Ve Spojených státech byly prováděny četné experimenty na lidských pokusných subjektech, které byly považovány za neetické, a byly často prováděny nelegálně a bez vědomí nebo souhlasu jednotlivců. V článku přinášíme 13 nejzávažnějších případů.
obrázok so súhlasom Victor Habbick / FreeDigitalPhotos.net
Americké úřady přiznaly, že byly v USA uskutečněny desítky experimentů, když se Washington omlouval například za nakažení vězňů a pacientů s mentálními poruchami v Guatemale americkými lékaři před 65 lety.
Spousta předních vědců považovala za legitimní provádět pokusy na lidech, kteří neměli plná práva.
1. Ovládání mysli, zneužívání dětí – projekt MK-ULTRA, Subprojekt-68
O tomhle se může zdát jen v noční můře.
Spuštěný CIA projekt MK-ULTRA zaplatil doktorovi Donaldu Ewenu Cameronovi za subprojekt 68, který byl zaměřený na experimenty s látkami ovlivňující mysl. Hlavním cílem projektu bylo testování metod vlivu a ovládání mysli, které by byly schopní získat informace od nespolupracujících jednotlivců.
Pro provádění svých experimentů, doktor využíval pacientů hospitalizovaných do jeho Allen Memorial Institute v Montrealu a prováděl s nimi „terapii“. Tito pacienti byli většinou přijatí s diagnózou bipolární deprese a podrážděností. Léčbu, kterou dostali naprosto změnila jejich život a byla doslova strašná.
V období působení na výplatní pásce CIA (1957-1964), Cameron prováděl elektrokonvulzivní terapii s výkonem třicet až čtyřicet krát přesahujícím normu. Své pacienty dostával do farmakologického kómatu na mnoho měsíců a přehrával jím pásky s jednoduchými příkazy, nebo opakující se zvuky znovu a znovu.
Oběti jeho experimentech zapomínaly jak mluvit, zapomínaly své rodiče a trpěly těžkou amnézií. To vše se provádělo na obyvatelích Kanady, protože CIA nechtěli riskovat a provádět tyto pokusy na Američanech.
Proto aby projekt byl dál financován, Cameron, v jednom případě provedl sérii experimentů na dětech. Jedním z příkladů bylo, když donutil dítě mít sex s vysoce postaveným vládním úředníkem a celé to natáčel na video.
On a další důležité osobnosti Projektu MK-ULTRA byli připraveni vydírat vládu kvůli financování.
- Báječný nový (tajný) svět, Joseph D. Douglass Jr., PhDr (překlad: Hana Catalanová)
- Původy a techniky ovládání mysli Monarch
2. Testování hořčičného plynu na vojácích ve výcvikových plynových komorách
Od začátku druhé světové války (WW II) sílil výzkum biologických zbraní a vláda začala testovat jejich účinky a způsoby obrany na samotných vojácích.
Pro testování účinnosti různých typů biologických zbraní, vláda iniciovala kropení hořčičným plynem a jinými drážpými a poškozujícími plíce chemickými látkami, jako jsou lewisit, na vojácích bez jejich souhlasu nebo oznámení o provedení experimentu.Také bylo prováděno testování účinnosti plynových masek a ochranných oděvů zamykáním vojáků v plynových komorách a vystavování jích působení yperitu a lewisitu, což okamžitě vyvolává představy o plynových komorách nacistického Německa.
Účinky lewisitu: Lewisit snadno proniká oděvem i gumou. Při kontaktu s kůží způsobuje okamžitou bolest a svědění s vyrážkou a otokem. Během asi 12 hodin se vytvoří velké, kapalinou naplněné puchýře. Vzniká těžké poleptání. Při vstřebání dostatečného množství může dojít k systémové otravě s nekrózou jater a k smrti.
Při vdechování způsobuje pálivou bolest, kýchání, kašel, zvracení, případně plicní edém. Při požití vyvolává silnou bolest, nauzeu, zvracení a poškození tkáně. Vniknutí do oka má za následek bodavou bolest, silné podráždění až zpuchýřování a zjizvení rohovky. Mezi celkové příznaky patří neklid, slabost, snížená teplota a nízký krevní tlak.
Účinky yperitu: První klinické příznaky otravy se projevují obvykle za 4-6 hodin po zasažení. Celková doba latence (skryté působení bojové chemické látky) značně závisí na obdržené dávce. Yperit vykazuje značný kumulativní účinek. Yperit má mnohostranný účinek na organismus. Projevuje se poškozením tkání, pokožky, očí, dýchacích orgánů a zažívacího ústrojí. Příznaky otravy se projevují podle stupně zasažení po 4-6 hodinách.
Nejcitlivějším orgánem jsou oči, které poškozují yperitové páry již v koncentracích, které nejsou schopny vyvolat vážná zdravotní poškození dýchacích orgánů a kůže. Dochází k otoku očních víček, zánětu spojivek a zvýšené světloplachosti. Zasažení dýchacích orgánů párami destilovaného yperitu ve vyšších koncentracích se projevuje podrážděním v nose, v hrdle, dostavují se horečnaté stavy, ztížené dýchání, pocení, silné kašlání a celková ochablost organismu. Nejčastěji dochází k poškození nechráněného povrchu lidského těla účinkem par a aerosolů kapalného destilovaného yperitu.
Zasažení kůže není zpočátku doprovázeno žádnými bolestivými příznaky, rozvoj klinických příznaků pokračuje velmi pomalu. Projevuje se zčervenáním zasažené pokožky, pocitem svědění a vytváření drobných puchýřků se sklonem k exudaci a k vytváření strupů (krusty). Tyto příznaky jsou doprovázeny celkovou ochablostí organismu, nechutenstvím, rychlým ubýváním tělesné hmotnosti. Častým projevem zasažení yperitem mohou být svalové křeče vrcholící paralýzou končetin. Poškození zažívacích orgánů se projevuje po požití vody nebo potravy zamořené yperitem.
Příznaky otravy se objevují po krátké době prudkými bolestmi v břiše, zvracením, nevolností, průjmem, celkovou ochablostí a svalovými křečemi. Absorpce vlhkou kůží probíhá daleko rychleji než za sucha. Za vlhkého počasí lze poškození lidského organismu dosáhnout i při podstatně nižších koncentracích yperitu. Rychlost pronikání yperitu do organismu roste s teplotou. Poškozený organismus je velmi citlivý k sekundárním infekcím. Pro úplnost je možné dodat, že kromě sulfidického yperitu, byly postupně připraveny i dusíkové yperity (jsou známy a v odborné literatuře popsány 3 dusíkové yperity, NH-3, NH-2, NH-1).
Rovněž se říkávalo, že kromě vojáků, byli pokusnými králíčky pacienti vojenských nemocnic, kteří byli podrobeni lékařským experimentům, včetně testu biologických zbraní. Všechny podobné experimenty byly vysvětlené jako pouhé „pozorování“
3. USA poskytla imunitu monstru násilné chirurgie
Vedoucí slavné japonské jednotky 731 (jednotky zabývající se tajným testováním biologických a chemických zbraní v japonské armádě během druhé světové války), Dr. Shiro Ishii (hlava medicíny) prováděl kruté pokusy na desítkách tisíc lidí během druhé čínsko-japonské války a WW II. Ishi byl zodpovědný za výzkum technik vivisekce bez anestézie na vězních. Pro nezasvěcené, vivisekce je akt experimentální chirurgie na živých bytostech (s centrálním nervovým systémem), a studiem jejich vnitřností pro vědecké účely. Jinými slovy, řídil kruté chirurgické pokusy na vězních, pří kterých je udržoval při vědomí bez použití anestezie.
Svoje experimenty také prováděl na těhotných ženách, které nakonec vedly k potratům. Ishii si také hrál Boha tím, že vězňům měnil jejich fyziologický stav a způsoboval mrtvice, infarkty, omrzliny a podchlazení. Testovací subjekty byli označovány jako „opice“.
Po porážce Japonska v roce 1945, byla jednotka 731 rozpuštěna, a Ishii nechal popravit všechny zbývající „opice“. Po krátké době byl zatčen. Vážený generál Douglas MacArthur uzavřel s doktorem Ishii smlouvu. Výměnou za imunitu ve Spojených státech, musel poskytnout všechny své dostupné údaje týkající se virových zbraní, získaných při pokusech na živých lidech.
Ishii unikl trestu za všechny své zrůdné činy, protože Spojené státy měli zájem o výsledky jeho experimentů.
Říkali jste si někdy, jak lidi třeba zjistili, že postavit se do cesty plamenometu je pro člověka poměrně nebezpečné? A jak zjistili, jaká síla plamenomenu je dost a jaká málo? No, to je jen jedna z věcí, kterou Ishii testoval v areálu. Na živých lidech. Prostě zavřeli do místnosti dva lidi. Jeden z nich měl plamenomet. Ten plamenomet zkoušel na tom druhém člověku. (Více ZDE)
I když nebyla přímo odpovědná za tyto zločiny, akce americké vlády jasně ukazují na to, že byla více než ochotna experimentovat na lidských bytostech v zájmu pokroku v oblasti biologických zbraní, které by mohly zabít ještě více lidí.
Ishi žil až do roku 1959 a dále prováděl výzkumy v oblasti biologických zbraní.
4. Smrtící sprejování chemických látek nad americkými městy
USA se vždy snažily otestovat nejhorší možné scénáře jako první. S vynálezem biochemického válčení v polovině dvacátého století, armáda, CIA a vláda uskutečnili řadu bojových simulací v amerických městech, aby zjistili, co se stane v případě skutečného chemického útoku.
Provedli následující vzdušné a námořní útoky:- CIA rozstříkala virus způsobující černý kašel v Tampa Bay pomocí lodí a tímto způsobila epidemii této choroby. V důsledku toho bylo zabito dvanáct lidí.
– Námořní jednotky rozstříkali bakteriální patogeny v San Franciscu, v důsledku čehož mnozí občané onemocněli zápalem plic.
– V městech Savannah a Avon Park armáda vypustila miliony komárů v naději, že rozšíří žlutou zimnici a horečku dengue. Hmyz způsobil Američanům různé horečky, tyfus, dýchací problémy, a co je nejhorší – narození mrtvých dětí.
Horší je skutečnost, že po hmyzím útoku se armáda skrývala pod rouškou pracovníků ve zdravotnictví. Jejich tajným cílem bylo, že pří poskytování pomoci zároveň prováděli studium a klasifikaci dlouhodobých účinků způsobených nemocí.
5. Spojené státy infikovaly pohlavně přenosnými chorobami Guatemalu
V roce 1940 se Spojené státy rozhodly otestovat účinnost penicilinu jako léku proti syfilis. Tento experiment se rozhodly vyzkoušet na obyvatelích Guatemaly.
Cílem experimentů bylo vyzkoušet penicilín, který byl tehdy novým lékem. Výzkumníci hledali prostitutky se syfilis, které měly záměrně nakazit pohlavním stykem nemocí syfilis stovky mužů. Jiní muži byli nakaženi syfilis prostřednictvím injekcí. Experimenty se prováděly v letech 1946-1948 a vedl je John Cutler, lékař amerického státního zdravotnictví, který se v šedesátých letech podílel na nechvalně známé studii syfilis v Alabamě.
Cutler si zvolil pro cíl svých experimentů Guatemalu, protože by mu nebylo dovoleno tyto experimenty provádět v USA. Celkem nechal nakazit syfilis 696 osob.
Nakažení muži pak dostávali penicilín, ale není jasné, zda byli vyléčeni a zda všichni z nich dostali dostatečnou léčbu.Spojené státy se se v roce 2010 slovy americké ministryně zahraničí Hilary Clintonové a ministryně zdravotnictví Kathleen Sebeliusové Guatemale omluvily:
„I když došlo k těmto událostem před více než 64 lety, jsme šokováni, že se takový hanebný výzkum mohl konat pod záminkou veřejného zdraví. Hluboce litujeme, že k tomu došlo, a omlouváme se všem jednotlivým osobám, které byli postiženi takovými děsivými výzkumnými metodami. Chování, k němž došlo během provádění tohoto výzkumu, nezosobňuje hodnoty Spojených států ani naši podporu lidské důstojnosti a velký respekt pro lid Guatemaly.“
Guatelama uvedla, že bude studovat, zda by bylo možné vzít tento případ k mezinárodnímu soudu. Guatemalští aktivisté požadovali, aby byly oběti odškodněny, avšak americký činitel se vyjádřil, že není jasné, zda bude k dispozici nějaké odškodné.
K podobnému případu došlo v šedesátých letech v měst Tuskegee v Alabamě, kdy zůstali stovky Afro-američanů nevyléčeny, poté, co byli tito muži záměrně nakaženi syfilis.
6. Tajné experimenty na lidech pro studium účinku atomové bomby
Během studie a pokusech omezit sílu atomové bomby, američtí vědci také tajně testovali účinky bomby na lidech.
Během projektu Manhattan, který vydláždil cestu pro atomové bomby, které zničily Hirošimu a Nagasaki, američtí vědci zahájili sérii tajných experimentů po vpichování plutonia osmnácti nic netušícím pacientům.
Tyto experimenty zahrnovaly injekci několika mikrogramů plutonia vojákům v průběhu projektu Oak Ridge, a následně injekci třem nemocničním pacientům v Chicagu. Jen si to představte. Jste pacient nemocnice, ležící na nemocničním lůžku, a nic naznačuje tomu, že by se mělo stát něco špatného, když vládní agenti se náhle objeví a vstříknou vám do krve plutonium.
Z osmnácti pacientů, kteří byli známí pouze pod krycími jmény a čísly, pouze pět ještě žilo více než dvacet let po injekci.
Kromě plutonia, výzkumníci také používali při svých experimentech uran. V nemocnici v Massachusetts mezi lety 1946 a 1947 Dr. William Sweet vpíchnul jedenáctí jeho pacientům uran. Sweet také získával finanční podporu z projektu Manhattan.
Výměnou za vládní uran, se zavázal, že zachová mrtvou tkáň z těl lidí k vědeckému výzkumu účinků uranu.
7. Injekce vězňům z koktejlu Agent Orange
Dr. Albert Kligman dostával finanční prostředky z výroby Agent Orange (Agent Orange je kódové označení používané armádou USA pro směs dvou herbicidů 2,4-dichlorfenoxyoctové kyseliny (2,4-D) a 2,4,5-trichlorfenoxyoctové kyseliny (2,4,5-T ve válce ve Vietnamu) firmou Dow Chemical, americkou armádou a společností Johnson & Johnson a zároveň používal experimenty na vězních, kteří byli označeni jako „dermatologický výzkum“.
Nemá smysl říkat, že vpichování čí vystavení působení dioxinů je monstrózní zločin proti komukoli.
Kligman, nicméně vpichoval dioxin (hlavní součást Agent Orange) vězňům kvůli prostudování jeho účinku.
Podle dostupných zpráv vstřikoval svým obětem až 468 krát více látky než měl předepsáno podle pravidel experimentu. Dokumentace z výzkumu se samozřejmě nikdy neodtajnila.
8. Operace Paperclip
Zatímco probíhal Norimberský proces, a etika, a lidská práva byla v centru pozornosti, USA tajně pašovaly nacistické vědce a dávali jim americké občanství.
V rámci operace Paperclip, která tak byla pojmenována kvůli kancelářským sponkám používaným pro zpevnění nových osobních profilu vědců, nacisté, kteří se podíleli na velký experimentech na lidech v Německu (které zahrnovali chirurgické spojení dvojčat, odstranění nervů z těla člověka bez anestezie, a testování na člověku účinku bomby) byly přesunuty k účasti na několika přísně tajných projektech v Americe.
Následovaly anti-nacistické dekrety prezidenta Trumana a projekt byl přísně utajen. Vědci dostali nové falešné politické životopisy, které jím umožnili nejen žít v Americe, ale i být svobodnými lidmi.
Ačkoli tohle nebyli přímé experimenty, USA přijali několik nejhorších lidí na světě a poskytli jim práci na neznámých, ale rozhodně strašidelných projektech.
9. Infikování rakovinou obyvatel Puerto Rica
V roce 1931 Dr. Cornelius Rhoads obdržel finanční prostředky z Rockefellerova ústavu pro provedení pokusu v Puerto Ricu. Roads nakazil občany Puerto Rico rakovinnými buňkami, pravděpodobně aby mohl studovat jejich účinky. Třináct z nich zemřelo.
Co je nejvíce zarážející je text poznámky, kterou údajně napsal:
„Portorikánci jsou tou nejvíce špinavou, línou, a nejvíce degenerovanou a zlodějskou rasou, která obývá tento svět. … Udělal jsem to nejlepší, co jsem mohl pro jejich zničení. Zabil jsem osm a transplantoval rakovinné buňky několika dalším … Všichni lékaři dostávali potěšení od utrpení obětí při nepovedených pokusech.“
Muž, který dostával potěšení ze zabíjení Portorikáncu infikováním jich rakovinou, se nezdá byt vhodným kandidátem na pozici velitele projektu o chemických zbraních a americké komise pro jadernou energii, že jo? Ale přesně tohle se stalo. On se také stal více-prezidentem American Cancer Society.
Jakékoliv šokující dokumentace z doby, kdy pracoval na výzkumu chemických zbraní, k dnešnímu dni, s největší pravděpodobností budou zničena.
10. Pentagon léčil Afroamerické pacienty s rakovinou extrémními dávkami radiace
V šedesátých letech Ministerstvo obrany, provedlo řadu experimentů na ozařování nic netušících, chudých afro-amerických pacientů s rakovinou. Bylo jim řečeno, že budou léčeni, ale neřekli jim, že to bude lečení ve stylu Pentagonu, tzn. studium účinku vysokých dávek radiace na lidské tělo.
Aby unikli pronásledování, byly všechny lékařské formuláře podepsáné pouze iniciály, tak, že pacienti neměli možnost vinit vládu.
V podobném případě, Dr. Eugene Sanger, financovaný Agenturou obranné jaderné podpory (velmi zvláštní název), prováděl stejný postup u stejného typu pacientů. Chudí Afro-američané dostali velmi vysokou dávku radiace, která způsobovala silnou bolest, zvracení, krvácení z nosu a uší. Nejméně dvacet z nich zemřelo.
11. Operace Midnight Climax
Operace Midnight Climax se prováděla v speciálně upravených bezpečně úkrytech v New Yorku a San Francisku, postavených s jediným cílem – studovat účinky LSD na jednotlivcích, kteří k tomu nedali svůj souhlas.Aby do nich nalákali lidi, CIA je maskovala za bordely.
Prostitutky placené CIA (ano, opravdu taková věc existovala) lákali „zákazníky“ do bordelu. Místo sexu jím byli nadrogování různými látkami, z nichž nejznámější je LSD.
Průběh experimentu byl pozorován přes dvojité zrcadlo – druh analogu zvrácené reality show. Nejvíce děsivé na tom všem je myšlenka zdrogování nic netušících dospělých lidí, drogy o jejíž účincích nemuseli vůbec vědět.
12. Shazování radioaktivního spadu na nic netušící země Pacifiku
Po zhození bomb na Hirošimu a Nagasaki, se Spojené státy rozhodly provést sérii testů termonukleárních bomb v Pacifiku v reakci na zvýšenou aktivitu Sovětského svazu ve vyrobě jejich vlastní jaderné bomby. Předpokládalo se, že tyto testy budou tajné. Nicméně utajení selhalo.
Bomba „Castle Bravo“ zhozena v roce 1954 u Bikini atolu kousek od Marshallových ostrovů, byla nejsilnějším jaderným zařízením testovaném ve Spojených státech. Co nečekali bylo, že spad z výbuchu vyletí do atmosféry a spadne na ostatní ostrovy. Důsledkem tohoto byly vrozené vady a radiační onemocnění u obyvateli souostroví. Účinky ozáření se projevily v příštích letech tak, že u mnoho dětí, jejichž rodiče byli vystaveni záření, objevovala rakovina štítné žlázy a velké množství nádorů.
To vedlo k vytvoření „Projektu 4.1“ – studii o účincích radioaktivního spadu na lidský organismus. V podstatě, to byla poslední v dlouhé řadě studií, v nichž byli lidé používaní jako pokusné králíky bez jejich souhlasu, a projekt uvízl v paměti USA jako způsob, jak shromažďovat údaje, které by jinak nebylo možné získat.
13. Tuskegee Alabama
Poslední zveřejnění skutečnosti, že USA infikovaly Guatemalu syfilisem, připomíná jedno slavné vyšetřování. Mezi lety 1932 a 1972, vědci přilákali 400 černých dělníku z Tuskegee v Alabamě ke studiu přirozeného průběhu syfilis.
Vědci jim ale ve skutečnosti nikdy neřekli, že jsou pokusní králíci, a že mají syfilis. Místo toho si byli jejich pacienti jisti, že se lečí z nemoci „špatné krve“, zatímco výzkumníci je používali ke studiu účinků a příznaku syfilis.
V roce 1947 se penicilin stal standartním lékem proti syfilis. Ale kromě uchování informaci o této nemoci, vědci také „zapomněli“ říct svým pacientům, že na jejich nemoc existuje lék. Tak výzkum pokračoval po téměř třicet let.
Když se to dostalo na veřejnost, reakce na výzkum byli tak velké, že prezident Bill Clinton vydal formální omluvu a uvedl svou lítost nad tím, že vláda „prováděla takový rasistický výzkum“.
Překlad: jinezpravy.cz a vlastnihlavou.cz
Zdroj: wariscrime.com
Zdroj CZ: www.ac24.cz
