V mýtech a bájích se setkáváme s celou škálou nebezpečných potvor: kyklopové, kentauři, gryfové, harpyje, baziliškové. Jsou jen výmyslem, nebo dávno zapomenutou realitou?
Obrovské monstrum, které má uprostřed čela jedno oko, žije v temné jeskyni a vydává děsivé skřeky. To je kyklop. Verze jeho podoby se různí, ale ta snad nejznámější pochází od řeckého básníka Homéra (asi 1. tis. př. n. l.). O kyklopech se dočteme v jeho proslulé skladbě Odyssea, kde o nich vypráví hlavní hrdina Odysseus: „..pak jsme do země Kyklópů přišli, tak násilných, nadmíru zpupných, kteří se spoléhají jen na věčné bohy a sami nemusí sazenice si sázet a zorávat půdu…“ Líčí je jako divoký, surový národ, který obývá neznámé krajiny ve vysokých horách. Známo je ale rovněž několik racionálních teorií, podle nichž se dá původ kyklopů jednoduše vysvětlit! Jeden z nich uvádí specialistka na starověký folklór, Adrienne Mayor (*1946). Domnívá se, že základem mýtu jsou nálezy lebek starověkých slonů. Nejenže byly lebky nezvykle veliké, ale měly ve svém středu otvor po chobotu, který vypadal jako místo pro bulvu! Skutečně je tak možné objasnit prapůvod kyklopů?
KYKLOPOVÉ: Komu patří lebky s jedním otvorem?
KENTAUŘI: Kdo vyobrazoval koně s lidskou hlavou?
Bytosti, nazývané kentauři, mají kladnou reputaci. Jedná se o tvory s horní polovinou lidskou a dolní koňskou. Jejich atributem je luk a šíp a podle mýtů se rádi opíjí vínem. V řeckém bájesloví jsou kentauři známí jako věční nepřátelé mýtického kmene Lapithů. Zmiňuje je mnoho pověstí a legend, v Mezopotámii platili například za strážce lázní. Podle ruského deníku Pravda však existují vědci, kteří věří, že kentauři skutečně žili! Podkladem pro jejich teorie jsou starověká vyobrazení kentaurů v kamenech, která se nám dochovala až do současnosti. Badatel Paul Takon z australského muzea v Sydney a britský archeolog Christopher Chippendale z Univerzity Cambridge se domnívají, že dávní lidé nemohli zakreslit to, co nikdy neviděli! A existují i odvážnější teorie. Historik a expert na mytologii Alexander Guryev má za to, že kentauři mohli být výsledkem páření zvířat s lidmi! Moderní medicína však takovou možnost vylučuje. Kdo tedy jsou legendární kentauři?
GRYFOVÉ: Přinesou odpověď kosti dinosaura?
Zkombinovat jednoho z největších suchozemských predátorů, obrovitého lva, s pánem oblohy, jakým je orel, slibuje zrod pěkně nebezpečné nestvůry. Je jí gryf – šelma, jež má trup, zadní nohy a ocas lva, zatímco hlava, křídla, pařáty a krk patří orlovi. Tyto tvory popisují už starověcí Egypťané zhruba ve 3. tisíciletí př. n. l. Odhaduje se však, že byli známější už dříve. Kde hledat jejich původ? Historikové nacházejí různé odpovědi, ani v nejmenším se však neshodují. Zatímco někteří označují za domovinu legendárních gryfů Rusko, jiní prosazují Indii nebo Etiopii. Stopy k pravým gryfům však zřejmě vedou do střední Asie a pouště Gobi! Podle legend zde totiž měli chránit poklady. Dle dochovaných zápisů se s nimi měl při svých cestách na toto území střetávat kočovný kmen Skythů. V moderní době byly v poušti Gobi nalezeny kosti dinosaura, který svým vzhledem skutečně připomíná gryfa. Vědci ho nazývají Protoceratops a považují ho za možný základ legend o monstrech, která jsou kombinací lva a orla. Byli tito tvorové předobrazem gryfů?
HARPYJE: Inspirovali se Řekové v Jižní Americe?
„Široká křídla, tváře lidských tvarů, na nohou spáry, břicho opeřené a k nářku užívají zpěvu darů,“ popisuje tyto netvory italský básník Dante Alighieri (1265–1321). První zprávy o harpyjích pocházejí z antické mytologie, kde byly zobrazovány jako napůl ženy a napůl ptáci. Podle legend číhají na cestovatele v temných zákoutích a skalách, lákají je svým zpěvem, aby je mohly unést, mučit a nakonec zabít. Přestože jsou harpyje výmyslem řecké mytologie, jejich skutečný základ najdeme v Jižní Americe. Právě zde totiž žijí ptáci, kteří se harpyjím nápadně podobají. Mají od nich odvozeno i své jméno, Harpyje pralesní, a jsou zdejšími největšími dravci. Mohli se snad staří Řekové s těmito zvířaty záhadným způsobem setkat a vytvořit podle nich legendární bytosti? Nebo se jedná o pouhou shodu náhod?
BAZILIŠKOVÉ: Zákeřní pouštní zabijáci
Z řecké mytologie pochází tajemná bytost, jež platí za jakéhosi vládce hadů. Má mít jedovatý dech, kterým rozbíjí skály a spaluje trávu a vše kolem sebe mění na poušť. Dle některých bájí je bazilišek schopen i smrtícího pohledu, podobně jako mýtická Medúsa. Mohlo něco takového opravdu žít? Většina badatelů se domnívá, že podkladem pro příběhy o bazilišcích byly kobry. Jejich vztyčený postoj, stejně jako znak na hlavě, o němž se mluví i v případě bájných bazilišků, odhaluje neuvěřitelnou podobnost mezi těmito dvěma tvory. Některé kobry navíc mohou plivat jed na dálku, čímž se stávají v očích domorodců enormně nebezpečné. Byly právě proto „přetransformovány“ v bazilišky?
