Starověk ji znal jako království Kúš. Dnes je to Súdán. V tajuplné říši opředené pověstmi a legendami se prolínala kultura egyptských dobyvatelů s prvky černé Afriky.

Dějiny říše Kúš byly těsně spjaty s historií jejího slavného a mocného severního souseda – Egypta. Ten byl pro ni po staletí dobyvatelem a kolonizátorem, ale v jedné chvíli jí byl sám podroben a podmaněn dynastií černých faraonů z jihu. Říše Kúš nakonec přežila starověký Egypt o téměř devět století.

TROCHA ZEMĚPISU


Na severu Súdánu se Nil zařezává do Núbijské pouště velkým meandrem ve tvaru S. (Kušiti dnes bývají nazýváni také Núbijci.) Od soutoku Modrého a Bílého Nilu zbývají africkému veletoku dva tisíce kilometrů vyprahlým terénem. Šest kataraktů (stupňovitých vodopádů) ho dělí na jednotlivé úseky. Počítaly se vždy od severu a byly to jakési milníky expanzivní politiky Egypta.

Egyptský Faraon Snofrew, otec Chufewa (zvaného též Cheops), se více než dva a půl tisíce let př. n. l. holedbal, že rozdrtil říši Kúš, odvedl jako zajatce sedm tisíc mužů a žen a ukořistil dvě stě tisíc kusů dobytka a ovcí.

Tutanchamon měl na podrážkách svých sandálů vyobrazené dva tmavé Kušity, aby je denně mohl zadupávat do prachu.

Teprve Thutmose I. (1506 — 1493 př. n. l.) pronikl s flotilou válečných lodí přes přirozený obranný val třetího kataraktu a dospěl snad až ke čtvrtým peřejím. Ty pak po staletí tvořily jižní hranici egyptské říše.

ČILÉ STYKY

Přes neustálé drobné války a potyčky, které vedla říše Kúš s Egyptem, existovaly mezi oběma čilé diplomatické a především obchodní styky. Karavany přivážely z hlubin kontinentu z říše Kúš do Egypta hlavně zlato, ušlechtilá dřeva a minerály, slonovinu, kadidlo, oleje, pštrosí péra, kůže divokých zvířat a dokonce i živé opice. Dokazují to četné archeologické nálezy z Egypta.

Výměnný obchod kvetl pod ochranou obranných tvrzí z nevypálených cihel, které postavili egyptští faraoni Střední říše u druhého nilského kataraktu. V šedesátých letech je pohltily vody Asuánské přehrady.

ŽIVOTNÍ STYL

Kúšité (nebo také Núbijci) postupně přebírali egyptský životní styl a brzy je od Egypťanů odlišovala jen barva pleti. Egyptský faraon jmenoval z řad Kúšitů svého vicekrále v hlavním kúšském městě Napatě a Amon začal být v říši Kúš uctíván snad ještě fanatičtěji než v Egyptě. Faraonovi zástupci v Kúši se obklopili egyptskými řemeslníky a přepychem, který si v ničem nezadal se sousední říší.

XXV. DYNASTIE

V desátém století př. n. l. se kúšská říše osamostatnila a stala se na Egyptě zcela nezávislou. Kolem roku 740 př. n. l. Pianchi, syn kúšitského krále Kašty, zasáhl do rozbrojů v Egyptě a zmocnil se vlády v jeho jižní části. Jeho bratr Šabako pak získal Dolní Egypt a založil novou, pětadvacátou egyptskou dynastii.

Až do roku 664 př. n. l. vládli sjednocenému Egyptu Kúšité a hlavním městem celé říše se stala Napata. Pianchi zachoval staroegyptské tradice a dal obnovit velký Amonův chrám, na jehož stěnách byla zvěčněna jeho vítězství. Byl první z Kúšitů, který si nechal zbudovat hrob v podobě pyramidy. Byla mnohem menší než pyramidy Staré říše na severu Egypta. Její základna měřila 12 krát 12 metrů , ale i tak působila díky strmějšímu sklonu 68° impozantně. V sousedství své pyramidy nechal Pianchi postavit pyramidy pro své manželky a hroby pro své koně

ZÁSAH ASYŘANŮ


Poslední núbijský faraon pětadvacáté dynastie Taharka (689 — 664 př. n. l.) posázel říši Kúš chrámy pozoruhodnými svou velikostí i odvážnou architekturou. Dal pořídit i zlatý nápis na špičce skály ve výšce pětasedmdesát metrů. Za jeho vlády dosáhla kúšská říše vrcholu. Nakonec byl poražen Asyřany a musel se stáhnout daleko na jih. Asyřané měli v té době už moderní železnou výzbroj, zatímco Egypťané i říše Kúš byly ještě v době bronzové. K dopravě používali Asyřané velbloudy. Egypt se po krátké asyrské nadvládě vzepjal k poslednímu období samostatné existence pod vládou takzvané sajské dynastie. Definitivní tečku za jeho slavnou historií učinili Peršané v roce 525 před naším letopočtem.

MEROJSKÁ KULTURA

Napata ležela příliš blízko egyptských hranic a tak se hlavním městem říše stalo Meroe. Město leželo mnohem jižněji mezi pátým a šestým kataraktem a s Napatou bylo spojeno karavanní cestou.

Podle města pojmenovali historici i novou kulturu, které dali název merojská. Měla bohaté zásoby železné rudy, z níž se vyráběly zbraně i nástroje. Podle historiků šlo zřejmě o první tavby železné rudy na africkém kontinentě. Egyptské hieroglyfy byly základem nového tzv. merojského písma a existoval i samostatný merojský jazyk. Místo o říši Kúš se začíná hovořit o království Meroe.

Kúšité postavili v Meroe královský palác z cihel a kamene, mohutnou přístavní hráz a mnoho stupňovitých pyramid.

Řekové nazývali obyvatele jihu Aithiopy (z toho vznikl název Etiopie), což znamená sluncem spálení. Herodotos píše o říši plné zázraků. Její bohatství bylo podle něj tak nesmírné, že i zajatci prý měli pouta ukutá ze zlata. V hlavním městě Meroe údajně vyvěral pramen, který voněl po fialkách a přinášel dlouhověkost. Nikdo tam neměl hlad a nouzi. Na takzvaný sluneční stůl pokládali v noci lidé vařené ryby a ve dne si ze stolu každý mohl vzít, co chtěl.

PYRAMIDY

Na území říše Kúš se našlo přes tři sta pyramid, tedy více než v Egyptě. Všechny jsou výrazně menší a strmější než egyptské. Na rozdíl od egyptských byly většinou omítnuty a natřeny hlinkami. Je tu i další rozdíl. V Egyptě byli faraoni pohřbíváni uvnitř pyramidy, kúšitští vládci spočívali v podzemních komorách pod pyramidami a vchod byl pečlivě zasypán. Před pyramidami stály zádušní kaple s mohutnými pylony.

V říši Kúš hrály ženy významnou roli jako vládkyně zcela v duchu matriarchálních tradic černé Afriky. Ženám patří osm z osmatřiceti merojských pyramid a nápisy v zádušních kaplích odhalují, že to byly vesměs velmi významné osobnosti.

Roku 23 př. n. l. dobyl Egypt římský císař Augustus a jeho legie došly až do kúšské Napaty. Některé prameny tvrdí, že až do Meroe. Římané si podrobili několik kúšských měst a Napatu zničili. Stáhli se pak sice do Egypta, ale merojská říše začala upadat.

Kolem roku 300 n. l. dobyl Kúš křesťanský král Ezan z etiopského Aksumu. Připojil ho ke svému království a říše Kúš mizí z dějin.

ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY

Více o říši Kúš vypovídají archeologické nálezy. K nejvýznamnějším patří záhrobní výbava královny Amanišaketo, která nastoupila na trůn v roce 45 př. n. l. Do této výbavy patřilo sto pětapadesát ozdobných předmětů, které názorně dokumentují prolínání egyptských a afrických prvků. Například štíhlé egyptské bohyně dostávají plnější tvary afrických matron. Větší část pokladu je dnes v Egyptském muzeu v Berlíně.

Významný je i chrámový komplex Musauwarat es-Sufra jižně od Meroe. Chrámy jsou vybudovány na terasách. Po pohodlných pozvolných rampách k nim kdysi stoupala procesí pod vedením kněží. Komplex sloužil jako poutní místo. O velkých svátcích se tam zřejmě scházely zástupy vyznavačů tehdejších božstev.

Klenotem komplexu je Lví chrám vybudovaný kolem roku 220 př. n. l. zasvěcený bohu savan Apedemakovi. Na jedné stěně je zobrazen Apedemak, jak kráčí ozbrojený lukem a šípy v čele průvodu bohů. Hlavní egyptský bůh Amon se přitom ztrácí v zástupu jiných bohů. Na dalším reliéfu velebí nápis Apedemaka jako velkého, nepřemožitelného boha.

Přístup k hlavnímu chrámu hlídá kamenný slon v životní velikosti a plastiky slonů jsou po celém areálu. Usuzuje se, že to byli Kúšité, kteří jako první zkrotili slona afrického a využili ho ke svým válečným výpravám. (sei)

http://www.stoplus.cz/