale BLM a Antifa ho milují.
Aby Biden demonstroval, že je stále pevně připoután k Obamovi, udělil také Medaili svobody původnímu popírači voleb a přisluhovači marxisty Saula Alinskyho, úplatné Hilary Clintonové, jejíž vypočítavé působení ve funkci naší ministryně zahraničí vidělo, jak ona a bohatství jejího vzpurného manžela vyskočilo do stratosféry prostřednictvím obrovských příspěvků Clintonově nadaci.“
Gellerová cituje další článek, tentokrát od Luka Rosiaka: „George Soros a jeho syn Alex utratili od roku 2016 nejméně 117 milionů dolarů, aby přetvořili americký soudní systém. Byli úspěšní: tři z deseti Američanů nyní žijí pod Sorosovým prokurátorem.“
Poté, co Sorosem podporovaní prokurátoři nastoupí do úřadu, aparát rodiny jim říká, co mají dělat, ukazují dokumenty.
Roční vyšetřování MRC naznačuje, že Soros si udržoval vliv na své vybrané kandidáty i po skončení jejich volebního období.
Příznivci Antify, Hamásu, BLM a běžní zločinci dluží Sorosovi díky. Možná proto ho Biden nakonec vyznamenal.
Proto je dobré připomenout, že Soros již roky financuje i různé barevné revoluce a převraty a má velký vliv také v EU, takže důsledky jeho podvratné činnosti lze zaznamenat po celém světě…
