Sumerský příběh o stvoření

Sumerský příběh o stvoření nevypráví jen o stvoření člověka, ale také stvoření Země. V Bibli máme konsolidovanou verzi, která říká, že bůh (bohové?) stvořil nebe a Zemi za 7 dnů. Fajn. Sumerských Sedm tabulek o stvoření vypráví mnohem detailnější příběh o stvoření Země.

Tabulky o stvoření světa konstatují, že naše sluneční soustava se teprve začala tvořit a planety v ní nebyly ještě úplně pevné. Neznámá cizí planeta (označena jako Vetřelec) byla zachycena gravitačními silami našich planet. Vetřelec prošel kolem Pluto, Uranu a Neptunu a pokračoval v cestě směrem k vnitřní části naší sluneční soustavy. Předchůdce naší planety Země byla Sumery označována jako Tiamat. Sumerové uvádějí, že Vetřelec proletěl vnitřním pásem našeho solárního systému a jeden z jeho měsíců se srazil s Tiamat. Kolize způsobila, že se Tiamat rozdělila na dvě části. Jedna z nich se roztříštila na pás asteroidů, který vidíme dnes mezi Marsem a Jupiterem. V Bibli se tom píše jako o hammered-out bracelet (vyražený náramek?).

Po srážce byla část Tiamat (nově označená jako Země) vržena na novou oběžnou dráhu. Vody Nibiru se smísily s vodami na Zemi. Tak započal veškerý život na Zemi. V dnešní době tomu říkáme princip panspermie.

Sumerské příběhy o stvoření vysvětlují některé velice klíčové aspekty moderního chápání kosmologie. Trvalo by to miliardy let, kdyby se život na Zemi měl vyvinout naprosto přirozeně. Biologie živého tvora – rozklad živin a extrahování odpadu – vyžaduje velmi komplexní genetický proces. Myšlenka, že by se život na naší planetě Zemi vyvinul naprosto spontánně z prvotní polévky, je naprosto neakceptovatelná. Vyžadovalo by to mnohem více času, než-li je vědecky uznávané stáří naší planety. Je to podobný problém, jako kdybyste chtěli, aby tornádo, které se právě prohnalo smetištěm, složilo funkční Boing 747. Něco takového je natolik nepravděpodobné, že to nestojí ani za řeč. Teorie o panspermii vychází z toho, že život existuje v celém Vesmíru a je rozséván po všech jeho částech. Z toho plyne, že Země mohla být součástí tohoto zasetí.

Sumerské příběhy o stvoření popisují, jak se vody Nibiru smísily s vodami Země. Mohlo by nám toto dát konečnou odpověď na to, jak přišel život na naši Zemi? Nibiru byla mnohem starší planeta. Nejspíše měla k dispozici miliardy let času pro vznik života. Též je možné, že život byl na Nibiru také přenesen a celkově se vyvíjel mnohem déle.

Příběh o stvoření dále vysvětluje, že planeta Nibiru se stala stálým členem naší sluneční soustavy s vysokou eliptickou dráhou. Sumerové vypočítaly dobu oběhu na 3600 pozemských let. Tento věk označovali jako shar. Solární rok Země trvá 365,4 dnů. To je doba nutná pro oběh Země kolem Slunce. Oběh Nibiru kolem našeho Slunce pak trvá právě 3600 let = 1 shar.

Pokud je pravda, že Anunnaki pocházejí z Niburu, jak uvedli Sumerové ve svých příbězích o stvoření, dá se předpokládat, že délka života Anunnaki je mnohem větší než-li délka života lidí na Zemi.

Slunce a Nibiru
Pokud Nibiru skutečně existuje, měli by ji moderní vědci být schopni vidět. Máme k dispozici novější sumerskou tabulku, která zobrazuje muže při orbě na poli. Muž se dívá na oblohu. Na obloze vidíme kruh vyzařující paprsky světla (Slunce) a kříž znázorňující vycházející hvězdu (Nibiru). Sumerové si byli přesně vědomi doby, kdy bylo možné spatřit Nibiru, když se nacházela blíže vnitřní části naší sluneční soustavy.

Poznámky: Překlad není doslovný. Podle historických záznamů první králové Sumeru žili několik staletí. To by korespondovalo s myšlenkou, že jejich genetická výbava jim umožňovala z našeho pohledu dlouhověkost odpovídající podmínkám Nibiru. Archeologové se snaží tento fakt vysvětlit tak, že jde buď shodu jmen (např. otec-syn-vnuk-atd), a nebo že si panovníci úmyslně přidávali léta vládnutí, aby dodali sobě na důležitosti.
Z výše uvedeného popisu není jednoznačně jasné, zda Nibiru je totožná s Vetřelcem a nebo s některým z jeho měsíců. Předpokládejme, že Nibiru a Vetřelec je totožná planeta. Pak by to znamenalo, že ke srážce došlo nejspíš ještě v době, kdy Nibiru nebylo obydleno vyššími formami života. (A nebo pokud ano, pak by to znamenalo totální zkázu…)

Život na Zemi i na Nibiru se mohl vyvíjet jinou rychlostí a za určitě za jiných podmínek. Nibiru nemusela být srážkou jejího měsíce s Tiamat tolik poškozená. Život na Nibiru musel dosáhnout během několika milionů let vysoké inteligence schopné cestovat minimálně napříč naší Sluneční soustavou v reálném čase. Je též možné, že samotná Nibiru mohla být v dávné minulosti osídlena vesmírnými cestovateli (ztroskotanci?).

Sumerský příběh o Anunnaki vypráví, že přišli na Zemi mimo jiné proto, aby zde těžili vzácné kovy (hlavně zlato a stříbro) a drahokamy (křemičitany). K příchodu Anunnaki muselo dojít až v době, kdy se na Zemi začal též rozvíjet inteligentní život na úrovni opic. Opice byly pak následně geneticky upraveny v několika vývojových verzích na homo sapiens sapiens.

Za zmínku stojí ještě ono smísení vod. Na Zemi máme slanou vodu v oceánech a sladkou vodu ve vnitrozemí. Též velké množství sladké vody je uloženo v ledovcích… Nabízí se myšlenka, že slaná voda pochází z Nibiru.

Srážka by mohla též vysvětlit poškození na dně Tichého oceánu. Stejně tak by to mohlo vysvětlit, kde se vzal náš Měsíc.

Zdroj: Ancientexplorers.com

Suenee.cz