Komu patří Federální rezervy?

To je velmi neobvyklé. Proč ministerstvo financí vydává americké vládní dluhopisy (neboli se zadlužuje), aby financovalo Fed, jenž je sám „věřitelem poslední instance”, který byl vytvořen k tomu, aby financoval banky a federální vládu? Server Yahoo Finance o tom 17. září informoval takto: „Ministerstvo financí na žádost Federálních rezerv zřídilo dočasný finanční program. Tento program bude dražit státní pokladniční poukázky za účelem získání hotovosti pro potřebu Fedu. Tato iniciativa má pomoci FEDu, aby vyrovnal svůj rozpočet poté, co se zaměřil na posilování likvidity svých poboček v průběhu několika předchozích čtvrtletí.”

Za normálních okolností FED mění zelené kousky papírů nazývané bankovky Federálních rezerv za růžové kousky papíru, jímž se říká americké dluhopisy (dluhy federální vlády), čímž poskytuje Kongresu dolary, které ten nebyl schopen získat prostřednictvím výběru daní. Teď to však vypadá, že vláda vydává dluhopisy nikoli pro vlastní použití, ale pro potřeby Fedu! Možná se plánuje, že budou přímo vyměněny za pochybné bankovní deriváty, aniž by se tyto nabídly k prodeji kupcům zvenčí. Podle Wikipedie (která překládá Fedspeak poněkud zřetelněji než webové stránky Fedu) je to takto: „Program Term Securities Lending Facility (TSLF) je 28 denní opatření, které nabídne obecnou záruku amerického ministerstva financí přímým zprostředkovatelům newyorského FEDu výměnou za jiný, tímto programem uznatelný kolaterál. Je určen na podporu likvidity a dalšího zajištění finančních trhů ministerstvem financí, čímž se má obecně podporovat fungování finančních trhů … Tento zdroj umožňuje těmto zprostředkovatelům proměnit méně likvidní dluhy za cenné papíry americké vlády, které jsou snadno obchodovatelné.”

„Chcete-li převést dluhy, které jsou méně likvidní, na americké vládní cenné papíry, které jsou snadněji obchodovatelné” znamená, že vláda dostane od bank všechny „toxické” deriváty a banky dostanou vládní cenné papíry s bonitou AAA. Na rozdíl od rizikových derivátů jsou federální cenné papíry považovány za bezrizikové pro účely stanovení kapitálové přiměřenosti, což umožňuje bankám zlepšit svoji kapitálovou pozici, takže mohou poskytovat další půjčky.” (viz E. Brown, “Bailout Bedlam,” webofdebt.com/articles, 2. října 2008)

Fed při své poslední přesilové hře z 3. října 2008 získal pravomoc vyplácet úroky svým členským bankám z rezerv, které tyto banky drží ve Fedu. Tisková agentura Reuters o tom informovala 3. října: „Federální rezervní systém získal klíčový taktický nástroj v podobě finančního záchranného balíčku ve výši 700 mld. USD, který byl uzákoněn v pátek, a který pomůže směrovat finanční prostředky do vyprahlých úvěrových trhů. V zákonu o 451 stranách je ukrytu ustanovení, které umožňuje FEDu platit úroky z rezerv, které jsou banky povinny držet u této centrální banky.”

Pokud peníze FEDu koneckonců pocházejí od daňových poplatníků, znamená to, že my, daňoví poplatníci platíme úroky bankám za jejich vlastní rezervy – rezervy, které jsou udržovány pro jejich vlastní prospěch. Tyto rostoucí a stále pochybnější zásahy do veřejných financí vyžadují bližší pohled na samu podstatu machinací, které provádí centrální banka. Kdo vlastní Federální rezervy, kdo je opravdu ovládá, jak hospodaří se svými penězi, a jakým zájmovým skupinám slouží?

Veřejný a neziskový?

Fed na svých webových stránkách tvrdí, že není soukromou společností, že nefunguje kvůli zisku a že není financován Kongresem. Ale co je pravda? Federální rezervy byly zřízeny v roce 1913 jako „věřitel poslední instance” sloužící k zastavení runu na banky, jako následek velmi zlé bankovní paniky v roce 1907. Poté byl založen Fed proto, aby udržel neporušený bankovní systém, to znamená udržel neporušený systém s nejcennějším aktivem, monopolem na vytváření nabídky peněz v ekonomice. Tahle funkce trvá. Každý dolar v oběhu, kromě mincí, je vytvářen soukromě jako dluh vůči Federálním rezervám nebo bankovnímu systému, který mu podléhá. Webové stránky Fedu se pokoušejí zakrýt jeho roli hlavního obránce a protektora tohoto soukromého bankovního klubu, ale pojďme se podívat pod povrch. Tyto webové stránky uvádějí:

• Dvanáct regionálních Federálních rezervních bank, jež byly založeny Kongresem jako výkonná složka státního systému centrálního bankovnictví, je organizováno podobně jako soukromé společnosti – což může vést k jisté zmatenosti, co se týče „vlastnictví”. Tyto Rezervní banky například vydávají akcie členským bankám. Vlastnictví akcií Rezervní banky je však zcela odlišné od vlastnictví akcií soukromé společnosti. Rezervní banky nejsou určeny pro zisk, a vlastnictví jistého množství akcií je podle zákona podmínkou členství v tomto systému. Akcie nemohou být prodávány, obchodovány nebo použity jako zástava za půjčku. Dividendy jsou ze zákona 6 % ročně.
• Federální rezervy jsou považovány za nezávislou centrální banku, protože jejich rozhodnutí nemusí být ratifikována presidentem nebo kýmkoli jiným z výkonné či legislativní moci, nejsou financovány Kongresem a podmínky členství v guvernérské radě jsou jiné, než ty upravující členství ve vládě či Kongresu.
• Příjmy Federálních rezerv jsou především odvozeny od úroků z vládních cenných papírů, jež vznikají prostřednictvím operací na volném trhu … Federální rezervy po zaplacení svých nákladů předají zbytek svých příjmů americkému ministerstvu financí.

Pojďme to vyhodnotit

• 1. Fed je v soukromém vlastnictví. Jeho akcionáři jsou soukromé banky. Ve skutečnosti mají soukromé banky 100 % jeho akcií. Žádná z akcií není vlastněna vládou.
• 2. Skutečnost, že Fed nedostává „prostředky” od Kongresu v podstatě znamená, že dostává své peníze od Kongresu bez jeho souhlasu, tím, že se zapojí do „operací na volném trhu”. A takhle to funguje: Když má vláda nedostatek finančních prostředků, vydá ministerstvo financí dluhopisy a dodá je prodejcům dluhopisů, kteří je prodají v aukci. Když Fed chce rozšířit „zásobu měny” (vytvořit peníze), přistoupí a koupí dluhopisy od těchto dealerů za nově vytvořené dolary, které Fed získal tím, že je připsal na účet vedený v počítači. Tyto manévry jsou potom označeny za „operace na volném trhu”, protože Fed kupuje tyto dluhopisy na „volném trhu” od obchodníků s dluhopisy. Z těchto dluhopisů se potom stanou „rezervy”, jež bankovní smetánka používá, aby zabezpečila své úvěry. V dalším triku, kterému se říká úvěrování v systému „částečných rezerv” jsou tytéž rezervy několikanásobně opakovaně půjčovány, čímž se dále zvyšuje nabídka peněz, což přináší úroky bankám při každé takové půjčce. Je to ten proces tvorby peněz, který byl Wrightem Patmanem, šéfem sněmovního bankovního a měnového výboru v 60. letech v jeho provolání k Federálním rezervám popsán jako „totální mašina na výrobu peněz”. Napsal: „Když Federální rezervy vypíšou šek za vládní dluhopisy, dělají přesně to, co každá banka. Vytvářejí peníze prostě a jednoduše tím, že vypíšou ten šek.”
• 3. Fed vytváří zisky pro své akcionáře. Úroky z dluhopisů pořízených za nově emitované bankovky Federálních rezerv uhrazují provozní náklady Fedu plus garantovaný šestiprocentní výnos svým bankovním akcionářům. Pouhých 6 % ročně nemusí být považováno za zisk ve světě vysokých financí Wall Streetu, ale většina firem, kterým se podaří pokrýt všechny své náklady a zajistit svým akcionářům šestiprocentní výnos, bývá považováno za „ziskové” korporace. Kromě těchto zaručených 6 % budou teď banky dostávat úroky od daňových poplatníků ze svých „rezerv”. Požadavek na minimální rezervy stanovený Fedem je 10 %. Webové stránky newyorské Federální rezervní banky vysvětlují, že jakmile jsou peníze deponovány a staženy z celého bankovního systému, těchto 10 %, která jsou držena v „rezervě”, může být nafouknuto na desetinásobek této částky úvěrech, tzn. že 10 000 USD v rezervách se stává 100 000 USD v úvěrech. Statistický výstup Federálních rezerv H.8 vyčísluje celkovou sumu „bankovních úvěrů a půjček” k 24. září 2008 na 7,049 bilionu dolarů. 10 % z toho je asi 700 mld. USD. Znamená to, že američtí daňoví poplatníci budou platit úroky bankám ve výši přinejmenším 700 mld. ročně – a to proto, aby banky mohly zachovat tyto rezervy pro nahromadění úroku ve výši desetinásobku této částky v úvěrech.

Banky mají tyto výnosy od daňových poplatníků kvůli privilegiu mít své zájmy chráněny všemocnou nezávislou soukromou centrální bankou, dokonce i tehdy, když tyto zájmy jsou v rozporu se zájmy daňových poplatníků – například když banky používají své zvláštní postavení soukromých tvůrců peněz k tomu, aby financovaly spekulativní machinace s deriváty, které hrozí tím, že způsobí kolaps amerického národního hospodářství. Banky a další finanční instituce si navíc, kromě dalších zvláštních výhod, mohou na rozdíl od ostatních korporací půjčit na nízký úrok od Fedu ve výši kolem 2 %. Mohou pak tyto peníze vložit do třicetiletých dluhopisů amerického ministerstva financí na 4,5% úrok, což jim přináší přibližně 2,5% výnos od daňových poplatníků, pouze na základě svého postavení privilegovaných bank. Dlouhý seznam bank (v němž nejsou žádné jiné společnosti) je v současnosti také chráněn před obchodováním “nakrátko”, jež může způsobit pád cen ostatních akcií.

Nastal čas pro změnu statutu?

Kongresová kontrola nad Federálními rezervami je podle webových stránek Fedu takto omezena: „Federální rezervy jsou předmětem dohledu ze strany Kongresu, který periodicky hodnotí jejich aktivity a může změnit jeho povinnosti změnou jejich statutu.”

Pokud budete sledovat zprávy z ekonomiky, zjistíte, že „dohled v podstatě znamená, že Kongres dostane k nahlédnutí výsledky až poté, co je vše hotovo. Fed pravidelně podává zprávy Kongresu, ale neexistuje tam žádná zpětná vazba. Jedinou skutečnou pákou, kterou má Kongres na Fed, je to, že „může změnit jeho odpovědnost danou statutem”. Je načase, aby Kongres uplatnil tuto páku a přetvořil Federální rezervy v opravdový federální úřad, který koná v zájmu lidu a pro lid prostřednictvím jeho volených zástupců. Pokud Fed může požadovat akcie AIG na oplátku za úvěr ve výši 85 mld. USD tomuto pojišťovacímu gigantovi, my můžeme požadovat akcie Fedu na oplátku za přibližně bilion, který budeme muset poskytnout na záchranu soukromého bankovního systému od jeho hlouposti.

Pokud by Fed byl skutečně federálním úřadem, vláda by mohla přímo emitovat americkou měnu a vyhnout se zbytečně úročenému dluhu soukromému prostředníkovi, který sám vytváří peníze z čistého vzduchu. Kromě dalších výhod pro daňové poplatníky by opravdu „federální” Federální rezervy mohly poskytnout plnohodnotné půjčky Spojených států jednotlivým vládám států a místním samosprávám bezúročně, čímž by snížily náklady na infrastrukturu o polovinu a obnovily prosperitu místních ekonomik z dřívějších desetiletí.

Ellen Brown

Další články k tématu:

• Případ Fed versus USA (a zbytek světa)
• Max Keiser o Federální rezervě: Fed je prodlouženou rukou Bank of England, ECB, BIS