Není nic nového na myšlence, že situace v době konce Atlantidy má mnoho společného se situací dnešní. Přesto se pokusím nastínit možná nové paralely těchto dvou významných předělů v historii lidstva, i když to, že dnešní doba je významným předělem v historii lidstva, je stále ještě jen předpokladem. Velká většina těch, kteří se touto otázkou pozorně zabývají (a tím nemyslím pouze badatele), nepochybuje o tom, že dojde k významným změnám. Otázkou zůstává, zda pozitivním či negativním, i když co se rozumí tím pozitivním a co tím negativním, se samozřejmě dle úhlu pohledu liší.
Mnoho badatelů zabývajících se tímto tématem soudí a já se k tomu rovněž přikláním, že v současné době je inkarnováno mnoho duší, které byly inkarnovány v dobách z konce Atlantidy, čímž nemíním pouze časový rámec jejího katastrofického zániku, ale i události a jevy, které tomu předcházely a k tomuto zániku vedly. Důvod proč se tyto duše inkarnovaly v této době, spočívá v tom, že si chtějí a možná pro svůj vývoj potřebují zopakovat určitou situaci s tím, že pro velmi podobnou situaci naleznou pro sebe, ale tím i pro společnost jiné řešení.
Rád bych upozornil na jeden aspekt, který badateli možná není v souvislosti s Atlantidou a věkem po ní následujícím tak zdůrazňován a dle mého názoru má velký význam pro současnou společnost a její nepříliš ideální stav.
Takřka ve všech tzv. duchovních teoriích a filozofiích je kladen velký důraz na harmonii a vyváženost všech energií a zejména energií, pro které jsou všeobecně používány názvy jang a jin a jsou charakterizovány jako mužská a ženská energie. Dosažení určité míry harmonie těchto základních principů je důležité pro funkčnost všech systémů od buňky, přes člověka, rodinu, společnost, planetu, hvězdnou soustavu, galaxii či vesmír. Pokud jedna energie v systému příliš převažuje, je řádná funkce systému ohrožena a samoregulující mechanismy organismu (ať buňky či vesmíru) směřují k obnovení rovnováhy.
Existence Atlantidy se rozkládá do rozsáhlé časové epochy a po dlouhou dobu její existence byla harmonie energií jin a jang ve společnosti, ale i v prostoru Země udržována i přes občasné výkyvy, kterým se však neubrání žádný ani sebedokonalejší systém už z toho prostého důvodu, že při dosažení absolutní harmonie a vyváženosti utichá veškerý pohyb a vývoj.
Zjednodušeně řečeno byly síly ve společnosti rozloženy tak, že muži, u nichž převládá jangový charakter energií měli na starosti (a měli k tomu příslušné pravomoci) světské věci a ženy (rovněž včetně příslušných pravomocí) věci duchovní. Pojem pravomocí zřejmě nelze chápat pouze tak, jako jim rozumíme dnes, tedy většinou taxativně (vyčerpávajícím způsobem) vymezených nějakým zákonem (státním či církevním).
Tak, jak je i v této době všeobecně rozšířeným zvykem, jsou v každé větší společnosti a téměř na všech stupních hierarchie většinou dlouhodobě a oficiálně dvě nejvýznamnější funkce. Těmito funkcemi jsou náčelník (král, kníže, prezident, předseda vlády, velitel apod.) a duchovní (šaman, medicinman, kněz, papež apod.). Co je charakteristické pro současnou společnost s převažujícím jangovým charakterem je to, že obě tyto nejdůležitější funkce ve společnosti zastávají v převážné míře muži. Myslím, že není žádný důvod předpokládat, že by tomu bylo jinak i v tajných společnostech a u globálních elit.
V Atlantidě po dlouhou dobu její existence byli vládci muži a kněžky ženy s tím, že jejich vzájemné pravomoci byly vyváženy a vzájemně respektovány. Dokonce i v samotném závěru bylo toto byť již jen formálně dodržováno.
Je vždy obtížné přesně rozlišit, co byla příčina a co následek, ale zřejmě toto rozdělení mělo vliv na dlouhodobé udržení harmonie mužské a ženské energie jak ve společnosti, tak i na Zemi.
Porušením této harmonie (a je možno spekulovat o tom, které všechny vlivy zemské, mimozemské či nadpozemské na tom měly zásluhu) pak došlo k negativnímu vývoji společnosti v Atlantidě a v důsledku toho víceméně na celé Zemi. I díky této disharmonii energie jin a jang došlo ke konci Atlantidy k rozevírání nůžek mezi magií (působením mysli měněná realita) a etikou a morálkou jejího použití.
V současné době dochází k témuž, pouze slovo magie je možno nahradit slovem technologie. A jak již řekl známý spisovatel sci-fi Arthur Clark, vyspělá technologie je pro méně pokročilé civilizace nerozeznatelná od magie.
Celé následující období pak mužský prvek ovládl kompletní informační pole a tím i moc nad světskou i duchovní stránkou společnosti. Toto zcela evidentní potlačení ženského prvku je charakteristické takřka pro všechny společnosti, národy, rasy a náboženství. Jedině snad s výjimkou bájných Amazonek a řeckých kněžek zaujali muži od dob Atlantidy pozice i v oblastech, které v dlouhých dobách historie Země a nejen Země byly přirozeně (ne mocensky) vyhrazeny ženám.
Pokud by někdo chtěl poukázat na to, že se dnes situace mění a argumentovat ženami jako Thatcherová, Merkelová, Clintonová apod., tak se jedná o zjevné neporozumění problému.
V dnešní době se prosazují a jsou ve společnosti prosazovány ženy jangového charakteru do jangových funkcí a profesí, čímž samozřejmě k žádnému vyvažování obou základních energií nedochází. I mnohé ženy v sobě dnes ženský prvek vědomě potlačují, aby se v současné společnosti mohly prosadit.
V dnešním tzv. demokratickém systému se žena s převažující jinovou energií nemůže nikdy prosadit ani v komunální natož vrcholové politice, ani jako manažerka firmy. Nebo snad někdo zná ženu, která se prosadila ve veřejném životě svou duchovností či láskyplností?
A když se přesuneme do oblasti víry a náboženství, tedy do sféry jinové energie, kde v dávných dobách dominovaly ženy, tak je situace ještě výraznější. Takřka všechny funkce (s výjimkou některých křesťanských církví) papežů, patriarchů, biskupů, kardinálů, kněží, imámů, rabínů, dalajlámů, lámů, ale i šamanů a medicinmanů zastávají jen muži. Výsledkem je situace, kde církve jsou organizace, jejichž tu více tu méně skrytým cílem je boj o moc a dějiny lidstva jsou dějinami válek a krveprolití.
Absence ženské energie a láska je zde zcela evidentní. Jak absurdní je v této souvislosti představa: „ Láskyplná žena synovi zbraň žehná, aby vyřešil své zmatky vraždou syna jiné matky“.
Ženy mají v současné době blíže k „pravdě“ (popisu skutečnosti shodnému se skutečností) než muži z jednoho prostého důvodu. Muži obecně vnímají skutečnost více levou hemisférou, zjednodušeně řečeno rozumem, zatímco ženy obecně vnímají skutečnost spíše pravou hemisférou, zjednodušeně řečeno intuicí. Informace, které zpracováváme rozumem, jsou nám většinou zprostředkovávány někým jiným, a tak pravděpodobnost, že tyto informace jsou deformované a manipulované ať už záměrně či nechtěně je poměrně velká. Na druhé straně u informací, které se k nám dostávají intuicí je pravděpodobnost deformací a manipulací podstatně menší.
Rovněž princip jednoty (s Bohem, se zdrojem, se vším a všemi) v určitém protikladu s principem duality je více vlastní ženám, protože většina coby matka zažila jednotu se svým dítětem.
K boji na potlačení ženské duchovnosti byly použity všechny prostředky. Je známo, co církev provedla s rolí Máří Magdalény i jak bylo nakládáno s ženami, které byly obdařeny schopnostmi pracovat s ženskou energií a byly označovány za čarodějnice.
Při jisté míře zjednodušení se dá říct, že žena matka je tak jediná uznávaná jinová role ženy ve společnosti. Takže jedině bohorodičky se dostaly na místa jinak vyhrazené mužům.
V podstatě všechny velké církve a velká náboženství omezovaly ženský princip a princip bohyně potlačovaly na minimum. Bůh všech velkých náboženských systémů je rodu mužského.
I pohádky jsou často obrazem této dlouhodobé manipulace a deformace a většinou z čarodějnic udělaly ošklivé a zlé bytosti.
Kniha Babička je dílo, které oslavuje ženský princip na rozdíl od dnešní doby, kdy jsou oslavovány typy žen jako političky, nebo sportovkyně, herečky a modelky.
Mezi námi žijí ženy, které jsou všemi milovány, takové prototypy babiček od Němcové. Ty se však nikdy neprosadí. Toto vše je manipulováno tímto směrem záměrně, protože kdyby nám vládly takovéto babičky, nikdy by nemohlo lidstvo stále válčit. Nikdy by svět nebyl uspořádán tak nemilosrdně a nelidsky. A nikdy by nebyly děti vychovávány a vzdělávány tak jak jsou.
Tak, jak u nás funguje společenský systém, tak se nikdy nemůže dostat moudrá žena k tomu, aby měla vliv na chod dění. Dokonce i v rodinách se role moudrých babiček často omezuje pouze na službu ostatním členům rodiny a rozdávání lásky, ale málokdy je hlavou rodiny.
Obraz panny Marie i Máří Magdalény byl uměle zdeformován. V myslích prostého lidu se stejně obraz bohyně nepodařilo potlačit. Panna Marie je stále glorifikována a mnoho lidí a zejména žen se k ní modlí a tak je zachováván princip bohyně v povědomí lidí jako ženský princip lásky a intuice ve srovnání s mužským principem síly a rozumu.
Z pohledu principů jin a jang je možné srovnávat i přikázání ve Starém a Novém zákoně. Nejedná se o rozbor jednotlivých přikázání, ale o zcela zásadní věc, která spočívá v tom, že v Novém zákoně jsou přikázání (dle mého názoru „přikázání“ není v tomto případě zcela vhodný výraz) formulována pozitivně: “Miluj Boha a miluj bližního svého jako sebe sama!“. Kristus byl nositel jinové energie, která měla vyrovnat jangovou energii Starého zákona, kde jsou přikázání formulována jednoznačně mocensky a negativně: „Nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš atd.!“. Jsou to zcela jednoznačně zákony mužského boha přikazujícího a vlastně spíše zakazujícího, takže správný název by byl „zakázání“.
V této souvislosti částečně mimo rámec tohoto článku považuji za vhodné upozornit na jednu zajímavou skutečnost. Všechny duchovní nauky uvádějí, že mentální afirmace (potvrzení) by měly být pozitivní. Tedy například, chci-li zhubnout, tak nesprávná afirmace je „nebudu tlustý“ a správná je „jsem štíhlý“.
Teoversum je termín, který se mi zalíbil, protože vyjadřuje splynutí Boha ve formě Světové mysli a Universa v jeden pojem. Tento název se mi zdá, že přesněji vyjadřuje podstatu, než samotné termíny Bůh nebo Universum a je vhodnější a určitě přesnější než často v podobných souvislostech používaný výraz Vesmír. Proto jsem ho začal používat.
Teoversum tvoří a nehodnotí, proto nezná slůvko ne. Reaguje na obrazy v našich myslích a ne na pojmy a proto slůvko „ne“ jako předponu v našich pojmech nezahrnuje do svého tvoření. Jako zjednodušený a relativně nepřesný příklad si zkuste představit neauto, nečervenou barvu, nečlověka. Vždy po zaznění některého z těchto pojmů se vám vybaví základní pojem bez „ne“ a pak pracně zkusíte logicky zpracovat pojem s „ne“, ale stejně se vám nevybaví konkrétní věc, ale např. všechny barvy, které nejsou červené, nebo vše, co není auto. Desatero je negativně formulováno, což je v rozporu se základními zásadami mentálního ovlivňování reality a zejména sebe pozitivními afirmacemi. Výsledky působení desatera na ty, kterým bylo původně určeno a posléze i na víceméně celé lidstvo a jeho vývoj jsou dostatečně dobře známy a také jsou v souladu s všeobecně známými teoriemi o nevhodnosti negativních afirmací.
Je velmi zajímavou otázkou, proč jsou jednotlivá „zakázání“ desatera formulována jako negativní imperativy (příkazy). Ponechám na představivosti čtenáře, kdo a s jakým záměrem je předal Mojžíšovi, ale osobně vylučuji, že by se mohlo jednat o milujícího, všemohoucího a vševědoucího Boha. Dokonce by mě nepřekvapilo, kdyby negativní výsledky působení desatera byly předpokládány a zamýšleny.
Takže tak, jak v Atlantidě končila rovnováha mužského a ženského principu s tím, co pak následovalo, tak dnes je velká příležitost a nutnost opětovného obnovení této rovnováhy a harmonie a rozhodující úlohu mohou sehrát ženy jako nositelky principu jin a ženské energie lásky a intuice.
Na závěr se obracím na všechny ženy s prosbou, aby nechaly plně působit ženský princip ve svém já, vnesly ho do aury Země a pomohly tak obnovit harmonii ženského a mužského principu, principu boha a bohyně na Zemi.
Prosba k ženám, aby pomohly zachránit náš svět svojí láskou, přijetím principu láskyplné bohyně, není přehozením odpovědností z nás mužů, kteří jsme tento svět přivedli na pokraj zkázy. Toto je prosba k ženám, aby vrátily Zemi plnohodnotný ženský princip – princip bohyně a uvedly Zemi opět do harmonického stavu s vyváženou mužskou a ženskou energií.
Nejedná se o vítězství jedněch sil nad druhými, ale o znovunavrácení harmonie.
A na úplný závěr snad mi laskaví čtenáři odpustí, že jsem podlehl pokušení si zaveršovat.
Na kolena ženy teď před vámi klekám a trochu smutno je mi, prosím vás, otevřte svá srdce a staňte se opět bohyněmi.
Také prosím muže, co vidí doma služky, otevřte třetí oko a objevíte velekněžky.
Zdroj: http://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clanky/atlantida-a-rok-2012
