Podle nové studie má dýka, která kdysi patřila faraónovi Tutanchamonovi, podivné mimozemské složení.Vědci se shodují, že zpracování kovu hraje nesmírně důležitou roli ve vývoji lidské civilizace, který historici konvenčně rozdělili do starověkých období, známých jako doby „kovové“. Postupně je bráno v úvahu využívání mědi, bronzu a železa. Nicméně je zřejmé, že běžně dochází k výrazným prodlevám mezi těmito dobami. Zejména začátek doby železné se diskutuje již dlouho. Starověký Egypt měl velké zásoby nerostných surovin. Široké pouštní oblasti, jako Východní poušť, jsou poseté doly a lomy, které byly využívány od starověku. Měď, bronz a zlato se používaly od 4. tisíciletí před naším letopočtem. Navzdory hojnému výskytu železných rud ve starověkém Egyptě, se v běžném životě začalo železo využívat v údolí Nilu později než v sousedních zemích. První zmínky o tavení železa se objevují od 1. tisíciletí před naším letopočtem.
Král Tutanchamon, který vládl zemi Faraónů od. r. 1336 do 1327 př.n.l. nepřestává udivovat archeologickou komunitu. Archeologové zjistili, že železná čepel dýky, který kdysi patřila malému Faraónovi, když byl ještě chlapec, je vyrobena z materiálu pocházejícím z meteoritu. Vědecká studie vedená italsko-egyptskými vědci využila k analýze dýky rentgenovou fluorescenci a zjistilo se, že dýka pochází z 14. století př.n.l.
Vědci konečně vyřešili záhadu jedné ze dvou dýk nalezených vedle faraónova těla. Jedna z nich pochází z vesmíru, nebo lépe řečeno, kovový plát tvořící dýku byl vyroben z fragmentů meteoritu.
Ve skutečnosti staří Egypťané věděli o kovu pocházejícím z jiného světa. Ve starověkých textech se píše o kovu, který přišel z nebes. V předchozích studiích badatelé píší: „Pozemský, či mimozemský původ staroegyptského železa a doba, kdy se stalo běžně užívaným, jsou spornými tématy, která jsou předmětem diskuze. Důkazy čerpáme z mnoha oblastí, včetně architektury, jazyka a náboženství.“
Nová studie publikovaná v Meteoritics and Planetary Science (americký populárně vědecký časopis) potvrzuje to, co vědci spekulovali po celá léta.
Je zajímavé, že vědecká debata o původu kovu jedné ze dvou dýk nalezených u Tutanchamonova těla započala ihned poté, co byla hrobka v listopadu 1922 objevena Howardem Carterem and Lordem Carnarvonem. Tyto diskuze jsou velice opodstatněné. Starověké egyptské artefakty vyrobené z podobných prvků byly extrémně vzácné. Egypťané nerozvíjeli metalurgii typickou pro raná období historie. Proto jsou tyto nálezy považovány za vzácnější než zlato, jak vysvětluje Francesco Porcelli, profesor fyziky na polytechnice v Turíně.
Vysoká kvalita technologického zpracování dýky od začátku překvapovala odborníky, kteří přijali teorii, že odráží úroveň zpracování železa dosaženou za doby Tutanchamona.
Faraonova dýka vzbuzovala zvědavost vědců od začátku. Detaily nálezu indikovaly dýku jako neuvěřitelně vzácný artefakt. Měří 35cm a v okamžiku nálezu společně s Tutanchamonovou mumií byla absolutně bez rezu.
Nová studie říká: „Kromě oblasti Středomoří, byl v jiných starověkých kulturách pád meteoritů vnímán jako božské poselství. Je všeobecně známo, že jiné civilizace po celém světě, včetně Inuitů, starověké civilizace v Tibetu, Sýrie a Mezopotámie, i pravěcí lidé žijící na východě Severní Ameriky od 400 př.n.l. do 400 n.l. (kultura Hopewell), využívali meteoritické kovy pro výrobu drobných nástrojů a obřadních předmětů.“
Porcelli objasňuje, jak vědci přišli na to, že je dýka vyrobena z kovů původem z vesmíru. Studie prokázaly, že železo dýky obsahuje 10% hmotnosti niklu a 0,6% kobaltu. „To odpovídá typickému složení meteoritů. Myslet si, že by to mohl být výsledek slitiny, je při těchto poměrech prvků nemožné,“ říká Porcelli. Tato studie konečně utišila kontroverze kolem dýky a jejího kuriózního výrobního procesu.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.