Mnoho lidí, kteří hledají pravdu, se vyhýbá upřímné vnitřní práci, ztrácí se v informační bažině nebo se chytí do pasti senzacionalismu či spadne do jámy, důmyslně lehce zakryté větvičkami nějaké ideologie či jistojistě pravé víry. Skutečné poznání je ale ošemetná věc a běžně v tomto procesu dochází u poznávajících k sebeklamu.

Někteří lidé mají totiž tendenci se nadhodnocovat, s ohledem na úroveň svého uvědomění. Sebevědomě tvrdí, že už ví, ale ve skutečnosti zaměňují své „Já“ za své ego nebo mluví o „své pravdě“, což zase může být jen zdůvodňování jejich extrémních postojů. Někdy si lidé myslí, že jsou již od Matrixu „osvobozeni“, ale neuvědomují si, že on stále pracuje skrze ně, zvláště když se dostanou do pasti archontského naprogramování, jež u nich způsobí pocit viny, mučednictví nebo spasitelský syndrom.

Většina z nás byla poškozena a naše poznávací přístupy byly zjednodušeny a degradovány pomocí hrubého materialismu nebo nových manipulativních směrů jako New Age, pop-spiritualita a pop-psychologie. Nejtěžším aspektem, se kterým se v esoterické práci můžeme setkat, je konfrontace s množstvím nejrůznějších lží, které si vzájemně namlouváme a pak programově vytváříme. Tím už nedochází k našemu vnitřnímu křesání, které je nezbytné pro vznícení posvátného ohně Poznání a k započetí hluboké transformace uvnitř nás.

Můžeme na sobě pozorovat, jak je těžké, abychom byli každý den skutečně vědomí, protože na povrch stále vyplouvají další a další spící programy a lákají nás, abychom neustále podle nich automaticky reagovali, necitlivě a mechanicky (dle iluze, že to chce mé pravé „Já“) Také se naše mysl často snaží o ospravedlňování naší nevědomé cesty. Temné síly nám zase neustále nepřátelsky atakují naši mysl, prostřednictvím injektovaných a podsouvaných myšlenek. Pořád nás pokouší a pracují na nás skrze ostatní lidi, kteří si ovšem vůbec neuvědomují, že se stali nepřímými nástroji Temna.

Co tedy vlastně znamená být skutečně a úplně probuzený? Tady vstupujeme na kluzké území, na místo, kde jsou omezena slova. Je to něco, co mysl nemůže pochopit prostřednictvím myšlenkového procesu a nelze to lehce vyjádřit pouze jazykem, neboť je to intimní vnitřní zkušenost, která existuje mimo myšlenky, emoce a pocity. Je to stav vyššího bytí.

„Probuzení“ vyžaduje velké úsilí a staví na naší upřímnosti, na našem sebeupomínání a uvědomělém utrpení, kdy se již nevzdáváme žádným vnitřním archontským programům. Přestože zůstáváme ukotveni v těle a v přítomném okamžiku, musíme zároveň zůstat klidní a usazeni v nulovém bodě, ve svém vnitřním středu, v pozici nezávislého pozorovatele. Naším záměrem je se harmonicky postupně „propracovávat“ (ne silově) směrem k vědomému spojení s naším Duchem uvnitř, bez úmyslu naplňování jakýchkoliv ambicí, pýchy nebo marnivosti, bez egoistické a sebestředné iluze „mojí“ osobnosti.

Skutečné probuzení neznamená jen základní pochopení a intelektuální porozumění všemu kolem nás, ale je to hluboké bytostní vědění a schopnost skutečně „vidět“ v sobě, ale i kolem nás, to neviditelné. Protože ale náš vnitřní zrak kalí „slepé skvrny na sítnici našeho vědomí“, potřebujeme zpětnou vazbu od ostatních, kteří nám nastavují zrcadlo, ve kterém můžeme často uvidět a objevit archontí škleb, klam, ale také podporu a povzbuzení.

Každá probuzená duše slouží jako vědomý přijímač pro vyšší energie a stává se „nástrojem“ pro božskou, vesmírnou vůli. Taková individualita už není to, co nazýváme domýšlivým egem nebo osobností falešného „Já“ nebo to, co oficiální kultura propaguje nejčastěji jako kult osobnosti. Stát se svrchovaným emancipovaným jedincem ovšem neznamená, že takový probuzený člověk je „nezávislou“ lidskou bytostí, oddělenou od všeho ostatního.

Tato iluzorní myšlenka pochází z té části vědomí, které sídlí v naší hlavě (náš vnitřní tyran), který se ztotožňuje s naprosto samostatnou a falešnou nezávislostí. Svrchovaný, probuzený a svobodný, “emancipovaný Jedinec“ je ten, který již není ovlivňován vnějšími vlivy a ataky, kterými se Matrix pokouší vstoupit do jeho vědomí.