Kdo se bojí Smrti?

Jedním ze tří médií, které tlumočily jeho odpovědi, je Wolfgang Kremling. Zeptala jsem se ho, jak fungovala komunikace s touto energií a jak pracuje duchovní médium. 

Spolupracoval jsi na knize “Kdo se bojí Smrti?” Jak k tomu došlo? 

Jan van Helsing mi zatelefonoval, že hledá médium, které by umělo zacházet s energií smrti. Mluvit se smrtí může každý, mnozí lidé s ní celá léta rozmlouvají, například když trpí nějakou smrtelnou chorobou. Přesně to jsem však pochopitelně nechtěl, hovořit se smrtí tímto způsobem. Šlo mi o vědomou komunikaci. 

Zajímal ses už v minulosti o možnost navázat s energii transformace kontakt? 

Od dvanáctého roku svého života, kdy jsem onemocněl a sám jsem se dostal do blízkosti smrti, mám schopnost vidět, kdy někdo v rodině zemře, znám přesný den, hodinu, dokonce i minutu smrti. Funguje to nejen s rodinou. Pokud znám přesné datum narození nějaké osoby, mohu říci, kdy zemře – tedy při vstupu vidím i výstup. I pro mne je to fenomén. 

Na Janovu (Jan van Helsing, pozn.) otázku jsem neodpověděl hned. Nejprve jsem sám pro sebe přezkoumal, jestli s touto energii dokážu vědomě zacházet, zda se při práci s ní nevystavím nebezpečím, neotevřu-li v sobě kanály… Když někdo například pracuje jako terapeut s alkoholiky, také se do jisté míry vystavuje nebezpečí alkoholismu, noří se do tohoto prostředí. A já jsem se nehodlal nořit do prostředí smrti… smích. Šlo o to, zachovat odstup. Nakonec však práce probíhala překvapivě skvěle. 

Mluvilo se na různá témata, například i o smyslu života. Souhlasíš s odpověďmi, které jsi vnímal? 

V nejširším smyslu se hovoří o tom, že máme tady na Zemi “matematické” úkoly. Sbíráme zkušenosti, učíme se zvládat určité situace. Do tohoto života jsme si přinesli jisté zadání. Někdo má například za úkol pracovat s lidmi. Zdá se, že přitom není důležité, o jaký druh práce půjde. 

Pro duši asi není důležité, je-li člověk ve svém zaměstnání úspěšný… 

Duše má svou cestu. Člověk mění životní situaci, když mu ta, ve které se právě nachází, začne být nepříjemná, když ho tlačí. Jestliže má někdo dobré zaměstnání, sotva se mu bude chtít práci měnit. To znamená, že duchovně zůstane trčet na místě, a proto duše zprostředkuje tělu varování – pozor tělo, je čas na změnu! Tělo pak reaguje na tlak. Duše vyšle tělu změněnou frekvenci, která na něj bude tlačit tak dlouho, než ho to přiměje ke změně. 

Podobně je tomu ve vztazích. Když se dva lidé milují, jsou spolu, jejich duše jsou propojené. Když jeden přestane mít rád, tak toho druhého “vytiskne”. 

Síla smrti říká, že je přítomná i při narození… 

Je to univerzální energie, tedy energie s přímým napojením na Stvoření. Otázka je, jak někdo může navázat kontakt s touto frekvencí. Smrt znamená smrt pouze na zemi. 

Smrt neznamená něco vymazat, jako je to v počítači, kde na povel “vymazat” přijde otázka: “chcete soubor opravdu vymazat?” Odpovíš-li “ano”, řekne ti – “vymazáno” – a soubory už nelze vrátit zpět. 

V životě to tak nefunguje. Není nic, co by se dalo zrušit nebo vymazat. Tedy, smrt na zemi je strašná, je tu strach, protože jde o odchod do neznámého prostředí. Proto se ze smrti neumíme těšit. Ale smrt není konec, je to začátek, a proto je dobré z tohoto momentálního života vytěžit co nejvíce jako základ pro další pokračování. 

V této komunikaci zaznělo i to, aby se jí lidé přestali bát. Z knihy je cítit dokonce i lásku a respekt k životu. 

Nejpřekvapivější výpovědí pro mne bylo, když energie smrti řekla: “Jsem všude, v každém slově a myšlence.” A z toho je zřejmé, že smrt je vlastně transformace. Když ji neguji, nemohu zpracovat ani těžké životní situace, nejen ztráty bližních, ale všechny emocionálně náročné situace. Při jejich zpracování pomáhá energie smrti. 

Na obálce knihy vypadá smrt velmi osobně. Pro mne personifikovaná smrt neexistuje. Vidím všechno jako vibraci. Objasním to. Dopoledne jsem byl běhat. Při sportu se pohybují svaly, žijí. Když si někdo zlomí nohu a musí ležet tři týdny v nemocnici, tak atrofují a odumírají. Smrt vnímám jako nulovou linii, přímku, nevibraci. Mozková smrt například… Když myslíme, jsme naživu, vibrujeme a když jsme mrtví, jsme v linii. Když mě něco zajímá, něčím se intenzivně zabývám, jsem ve vibraci této věci. Když zájem opadne, odumřelo to, linie je nulová. 

Mozek nám k různým emocím vždy poskytuje obrazy, které jsme si v minulosti uložili do paměti. Když Jan van Helsing vidí smrt tak, jak je zobrazena na obálce knihy, tento obraz mu poskytla jeho paměť, mozek. Já ji takto nevnímám a jiní lidé ji vidí zase jinak. Smrt je podle mne prahem, přes který přecházíme z hmotného života, z vnímání hmotnými smysly, do nemateriálního, do oblasti nemateriálních smyslů. Považují ji za dokonale užitečnou záležitost. 

Nemuseli bychom mít strach, protože smrt přijde v okamžiku, kdy má. Je to již určeno … 

Myslím, že ano. Smrt to ví, a člověk to ve své buněčné struktuře možná ví také. Zdá se, že důležitější je – jak zemřeme. A tady doporučuje energie smrti, abychom si znovu osvojili techniky umírání, které znaly přírodní národy, Indiáni. Jsem přesvědčen že mnozí z nás v minulých vtěleních patřili k těmto národům. Staré znalosti je třeba znovu oživit. 

Chtěl bych se však opravit, na začátku jsem řekl, že každý může rozmlouvat se smrtí. Ne. Každý s ní mluví – při transformačních procesech a samozřejmě i v okamžicích umírání. 

Jak je to v běžném životě, například při nákupech v supermarketu, proudí tebou neustále informace z jiných dimenzí a “ruší” tě při “normálních” činnostech, nebo to dokážeš omezit?

Dokážu vypnout, lépe řečeno, ignoruji to. 

… přichází to a ty to od odsouváš stranou … 

Během konzultace s klientem, nebo když medituji, tak se tímto směrem dokonale soustředím. Jinak to však ignoruji, jak to jen lze. Funguje to. Ovšem někdy to není až tak výhodné, například v silničním provozu, tady jsem měl raději tyto vjemy poslouchat … smích … tak jsem si nasbíral 14 trestných bodů v centrální kartotéce ve Flensburgu … smích … ale už jsou zase vymazány. 

Když zprostředkuješ pro někoho informace z vyšších dimenzí, vnímáš je v podobě obrazů nebo slov? 

To je záležitost jasných smyslů. Pokud jde o takzvané jemné smysly, mají někteří lidé například zvláště vyvinuté vnímání čichem, jiní zrakem nebo sluchem. Já bych řekl, že využívám všechny smysly, tedy že vnímám všemi. Myslím, že to souvisí s mozkem. Cítím, že to prochází těmito kanály. Když se k tomu mozek staví kladně, když řekne “ano”, tak se tyto smysly rozvinou. 

U mne je to tak, že se cíleně nesnažím o nic. Někdo chce být jasnozřivý, chce vědět věci do budoucna… já nemusím nic. Když zde není vůle ve smyslu: mermomocí se to musím dozvědět, tak jsem uvolněný a energie může proudit. 

Jelikož používám všechny vnitřní smysly, vnímám slova, obrazy, pocity, a tak dále. Praxí k tomu přistupuje zkušenost a zde si je třeba dávat pozor. A pak, to je zajímavé, jde také o jasnozřivé cítění. Jelikož jsem v životě hodně zakusil, například dětský domov, později jsem bydlel jistý čas u dědečka a babičky a poté v práci, dvakrát mě postihl krach vlastní firmy – hodně toho znám. A všechny tyto životní události jsou spojeny s emocemi. Když pak přijde klient, který, řekněme, ztratil matku, cítím jeho žal v sobě a umím to dobře vyložit. Proto jsem za posledních šest let intenzivně pracoval s terapeuty, seznamoval se s různými léčebnými metodami, abych sám sebe lépe poznal. Považuji to za nesmírně důležité. Čím více se médium zná, ví, jak funguje, o to neutrálnější je pak ve vztahu ke klientovi. 

Zajímá mě, jak rozlišuješ, zda něco pochází z tvého vlastního energetického pole, že se jedná o tvou zkušenost, nebo jestli jde o energii klienta… 

Tady je třeba umět rozlišovat. Myslím si, že je to otázka cviku, praxe a pak je důležitý i feedback – odezva klienta. A hlavně, čím lépe člověk zná sám sebe, svou vlastní strukturu, o to jasněji vím, co se týká mne a co toho druhého. Týká se to ovšem i mne, protože jsem podobné situace zažil. Řekněme, že ke mně přijde ročně tisíc lidí. Dvě stě z nich má za sebou rozvod, dalších dvě stě je nezaměstnaných, a tak dále. Všemi těmito situacemi jsem vícekrát prošel, spolucítím s těmito lidmi a dokážu rozlišit, co je jejich téma a co moje. Přesto dochází k rozptylu informace. A proto hodně pracuji na sobě, abych prakticky poznal, jak funguji já a to pak vede k přesnosti výpovědí. Patří k tomu i zdravý realismus. Proto ve své poradenské činnosti pracuji málo s anděly. 

Můžeš to upřesnit? 

Má práce je zde, na zemi. Tady dokážu rozeznat, co se týká klienta a co mne. Východisko je zde kvůli rozlišení identit. 

… a jak to teď souvisí s anděly? 

V andělských rovinách stále více identity zaniká. Proto při práci s klientem vycházím z pozemského, jsem neutrální, věcný, se střízlivým úsudkem. Nenechávám se strhávat euforií, neponořuji se do andělských náhledů. Díky tomu mohu diferencovat. Ačkoliv se nacházím v duchovním, energeticky jsem ukotven na zemi. Řekněme to takto: Nohy a dolní polovina těla až po pupek stojí na zemi a horní polovina, vrch hlavy se vznese do výšky. Temenem hlavy přijmu informaci, ale tlumočník je tady dole. 

Člověk, který si přišel pro radu, má také různé úrovně, přízemní, úrovně ega a také výše vibrující části … 

To, co přichází shora, transformuji dolů, abych to mohl formulovat do slov. 

Přijimáš i vyšší Bytí, ke kterému tento člověk patří… 

Ano, a jeho informaci přenáším na zem. Někteří se vznesou do nebe a mluví odtud. Já to dělám naopak. Stáhnu informaci na zem. To je podstatný rozdíl. 

… a jak funguje ta druhá technika? 

Vcházejí do ducha a mluví z duchovní úrovně. 

Je to potom jiná řeč? 

Výpověď je jiná. Často mizí rozdíl mezi záležitostmi média a klienta, protože ve vyšších dimenzích se tyto rozdíly smazávají. Proto je těžké odpovědět na otázky ohledně konkrétních životních situací. 

Podle kvantové fyziky ovlivňuje pozorovatel pozorované. Když pro někoho něco zprostředkováváš, odkud víš, že se projevuje jeho Bytí a neplete se do přenosu bytost z nízkého astrálního světa, protože možná tohoto člověka přitahují právě tyto bytosti? 

To je relativně snadné. Jde o to, kam se člověk, tedy médium, zařadí. Pracuji vždy s nejvyšší energií. Nazývám ji prostě Bůh. Protože však co je nahoře, je i dole, je Bůh i dole. A proto intenzivně pracuji na sobě. Mnoho let jsem se zabýval svými negativními vlastnostmi, abych minimalizoval vlivy na informace, které přicházejí. 

…a to ti při tom pomáhá? 

Tak je to a nutná je i praxe. Protože pracuji se smrtí, s božskou a luciferskou energií, a vidím její pozitivní smysl pro náš systém, myslím si, že patřím k těm, kteří se pohybují směrem k plusu. Je to moje základní pozice. Rád žiji a jsem otevřený vůči životu, pozitivně naladěný, tedy v plusu. Možná patřím k menšině těch, kteří jsou v plusu dokonce i k vládě … samozřejmě že mi “smrdí”, smích … ale celkově se považuji za člověka s plusovým postojem. I když přijde daňová kontrola. Patří to prostě k systému. 

Myslím si, že když se člověk pozitivně dívá na život a snaží se zůstat takříkajíc normální, může využívat i tyto vyšší prameny. Když zjistí, že ty nižší nejsou snad k ničemu. Ale patří také k životu. Často jsou základem. 

Otázky kladla Ingrid Modory
www.anch-books.eu 

Wolfgang Kremling působí jako terapeut, duchovní médium a mentální trenér. Od dětství má vyvinuté mimosmyslové vnímání. Po ukončení studia ekonomie pracoval jako manažer velké marketingové firmy. Souběžně rozvíjel své psychotronické schopnosti a absolvoval tradiční vzdělání a výcvik psychrometrie v Anglii. V současnosti se věnuje poradenství. V přednáškách a workshopech učí techniky vstupu do světelné matrice, nebo-li božské struktury, učí, jak rozpoznat a odblokovat hluboce zakódováné emocionální "zátěže", které člověku brání v "rozletu" a následně v souladu s božskou světelnou strukturou nově zorganizovat matrici vlastního úspěchu. 

Web: www.wolfgang-kremling.de 

Vydavatelství ANCH BOOKS připravuje vydání dvojknihy Wolfganga Kremlinga:
Z lásky k Prameni – obrácení Lucifera
Světelná struktura – jak se spojit s Pramenem