Vědci dosud zastávali názor, že Amerika byla osídlena velkou migrací ze Sibiře, která začala asi před 15 tisíci roky. Proti tomu stojí nové genetické výzkumy, které ukazují, že za touto migrací následovaly ještě minimálně dvě menší kolonizace lidí ze Sibiře. Nejprve přišli předkové dnešních Eskymáků čili Inuitů a Aleutů a další lidé, používající jazyky na-dené, jejichž potomci zůstali v Severní Americe.

h007Prajazyk amerind

Tento objev potvrzuje, že lingvista Joseph Greenberg, který vytvořil skvělou klasifikaci světových jazyků, se nemýlil, když totéž odvodil z jazykovědných bádání. V roce 1987 přišel s hypotézou, že většina jazyků, kterými mluví domorodci v Severní a Jižní Americe, byla odvozena od jedné mateřštiny, kterou mluvili první příchozí ze Sibiře, kterou nazval amerind. Další vlny přistěhovalců mluvily jazyky Eskymáků-Aleutů a na-dené, jež používají například Apačové a Navahové. Jeho teorie tehdy narazila na odpor mnoha jazykovědců s tím, že neexistují důkazy pro existenci dávného jazyka amerind.

Výzkumníci tentokrát pracovali s celým genomem a získali díky tomu celistvější obraz, než tomu bylo ve starších výzkumech, které pracovaly jenom s částí genomu. Výzkumy mitochondriální DNA poukazovaly pouze na jednu migrační vlnu. Tým vědců vedený Davidem Reichem z Harvardu a dr. Andreasem Ruiz-Linaresem z University College London potvrdil, že existovala jedna hlavní migrace, která zalidnila oba americké kontinenty. Nepodařilo se jim geneticky určit dobu této migrace, ale přijali předpoklad, že ke stěhování došlo asi před 15 tisíci lety. Je to celkem logické, protože v té době roztály velké ledovce, které blokovaly průchod ze Sibiře na Aljašku, a Beringova úžina ještě neexistovala.

Lidé dalších vln se mísili

Podle výzkumu dvě následující kolonizační vlny nebyly vzájemně izolované, ale mísily se mezi sebou. Dnešní Eskymáci zdědili asi polovinu své DNA od první migrace a půl od druhé. Indiáni kmene Čipeva z Kanady, kteří mluví jazyky na-dené, mají 90% svých genů z první migrace a asi 10% ze třetí. Badatelé by nyní mohli zjistit, kteří současní Asiaté jsou americkým domorodcům geneticky nejblíže, ale není to tak jednoduché. Vzorky DNA předků z Asie nejsou většinou k dispozici nebo mohou být smíchané s jinými etniky. Indiáni jazykové skupiny na-dené by mohli podle lingvisty Greenberga být příbuzní etnika Ketů z Krasnojarského kraje v Rusku, jenomže výzkumný tým neměl dostatek vzorků DNA, aby je mohl věrohodně porovnat. Dnešní Ketové jsou posledními přežívajícími příslušníky kdysi rozsáhlé skupiny národů obývajících rozsáhlé území na jihu střední Sibiře. Ostatní, jižněji žijící národy této skupiny byly asimilovány. Ketů podle oficiálních údajů žije už jen několik stovek, takže se dá říci, že vymírají. Vědcům komplikuje práci i to, že DNA indiánů z území USA smějí sloužit jen lékařským účelům, a tak je vědci nemohli použít, byli omezeni na vzorky DNA z Kanady a z Jižní Ameriky. Původní obyvatelé z území USA z valné většiny odmítají dát k dispozici svou DNA, aby byl zjišťován jejich původ.

Záhadné vazby mezi Polynésií a Amerikou

Cesty z Asie do Ameriky byly spletité. Všichni domorodí Američané nemusejí mít nutně předky z dávné Sibiře. Badatelé například našli genetickou linii mezi obyvateli Polynésie a Ameriky. Jeden genom vyskytující se v Jižní a Střední Americe se nevyskytuje na Sibiři, ale souvisí s osídlováním polynéských ostrovů z jihovýchodní Asie. Že by Polynésané pluli rovnou přes Pacifik, tomu nechce nikdo věřit. Vzorky DNA polynéských a amerických členů tohoto velmi rozšířeného klanu se liší natolik, že vědci nepřijali možnost přímého osídlení amerického kontinentu přes Pacifik. Nositelé této DNA se mohli dostat do Ameriky tak, že cestovali nejprve na sever podél pobřeží Asie a poté dolů podél tichomořského pobřeží Severní Ameriky. Blízkost Polynésanů a obyvatel západního pobřeží Jižní Ameriky dokládají také některé jazykové výrazy a podobnost uměleckých stylů.

Existuje ještě jedna záhadná spojnice mezi Polynésií a Amerikou – tykve a sladké brambory kumara, ty pocházejí z amerického kontinentu a Maorové je pěstovali již, když je Evropané objevili. Na ostrovech Polynésie se tato rostlina vyskytovala již kolem roku 1000 našeho letopočtu, ale američtí domorodci je znají 5000 let. Jak se dostaly brambory a také tykve tisíce kilometrů přes Pacifik? Existuje možnost, že Polynésané dopluli až do Jižní Ameriky a odtud se zase vrátili? Je to ale slušná dálka: asi 3000 kilometrů.

A na závěr ještě jeden zneklidňující objev: Norský imunolog Erik Thorsby zkoumal DNA u původních obyvatel Velikonočního ostrova. U některých objevil gen, který se vyskytuje pouze u amerických indiánů! Thorsby navrhl vysvětlení: Polynésané někdy v letech 1400 až 1500 navštívili Jižní Ameriku. Podle vědce k tomu došlo ještě před příchodem Evropanů. Komu se to nezdá, může použít mimozemskou teorii: brambory prostě přivezli Polynésanům nebeští bohové, k jejichž poctě byly poté stavěny slavné kamenné sochy na ostrově Rapa Nui.

Zdroje:
http://www.nytimes.com/2012/07/12/science/earliest-americans-arrived-in-3-waves-not-1-dna-studyfinds. html?_r=1

http://en.wikipedia.org/wiki/Native_Americans_in_the_United_States

http://news.sciencemag.org/sciencenow/2012/02/did-easter-islanders-mix-it-up-w.html?ref=hp

Převzato: http://pravdu.cz/dna/dna-prvni-americane-prichazeli-ve-vlnach