Bezprostředně po rozpadu SSSR jsme mohli být svědky nezvykle intenzivního zájmu jistých kruhů o výsledky dosud utajovaných výzkumů sovětských vědců. Obchodovalo se s tajemnou červenou rtutí, a novinářům i jiným potencionálním zájemcům byly nabízeny desítky údajně autentických spisů z archivů KGB. Samostatnou kapitolu této divoké dražby představovala honba za takzvanými hodinkami akademika Elizarova.
V moskevském hodinářském závodě S.M. Kirova jich bylo začátkem roku 1958 vyrobeno podle návrhu V.G. Elizarova pouhých padesát kusů a to v rámci státní zakázky číslo 116.S jedním z exemplářů těchto zvláštních hodinek, který byl v zápětí prodán dlouhodobému vážnému zájemci, se mohla naše veřejnost seznámit na loňské přednášce inženýra Filatova v Brně. Šlo o masivní náramkové hodinky, jejichž ciferník konstruktér rozčlenil na tři otočná, z vnějšku ovladatelná mezikruží, umožňující nastavení zeměpisné polohy a místního času. Pevný obvodový kruh číselníku hodinek byl složen z opakujícího se sledu barevných výsečí a rozdělen nikoli na obvyklých dvanáct, ale na dvacet čtyři hodin. Malá ručička zmíněných hodinek se tak pohybuje poloviční úhlovou rychlostí, než je běžné, a její kruhová dráha se uzavře po uplynutí jednoho dne.
Proč takový zájem o jakési hodinky? Nejenom proto, že jejich série byla úzce limitována a jsou tudíž vzácné, ale hlavně z toho důvodu, že prý byly užity jako nezbytná pomůcka experimentátorů řídících v roce 1958 nebezpečné pokusy u Kalai Moru. Tehdy v badchyzské stepi, severozápadně od uvedeného města, údajně proběhly zlověstné experimenty sovětských armádních vědců s ovlivňováním časoprostoru. A právě hodinky akademika Elizarova jsou prý klíčem k pochopení tajného vědění o tom, kdy a kde se nám za přispění intenzivních elektromagnetických pulzních polí otevírá čas i oscilační roviny tajemných paralelních světů.
ALEŠ HRUŠKA
Převzato z časopisu Spirit
