Ve čtyřech větách nám bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek předvedl, jak daleko může zajít ztráta politických idejí a soudnosti. Níže uvedené věty by měly být vytesány do kamene. Ovšem nikoli pro příští pokolení jako vzor myšlení, ale na politický kámen náhrobní.
“Vyřizuji bankovní garance, jednám s klienty. Mnohdy má tato činnost polostátní nebo státní charakter a tam jsou kontakty k nezaplacení. Nestydím se to říct. Politici, když skončí, se něčím živit musí a asi je to lepší, než aby je živil stát.”
Já si ty čtyři věty dovolím přeložit tak, aby je snad pochopil každý. Politik, který o sobě říká, že je pravicový, nám sdělil následující: “Než aby bývalé politiky živil stát, je lepší, aby se živili činností, kde vydělávají na polostátním nebo státním.” Cítíte ten rozpor?
Co je ještě horší, než toto veřejné přiznání pravého stavu věci? Že se tento model úspěšné “obživy” bývalých politiků stal naprostým standardem jejich uvažování. Nemohu si pomoct. Když si v soukromém sektoru vezmete z vysoké funkce své kontakty, které byste bez svého zaměstnavatele nikdy neměli, a přejdete na druhý břeh ke konkurenci, je to sviňárna. Když odejdete z politiky, kde Vás živí občané svými daněmi, abyste pak těžili z kontaktů, které byste bez daňových poplatníků nikdy neměli, a to ještě navíc při takové činnosti, kde opět dojíte v polostátním nebo státním sektoru daňové poplatníky, je to sviňárna dvojnásobná. Když tuto skutečnost nevidíte, je to přinejmenším hloupé. Jestliže ovšem tuto skutečnost jako bývalý politik vidíte, nepřijde Vám to divné a ještě to navíc představujete za svůj úspěch a lžete lidem, že se vlastně živíte sami a lidi to nic nestojí, je to ubohost. Totální degenerace hodnot.
Takový model chování buď máte v sobě, nebo ne. Vychází mi z toho opět jediné. Čím silnější je stát ve své moci nad občany a přerozdělováním, tím horší je morální úroveň politiků, kteří ho vedou. Po dosavadních zkušenostech za poslední roky je pak také jisté, že dokud tu budeme mít stát, který je založen na nadbytečném a stále rostoucím přerozdělování, bude fakticky jedno, kdo ho řídí. Oni se takto totiž z těch dosavadních chovají v podstatě všechny strany. Jednou jsou to sluneční panely, jednou dálnice, jednou povodí, jednou lesy, jindy zdravotnictví, nebo etnické menšiny. Rozdíl je jen v tom, jaké oblasti činností si ta která strana dokáže dohodnout s ostatními pro sebe. V nich se pak zjevně “živí” politici i po odchodu z politiky. Většinou ovšem de facto opět za naše peníze…
