Celý rozhovor Carlsona s prezidentem Putinem v Moskvě

Uveřejňujeme přepis celého rozhovoru Tuckera Carlsona s prezidentem Putinem. Přepis je velmi dlouhý, má 32 stran. Stáhnout si ho v PDF můžete ZDE.

Tucker: Následuje rozhovor s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Natočeno 6. února 2024 kolem 19. hodiny v budově za námi, což je samozřejmě Kreml. Rozhovor, jak uvidíte, když se na něj podíváte, se týká především probíhající války, války na Ukrajině, jak začala, co se děje a hlavně jak by mohla skončit. Než se na něj podíváte, jedna poznámka. Na začátku rozhovoru jsme se zeptali na tu nejzřejmější otázku, a to proč jste to udělal? Cítili jste ohrožení, bezprostřední fyzické ohrožení, a to je vaše zdůvodnění. A odpověď, kterou jsme dostali, nás šokovala.

Prezident Putin velmi dlouho, snad půl hodiny, vyprávěl o historii Ruska sahající až do osmého století. A upřímně řečeno, mysleli jsme si, že je to technika filibusteringu, a připadalo nám to nepříjemné a několikrát jsme ho přerušili a on odpověděl. Přerušování ho rozčilovalo. Ale nakonec jsme dospěli k závěru, ať to stojí, co to stojí, že to nebyla filibusterská technika. Rozhovor nebyl nijak časově omezen. Ukončili jsme ho po více než dvou hodinách. Místo toho nám to, co uvidíte, připadalo upřímné, ať už s tím souhlasíte, nebo ne.

Vladimír Putin se domnívá, že Rusko má historický nárok na části západní Ukrajiny. Takže podle našeho názoru bychom to v tomto světle měli vnímat jako upřímné vyjádření toho, co si myslí. A s tím je to tady.

Pane prezidente, děkuji vám. Dne 22. února 2022, když začal konflikt na Ukrajině, jste se obrátil na svou zemi v celonárodním projevu a řekl jste, že jednáte, protože jste dospěl k závěru, že Spojené státy prostřednictvím NATO mohou zahájit, cituji, překvapivý útok na naši zemi a příliš americkým uším to zní paranoidně. Řekněte nám, proč se domníváte, že by Spojené státy mohly znenadání udeřit na Rusko. Jak jste k tomu dospěl?

Vladimír Putin: Není to tak, že by se Amerika, Spojené státy chystaly překvapivě udeřit na Rusko. To jsem neřekl. Vedeme talk show, nebo seriózní rozhovor?

Tucker: Tady je citát. Děkuji. Je to ohromně vážný rozhovor.

Vladimír Putin: Protože vaše základní vzdělání je, pokud vím, historické.

Tucker: Ano.

Vladimír Putin: Takže pokud vám to nevadí, věnuji vám jen 30 vteřin nebo jednu minutu, abych vám dal krátký odkaz na historii, abych vám trochu přiblížil historické pozadí.

Tucker: Prosím.

Vladimír Putin: Podívejme se, kde začaly naše vztahy s Ukrajinou. Odkud se vzaly vztahy s Ukrajinou? Ruský stát se začal formovat jako centralizovaná státnost. A za rok vzniku ruského státu je považován rok 862. V roce 862 vznikl ruský stát. Když však novgorodští měšťané pozvali ke své vládě viranského knížete Rurika ze Skandinávie. V roce 1862 Rusko oslavilo 1000. výročí své státnosti. A v Novgorodě se nachází památník věnovaný 1000. výročí státu. V roce 882 se stal Rurikovým nástupcem kníže Oleg, který vlastně plnil roli regenta u Rurikova malého syna. Protože Rurik v té době již zemřel, přišel do Kyjeva. Vyhnal dva bratry, kteří zřejmě kdysi patřili k Rurikově družině. Rusko se tak začalo rozvíjet se dvěma centry moci Kyjevem a Novgorodem.

Dalším velmi významným datem v dějinách Ruska byl rok 988. Šlo o křest Ruska, kdy kníže Vladimír, Rurikův pravnuk, pokřtil Rusko a přijal pravoslaví neboli východní křesťanství. Od této doby začal posilovat centralizovaný ruský stát. Proč? Kvůli jednotnému území. Integrované hospodářské vazby. Jeden a tentýž jazyk. A po pokřtění Ruska, stejné víře a vládě knížete se začal utvářet centralizovaný ruský stát. Ještě ve středověku zavedl kníže Jaroslav Moudrý pořadí následnictví trůnu. Po jeho smrti se to však z různých důvodů zkomplikovalo. Trůn nepřecházel přímo z otce na nejstaršího syna, ale z knížete, který zemřel, na jeho bratra. Poté na jeho syny v různých liniích. To vše vedlo k roztříštěnosti a zániku Rusi jako jednotného státu. Na tom nebylo nic zvláštního.

Totéž se tehdy dělo v Evropě. Roztříštěný ruský stát se však stal snadnou kořistí říše, kterou předtím vytvořil Čingischán. Jeho nástupci, jmenovitě Batu chán, vyplenili a zničili téměř všechna města. Jižní část, mimochodem včetně Kyjeva a některých dalších měst, jednoduše ztratila nezávislost. Zatímco severní města si část své suverenity zachovala. Musela sice platit tribut hordě, ale podařilo se jim zachovat část své suverenity. A pak se začal formovat jednotný ruský stát s centrem v Moskvě.

Jižní část ruských zemí včetně Kyjeva začala postupně tíhnout k jinému magnetu, k centru, které vznikalo v Evropě. Tím bylo Litevské velkoknížectví, kterému se dokonce říkalo Litevské ruské knížectví, protože Rusové tvořili významnou část jeho obyvatelstva. Mluvili starým ruským jazykem a byli pravoslavní. Pak ale došlo ke sjednocení, ke spojení Litevského velkoknížectví a Polského království. O několik let později. Byla podepsána další unie, ale tentokrát již v náboženské oblasti, někteří pravoslavní kněží se podřídili papeži. Tyto země se tak staly součástí polsko-litevského státu.

Během několika desetiletí se Poláci zabývali kolonizací této části obyvatelstva. Zavedli tam jazyk, snažili se upevnit představu, že toto obyvatelstvo není tak docela ruské, že protože žije na okraji, jsou to Ukrajinci. Původně slovo Ukrajinec znamenalo, že dotyčný žije na okraji státu, na jeho okraji, nebo že vykonává pohraniční strážní službu. Neznamenalo žádnou konkrétní etnickou skupinu. Takže poláci se snažili všemožnými způsoby kolonizovat tuto část ruských zemí a vlastně s ní zacházeli dost tvrdě, neřkuli krutě, to všechno vedlo k tomu, že tato část ruských zemí začala bojovat o svá práva. Psali dopisy do Varšavy, v nichž žádali, aby byla dodržována jejich práva a aby zde byli lidé pověřováni, a to i do Kyjeva.

Tucker: Promiňte. Mohl byste nám říct, v jakém období, ztrácím přehled, kde v historii se nacházíme, v polském útlaku Ukrajiny.

Vladimír Putin: Bylo to ve 13. století. Teď vám řeknu, co se stalo později. A uvedu data, aby nedošlo k záměně. A v roce 1654, dokonce o něco dříve v tomto roce. Lidé, kteří měli pod kontrolou moc nad tou částí ruské země, se obrátili na válku tak, opakuji, s požadavkem, aby je poslali k vládcům ruského původu a pravoslavné víry. Ale Varšava jim neodpověděla a vlastně jejich požadavky odmítla, obrátili se na Moskvu, aby jim je Moskva odebrala. Abyste si nemysleli, že si vymýšlím. Dám vám tyto dokumenty.

Tucker: To nezní, jako byste si vymýšlel. A nejsem si jistý, proč to souvisí s tím, co se stalo před dvěma lety.

Vladimír Putin: Ale přesto jsou to dokumenty z archivů. Kopie. Tady jsou dopisy Bohdana Chmelnického, muže, který tehdy kontroloval moc v této části ruských zemí, která se dnes jmenuje Ukrajina. Psal do Varšavy a žádal, aby byla zachována jejich práva. A poté, co byl odmítnut, začal psát dopisy do Moskvy. Žádal, aby je vzal pod pevnou ruku moskevský car. Existují kopie těchto dokumentů. Ponechám je pro vaši dobrou paměť. Je tam i překlad do ruštiny. Do angličtiny je můžete přeložit později.

Ale Rusko by nesouhlasilo s jejich přijetím hned, předpokládalo by, že začne válka s Polskem. Přesto v roce 1654 ruský sněm složený z nejvyšších duchovních a statkářů v čele s carem, který byl reprezentativním orgánem moci starého ruského státu, rozhodl o připojení části starých ruských zemí k Moskevskému království. Podle očekávání začala válka s Polskem. Trvala 13 let a poté bylo v roce 1654 uzavřeno příměří. A o 32 let později byla myslím podepsána mírová smlouva s Polskem, kterou nazývali věčným mírem. A tyto země, celý levý břeh Dněpru včetně Kyjeva, připadly Rusku. A celý pravý břeh Dněpru zůstal Polsku. Za vlády Kateřiny Veliké Rusko získalo zpět všechny své historické země, včetně jihu a západu, to vše trvalo až do revoluce. Před 1. světovou válkou se rakouský generální štáb opíral o myšlenky ukrajinizace a začal aktivně prosazovat ideje Ukrajiny a ukrajinizace. Motiv byl zřejmý. Těsně před 1. světovou válkou chtěli oslabit potenciálního nepřítele a zajistit si příznivé podmínky v pohraničí. A tak myšlenku, která se objevila v Polsku, že lidé žijící na tomto území údajně nejsou ve skutečnosti Rusové, ale patří spíše ke zvláštnímu etniku, k Ukrajincům, začal propagovat rakouský generální štáb.

Již v 19. století se objevili teoretici volající po ukrajinské nezávislosti. Ti všichni však tvrdili, že Ukrajina by měla mít s Ruskem velmi dobré vztahy. Na tom také trvali. Po revoluci v roce 1917 se bolševici snažili obnovit státnost a začala občanská válka, včetně nepřátelství s Polskem. V roce 1921 byl vyhlášen mír s Polskem. A podle této smlouvy byl pravý břeh Dněpru opět vrácen Polsku. V roce 1939, poté co Polsko spolupracovalo s Hitlerem. Spolupracovalo s Hitlerem, ne, Hitler nabídl Polsku mír a smlouvu o přátelství.

Spojenectví, přičemž na oplátku požadoval, aby Polsko vrátilo Německu takzvaný Gdaňský koridor, který spojoval převážnou část Německa s Východním Pruskem a Königsbergem. Po první světové válce bylo toto území převedeno na Polsko. A místo Gdaňsku vzniklo město Gdasnk. Hitler je požádal o jeho smírné předání, ale oni to odmítli. Samozřejmě i přesto s Hitlerem spolupracovali a společně se podíleli na rozdělení Československa.

Tucker: Ale mohu se zeptat, vy tvrdíte, že Ukrajina, určitě některé části Ukrajiny, východní Ukrajina je v podstatě Rusko už stovky let. Proč jste si ji prostě nevzal, když jste se před 24 lety stal prezidentem? Máte jaderné zbraně. Oni nemají. Je to vlastně vaše země. Proč jste tak dlouho čekali?

Vladimír Putin: Řeknu vám, že si pro to přijdu. Tento historický úvod se chýlí ke konci. Možná je nudný, ale vysvětluje mnoho věcí.

Tucker: Není to nuda. Jen si nejsem jistý, jak je to relevantní.

Vladimír Putin: Dobře, dobře. Jsem velmi potěšen, že to oceňujete. Děkuji. Takže před 2. světovou válkou Polsko spolupracovalo s Hitlerem. A přestože neustoupilo Hitlerovým požadavkům, přesto se spolu s Hitlerem podílelo na rozdělení Československa, protože Poláci nepředali Německu koridor k Gdaňsku a zašli příliš daleko, čímž Hitlera dotlačili k tomu, aby zahájil 2. světovou válku tím, že na ně zaútočil. Proč to bylo právě Polsko, proti komu 1. září 1939 začala válka? Polsko se ukázalo jako nekompromisní a Hitlerovi nezbylo nic jiného než začít realizovat své plány s Polskem. Sobieski. Mimochodem, SSSR, četl jsem nějaké archivní dokumenty, se zachoval velmi čestně a požádal Polsko o povolení tranzitu svých vojsk přes polské území na pomoc Československu. Ale tehdejší polský ministr zahraničí řekl, že pokud sovětská letadla přeletí nad Polskem, budou sestřelena nad územím Polska. To však nevadí. Důležité je, že válka začala a Polsko se stalo obětí politiky, kterou vedlo proti Československu. To podle známého paktu Molotov-Ribbentrop mělo část území včetně západní Ukrajiny připadnout Rusku, čímž Rusko, které se tehdy jmenovalo SSSR, získalo zpět své historické země. Po vítězství ve Velké vlastenecké válce, jak nazýváme 2. světovou válku, a všechna tato území byla nakonec zakotvena jako patřící Rusku, SSSR. Pokud jde o Polsko, to dostalo, zřejmě jako kompenzaci, země, které byly původně německé. Východní části Německa. Ty jsou nyní západními zeměmi Polska. Polsko samozřejmě získalo zpět přístup k Baltskému moři a Gdaňsku. Které opět dostalo svůj polský název. Takto se tedy situace vyvíjela. V roce 1922, kdy vznikal SSSR, začali bolševici budovat SSSR a založili sovětskou Ukrajinu, která předtím nikdy neexistovala.

Tucker: Správně.

Vladimír Putin: Stalin trval na tom, aby tyto republiky byly začleněny do SSSR jako autonomní celky. Zakladatel sovětského státu Lenin z nějakého nevysvětlitelného důvodu trval na tom, aby měly právo ze SSSR vystoupit. A opět z nějakých neznámých důvodů převedl do té nově vzniklé Ukrajinské sovětské republiky některé země i s lidmi, kteří tam žili, přestože se ty země nikdy nejmenovaly Ukrajina, a přesto se staly součástí té Ukrajinské sovětské republiky. K těmto zemím patřila i černomořská oblast, která byla přijata za Kateřiny Veliké a která neměla s Ukrajinou žádnou historickou souvislost. Dokonce i když půjdeme až do roku 1654, kdy se tyto země vrátily do Ruské říše. Toto území bylo velké jako 3 až 4 oblasti dnešní Ukrajiny, bez černomořské oblasti. To bylo zcela vyloučeno.

Tucker: V roce 1654.

Vladimír Putin: Přesně tak.

Tucker: Já jen, že máte zjevně encyklopedické znalosti o tomto regionu. Proč jste ale během prvních 22 let ve funkci prezidenta nepředložil tento argument, že Ukrajina není skutečnou zemí?

Vladimír Putin: Sovětský svaz dostal velké území, které mu nikdy nepatřilo, včetně oblasti Černého moře. V určitém okamžiku, kdy je Rusko dostalo jako výsledek rusko-tureckých válek, se jim říkalo Nové Rusko nebo jiné Rusko. Na tom však nezáleží. Důležité je, že Lenin, zakladatel sovětského státu, takto Ukrajinu založil. Po desetiletí se Ukrajinská sovětská republika vyvíjela jako součást SSSR. A z neznámých důvodů se opět bolševici zabývali ukrajinizací. Nebylo to jen proto, že sovětské vedení bylo z velké části složeno z lidí pocházejících z Ukrajiny. Spíše se to vysvětlovalo obecnou politikou indigenizace, kterou Sovětský svaz prováděl.

Totéž se dělo i v jiných sovětských republikách. Šlo o podporu národních jazyků a národních kultur, což v zásadě není špatné. Tak vznikla sovětská Ukrajina. Po 2. světové válce dostala Ukrajina kromě území, která před válkou patřila Polsku, i část území, která předtím patřila Maďarsku a Rumunsku. Rumunsku a Maďarsku tedy byla část jejich území odebrána a předána sovětské Ukrajině, a ta zůstala součástí Ukrajiny dodnes. V tomto smyslu tedy máme všechny důvody tvrdit, že Ukrajina je umělý stát, který byl utvořen podle Stalinovy vůle.

Tucker: Myslíte si, že Maďarsko má právo vzít si svou zemi zpět od Ukrajiny a že ostatní národy mají právo vrátit se ke svým hranicím z roku 1654?

Vladimír Putin: Nejsem si jistý, zda by se měli vrátit ke svým hranicím z roku 1654. Ale vzhledem ke Stalinově době, takzvanému Stalinovu režimu, který, jak mnozí tvrdí, zaznamenal četná porušení lidských práv a porušení práv jiných států. Dá se říci, že by si mohli nárokovat zpět tato svá území, a přitom na to neměli právo. Je to přinejmenším pochopitelné.

Tucker: Řekl jste Viktoru Orbánovi, že si může vzít část Ukrajiny?

Vladimír Putin: Nikdy. Nikdy jsem mu to neřekl. Ani jednou. Ani jsme o tom spolu nemluvili. Ale vlastně vím jistě, že Maďaři, kteří tam žijí, se chtěli vrátit do své historické země. Navíc bych se s vámi rád podělil o velmi zajímavou historku. Odbočím, je to osobní příběh. Někdy na začátku osmdesátých let jsem se vydal na cestu autem z tehdejšího Leningradu napříč Sovětským svazem přes Kyjev. Zastavil jsem se v Kyjevě a pak jsem jel na západní Ukrajinu. Jel jsem do města Beregovoy a všechny názvy měst a vesnic tam byly v ruštině a v jazyce, kterému jsem nerozuměl, v maďarštině, v ruštině a v maďarštině. Ne v ukrajinštině, v ruštině a v maďarštině. Projížděl jsem nějakou vesnicí a vedle domů seděli muži a měli na sobě černé třídílné obleky a černé cylindry. Ptal jsem se, jestli to nejsou nějací baviči? Bylo mi řečeno, že ne, že to nejsou baviči, že jsou to Maďaři. Řekl jsem, co tady dělají? Co tím myslíte? Tohle je jejich země. Oni tady žijí. To bylo v době Sovětského svazu v osmdesátých letech. Zachovali si maďarský jazyk, maďarská jména a všechny své národní kroje. Jsou to Maďaři a cítí se být Maďary. A samozřejmě, když teď dochází k porušení.

Tucker: Myslím, že mnoho národů je rozrušeno kvůli Transylvánii, jak zřejmě víte. Ale mnoho národů se cítí frustrováno překreslenými hranicemi z válek 20. století a z válek starých tisíc let, z těch, které jste zmínil. Faktem ale je, že jste s tímto případem veřejně vystoupil až před dvěma lety, v únoru. A v té kauze, kterou jste předložil a kterou jsem si dnes přečetl, jste obšírně vysvětloval, že jste cítil fyzické ohrožení ze strany Západu v NATO, včetně potenciálně jaderného ohrožení. A to vás přimělo k tomuto kroku. Je to správná charakteristika toho, co jste řekl?

Vladimír Putin: Chápu, že mé dlouhé projevy pravděpodobně nespadají do žánru rozhovoru. Proto jsem se vás na začátku zeptal, zda půjde o seriózní rozhovor, nebo o show? Řekl jste, že vážný rozhovor. Tak mějte prosím strpení. Dostáváme se k bodu, kdy vznikla sovětská Ukrajina. Pak se v roce 1991 Sovětský svaz rozpadl a všechno, co Rusko Ukrajině velkoryse darovalo, si odneslo. Dostávám se k velmi důležitému bodu dnešního programu.

Tucker: Děkuji.

Vladimír Putin: Koneckonců rozpad Sovětského svazu fakticky iniciovalo ruské vedení. Nechápu, čím se ruské vedení tehdy řídilo, ale mám podezření, že mělo několik důvodů myslet si, že všechno bude v pořádku. Zaprvé si myslím, že tehdejší ruské vedení věřilo, že základy vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou jsou vlastně společným jazykem. Více než 90 % tamního obyvatelstva mluvilo rusky. Rodinné vazby, každý třetí člověk tam měl nějaké rodinné nebo přátelské vazby. Společná kultura. Společná historie, konečně společná víra, soužití s jedním státem po staletí a hluboce propojené ekonomiky. To vše bylo tak zásadní. Všechny tyto prvky dohromady činí naše dobré vztahy nevyhnutelnými.

Druhý bod je velmi důležitý. Chci, abyste o něm jako americký občan a vaši diváci slyšeli. Bývalé ruské vedení předpokládalo, že Sovětský svaz přestal existovat, a proto již neexistují žádné ideologické dělící linie. Rusko dokonce dobrovolně a aktivně souhlasilo s rozpadem Sovětského svazu a věřilo, že to takzvaný civilizovaný Západ pochopí jako výzvu ke spolupráci a přidružení. To Rusko očekávalo jak od Spojených států, tak od tohoto tzv. kolektivního Západu jako celku.

Existovali chytří lidé, mimo jiné v Německu Egon Bahr, významný politik sociálnědemokratické strany, který ve svých osobních rozhovorech se sovětským vedením na pokraji rozpadu Sovětského svazu trval na tom, že vědí, že v Evropě je třeba vytvořit bezpečnostní systémy. Pomoc by měla být poskytnuta sjednocenému Německu, ale měl by být vytvořen i nový systém, který by zahrnoval Spojené státy, Kanadu, Rusko a další středoevropské země. NATO se však nemusí rozšiřovat. To je to, co řekl. Pokud by se NATO rozšířilo, bylo by vše stejné jako za studené války, jen blíže k hranicím Ruska. To je vše. Byl to moudrý starý muž, ale nikdo ho neposlouchal. Vlastně se jednou rozzlobil. Jestli, řekl, mě nebudete poslouchat, už nikdy nevkročím do Moskvy. Všechno se stalo přesně tak, jak řekl.

Tucker: Samozřejmě se to splnilo. A já i vy jsme se o tom mnohokrát zmínili. Myslím, že je to správná poznámka. A mnozí v Americe si mysleli, že vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy budou po rozpadu Sovětského svazu a konci studené války v pořádku, stal se opak. Ale nikdy jste nevysvětlil, proč si myslíte, že se to stalo, kromě toho, že Západ se bojí silného Ruska. Ale máme silnou Čínu, které se Západ zřejmě příliš nebojí. Co myslíte, že o Rusku přesvědčilo politiky, že ho musí zničit?

Vladimír Putin: Západ se bojí silné Číny více než silného Ruska, protože Rusko získalo 150 milionů lidí a Čína má 1,5 miliardy obyvatel. A její ekonomika roste skokově, tedy o 5 % ročně. Dříve to bylo ještě více, ale Číně to stačí. Jak kdysi řekl Bismarck, nejdůležitější jsou potenciály. Potenciál Číny je obrovský. Z hlediska parity kupní síly a velikosti ekonomiky je to dnes největší ekonomika na světě. Již poměrně dávno předstihla Spojené státy a roste rychlým tempem.

Nebavme se o tom, kdo se koho bojí. Neuvažujme v těchto termínech. A zabývejme se tím, že po roce 1991, kdy Rusko očekávalo, že bude přijato do bratrské rodiny civilizovaných národů, se nic takového nestalo. Podvedli jste nás. Nemyslím vás osobně, když říkám vás. Mluvím samozřejmě o Spojených státech. Slibem bylo, že se NATO nebude rozšiřovat na východ. Ale stalo se to pětkrát. Proběhlo pět vln rozšiřování. To všechno jsme tolerovali. Snažili jsme se je přesvědčit. Říkali jsme, prosím, nedělejte to. My jsme teď stejní buržuazisti jako vy. Jsme tržní ekonomika a není tu žádná moc komunistické strany. Pojďme vyjednávat. Navíc jsem to už dříve řekl i veřejně. Byl okamžik, kdy mezi námi začala narůstat určitá roztržka. Předtím přijel Jelcin do Spojených států. Vzpomeňte si, jak mluvil v Kongresu a říkal dobrá slova: Bůh žehnej Americe. Všechno, co řekl, byly signály, pusťte nás dovnitř. Vzpomeňte si na vývoj v Jugoslávii předtím, Jelcin byl zahrnován chválou. Jakmile začal vývoj v Jugoslávii, zvedl hlas na podporu Srbů. A my jsme nemohli nezvednout hlas na obranu Srbů. Chápu, že tam probíhaly složité procesy. Já ano, ale Rusko nemohlo nezvednout hlas na podporu Srbů, protože Srbové jsou také zvláštní a nám blízký národ, s pravoslavnou kulturou a tak dále. Je to národ, který po generace tolik trpěl. No, bez ohledu na to. Důležité je, že Jelcin vyjádřil svou podporu. Co udělaly Spojené státy? V rozporu s mezinárodním právem a Chartou OSN začaly bombardovat Bělehrad. Byly to Spojené státy, které vypustili džina z láhve.

Navíc, když Rusko protestovalo a vyjádřilo svou nelibost, co bylo řečeno? Charta OSN a mezinárodní právo zastaraly. Nyní se každý odvolává na mezinárodní právo, ale tehdy se začalo říkat, že vše je zastaralé. Všechno se muselo změnit. Některé věci je skutečně třeba změnit, protože se změnil poměr sil. To je pravda, ale ne tímto způsobem. Jelcin byl okamžitě vláčen bahnem, obviňován z alkoholismu, z toho, že ničemu nerozumí, že nic neví. Ujišťuji vás, že rozuměl všemu.

No a já jsem se stal prezidentem v roce 2000. Říkal jsem si, dobře, jugoslávská otázka skončila, ale měli bychom se pokusit obnovit vztahy. Znovu otevřeme dveře, kterými se Rusko snažilo projít. A navíc jsem to řekl veřejně, mohu to zopakovat. Na setkání tady v Kremlu s odcházejícím prezidentem Billem Clintonem, tady ve vedlejší místnosti, jsem mu řekl, zeptal jsem se ho: „Bille, myslíš, že kdyby Rusko požádalo o vstup do NATO, myslíš, že by se to stalo?“. Najednou řekl: „Víte, to je zajímavé. Myslím, že ano.“ Ale večer, když jsme se sešli na večeři, řekl, a to je pravda: „Víte, mluvil jsem se svým týmem, ne, teď to není možné.“ Můžete se ho zeptat. Myslím, že se bude dívat na náš rozhovor, potvrdí to. Kdyby se to nestalo, nic takového bych neřekl. Dobře, tak teď už to nejde.

Tucker: Byl jste upřímný? Vstoupil byste do NATO?

Vladimír Putin: Podívejte, položil jsem otázku, zda je to možné, nebo ne. A dostal jsem odpověď, že ne. Pokud jsem byl neupřímný ve své touze zjistit, jaká je pozice vedení…..

Tucker: Ale kdyby řekl ano, vstoupil byste do NATO?

Vladimír Putin: Kdyby řekl ano, proces sbližování by začal a nakonec by k němu mohlo dojít, pokud bychom viděli upřímné přání ze strany našich partnerů. Ale to se nestalo. No, ne znamená ne, dobře, fajn.

Tucker: Proč myslíte, že je to tak? Jen abychom se dostali k motivu. Vím, že jste kvůli tomu zjevně zahořklý. Chápu to. Ale proč myslíte, že vás Západ tehdy odmítl? Proč to nepřátelství? Proč konec studené války vztahy nenapravil? Čím je to z vašeho pohledu motivováno?

Vladimír Putin: Řekl jste, že jsem byl kvůli odpovědi rozhořčen. Ne, to není hořkost. Je to jen konstatování skutečnosti. Nejsme nevěsta a ženich, hořkost, zášť, o takové věci za takových okolností nejde. Jen jsme si uvědomili, že tam nejsme vítáni, to je vše. Dobře, fajn. Ale budujme vztahy jiným způsobem. Hledejme společnou řeč jinde. Proč jsme se setkali s tak negativní reakcí, na to byste se měli zeptat svých vedoucích představitelů. Mohu jen hádat proč, příliš velká země, s vlastním názorem a tak dále. A Spojené státy, viděl jsem, jak se řeší problémy v NATO.

Teď vám uvedu další příklad týkající se Ukrajiny. Vedení USA vyvíjí nátlak a všichni členové NATO poslušně hlasují. I když se jim něco nelíbí. Nyní vám řeknu, co se v tomto ohledu stalo s Ukrajinou v roce 2008. I když se o tom mluví, neotevřu tajemství, abych vám řekl něco nového, nicméně poté se snažíme budovat vztahy různými způsoby. Například události na Blízkém východě, v Iráku, vztahy se Spojenými státy jsme budovali velmi měkce, obezřetně, opatrně. Opakovaně jsem nastoloval otázku, že Spojené státy by neměly podporovat separatismus nebo terorismus na severním Kavkaze. Ale ony v tom přesto pokračují. A ze Spojených států a jejich satelitů přicházela pro teroristické skupiny na Kavkaze politická podpora, informační podpora, finanční podpora, dokonce i vojenská podpora. Jednou jsem tuto otázku nadnesl svému kolegovi, rovněž prezidentovi Spojených států. Řekl, že to není možné. Máte nějaký důkaz? Řekl jsem, že ano, že jsem byl na tento rozhovor připraven a že jsem mu ten důkaz o motivu předložil. On se na něj podíval a víte, co řekl? Omlouvám se, ale tak to bylo. Budu citovat, řekl: „No, já jim nakopu zadek.“ To je pravda. Čekali jsme a čekali na nějakou odpověď. Žádná odpověď nepřišla. Řekl jsem řediteli FSB: Napište to CIA“. Jaký je výsledek rozhovoru s prezidentem? Napsal jednou, dvakrát. A pak jsme dostali odpověď. Odpověď máme v archivu. CIA odpověděla: Pracovali jsme s opozicí v Rusku. Jsme přesvědčeni, že je to správné, a budeme v tom pokračovat“. Je to prostě směšné. No, dobře. Uvědomili jsme si, že to nepřipadá v úvahu.

Tucker: Síly, které jsou proti vám? Takže říkáte, že CIA se snaží svrhnout vaši vládu?

Vladimír Putin: Samozřejmě, že v tomto konkrétním případě měli na mysli separatisty, teroristy, kteří s námi bojovali na Kavkaze. To jsou ti, kterým říkají opozice. To je druhý bod. Třetí moment je velmi důležitý, je to moment, kdy na začátku vznikl americký systém protiraketové obrany. Dlouho jsme Spojené státy přesvědčovali, aby to nedělaly. Navíc poté, co byl pozván otec Bushe juniora na návštěvu k němu na oceán. Měl jsem velmi vážný rozhovor s prezidentem Bushem a jeho týmem. Navrhl jsem, aby Spojené státy, Rusko a Evropa společně vytvořily systém protiraketové obrany, o němž se domníváme, že pokud bude vytvořen, jednostranně ohrožuje naši bezpečnost. Navzdory tomu, že Spojené státy oficiálně prohlásily, že je vytvářen proti raketové hrozbě ze strany Íránu. Tím bylo rozmístění systému protiraketové obrany zdůvodněno. Navrhl jsem spolupráci: Rusko, Spojené státy a Evropa. Řekli, že je to velmi zajímavé. Zeptali se mě: „Myslíte to vážně?“. Odpověděl jsem: „Rozhodně.“

Tucker: Mohu se zeptat, který rok to byl?

Vladimír Putin: Nepamatuji si. To se dá snadno zjistit na internetu. Když jsem byl v USA na pozvání Bushe staršího. Ještě snadnější je dozvědět se to od někoho, o kom vám budu vyprávět. Bylo mi řečeno, že je to velmi zajímavé. Řekl jsem: „Jen si představte, že bychom takovou globální strategickou bezpečnostní výzvu vyřešili společně. Svět by se změnil. Pravděpodobně budeme mít spory, pravděpodobně ekonomické a dokonce i politické. Ale mohli bychom drasticky změnit situaci ve světě.“ To se mi líbilo. Řekl: „Ano, a zeptal se: „To myslíte vážně? Odpovídám, že samozřejmě. „Musíme o tom přemýšlet.“ Řekl jsem: „Pokračujte, prosím“. Pak přišel ministr obrany Gates, bývalý ředitel CIA a ministryně zahraničí Riceová sem do tohoto kabinetu, přímo sem k tomuto stolu. Seděli na tomto stole. Já, ministr zahraničí, ruský ministr obrany na téhle straně. Řekli mi, ano, přemýšleli jsme o tom. Souhlasíme. Já jsem řekl: „Díky bohu, skvělé“. „Ale s nějakými výjimkami.“

Tucker: Dvakrát jste popsal, jak američtí prezidenti přijímají rozhodnutí a jak je jejich šéfové podkopávají. Takže to zní, jako byste popisoval systém, který není řízen lidmi, kteří jsou zvoleni, jak říkáte.

Vladimír Putin: Přesně tak, přesně tak. A pak nám prostě řekli, abychom se ztratili. Nebudu vám říkat podrobnosti, protože si myslím, že to není správné. Koneckonců to byl důvěrný rozhovor, ale náš návrh byl odmítnut. To je fakt. Právě tehdy jsem řekl: „Podívejte se, ale pak budeme nuceni přijmout protiopatření. Vytvoříme takové úderné systémy, které určitě překonají systémy protiraketové obrany. Odpověď zněla: „My to neděláme proti vám a vy si dělejte, co chcete. Za předpokladu, že to není proti nám, ne proti Spojeným státům. Řekl jsem: „Dobře“. Velmi dobře. Tak to šlo dál.

A my jsme vytvořili hypersonické systémy s mezikontinentálním doletem a pokračujeme v jejich vývoji. Nyní jsme ve vývoji hypersonických úderných systémů přede všemi, před Spojenými státy i ostatními zeměmi. A každý den je zdokonalujeme. Ale nebyli jsme to my. Navrhli jsme jít jinou cestou a byli jsme zatlačeni zpět.

Nyní k rozšiřování NATO na východ. No, bylo nám slíbeno, že NATO na východ nepůjde, ani o píď na východ, jak nám bylo řečeno. A co pak? Řekli, no, není to zakotveno na papíře, tak se rozšíříme. Takže proběhlo pět vln rozšiřování. Pobaltské státy, celá východní Evropa a tak dále. A teď se dostávám k tomu hlavnímu. Přišli na Ukrajinu. Nakonec v roce 2008 na summitu v Bukurešti prohlásili, že dveře pro vstup Ukrajiny a Gruzie do NATO jsou otevřené.

A teď o tom, jak se tam rozhoduje. Německo, Francie se zdály být proti, stejně jako některé další evropské země. Ale pak, jak se později ukázalo, prezident Bush a on je takový tvrdý chlap, tvrdý politik, jak mi bylo později řečeno, vyvinul na nás tlak a my jsme museli souhlasit. Je to směšné. Je to jako v mateřské školce. Kde jsou ty záruky? Co je to za mateřskou školku? Co je to za lidi? Co jsou zač? Vidíte, byli pod tlakem. Souhlasí. A pak řeknou, že Ukrajina nebude v NATO. Víte, já říkám, že nevím. Vím, že jste v roce 2008 souhlasili. Proč nebudete souhlasit v budoucnu? No, oni na nás tlačili, tak říkám, proč na vás nebudou tlačit zítra a vy nebudete souhlasit znovu? No. Je to nesmyslné. S kým se dá mluvit? Já tomu prostě nerozumím. Jsme připraveni si promluvit. Ale s kým? Kde jsou záruky? Žádné. Takže začali rozvíjet území Ukrajiny. Co je tam? Řekl jsem vám pozadí, jak se toto území rozvíjí.

Jaké vztahy? Byly s Ruskem. Každý druhý nebo třetí člověk tam měl vždycky nějaké vazby na Rusko. A během voleb na již samostatné suverénní Ukrajině, která získala nezávislost v důsledku vyhlášení nezávislosti. A mimochodem se tam píše, že Ukrajina je neutrální stát. A v roce 2008 se jí najednou otevřely dveře nebo brány do NATO. Ale no tak. Takhle jsme se přece nedohodli. Teď všichni prezidenti, kteří se na Ukrajině dostali k moci, tak či onak spoléhali na voliče s dobrým vztahem k Rusku. To je jihovýchod Ukrajiny. To je velký počet lidí. A bylo velmi obtížné přesvědčit tento elektorát, který měl kladný vztah k Rusku. K moci se dostal Viktor Janukovyč. A jak, když poprvé vyhrál, po prezidentu Kučmovi, zorganizovali třetí kolo, které není stanoveno v ukrajinské ústavě. To je státní převrat. Jen si představte, že by se někomu ve Spojených státech nelíbil výsledek…..

Tucker: V roce 2014?

Vladimír Putin: Ne, to bylo předtím. Po prezidentu Kučmovi vyhrál volby Viktor Janukovyč. Jeho odpůrci však toto vítězství neuznali. USA podpořily opozici a bylo naplánováno třetí kolo. Ale co to je? Tohle je státní převrat. USA ho podpořily a k moci se dostal vítěz třetího kola. Představte si, že by se v USA někomu něco nelíbilo a uspořádalo se třetí kolo voleb, které americká ústava nepředpokládá. Přesto se to na Ukrajině stalo. Dobře.

K moci se dostal Viktor Juščenko, který byl považován za prozápadního politika, ale fajn, i s ním jsme si vybudovali vztahy. Přijížděl do Moskvy s návštěvami. My jsme navštívili Kyjev. Já jsem ho také navštívil, setkali jsme se v neformálním prostředí. Pokud je prozápadní, budiž. Je to v pořádku. Ať lidé dělají svou práci. Situace se měla vyvinout uvnitř nezávislé Ukrajiny sama v důsledku Kučmova vedení. Situace se zhoršila a k moci se dostal Viktor Janukovyč. Možná to nebyl nejlepší prezident a politik, nevím. Nechci se pouštět do hodnocení. Nicméně přišla otázka přidružení k EU. Vždy jsme se k tomu přikláněli. Jak je libo. Ale když jsme si přečetli asociační smlouvu, ukázalo se, že je to pro nás problém, protože jsme měli zónu volného obchodu a otevřené celní hranice s Ukrajinou, která v rámci této asociace musela otevřít své hranice pro Evropu, což by vedlo k zaplavení našeho trhu. Ale my jsme řekli: ne, to nebude fungovat. Zavřeme naše hranice s Ukrajinou, pak to znamená celní hranici. Janukovyč začal počítat, kolik Ukrajina získá, kolik ztratí, a řekl svým evropským partnerům: Potřebuji více času na rozmyšlenou, než to podepíšu. V okamžiku, kdy to řekl, začala opozice podnikat destruktivní kroky, které Západ podporoval. Vše dospělo k Majdanu a převratu na Ukrajině.

Tucker: Takže obchodoval více s Ruskem než s EU?

Vladimír Putin: Samozřejmě. Nejde ani tak o objem obchodu, i když z velké části ano. Je to otázka velikosti spolupráce, na které byla založena celá ukrajinská ekonomika. A velikost spolupráce mezi podniky byla velmi těsná už od dob Sovětského svazu. Ano. Jeden podnik tam vyráběl komponenty, které se montovaly jak v Rusku, tak na Ukrajině a naopak. Bývaly to velmi úzké vazby. Byl spáchán státní převrat. I když se teď nebudu pouštět do podrobností, protože to považuji za nevhodné.

USA nám řekly, uklidněte Janukovyče a my uklidníme opozici. Nechte situaci, ať se vyvine. Podle scénáře politického urovnání. My jsme řekli, dobře, souhlasíme, udělejme to takhle. Jak Američané požadovali, Janukovyč nepoužil ani ozbrojené síly, ani policii. Přesto ozbrojená opozice spáchala v Kyjevě převrat. Co to má znamenat? Kdo si myslíte, že jste? Chtěl jsem se zeptat tehdejšího vedení USA.

Tucker: S podporou koho?

Vladimír Putin: S podporou CIA, ke které jste se chtěl svého času připojit, jak jsem pochopil. Měli bychom děkovat Bohu, že vás tam nepustili. I když je to seriózní organizace, tomu rozumím. Můj bývalý je véčko v tom smyslu, že jsem sloužil na Prvním hlavním ředitelství, zpravodajské službě Sovětského svazu. Vždycky to byli naši protivníci. Práce je práce. Technicky vzato dělali všechno správně. Dosáhli svého cíle, kterým byla změna vlády. Z politického hlediska to však byla kolosální chyba. Jistě to byl chybný odhad politického vedení. Měli předvídat, v co se to vyvine. V roce 2008 se tedy Ukrajině otevřely dveře NATO. V roce 2014 došlo k převratu. Začali pronásledovat ty, kteří puč nepřijali. A byl to skutečně převrat. Vytvořili hrozbu pro Krym, který jsme museli vzít pod svou ochranu.

V roce 2014 zahájili válku v Donbasu s použitím letadel a dělostřelectva proti civilistům. Tehdy to všechno začalo. Existuje video, na kterém letadla útočí na Doněck shora. Zahájili rozsáhlou vojenskou operaci. Pak další. Když neuspěly, začaly připravovat další. To vše na pozadí vojenského rozvoje tohoto území a otevření dveří NATO. Jak bychom mohli nevyjádřit znepokojení nad tím, co se děje? Z naší strany by to byla zaviněná nedbalost. Tak by to bylo. Jde jen o to, že nás politické vedení USA dotlačilo k hranici, kterou jsme nemohli překročit, protože by to mohlo zničit samotné Rusko. Kromě toho jsme nemohli opustit naše bratry ve víře. Vlastně jen část ruského lidu tváří v tvář této „válečné mašinérii“.

Tucker: Takže to bylo osm let před začátkem současného konfliktu. Co pro vás bylo spouštěčem? Jaký byl ten okamžik, kdy jste se rozhodl, že to musíte udělat?

Vladimír Putin: Původně konflikt vyprovokoval převrat na Ukrajině. Mimochodem, tehdy se spojili zástupci tří evropských zemí Německa, Polska a Francie, kteří byli garanty podepsané dohody mezi Janukovyčovou vládou a opozicí. Podepsali ji jako garanti. Přesto opozice spáchala puč a všechny tyto země se tvářily, že si nepamatují, že byly garanty mírového urovnání. Prostě to hned hodily na zem. A nikdo si na to nevzpomíná. Nevím, jestli USA věděly něco o dohodě mezi opozicí a úřady a jejími třemi garanty, kteří místo toho, aby celou situaci vrátili na politické pole, podpořili puč.

I když to bylo nesmyslné, věřte mi, protože prezident Janukovyč souhlasil se všemi podmínkami, byl připraven uspořádat předčasné volby, které upřímně řečeno neměl šanci vyhrát. To věděli všichni. Tak proč ten převrat? Proč ty oběti? Proč vyhrožování Krymu? Proč zahájení operace v Donbasu? Tomu nerozumím. Právě v tom spočívá ta chybná kalkulace. CIA udělala svou práci, aby dokončila převrat. Myslím, že jeden z náměstků ministra zahraničí řekl, že je to stálo velké peníze. Téměř pět miliard. Ale politická chyba byla kolosální. Proč by to měli dělat? Všechno se to dalo udělat legálně, bez obětí, bez vojenské akce, bez ztráty Krymu.

Nebýt krvavého vývoje na Majdanu, nikdy by nás ani nenapadlo hnout prstem. Protože jsme souhlasili s tím, že po rozpadu Sovětského svazu by naše hranice měly být podél hranic bývalých svazových republik. S tím jsme souhlasili, ale nikdy jsme nesouhlasili s rozšiřováním NATO, a navíc jsme nikdy nesouhlasili s tím, že Ukrajina bude v NATO. Nesouhlasili jsme s tím, aby tam byly základny NATO bez jakékoli diskuse s námi. Desítky let jsme neustále žádali, nedělejte to, nedělejte tamto.

A co vyvolalo poslední události? Za prvé, současné ukrajinské vedení prohlásilo, že nebude plnit minské dohody, které byly podepsány, jak víte, po událostech v Minsku v roce 2014, kde byl stanoven plán mírového urovnání v Donbasu. Ale ne, současné ukrajinské vedení, ministr zahraničí, všichni ostatní úředníci a pak i sám prezident řekli, že se jim na minských dohodách nic nelíbí. Jinými slovy, nehodlali je realizovat. Před rokem nebo rokem a půl bývalí představitelé Německa a Francie otevřeně řekli na celé kolo, že minské dohody skutečně podepsali, ale nikdy je nehodlali plnit, prostě nás vodili za nos.

Tucker: Měl jste s kým mluvit? Zavolal jste nám, prezidentovi a ministru zahraničí, a řekl jim, že jestli budete pokračovat v militarizaci Ukrajiny silami NATO, tak se to zvrtne a my budeme jednat.

Vladimír Putin: O tom jsme mluvili celou dobu. Obrátili jsme se na vedení Spojených států a evropských zemí, aby tento vývoj okamžitě zastavily. Aby byly realizovány minské dohody. Ale upřímně řečeno, nevěděl jsem, jak to uděláme. Ale byl jsem připraven je realizovat. Tyto dohody byly pro Ukrajinu komplikované. Obsahovaly spoustu prvků nezávislosti těch donbaských území. To je pravda. Nicméně jsem si byl naprosto jistý. A říkám vám to i teď. Upřímně věřím, že kdyby se nám podařilo přesvědčit obyvatele Donbasu a museli jsme tvrdě pracovat na tom, abychom je přesvědčili, aby se vrátili k ukrajinské státnosti, tak by se postupně ty rány začaly hojit. Ale až by se tato část území znovu začlenila do společného sociálního prostředí, až by se znovu začaly vyplácet důchody a sociální dávky, tak by všechny střípky postupně zapadly na své místo.

Ne, to nikdo nechtěl. Všichni chtěli problém vyřešit pouze vojenskou silou. Ale to jsme nemohli dopustit. A situace dospěla do bodu, kdy ukrajinská strana oznámila, ne, my nic dělat nebudeme. Začali se také připravovat na vojenskou akci. Byli to oni, kdo začal válku v roce 2014. Naším cílem je tuto válku zastavit. A my jsme tuto válku v roce 2022 nezačali. Toto je pokus o její zastavení.

Tucker: Myslíte si, že jste to teď zastavil? Myslím tím, zda jste dosáhli svých cílů?

Vladimír Putin: Ne, ještě jsme nedosáhli svých cílů, protože jedním z nich je de-nacifikace. To znamená zákaz všech druhů neonacistických hnutí. To je jeden z problémů, o kterém jsme jednali během vyjednávacího procesu, který skončil začátkem letošního roku v Istanbulu. A nebyla to naše iniciativa, protože zejména Evropané nám řekli, že je třeba vytvořit podmínky pro konečné podepsání dokumentů.

Moji kolegové ve Francii, v Německu říkali: Jak si představujete, že by podepsali smlouvu s pistolí u hlavy? Vojska by měla být stažena z Kyjeva. Řekl jsem, že dobře. Stáhli jsme vojska z Kyjeva. Jakmile jsme stáhli vojska z Kyjeva, naši ukrajinští vyjednavači okamžitě hodili do koše všechny naše dohody dosažené v Istanbulu a připravili se na dlouhodobou ozbrojenou konfrontaci s pomocí Spojených států a jejich satelitů v Evropě. Tak se situace vyvíjela a tak vypadá i nyní.

Tucker: Omluvte mou neznalost. Co je to de-nacifikace? Co to znamená?

Vladimír Putin: Právě o tom chci nyní mluvit. Je to velmi důležitá otázka. De-nacifikace. Po získání nezávislosti začala Ukrajina hledat, jak říkají někteří západní analytici, svou identitu. No, jestli je to intuitivní, víte. A nenapadlo ji nic lepšího než postavit tuto identitu na nějakých falešných hrdinech, kteří kolaborovali s Hitlerem. Už jsem řekl, že když se na počátku 19. století objevili teoretici nezávislosti a suverenity Ukrajiny, předpokládali, že nezávislá Ukrajina by měla mít velmi dobré vztahy s Ruskem. Ale vzhledem k historickému vývoji byla tato území součástí Rzeczpospolité. Polska, kde byli Ukrajinci pronásledováni a bylo s nimi zacházeno poměrně brutálně, stejně jako byli vystaveni krutému jednání.

Docházelo také k pokusům o zničení jejich identity. To vše zůstalo v paměti lidí. Když vypukla 2. světová válka, část této extrémně nacionalistické elity kolaborovala s Hitlerem v domnění, že jim přinese svobodu. Německá vojska, dokonce i jednotky SS nutily Hitlerovy kolaboranty k nejšpinavější práci při vyhlazování polského a židovského obyvatelstva. Proto ten brutální masakr polského a židovského obyvatelstva a také ruského obyvatelstva. Vedly to osoby, které jsou dobře známé, Bandera, Šuchevyč. Právě z těchto lidí se stali národní hrdinové. To je ten problém. A neustále se nám říká, že nacionalismus a neonacismus existuje i v jiných zemích. Ano, jsou to semenáčky, ale my je vytrháváme. A jiné země proti nim bojují. Ale Ukrajina není ten případ. Na Ukrajině se z těchto lidí stali národní hrdinové. Těmto lidem byly postaveny pomníky. Jsou zobrazeni na vlajkách. Jejich jména provolávají davy, které chodí s pochodněmi, jako tomu bylo v nacistickém Německu. Byli to lidé, kteří vyhlazovali Poláky, Židy a Rusy. Je třeba tuto praxi zastavit a zabránit šíření tohoto pojmu. Říkám, že Ukrajinci jsou součástí jednoho ruského národa. Oni říkají, že ne, že jsme samostatný národ. Dobře, v pořádku. Pokud se považují za samostatný národ, mají na to právo. Ale ne na základě nacismu, nacistické ideologie.

Tucker: Byl byste spokojen s územím, které máte nyní?

Vladimír Putin: Dokončím odpověď na otázku. Právě jste položil otázku o neonacismu a denacifikaci. Ukrajinský prezident navštívil Kanadu. Tato historie je dobře známá, ale v západních zemích se o ní mlčí. Kanadský parlament představil člověka, který, jak řekl předseda parlamentu, za druhé světové války bojoval proti Rusům. Tedy kdo bojoval proti Rusům během druhé světové války. Hitler a jeho komplicové. A ukázalo se, že tento muž sloužil v jednotkách SS, osobně zabíjel Rusy, Poláky a Židy. Americké jednotky se skládaly z ukrajinských nacionalistů, kteří tuto špinavou práci dělali. Ukrajinský prezident se postavil s celým kanadským parlamentem a tleskal tomuto muži. Jak si to lze představit? Mimochodem, sám ukrajinský prezident je národností Žid.

Tucker: Co s tím uděláte? Hitler je už 80 let mrtvý. Nacistické Německo už neexistuje. A tak je to pravda. A tak si myslím, že to, co říkáte, je, že chcete vyhladit nebo alespoň kontrolovat ukrajinský nacionalismus. Ale jak? Jak to uděláte?

Vladimír Putin: Poslouchejte mě. Vaše otázka je velmi delikátní a já vám mohu říci, co si myslím. Neurážejte se.

Tucker: Samozřejmě.

Vladimír Putin: Tato otázka se zdá být složitá. Je to tak.

Tucker: Docela nepříjemné.

Vladimír Putin: Říkáte, že Hitler je mrtvý už tolik let, 80 let. Ale jeho příklad žije dál. Lidé, kteří vyhlazovali Židy, Rusy nebo Poláky, žijí. A prezident, současný prezident dnešní Ukrajiny, mu v kanadském parlamentu tleská, tleská vestoje. Můžeme říci, že jsme tuto ideologii zcela vykořenili? Pokud se děje to, co vidíme dnes, tak to je v našem chápání dehonestace. Musíme se zbavit lidí, kteří tuto koncepci udržují, podporují tuto praxi a snaží se ji zachovat. To je to, co je de-nacifikace. To je to, co máme na mysli.

Tucker: Správně. Moje otázka byla konkrétnější. Nebyla to samozřejmě obhajoba nacistů, ať už nových nebo jiných. Byla to praktická otázka. Nemáte pod kontrolou celou zemi. Nemáte pod kontrolou Kyjev. Nezdá se, že byste to chtěl. Jak tedy budete likvidovat kulturu nebo ideologii nebo pocity nebo pohled na dějiny v zemi, kterou nemáte pod kontrolou. Co s tím uděláte?

Vladimír Putin: Víte, jakkoli se vám to může zdát zvláštní, během jednání v Istanbulu jsme se dohodli, že máme vše písemně. Neonacismus se na Ukrajině pěstovat nebude, včetně toho, že bude zakázán na legislativní úrovni. Pane Carlsone, na tom jsme se dohodli. Ukázalo se, že to lze udělat v průběhu vyjednávání. A pro Ukrajinu jako moderní, civilizovaný stát to není nic ponižujícího. Smí snad nějaký stát propagovat nacismus? Není, nebo ano? Aha, tak to je ono.

Tucker: Budou probíhat rozhovory? A proč se nejednalo o řešení konfliktu na Ukrajině? Mírové rozhovory.

Vladimír Putin: V rámci složitého procesu dosáhli velmi vysokého stupně koordinace postojů, ale přesto byli téměř dokončeni. Ale poté, co jsme stáhli naše vojska z Kyjeva, jak už jsem řekl, druhá strana všechny tyto dohody zahodila a podřídila se pokynům západních zemí, evropských zemí a Spojených států bojovat s Ruskem až do hořkého konce.

Navíc ukrajinský prezident uzákonil zákaz jednání s Ruskem. Podepsal dekret, který všem zakazuje jednat s Ruskem. Jak ale budeme vyjednávat, když to sobě i všem zakázal? Víme, že předkládá nějaké představy o tomto urovnání, ale abychom se na něčem dohodli, musíme vést dialog. Není to tak správně?

Tucker: S ukrajinským prezidentem byste ale nemluvil. Mluvil byste s americkým prezidentem. Kdy jste naposledy mluvil s Joem Bidenem?

Vladimír Putin: Kdy jsem s ním mluvil, si už nepamatuji. Nepamatuji si to. Můžeme se na to podívat.

Tucker: Vy si nevzpomínáte?

Vladimír Putin: Ne.

Tucker: Proč?

Vladimír Putin: Musím si pamatovat všechno? Mám své vlastní věci na práci. Máme domácí politické záležitosti.