Oko, do duše okno, říká se. Podle lidové víry rozšířené po celém světě jsou ale oči také nebezpečnou zbraní. Někteří lidé totiž údajně vládnou nadpřirozeným zlým pohledem, jenž dokáže ublížit, či dokonce zabít. Jak se uhranutí projevuje? Lze se proti němu bránit?
Pohledu lidských očí se v naší společnosti přikládá velký význam. Vyjadřuje lítost, radost, vztek i lásku a je považován za důležitý komunikační prostředek. Podle staré lidové víry ovšem může přinášet i prokletí!
Nejsou to jen zlí lidé
Takzvaný zlý pohled má být zvláštní formou kletby, zvané též uhranutí. Někteří lidé údajně mají schopnost pouhým pohledem seslat na člověka smůlu. Schopnost uhrančivého pohledu je přitom údajně vrozená a nemusí ji dostat do vínku jen nepřející člověk. Dokonce i osoba čistého srdce prý může ubližovat pohledem, aniž by sama chtěla. Nejmocnější zlý pohled ovšem mají mít podle starých pověr stařeny. Tato víra souvisí s dávnou představou o tom, že ženské tělo je nečisté a lépe na tom není ani duše. Naši předci věřili, že žena se při menstruaci očišťuje jak fyzicky, tak i po duchovní stránce, protože s krví z ní odchází i hřích. Ženě, u níž již k menstruaci nedochází, podle pověr koluje v žilách zkažená krev, která na sebe váže zlo. Doba pověr už sice minula, ovšem v uhranutí se věří dodnes.
Víra přetrvává
V méně rozvinutých částech světa se stále věří, že některé děti se rodí se zlým pohledem. Musí se pak třeba každodenně speciálně líčit, aby se údajná moc jejich očí oslabila. I v poměrech střední Evropy ovšem stále přetrvává zakořeněná obava z toho, že pohledem lze ublížit. V arabském světě se za uhrančivé oči považují ty modré, u nás a našich sousedů zase černé. Jen vzpomeňte na příběh krásné Viktorky, jíž v Babičce Boženy Němcové (1820–1862) uhranul černooký voják. „Ty oči, ty oči, každý říkal, že ty na nic dobrého neukazujou; v noci mu prý i svítily, a ty černé obočí, které nad nimi jako havraní křídla roztaženy byly a uprostřed se stýkaly, ty byly patrným znamením, že jsou to oči uhrančivé,” vykresluje Němcová hrůzu vesničanů z uhranutí. Jak je možné, že záhadný fenomén zlého pohledu přetrval po tisíciletí? Není to známkou toho, že v legendách se ukrývá kus pravdy?
Jak se chránit?
Uhranutí se má na oběti projevit únavou, nemocí, nechutenstvím nebo vleklým neúspěchem. Věří se, že může vyústit až ve smrt očarovaného. Existují ale tradiční návody, jak se uhranutí vyvarovat. Kvůli zlému pohledu například kati nosili masky. Zakrytí obličeje je mělo ochránit před kletbou, kterou by na ně mohli seslat odsouzenci. Další možnou obranou mají být amulety, různé odvary, nebo jednoduché rituály spojené se zaříkáváním. Jedním takovým je například trojí plivnutí na kloub prostředníku vlastní pěsti, kterou si má následně postižený přetřít zavřené oči a pozadí.
Uhranutí papežem?
V nejednom městě se v minulosti vyprávělo o tom, že někdo z obyvatel má uhrančivé oči. Třeba v jihoitalské vesnici Capolino žil na počátku 20. století muž jménem Gregorio d’Angelo, který svým pohledem údajně zabil nejméně šest lidí. „Stačí jediný pohled do jeho zlých očí a dotyčný umře,” zachycuje dobové obavy z d´Angela capolinský páter Alberto Modonese. Zlým pohledem měl ale dle některých pověstí vládnout třeba i papež Pius IX. (1792–1878). „(…) o papeži Piovi IX. se říká, že měl zlý pohled, neboť se zdálo, že lidi a místa, kterým žehnal, postihl krátce poté neblahý osud,” uvádí v knize Největší záhady světa němečtí badatelé Herbert Genzmer a Ulrich Hellenbrand.
Past v naší hlavě?
O zlém pohledu se zmiňuje celá řada historických pramenů napříč světem a nelze jej tedy ignorovat. Racionálním vysvětlením uhranutí by mohla být sugesce, tedy vnuknutí. Jde o stejnou situaci, jakou zaznamenáváme třeba u studentů lékařství při takzvaném syndromu mediků. Ten se projevuje tak, že osoba studující choroby na sobě sama začne pociťovat zkoumané symptomy, i když nemocná není. Je tedy možné, že uhranutí je reálný jev, který si však člověk v konečném důsledku způsobuje sám tím, že své tělo přesvědčí, že chřadne? Kdo ví. Každopádně si raději dejte pozor, až ucítíte něčí mrazivý pohled v zádech!
Jitka Krulcová
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.