Specialista v oboru kvantové biologie, Vladimír Poponin, zveřejnil výsledky experimentu provedeného v Ruské akademie věd, spolu s kolegy, mezi nimiž byl i Peter Garyaev.

Experiment číslo 1

Ze skleněné trubice byl odpumpován vzduch, čímž se v ní vytvořilo umělé vakuum. Podle oficiální vědy vakuum je prázdný prostor, ale zároveň je známo, že v něm ještě zůstává nějaké množství fotonů. S pomocí speciálních senzorů, vědci určili místo nacházení fotonů v trubici. Jak se dalo očekávat, byly chaoticky rozmístěny po celém prostoru trubice.

Poté do trubice umístili vzorce lidské DNA. A najednou se fotony začaly chovat nečekaným způsobem. Zdálo se, že DNA, pomocí nějaké neviditelné síly, organizovalo fotony do uspořádané struktury. V klasické fyzice vysvětlení tohoto jevu nenajdeme. Přesto výzkum ukázal – lidská DNA má přímý vliv na kvantovou strukturu hmotného světa.

Další překvapení čekalo na vědce poté, co vyjmuli DNA z trubice. Logický by byl předpoklad, že se fotony vrátí do svého původního chaotického stavu. Podle výsledků Michelson-Morleyho experimentu, právě toto by se mělo stát. Avšak místo toho vědci uviděli zcela jiný obraz: fotony s velkou přesností zachovaly uspořádání zadané molekulou DNA.

Poponina a jeho kolegy čekal obtížný úkol – vysvětlit jev, který pozorovali během experimentu. Jaká síla působí dál na fotony poté, co se DNA vyjme z trubice? Možná, že molekula DNA něco po sobě zanechala, nějakou sílu, stále působící i po přemístění fyzického objektu? Možná, že se vědci střetli s nějakým mystickým fenoménem? Nezůstalo-li mezi DNA a fotony, po jejich oddělení, jakékoli spojení, které nemůžeme detekovat?

Závěr: člověk je pomocí své DNA schopen na kvantové úrovni ovlivňovat okolní svět a dokonce i celý vesmír.

Tento experiment je pro nás významný hned z několika důvodů. Zaprvé ukazuje na přímou vazbu mezi DNA a energií, z níž je tvořen celý svět. Závěry, které lze vyvodit z pozorovaného jevu v tomto experimentu, jsou následující:

– existuje energetické pole, které dosud nebylo známo;

– prostřednictvím tohoto energetického pole DNA ovlivňuje hmotu.

Takže, v laboratorních podmínkách, díky přísné kontrole, bylo zjištěno, že DNA mění chování světelných částic fotonů. Tento fakt potvrzuje to, o čem se již dávno hovořilo v duchovní literatuře – o schopnosti člověka ovlivňovat svět.

Experiment číslo 2

V roce 1993, časopis „Advances“ zveřejnil zprávu o studiích provedených v americké armádě. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit vliv pocitů člověka na jeho vzorky DNA, umístěné na určité vzdálenosti od něj. U člověka byly z úst odebrány vzorky tkáně s DNA. Vzorek byl umístěn v jiné místnosti téže budovy ve zvláštní komoře vybavené elektrickými senzory, které fixovaly všechny změny v DNA. Pozorovali reakci na pocity člověka, jenž se nacházel ve vzdálenosti několika set metrů.

Člověku ukazovali speciální videa, vyvolávající v něm nejsilnější pocity – od brutálních válečných dokumentů až po komedii a erotické scény.

V okamžicích silných emocionálních vybuzení vzorky DNA, vzdálené stovky metrů, reagovaly silnými elektromagnetickými výkyvy. Jinými slovy, chovaly se tak, jako by byly stále součástí lidského organismu.

Poté, co americká armáda uzavřela výzkumný projekt, Dr. Baxter a jeho tým pokračovali ve studii, a přitom zadávali mnohem větší vzdálenosti mezi člověkem a jeho DNA.

Začali se vzdálenosti 350 mil, a pro měření časového intervalu, mezi emocionálním stimulem na člověka a reakci vzorku jeho DNA, byly použity atomové hodiny v Coloradu. Zjistili, že žádný časový posun mezi momentem, kdy člověk dostával emoční podněty a momentem reakcí DNA, nebyl! Všechno probíhalo ve stejnou dobu!

Bez ohledu na vzdálenost vzorky DNA reagovaly, jako by zůstaly částí těla člověka. Jak výmluvně řekl kolega Bastera, Dr. Jeffrey Thompson: „Není žádné takové místo, kde naše tělo skutečně začíná a kde končí.“

Zdravý rozum nám říká, že tento výsledek je nemožný. Vždyť pokus Michelsona Morleyho v roce 1887 ukázal, že neexistuje žádné pole, umožňující spojitost mezi všemi objekty. Z hlediska zdravého rozumu, pokud se jakákoli tkáň, orgán nebo kost fyzicky oddělí od těla, mezi nimi nebude žádná spojitost. Ale ukazuje se, že ve skutečnosti je to jinak!

Experiment Baxtera nutí člověka zamyslet se nad vážnými a dokonce i trochu děsivými fakty. Každý den většina z nás přijde do styku s desítkami až stovkami lidí. A pokaždé, když stiskneme někomu ruku, na naší dlani zůstávají buňky DNA jeho kůže. My zase předáváme svou DNA jemu. Znamená to, že zachováváme kontakt se všemi těmi lidmi, jichž jsme se fyzicky dotkli? A pokud ano, jak hluboká je tato spojitost? Na první otázku musíme odpovědět kladně: ano, spojitost je udržována. Pokud jde o její hloubku, pak se zdá, že tady záleží na tom, do jaké míry si my toto spojení uvědomujeme.

Experiment Baxtera dokazuje následující:

1. Živé tkáně jsou propojené neznámým energetickým polem.

2. Prostřednictvím tohoto energetického pole buňky těla a vzorce DNA, izolované od daného těla, udržují vazbu.

3. Lidské pocity mají přímý dopad na izolované DNA.

4. Tento efekt se projevuje stejně na libovolné vzdálenosti.

 Navzdory tomu, že o vlivu pocitů na zdraví člověka bylo psáno v různých duchovních tradicích od nepaměti, vědecky to bylo dokázáno teprve nedávno.

V roce 1991, pracovníci Výzkumného Ústavu Matematiky Srdce, vyvinuli program ke zkoumání vlivu emocí a citů na tělo. Hlavní zaměření bylo na lidské srdce. Tato průkopnická studie byla publikována v prestižních časopisech a je často citována ve vědeckých pracích.

Jedním z nejvýznamnějších úspěchů Institutu bylo objevení energetického pole, soustředěného v okolí srdce a vycházejícího až za hranici lidského těla. Toto pole má tvar „torus“ o průměru jeden a půl až dva a půl metru.

Experiment číslo 3

Třetí pokus byl proveden Ústavem Matematiky srdce. Zpráva, napsaná o tomto experimentu, má název „Lokální a nelokální působení koherentních frekvencí Srdce na konformační změny v DNA.“

Tento experiment se vztahoval k nemocným antraxem. Několik DNA placenty (nejstarší forma DNA) umístili do kontejneru, ve kterém se měřily jejich změny. Zaškoleným účastníkům experimentu, z nichž každý byl schopný zažívat silné emoce, rozdali lahvičky s touto DNA. Bylo zjištěno, že v závislosti na pocitech účastníků, DNA měnila tvar.

Když účastníci cítili vděčnost, lásku a uznání, napětí se v DNA snižovalo a spirály se narovnávaly, stávaly se delší.

Když cítili strach, hněv, frustrace nebo stres, DNA se zkrucovala a zkracovala.

Později tento experiment byl proveden na HIV-pozitivních pacientech. Bylo zjištěno, žeprožívání pocitů lásky, vděčnosti a nadšení zvyšuje odolnost organizmu až 300.000 krát! A to je odpověď, která vám pomůže se vždy cítit dobře, bez ohledu na to, jak hrozné viry či bakterie jsou všude kolem vás. Zůstávejte ve stavu radosti, lásky a vděčnosti!

Lidé, kteří jsou schopni zažívat pocity hluboké lásky, mohou měnit tvar jejich DNA. Gregg Braden říká, že to ukazuje na existenci nové formy energie, která spojuje všechna stvoření.

Tato síla se zdá být podobná hustě tkané síti spojující všechny materiální objekty. V podstatě jsme schopni ovlivňovat tuto síť tvoření skrze naše vibrace.

Takže jak vytváříme svou vlastní realitu? Vybíráme ji svými vlastními pocity. Naše pocity aktivují časový interval prostřednictvím sítě tvoření, propojující veškerou energii a hmotu ve vesmíru.

Vzpomeňte si na univerzální zákon, který říká, že přitahujeme k sobě to, na co soustřeďujeme svou pozornost. Pokud se soustředíte na strach, posíláte signál vesmíru, aby vám přihodil to, čeho se bojíte. Ale pokud se naladíte na pocity radosti, lásky a vděčnosti, pak se automaticky vyhýbáte všemu negativnímu.

Svými pocity vybíráte jiný časový interval.

Můžete zabránit onemocnění chřipky, jiných virových chorob, pokud budete zažívat jen pozitivní pocity, které pomáhají udržet imunitní systém na neuvěřitelně vysoké úrovni.

Tak získáte ochranu před čímkoliv, a to tu nejjednodušší a nejlepší, která jen může být.

Použitý zdroj: https://tadesco.cz/dna-nejdokonalejsi-antenou-ve-vesmiru/