Chtěli jsme vědět co nejvíc informací a rozluštit tu neznámou lidskou historii, která proběhla v zemích, kde jsme se narodili. A byly ty velké ledové stěny umělé? A byli paraziti jiní lidé nebo to je rasa, kterou jsme ještě nepoznali? Obři, nové rasy, nové země a umělé ledové stěny. Náš svět se nám měnil každou sekundu. Butler k nám přistoupil a řekl, že do země obrů poplujeme lodí, která byla nejvíc podobná té, která se k nám přiblížila, jakmile jsme překročili ledové hradby. Vše bylo připraveno na odjezd do země Anakim, ale nejprve jsme se měli zastavit na pozemku kapitána Butlera.
Mohli jsme prozkoumat každý kout této luxusní a moderní lodi, všechno vypadalo jako z jiné a vzdálené éry, než která nám byla známá. Můžeme říci, že tyto lodě se prakticky ovládaly samy. Byly velmi tiché, rychlé a jejich pohyb ve vodě jsme téměř nevnímali. Moře bylo klidné a najednou jsem si uvědomil, že jsme zde nikdy neviděli vlny. Voda v těchto zemích byla nejklidnější a nejneutrálnější jakou jsem kdy viděl. To nás přivedlo k další otázce, jestli měly tyto místní vody úplně jiný způsob chování než u nás? Byl jsem si ale jistý jednou věcí, a to bylo, že Měsíc zde zářil nejméně třikrát jasněji a barva Slunce byla zcela odlišná od toho, co jsem znal. Na nebi byla navíc také nějaká další koule modročerné barvy. Myslel jsem si, že je to součást nějaké technologie, kterou jsem neznal, ale bylo to tam pořád, statický objekt v části nebeské klenby.
Po několika minutách plavby skutečně mimořádnou rychlostí, nám kapitán nařídil připravit se na připlutí. Když jsme dorazili k ostrovu, zjistili jsme, že dýcháme jiný vzduch. Ostrov měl malý a skromný přístav, ne až tak odlišný od těch, které jsme znali v Americe. V dálce bylo vidět mnoho nízkých lesklých domů bílé barvy, které vykukovaly mezi zelenými kopci. K Butlerovi najednou přiběhla malá holčička stará tak do šesti let a za ní přichvátala mladá žena. Byla to kapitánova manželka a dcera. Butler veselým tónem řekl: “Vítejte v mé zemi, kamarádi, toto je moje rodina a doufám, že se tu budete mít dobře.”. Usadili jsme se v domě sousedícím s domem kapitána. Butler později řekl, že to bylo jen něco málo přes rok, co byl naposledy doma a nyní už nebude ztrácet čas a zůstane se svou rodinou tak dlouho, jak jen bude moct. Na tomto jednoduchém, ale krásném ostrově jsme zůstali dvě noci, a během těchto dní jsem s kapitánem mluvil o mnohých věcech. “Lidská mysl je přeprogramována a upravena”, řekl Butler. “Nejvyšší lidskost závisí na stavu vaší mysli. V naprosto škodlivém extrému se od této upravené mysli neodpoutáte téměř nikdy – až na výjimky. Představujete si materialisticky jen to, co existuje a co je založeno na vašich myšlenkách, vašich obrazech vytvořenými zkušenostmi a prostřednictvím druhých. Vytváříte obrovskou síť, kde se každý identifikuje podle toho, kde se narodil, jeho statusu quo nebo jeho fyzického stavu. Toto ale je přístup, který nedělá nic jiného, než že se budete jen vzdalovat od své skutečné a přirozené lidské podstaty.”. “My, kteří máme v sobě krev lidstva předků, nemáme mysl zahlcenou takovými nekonečnými, většinou ponižujícími myšlenkami.”. “Země, které jsi za sebou zanechal, jsou izolovaným světem, neskutečným, kde vyniká podstrčené zlo, převládají války a degradace se stává téměř nesnesitelnou. Vaše skutečná historie je skryta, protože pokud by člověk znal svou velikost a důležitost, pak by ho nic nemohlo zastavit v jeho růstu. Žádný člověk by neklečel, kdyby věděl, kdo jej přivazuje neviditelným vodítkem tam v tom světě uvnitř ledových stěn.”. Neměl jsem na to co říct, mlčel jsem a nechal jsem si svá slova pro sebe, abych se nerozbrečel bezmocností.
Cesta na Thovthovy pohyblivé ostrovy proběhla bez větších nepříjemností. Jedinou zvláštní a pozoruhodnou věcí bylo, že nebyla žádná noc, jen se trochu setmělo na horizontu. První “noc” se na nebi objevil jasný Měsíc v úplňku, vypadal jako věčně hořící oheň. Poslední den cesty na ostrovy obrů jsme také viděli dva nebeské objekty barvy ocelové modři. Bylo těžké usnout kvůli tomu všemu, co se kolem nás dělo. Všichni jsme čekali na ten velký okamžik kontaktu s obry a bylo to něco, co jsme si ani nedokázali představit. Konečně jsme dorazili do docela moderního přístavu s menším počtem staveb, než bylo v majestátním hlavním městě Republiky předků, ale lodě obrů se zde dost lišily od těch, které jsem tam viděl dříve. Zdálo se, že některé mají nahoře zbraně, které jsem nikdy předtím neviděl. Sotva jsme sestoupili, přivítal nás muž s velmi dlouhými zrzavými vousy a žena s krásnou tváří a dlouhými blonďatými vlasy. Nejprve mluvili s kapitánem a pak nás kapitán představil. I když nebyli až tak vysocí, neměli víc než 2 a půl metru, bylo to dost na to, aby nás převýšili o několik dlouhých stop. Ohromení, že jsme vstoupili na zem obrů, jsme jim potřásli rukama a následovali jsme je do města. Město nebylo zas tak tiché, i když připomínalo spíše venkov. Jazyk, kterým zde mluvili, byl také nesrozumitelný našim uším. Ani kapitán neumluvil jejich jazykem, ale žena, která se představila jako “She-ki” mluvila naším jazykem. Sice mluvila velmi zvláštním způsobem, ale za to plynule. She-Ki nás pozvala dovnitř, jejich domy měly tvar kopule různé výšky. Některé domy vypadaly jako obrovské bílé věže. Myslel jsem, že uvidíme barbarské obry, jen s nějakým základním oblečením, které by je zakrývalo, ale realita byla taková, že tato rasa byla velmi pokročilá, jakoby vyšla z nějakého příběhu o paralelních světech. Jejich oblečení bylo barevné a plně přizpůsobené jejich velkým tělům. Později, když jsme se blížili k centru města, jsme viděli, že obrů jsou zde tisíce a jsou všech velikostí. Nikdy ale jejich výška neklesla pod dva metry dvacet. Viděli jsme obry vysoké až čtyři metry. Butler nám řekl, že tato rasa obrů je důležitá pro to, abychom poznali naši minulost, jelikož v nich kolovala jak lidská krev předků, tak i čistá obří krev starověkých zemí Anak. Řekl nám, že později nám také něco řeknou o historii našeho rasového spojení a o tom, jak se starověcí a čistí obři spojili s lidmi předků, aby vytvořili jednu z nejmocnějších sil, která kdy existovala ve “známých zemích”, a která je dnes známá jako Velká Tartárie. Ta mohla konečně navždy pozitivně změnit běh naší historie, ale v každém případě i tak znamenala radikální změny ve “známých zemích” i v okolních světech. She-Ki k nám přistoupila a měla ve svých rukách obrovskou knihu, kterou mi nabídla a řekla, že mi tato kniha pomůže pochopit mnohem více o minulosti našich ras. Jakmile jsem ji otevřel, všiml jsem si několika map. She-Ki označila zvláštní stránku, kde byl náš domov, “známé země” a jejich okolí specifikovány. Níže na následujících stránkách také podrobně popsala, co bylo známo o našich zemích, jejich rasách a historii. Už jsem si pomyslel, že jsem vše viděl, ale s každou stránkou jsem cítil, jak ve mně hoří oheň neznámého poznání. She-Ki si mého výrazu všimla i toho, že se doslova utápím v informacích a řekla mi, abych se nesnažil všechny informace strávit najednou. “Časem vše pochopíš a smíříš se s tím”, snažila se mě uklidnit.
Pak jsem se zeptal: “Kolik zemí je tedy za ledovými hradbami Antarktidy?”. “Známých světů je alespoň 178.”, bylo mi řečeno. “To je podle informací, které jsme měli možnost shromáždit.”, odpověděla She-Ki. “To se ale k tomu nezapočítají menší země a ostrovy, které existují mimo ně.”, doplnil ji Butler. She-Ki pak pokračovala ve vysvětlování některých dalších stránek této nádherné a jedinečné knihy s mapami. Pozastavila se u zemí s “Anunnaki”. V tomto případě se její tvář velmi změnila. “Anunnaki” je rasa, která se vždy chovala vůči lidem nepřátelsky, poznamenala She-Ki a doplnila, že jsou vázáni starou smlouvou s “Dozorci” (parazity). Nebudu pro tuto chvíli předbíhat, ale pouze řeknu, že tato konverzace (i kdyby se celá naše cesta neuskutečnila) změnila úplně můj život. Minulost obrů tedy obro-lidí v našich zemích byla velmi pečlivě skryta, jejich technologie stejně jako jejich kosti byly ukryty hluboko do podzemí a lidského nevědomí, aby obři byli přeživšími lidmi zcela zapomenuti. Velikost jejich historie a nové objevy budou dnes i v budoucnu poskoky parazitů donekonečna zesměšňovány. Z některých obrů pak v pověstech dokonce utvořily hrůzné šelmy, které tyto země potřísněné krví našich předků nikdy neobývaly.
“Dozorci” (paraziti, “elity”) uzavřeli smlouvu, aby se člověk, který vzešel z nového resetu, nikdy nemohl dozvědět utajenou historii a neměl se nikdy dovědět o tom, že by skrytá síla dřímající v člověku mohla porazit svého neviditelného kolonizátora. Kolonizátoři ovládají sílu, která podmanila člověka, jeho země i celé životní prostředí. Mají sílu, která přiměla člověka, aby žil prázdný bezduchý život, aby se nechal vykořisťovat a degradoval svého ducha. Člověk je ale bytost s nekonečným duchovním potenciálem a to je také to, proč se o něj zajímají ostatní rasy. Paraziti chtějí udržet člověka v téměř nesnesitelném útlaku a nechtějí, aby člověk unikl ke své nesmírně veliké duchovní svobodě.
Po tom všem bylo velmi těžké jít spát. Celá naše skupina zůstala vzhůru a bouřlivě se diskutovalo. Rozhovory se točily kolem všeho, co se dělo a co jsme se dozvídali. Opakovali jsme si stále znovu a znovu, jestli je tento příběh opravdu skutečný? Ale jak jsme mohli pochybovat, když jsme byli zde, v zemích za ledovými stěnami, žili a diskutovali se starověkými obry!
Kapitán Butler nás ráno probudil. Bydleli jsme ve zvláštních dómech, které automaticky regulovaly teplotu. V domech bylo vždy příjemně chladno, i když bylo venku občas nesnesitelné vedro. Rostlo zde ovoce všeho druhu. Většinu z nich jsme nikdy neviděli ani nikdy neochutnali. Některá vegetace vykukující z dálky měla nezvyklé a podivné barvy, které jdou jen stěží popsat. She-ki měla na sobě velmi barevné letní šaty, její tvář byla ve slunečním světle ještě krásnější a členové naší skupiny byli uchváceni jejím vzhledem i její přítomností. Po snídani jsme si soukromě povídali s Butlerem a She-ki mi začala opět vyprávět další podrobnosti z té knihy o historii ras: “Včera jsem vám řekla o takzvané ‘Staré smlouvě’, která byla uzavřena mezi části Dozorců a Anunnaki.”. “Co tou smlouvou vlastně zamýšleli?”, odvážil jsem se zeptat. She-ki pak pokračovala ve svém vyprávění slovy: “Williame, nejdřív se musíš dozvědět, co mají Dozorci a Anunnaki společného. To, co je spojuje, jsou jejich technologie primárně založené na zbrojení a vojenském vývoji, protože jsou to od narození kolonizátoři. Vždy když přijdou do určitých zemí, hledají cesty, jak do nich proniknout, a jak nejlépe by je ovládli. Dělají vše proto, aby rychle poznali, jaký mohou mít prospěch z místní civilizace. Proto studují život, který se tam nachází. Pokud zjistí, že budou mít z místní civilizace nějaký prospěch, zavedou zde systém, který budou vlastnit, a který jim bude trvale sloužit. Součástí tohoto procesu je také vytvoření nejrůznějších dohod v jejich prospěch. Také do starověkých lidí zasadili ‘Dozorci’ semínko ‘svého parazitického systému’. Dozorci jsou známí svými vyspělými loděmi, jejich pokrokovým vybavením a tím, že jsou jedni z mála, kteří znají všech 178 světů (kruhů).”. “A jak je to s velkým dómem, a co to vlastně znamená?”, opět jsem se zeptal nevinně. “Williame, každý kruh (se zeměmi) je rozdělen jedním nebo několika různými dómy v závislosti na tom, co v sobě zahrnuje a obsahuje. Slyšel jsi někdy o buněčné teorii? To, co nazýváme buňkou a její plazmatickou membránou? Tak tyto kruhy bychom s touto teorií mohli zhruba porovnat. Ta kupolovitá membrána okolo je pro naše oči neviditelná, ačkoli některé rasy mohou tuto membránu zviditelnit. Membrána rozděluje dva systémy, které jsou si podobné nebo se mohou i kompletně lišit, ale stále mají mezi sebou vazby ve svých různých částech.”.
“To, co známe a víme od Dozorců je, že všechny kruhy nebo světy, které jsou známé, mají určité spojení mezi vnitřním a vnějším systémem, kromě jednoho jediného, který je považován za nejdůležitější a který vedl právě k této Staré smlouvě mezi Dozorci a Anunnaki.”. “Tyto rasy jsou zběhlé v manipulaci s prostředím, protože mají k dispozici pokrokové technologie, které jim umožňují, aby mohli vkročit do jakéhokoliv ze známých světů. Tato spojení mezi jednotlivými světy není snadné najít, ale rasy, které zakládají svou technologii na dobývání, se dokážou dostat tam i ven, zkoumat a podnikat dlouhé cesty za účelem shromažďování informací z jiných světů. Tyto rasy prozkoumaly tyto systémy a možnosti, jak nejsnáze najít tyto vchody a východy do různých uzavřených území. Existují také portály, které spojují různé země, ale to je jiné téma, které můžete objevit při celém svém pobytu tady, mimo svou domovinu. Také zjistíte, jak velká část této technologie zde funguje.”.
“Ten jediný kruh, o kterém jsem vám říkala, kam nebylo možné vstoupit ani s pomocí nejpokročilejších technologií, se stal jejich posedlostí. Tyto země, kam nikdo nemohl vstoupit, nebo vstoupit a dostat se odtud živý zpět, jsou tzv. ‘Nebeské země’ a každý pokus o jejich kolonizaci byl zmařen. Dozorci se tedy tehdy dohodli s Anunnaki, aby společně vyvinuli technologii, která by dokázala tento kruh a membránu zemí otevřít a odhalit tajemství toho, co je tam uvnitř. Důvodem jejich posedlosti je fáma, že v Nebeských zemích lze najít tajemství, které povede k možnosti proniknout do ‘Velkého Dómu’ (hranice známého prostoru), který dělí světy zvenčí.”.
“Co myslíš tím “Velký dóm”?”, ptal jsem se. “O tomto Velkém dómu máme velmi málo informací, ale co zatím víme od Dozorců je, že tato obrovská kopule zahaluje 178 světů. Jedna teorie ale říká, že nevede žádná cesta ven ani dovnitř a neexistují žádné informace o tom, co tam leží. Dozorci a Anunnaki na tom projektu spolupracovali se svými nejchytřejšími vědci a provedli dosud nevídaný výzkum, který byl založený výhradně na jejich technologii pro objevování těchto neprostupných Nebeských zemí.”.
Dozorci (“elity”) dosáhli bodu, kdy jejich technologie pokročila exponenciálně natolik, že byli schopni projít i prvním dómem, ale pak nastal problém. Bytosti, které prošly prvním dómem, zemřely rozdrceni na prach téměř okamžitě. Elity na to nenašli už odpověď. Zkoušeli to různými způsoby a pomocí použití různých ras, ale všechny zemřely stejným způsobem. Později ve svém rozsáhlém studiu těchto zemí došli k závěru, že uvnitř existuje vědomá energie, kterou nazývali “Zdroj života”. Jedna z teorií říká, že tato energie začala vnímat nebezpečí technologie Dozorců a Anunnaků a začala chránit své životní prostředí. Pak se tato vědomá energie rozštěpila do těl “Pěti Mistrů”, kteří dali život Lidské Bytosti, která pak zabrala země okolo vašeho domova. Nejprve vznikal “Asgard” na severu, vzdálené místo, ohraničené horskou oblastí, kterou je velmi obtížné objevit. Jak se tyto bytosti vyvíjely, užívaly země v Lemurii, Atlantidě a také v centru vašich zemí, které nazvali Hyperborea. Hyperborea měla přímé spojení s vnějším světem Asgard, jejich zemí původu, pomocí spojovacího portálu.
She-ki pak pokračovala: “Tito lidé, kteří byli oživeni vitální energií ‘Zdroje’ začali přibývat, jak co do počtu, tak se vyvíjeli i technologicky. Jejich technologie nejdříve sloužila pro rozvoj jejich rasy a blahobytu. Později začali vyvíjet obranné zbraně, nikdy ale nedosáhli stejné úrovně jak kolonizátoři, kteří je ovládali. Jedné osudné a temné noci Dozorci pronikli do Známých zemí a našli hojné naleziště zlata a dalších nerostů. Ve své dychtivé nenasytnosti procestovali každé místo v těchto zemích. Mezi pásmy vysokých hor narazili na slavné země Asgardu a tam se také srazili s lidmi tam žijícími. Tato skupina Dozorců byla překvapena lehkými obrannými zbraněmi, které na ně zaútočily a automaticky je rozdrtily. To vyvolalo poplach i v jiných sousedních zemích obývaných lidmi. Energie Nebeských zemí, která oživovala lidské bytosti, nebyla připravena čelit útoku Dozorců. Navíc, Dozorci převyšovali lidi svým počtem v poměru 1000 ku 1. O několik dnů později se stalo nevyhnutelné, lidé se jim vzdali. To byl začátek velké noční můry, která trvá až do současného dne. Proč se zde ale nechovali tak jako v jiných světech, kde si narabovali tolik minerálů, kolik potřebovali a pak se přesunuli dál?
Oni se totiž pokoušeli posílat lidi do Nebeských zemí jako test prostupnosti (to ostatně zkoušeli i s jinými rasami) a přestože lidská těla shořela, jakmile vstoupili do Nebeských zemí, duchovní energie, která v nich žila, šla vždy přímo dovnitř těchto zemí bez ohledu na to, kde toto tělo potkala smrt.”.
Z knihy: The Navigator who crossed the ice walls. Autor: Nos Confunden. Přeložila Zuzi Czech, upravil Ota Veselý
https://celostnivzdelavani.cz/pribeh-williama-morrise-cast-15
-pokračování
Předchozí díly:
