image47Naslouchej, ó člověče, poslouchej můj hlas, který učí Moudrosti a Světlu v tomto cyklu; učí tě, jak se zbavit temnoty, učí, jak přinést Světlo do tvého života.

Snaž se, ó člověče, najít velkou cestu, která vede k věčnému Životu jako Slunce. Odvrať pozornost od závoje temnoty. Snaž se stát Světlem ve světě. Učiň ze sebe nádobu pro Světlo, ohnisko pro Slunce tohoto prostoru.

Pozvedni svoje oči k Vesmíru. Pozvedni svoje oči ke Světlu. Mluv slovy Přebývajícího, chvalozpěvem, který přivolává Světlo. Zpívej píseň svobody. Zpívej píseň Duše. Vytvoř vysokou vibraci, která tě učiní Jedním s Celkem. Úplně splyň s Vesmírem. Vyrůstej do Jednoty se Světlem. Buď kanálem pořádku, cestou Zákona pro svět.

Tvoje Světlo, ó člověče, je velkým Světlem, zářícím přes stín těla. Svobodný musíš povstat z temnoty, předtím, jak budeš

v Jednotě se Světlem.

Stíny temnoty tě obklopují. Život tě naplňuje svým tokem. Ale věz, ó člověče, musíš povstat a vyjít ven ze svého těla daleko k úrovním, které tě obklopují a přece jsou též s tebou v Jednotě.

Podívej se kolem sebe, ó člověče. Uzři své vlastní odrazené světlo. Ano, dokonce v temnotě kolem tebe, tvé vlastní Světlo protéká přes závoj.

Hledej vždy moudrost. Nedovol, aby tě tvé tělo zradilo. Udržuj se na cestě vlny Světla. Vyhýbej se temné cestě. Věz, že moudrost je trvalá, existuje od počátku Duše, vytvářejíc harmonii z chaosu prostřednictvím Zákona, který existuje na Cestě.

Naslouchej, ó člověče, učení moudrosti. Naslouchej hlasu, který hovoří o čase minulém. Ano, povím ti zapomenuté vědomosti, povím ti o moudrosti ukryté v čase minulém, ztracené v mlze temnoty kolem mně.

Věz, člověče, ty jsi souhrnem všech věcí. Ale znalost tohoto je zapomenutá, ztracená, když byl člověk uvržen do otroctví, uvězněn a spoután řetězy temnoty.

V dávných, pradávných časech, odložil jsem své tělo. Cestoval jsem svobodný přes nesmírnost éteru, obcházel jsem uhly, které drží člověka v otroctví. Věz, ó člověče, ty jsi jen duchem. Tělo není ničím. Duše je Vším. Nedovol, aby tvé tělo bylo poutem. Odlož temnotu a cestuj ve Světle. Odlož své tělo, ó člověče, a buď svobodný, skutečně Světlem, které je Jednotou se Světlem.

Když budeš svobodný od pout temnoty a budeš cestovat prostorem jako Slunce Světla, pak se dozvíš, že prostor není neohraničen, ale je skutečně ohraničen uhly a zakřiveními. Věz, ó člověče, že všechno, co existuje, je jen aspektem větších věcí, které ještě mají přijít. Hmota je tekutá a teče jako proud, neustále se měnící z jedné věci na druhou.

Po všechny věky existovala vědomost; nikdy se nezměnila, byť byla pochována v temnotě; nikdy se neztratila, byť člověkem zapomenutá.

Věz, že v prostoru, v kterém přebýváš, jsou jiné, které jsou tak velké, jako tvůj vlastní, propletené srdcem tvé hmoty, a přece odděleny v svém vlastním prostoru.

Jednou, v čase dávno zapomenutém, já, Thoth, otevřel jsem vchod, pronikl jsem do jiných prostor a dozvěděl jsem se o ukrytých tajemstvích. Hluboko v esenci hmoty jsou ukryty mnohé mystéria.

Devět je propletených dimenzí, a Devět cyklů prostoru. Devět je rozptýlení vědomí, a Devět světů vevnitř světů. Ano, Devět je Pánů a cyklů, které pocházejí shora a zdola.

Prostor je vyplněn ukrytým jediným, protože prostor je rozdělen časem. Hledej klíč k časoprostoru, a odemkneš bránu. Věz, že v celém časoprostoru vědomí určitě existuje. Ač je před naší vědomostí ukryto, přece stále existuje.

Klíč k světům v tobě se dá najít jen vevnitř. Pro člověka je branou mystéria a klíčem, který je Jedním vevnitř Jednoho.

Hledej vevnitř kruhu. Použij Slovo, které ti dám. Otevři bránu vevnitř tebe, a jistě budeš též žít. Člověče, myslíš si, že žiješ, ale věz, je to život v smrti. Protože též, neboť jsi vázaný k svému tělu, pro tebe život neexistuje. Jen Duše je svobodná v prostoru, má život, který je skutečně životem. Všechno ostatní je jen otroctvím, poutem, od kterého se je třeba osvobodit.

Nemysli si, že člověk je zrozen na zemi, ač ze země může pocházet. Člověk je duch zrozen ze světla. Ale bez poznání nikdy nemůže být svobodný. Temnota spoutává Duši. Jen ten, kdo hledá, smí doufat, že bude někdy svobodný.

Stíny klesají kolem tebe. Temnota vyplňuje všechny prostory. Sviť vpřed, ó Světlo lidské duše. Vyplň temnotu prostoru. Ty jsi Sluncem Velkého Světla. Pamatuj na to a budeš svobodný. Nezůstaň v stínech. Vyskoč ven z temnoty tmy. Světlo, nech svou Duši, aby byla, ó Zrozen ze Slunce, naplněna slávou Světla, osvobozená od okovů temnoty, Duše, která je Jednotou se Světlem.

Ty jsi klíčem ke vší moudrosti. Vevnitř tebe je všechen čas a prostor. Nežij v otroctví temnoty. Osvoboď svou Světelnou formu od tmy.

“Velké Světlo, které naplňuje celý Vesmír, prouď v plné míře k člověku. Učiň z jeho těla světelnou pochodeň, která nikdy nebude mezi lidmi uhašena.”

Dávno v minulosti, hledal jsem moudrost, vědomost člověku neznámou. Daleko do minulosti cestoval jsem do prostoru, kde začal čas. Vždy jsem hledal nové vědomosti, aby jsem je přidal k moudrosti, kterou jsem poznal. Přece jsem jen zjistil, že budoucnost držela klíč k moudrosti, kterou jsem hledal.

Cestoval jsem dolů do Síní Amenti, aby jsem hledal větší poznání. Zeptal jsem se Pánů Cyklů na cestu k moudrosti, kterou jsem hledal. Zeptal jsem se Pánů tuto otázku: “Kde je zdroj VŠEHO ?” Odpověděl v tónech, které byli mocné, hlas Pána Devítky: “Vysvoboď svou Duši ze svého těla a pojď se mnou dále do Světla.”

Vystoupil jsem ze svého těla, zářící plamen ve tmě. Stál jsem před Pány, koupal jsem se v ohni Života. Zmocnila se mě síla, velká, nad poznáním člověka. Byl jsem vržen do Hlubiny přes prostory člověku neznámé.

Viděl jsem formování Pořádku z chaosu a z uhlů tmy. Viděl jsem Světlo tryskající z Pořádku a slyšel jsem hlas Světla. Viděl jsem plamen Hlubiny, vrhl vpřed Pořádek a Světlo. Viděl jsem Pořádek vytrysknout z chaosu. Viděl jsem Světlo vydávající Život.

Potom jsem zaslechl hlas: “Poslouchej a pochop. Plamen je zdrojem všech věcí, obsahuje všechny věci ve vnitřním potenciálu. Pořádek, který vyslal světlo, je Slovo a ze Slova pochází Život a existence všeho.” A opět promluvil hlas, řkouc: “Život v tobě je Slovo. Najdi v sobě Život, a vlastni síly na použití Slova.”

Dlouho jsem se díval na Plamen světla, vylévající se z Esence Ohně, uvědomujíc si, že Život je Pořádek a člověk je v jednotě s ohněm.

Vrátil jsem se nazpět k svému tělu. Stál jsem opět s Devítkou, naslouchajíc hlasu Cyklů, vibrujíc silou, hovořili: “Věz, ó Thoth, že Život je jen Slovem Ohně. Síla života, kterou hledáš před sebou, je však Slovem jako oheň ve Světě. Hledej cestu k Slovu a síly budou jistě tvé.”

Potom jsem se zeptal Devítky: “Ó Pane, ukaž mi cestu. Dej mi cestu k moudrosti. Ukaž mi cestu k Slovu.” Potom mi odvětil Pán Devítky: “Prostřednictvím Řádu, najdeš cestu. Neviděl jsi, že Slovo přišlo z Chaosu? Neviděl jsi, že Světlo přišlo z Ohně? Hledej ve svém životě nepořádek. Vyvaž a uspořádej svůj život. Přemož všechen Chaos emocí a budeš mít pořádek v Životě. Pořádek zrozen z Chaosu ti přinese Slovo Zdroje, dá ti moc Cyklů, a učiní z tvé Duše sílu, která se svobodná rozšíří v průběhu věků, zdokonalené Slunce ze Zdroje.”

Naslouchal jsem hlasu a ty slova se uložili hluboko v mém srdci. Navždy jsem hledal pořádek, z kterého můžu čerpat slovo. Věz, že ten, kdo ho dosáhne, musí být vždy v Řádu. Protože použití Slova prostřednictvím nepořádku nikdy nebylo a nikdy nemůže být.

Vezmi tyto slova, ó člověče. Dovol jim být částí tvého života. Snaž se přemoci nepořádek, a budeš v Jednotě se Slovem.

Vynalož svou námahu na získání Světla na cestě Života. Snaž se být Jednotou se Stavem Slunce. Snaž se být jedině Světlem. Udržuj svou myšlenku na Jednotu Světla s tělem člověka. Věz, že všechno je Řád z Chaosu zrozeného do Světla.

http://www.artbos.cz/Fotografie/Soubory/smaragdova_deska_9_klic_ke_svobode_vesmiru.pdf