PŘEDMLUVA. Tohle není obyčejná kniha o nebezpečí z GMO. Je to dovedně zpracovaná kniha o výzkumu zaměřeném na to, jak maličká socio-politická americká elita zkouší nastolit kontrolu nad samotným základem přežití lidí: poskytováním chleba našeho vezdejšího. “Kontroluj jídlo a kontroluješ lidi.”

Tohle není obyčejná kniha o nebezpečích z GMO. Engdahl čtenáře zavádí do mocenských kuloárů, do zadních místností vědeckých laboratoří, za zavřené dveře ředitelen korporací.

Autor souběžně odhaluje ďábelský svět ziskem vlečených politických intrik, vládní korupce a vynucování tam, kde se genetické manipulace a patentování forem života využívá k uchvácení celosvětové kontroly nad produkcí potravin

. Pokud se ta kniha občas čte jako kriminálka, tak by to nemělo překvapovat. Protože je taková, jaká je.

Engdahlova pečlivě vyargumentovaná kritika jde daleko za ty známé kontroverze obklopující praktikování genetických modifikací jako vědecké techniky

. Kniha otvírá oči a ten, kdo je oddán věci sociální spravedlnosti a světového míru, si ji prostě musí přečíst.

To, co následuje, je Úvod k „Semena zkázy: Skrytá agenda genetické manipulace“ od F. Williama Engdahla (sehnat je ji možno přes Global Research):

Úvod

„Máme asi 50% světového bohatství, ale jen 6,3% jeho obyvatelstva. Tento nepoměr je zvláště velký mezi nám a lidmi z Asie. V této situaci nemůžeme uniknout tom, abychom se nestali objektem závisti a zášti. Naším skutečným úkolem v nadcházejícím období je vypracovat vzor vztahů, který nám dovolí udržet si pozici této disproporce, aniž to bylo zřetelně na úkor naší národní bezpečnosti. Abychom to udělali, budeme se muset zbavit veškeré sentimentálnosti a denního

snění a naše pozornost se bude muset ve všem koncentrovat na okamžité národní cíle. Není třeba, abychom sami sebe klamali, že si dnes můžeme dovolit luxus altruismu a dobročinnosti ke světu,“ George Kennan, vedoucí plánovací činitel amerického ministerstva zahraničí v roce 1948.

Tato kniha je o projektu prováděném maličkou socio-politickou elitou, která po Druhé světové válce už neměla centrum

v Londýně, nýbrž ve Washingtonu. Tohle je dosud nevyprávěný příběh o tom, jak fungovala tahle samozvaná elita zřízená podle Kennanových slov proto, aby si „udržela tuhle dispoporční pozici.“ Je to příběh o tom, jak v poválečném světě nepatrná hrstka opanovala zdroje a páky moci.

Především je to historie o evoluci moci kontrolované vybranou hrstkou, v níž byla i věda podřízena službám menšiny. Jak ve svém vnitřním memorandu v roce 1948 Kennan doporučil, prosazovali svou politiku bezohledně a bez „luxusu altruismu a dobročinnosti ke světu.“

Ovšem na rozdíl od svých předchůdců uvnitř vládnoucích kruhů Britského impéria tahle vynořující se americká elita, která na konci války hrdě vyhlásila úsvit Amerického století, byla mistrem v používání rétoriky o svém altruismu a dobročinnosti ke světu, aby postupovala za svými cíli. Jejich Americké století bylo vyparáděné jako sametové impérium, „přívětivější a jemnější“, což probíhalo pod značkou osvobození od kolonialismu, svobody, demokracie a ekonomického rozvoje, a tyhle elitní kruhy budovaly mocenské sítě, jaké svět neviděl od časů Alexandra Velikého někdy tři století před Kristem – globální impérium sjednocené pod vojenskou kontrolou jediné supervelmoci schopné z rozmaru rozhodovat osudy celých národů.

Tato kniha je pokračováním prvního svazku Století války: Anglo-americká ropná politika a nový světový řád. Stopuje druhou tenkou červenou linii moci. Tato je o kontrole nad samým základem přežití lidí, naším dennodenním chlebem vezdejším. Mužem, který těmto zájmům v poválečné Americe sídlící elity sloužil v 70. letech, a stal se symbolem její drsné reálpolitiky byl ministr zahraničí Henry Kissinger. Někde uprostřed 70. let Kissinger, celoživotní tvůrce geopolitiky „rovnováhy moci“ a muž, který měl více než řádný podíl na spiknutích pod svým pláštěm údajně vyhlásil za svůj recept

na světovou dominanci: „Kontroluj ropu a kontroluješ národy. Kontroluj jídlo a kontroluješ lidi.“

Strategický cíl kontroly globální potravinové bezpečnosti měl své kořeny už o desítky let dříve, už před vypuknutím války ve 30. letech. Byl vytyčen, často téměř bez povšimnutí vybranými soukromými nadacemi, které byly vytvořeny, aby udržovaly bohatství a moc hrstky amerických rodin.

Tyto rodiny původně soustřeďovaly své bohatství a moc v New Yorku a podél Východního pobřeží Spojených států, od Bostonu po New York a do Filadelfie a Washingtonu D.C. Z tohoto důvodu o nich populární média často mluvila, občas sice s despektem, ale častěji pochvalně, jako o Establišmentu Východního pobřeží.

Těžiště americké moci se v desetiletích po válce však přesunulo. Establišment Východního pobřeží byl zastíněn novými centry moci, která se vyvinula se od Seattlu po Jižní Kalifornii na Pacifickém pobřeží, stejně jako v Houstonu, v Las Pegas, Atlantě a v Miami, zrovna tak jako se chapadla americké moci roztahovala do Asie a Japonska a na jih k národům Latinské Ameriky.

V několika desetiletích a okamžitě po II. světové válce to byla jedna rodina, co symbolizovala bohorovnost a aroganci vynořujícího se Amerického století více než kterákoliv jiná. A ohromné jmění této rodiny bylo vybudováno z krve mnoha válek a z jejich kontroly nad novým „černým zlatem“ – ropou.

To, co bylo na této rodině neobvyklé, bylo to, že už na počátku budování jejich jmění patriarchové a poradci tříbící stabilitu zabezpečení jejich bohatství se rozhodli rozšířit jejich vliv nad mnohými velice odlišnými obory. Neusilovali o kontrolu pouze nad ropu, tím nově se vynořujícím zdrojem energie k pokroku světové ekonomiky. Rovněž rozšiřovali svůj vliv nad vzděláváním mládeže, medicínou a psychologií, zahraniční politikou Spojených států, a co je pro náš příběh důležité, nad samotnou vědou o životě samotném, biologií, a jejím použitím ve světě rostlin a v zemědělství.

Jejich práce z větší části unikla pro většinu obyvatelstva nepovšimnutá, zvláště ve Spojených státech. Jen málo Američanů si uvědomuje, jak jsou jejich životy jemně, a občas ne jen jemně ovlivňovány jedním či druhým projektem financovaným z nesmírného bohatství této rodiny.

Během výzkumů pro tuto knihu pracující nominálně na tématu geneticky modifikovaných organismů čili GMO, se brzy vyjasnilo, že historie GMO je neoddělitelná od politické historie této jediné velice mocné rodiny Rockefellerů a těch čtyřech bratrů – Davida, Nelsona, Laurance a Johna D. III – kteří v těch třech desetiletích po americkém vítězství ve II. světové válce, v tom úsvitu tolik oslavovaného Amerického století, tvarovali evoluci té moci, o které v roce 1948 referoval Goerge Kennan.

Je tu ta skutečnost, že příběh GMO je příběhem evoluce moci v rukou elity odhodlané za každou cenu

celý svět přivést pod svou nadvládu.

Před třemi desetiletími spočívala tato moc u rodiny Rockefellerů. Dnes jsou tři ze čtyř bratrů už dávno zesnulí, někteří z nich za podivných okolností. Ovšem, jak byla jejich vůle, jejich projekt globální dominance – „celospektrální dominance“, jako to později nazval Pentagon – se rozšířil, často za pomoci

rétoriky o „demokracii“ a byl čas od času podpořen hrubou vojenskou silou tohoto impéria, když se to považovalo za nezbytné. Jejich projekt se vyvinul až do té míry, že jediná malá mocenská skupina v raných letech tohoto nového století nominálně sídlící ve Washingtonu dospěla k rozhodnutí kontrolovat budoucnost a přítomnost života na této planetě do takové míry, o jaké nikdo před tím ani nesnil.

Další články k tématu:

Příběhu generického inženýrství a patentování rostlin a dalších živých organismů nelze porozumět, aniž bychom se podívali na historii globálního šíření americké moci v desetiletích po II. světové válce. George Kennan, Henry Luce, Averell Harriman a především ti čtyři bratři Rockefellerové vytvořili samotný ten koncept nadnárodního „agrobusinessu“. Oni financovali „Zelenou revoluci“ v zemědělském sektoru rozvojových zemí, aby mimo jiné vytvořili nové trhy pro petrochemická hnojiva a ropné produkty stejně jako aby rozšířili závislost na produkci energie. Jejich akce jsou neoddělitelnou součástí tohoto příběhu s geneticky modifikovanými plodinami dneška.

Do let na počátku toho nového století bylo jasné, že jako globální hráči ve hře o kontrolu patentů na samotné základní potravinářské produkty, na nichž závisí většina lidí světa se svou každodenní výživou, se vynořily ne více než čtyři gigantické chemické nadnárodní společnosti patentující – kukuřici, sojové boby, rýži, pšenici a dokonce i zeleninu

a ovoce i bavlnu – stejně jako nové odrůdy k chorobám odolné drůbeže geneticky modifikované, aby údajně odolávala smrtelnému viru ptačí chřipky H5N1 nebo dokonce geneticky upravená prasata a skot. Tři ze čtyř těchto soukromých společností mají desítky let trvající vazby na pentagonský výzkum chemického válčení. Ta čtvrtá, nominálně švýcarská, byla v reálu pod anglickou dominancí. Stejně jako u ropy, byl i GMO agrobusiness z větší části anglo-americký globální projekt.

V květnu 2003, ještě než sedl prach z bezohledného amerického bombardování a ničení Bagdádu, rozhodl se president Spojených států, že učiní z GMO strategickou záležitost, prioritu své poválečné americké zahraniční politiky. Tvrdošíjný odpor druhého největšího zemědělského výrobce světa, Evropské unie, představoval hrozivou překážku globálnímu úspěchu Projektu GMO. Dokud Německo, Francie, Rakousko, Řecko a další země Evropské unie zarytě odmítaly dovolit pěstování GMO ze zdravotních a vědeckých důvodů, tak i zbytek zemí světa mohl zůstávat skeptický a váhat. Do začátku roku 2006 Světová obchodní organizace WTO donutila Evropskou unii, aby otevřela dveře k masovému šíření GMO. Vypadá to, že globální úspěch byl pro Projekt GMO téměř na dosah.

Při rozběhu USA a britské vojenské okupace Iráku, Washington postupoval tak, aby uvedl zemědělství Iráku pod dominanci patentovaných geneticky vykonstruovaných semen původně dodávaných na základě štědrosti amerického ministerstva zahraničí a ministerstva zemědělství.

První masový experiment s GMO plodinami však proběhl už na počátku 90. let v zemi, jejíž elita byla v té době už dávno korumpována rodinou Rockefellerů a spojená s newyorskými bankami: v Argentině.

Následující stránky stopují šíření GMO a jejich rozlézání často pomocí politického donucení, vládního nátlaku, podfuků, lží a dokonce i vražd. Pokud se to často čte jako kriminálka, nemělo by to překvapovat. Zločin páchán byl, a to ve jménu efektivity zemědělství, přívětivosti k životnímu prostředí a řešení problému se světovým hladem, sází se na něj ale z důvodů, které jsou pro tu maličkou elitu daleko důležitější. Jejich akce nejsou výhradně jen kvůli penězům a zisku. Konec konců tyto mocné soukromé rodiny rozhodují i o tom, kdo kontroluje Federální rezervy, Bank of England, Bank of Japan a i Evropskou centrální banku. Peníze jsou v jejich rukou, aby ničily či tvořily.

Jejich cílem je spíše naprostá kontrola nad budoucím životem této planety, nadřazenost, o které mohli dřívější diktátoři a despotové pouze snít. Zůstává nepovšimnuto, že ta současná skupina za Projektem GMO je jen jedno či dvě desetiletí od totální dominance nad potravinovými kapacitami planety. Tento aspekt příběhu GMO je třeba sdělovat. Zvu tedy čtenáře, aby si to, co následuje, pečlivě přečetl ia buď nezávisle ověřili, nebo rozumě vyvrátili.

F. William Engdahl je vedoucím analytikem Nového světového řádu – New World Order – autorem bestselleru o olejářích a geopolitice, Století válek: Anglo-americká politika a Nový světový řád. Jeho spisy byly přeloženy do více než tuctu jazyků.

Překlad: Miroslav Pavlíček

Zdroj: globalresearch.ca

http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/1823-semena-zkazy-dabelsky-svet-skryte-agendy-genetickych-manipulaci