Kdo byla záhadná kráska ve službách Třetí říše

Maria Oršić byla zapálenou nacistkou a šéfkou přísně tajné společnosti Vril. V Německu o této okultní ženské skupině nevyšla dosud jediná kniha a o tajemné plavovlásce se veřejnost poprvé dozvěděla až v roce 1967.

Ač vypadala jako dokonalá Árijka, v žilách jí kolovala slovanská krev. Její otec Tomislav Oršić byl Chorvat ze Záhřebu, jenž se v roce 1894 seznámil s překrásnou vídeňskou baletkou jménem Sabine. Zamilovali se do sebe a krátce nato se vzali.

Jejich dcera Maria, která přišla na svět v roce 1895, oplývala rovněž neuvěřitelnou krásou, kterou, kdyby chtěla, mohla zúročit na stříbrném plátně. Svět filmu ji však nepřitahoval, zato propadla nacismu, jehož plán na sjednocení Rakouska s Německem aktivně podporovala.

Maria se v roce 1919 přestěhovala za svým snoubencem do Mnichova – známé to bašty nacismu. Tam navázala kontakt s okultní společností Thule, jejímiž členy byli pozdějšífunkcionáři NSDAP. Brzy poté si však založila vlastní skupinu, společnost Vril, nazvanou podle tajemné síly, s jejíž pomocí se může stát z člověka nadčlověk.

Tahle kráska sloužila nacistům jako médium.

Členy této přísně tajné společnosti, kterou si později vzal pod patronaci samotný šéf SS Himmler, byly ženy, a to vesměs krásné mladé ženy, které nosily velmi dlouhé vlasy a které módu krátkých účesů kritizovaly. Vlasy si svazovaly do dlouhého ohonu, což bylo v té době dost neobvyklé. Tyhle krásky ovšem věřily, že jejich dlouhé kadeře fungují jako kosmická anténa, pomocí které mohou přijímat signály od mimozemšťanů. Kromě toho se také identifikovaly diskem, který zobrazoval dvě hlavní telepatky této společnosti – již zmíněnou Oršić a dále dívku známou jen pod jménem Sigrun, která byla údajně také skvělou testovací pilotkou.

Tyto ženy údajně navázaly telepatický kontakt s obyvateli sluneční soustavy Aldebaran, která by měla být vzdálena od Země 68 světelných roků a kolem jejíhož slunce krouží dvě obydlené planety. Tvrdily, že planetu Summi Er obývá velmi technicky i duchovně vyspělá rasa „bílých boholidí Světla“, zatímco na planetě Summi Ann žije několik zdegenerovaných lidských ras.

V důsledku nepříznivých klimatických změn kolonizovali bílí boholidé zhruba před 500 miliony let novou planetu, která se jmenovala Mallona (také Maldek, Marduk) a obíhala tehdy mezi Zemí a Jupiterem. Odtud pak před 500 miliony lety poprvé přistáli na planetě Zemi, kde později na území starověké Mezopotámie utvořili vládnoucí kastu Sumerů. Podle Oršić byli Sumerové Árijci, což jí potvrdili i takzvaní „Panbabylónci“, mezi něž patřil třeba jaderný fyzik Peter Jensen nebo archeolog Hugo Winckler. Telepatky také získaly informaci o tom, že sumerský a aldebaranský jazyk jsou si podobné a že aldebaranská sumerština zvukově připomíná němčinu.

Krásné, mladé, dlouhovlasé – takové byly členky společnosti VRIL, které navazovaly kontakt s mimozemšťany.

Vypráví se, že někdy v listopadu roku 1924 navštívila Oršić Hitlerova tehdejšího pobočníka Rudolfa Hesse v jeho mnichovském bytě, kde spolu s dalšími členy Thule vyvolávali ducha zemřelého Dietricha Eckarta, jenž byl duchovním guruem Adolfa Hitlera. Hesseho prý tenkrát Maria silně znervózňovala tím, jak během seance obracela oči v sloup, až jí bylo vidět jen bělmo, zakláněla se dozadu a dokořán otevírala ústa.

Členky společnosti Vril se v rámci svých telepatických kontaktů s mimozemšťany rovněž zajímaly o to, jak se dostat do vesmíru na obyvatelnou planetu. Podařilo se jim získat konstrukční plány na výrobu do té doby neznámých diskových letounů, jejichž technická data byla tak přesná, že bylo možné ihned začít s jejich realizací. Kvůli nedostatku finančních prostředků však trvalo tři roky, než projekt Aldebaran odstartoval.

V prosinci roku 1943 se prý Maria spolu se Sigrun zúčastnily tajné schůzky v přímořském letovisku Kolberg, na které se jednalo o možnostech odletu na některou z obyvatelných planet ve sluneční soustavě Aldebaran. O tomto projektu měli 22. ledna 1944 spolu diskutovat Hitler s Himmlerem a Dr. W. Schumannem, profesorem Technické univerzity v Mnichově. Nacisté plánovali vyslat velkokapacitní loď VRIL-7 skrze mezidimenzní tunel. Tuto revoluční technologii cestování prý poprvé otestovali koncem roku 1944. Test ale málem skončil katastrofou, neboť letoun po návratu vypadal, jako by cestoval stovky let. Jeho vnější plášť byl zašlý a na mnoha místech poškozený.

Hitler chtěl zvrátit průběh druhé světové války pomocí UFO.

Jak válka postupovala, byly členky Vrilu čím dál víc frustrovanější z toho, že zjevené technologie slouží jen jako stroje na zabíjení lidé. Maria Oršić záhadně zmizela v roce 1945. Její poslední dopis z 11. března 1945 končí slovy: „Nikdo tady nezůstává“.

Podle jedněch se Marii podařilo spolu s jinými prominentními nacisty uprchnout z Německa do Jižní Ameriky, jiní zase tvrdí, že se s pomocí mimozemšťanů přemístila na planetu v soustavě Aldebaran. Podle třetí verze se uchýlila na Antarktidu, kde v podzemí založila utopickou společnost Nový Swabiland.

Třebaže fotografie a dokumenty údajně dokládají existenci této tajemné ženy, veřejnost se o Marii Oršić poprvé dozvěděla až v roce 1967 z knihy „Aufbruch ufbruch ins dritte Jahrtausend von der Zukunft“(Výlet do třetího tisíciletí budoucnosti), kterou napsali Louis Pauwels a Jacques Bergier. O samotné společnosti Vril nebyla dosud v Německu napsána jediná kniha. Diskrétní mlčení ostatně obestírá také společnost Thule, neboť je označována za „matku národně-socialistického hnutí“. Informační vakuum zavdává příležitost k nejrůznějším konspiracím. Vril tak přebývá v říši mýtů a Maria Oršić působí jak žena z jiné planety.