Příčiny a důsledky financializace – Bankovnictví

Přinejmenším dvě století existuje podezření, že peníze a ti, kteří s nimi nakládají, mají velkou a snadno zneužitelnou moc. Chci ukázat, jak málo se v posledních několika stoletích změnily základní principy obohacování. Jaký to má vztah k vykořisťování, dávám váženému čtenáři za domácí úkol.

“Finance jsou uměním předávat peníze z ručky do ručky tak dlouho, až nakonec zmizí” – Robert W. Sarnoff (1918 – 1997)

„Dovolte mi vydávat a řídit národní měnu a já se nebudu starat o to, kdo píše zákony“

Mayer Amschel Bauer, později znám jako baron de Rothschild (1790).

Chceme-li alespoň částečně pochopit, co se dnes děje, je dobré se podívat na dějiny bankovnictví.

I když v Číně bylo zaznamenáno použití peněz již v letech 618-907,  jinde ve světě k němu došlo později. Kolem roku 1000 soukromí obchodníci v provincii Sečuán vydávali papírové peníze nazývané „jiao zi“. Protože však docházelo k podvodům, v roce 1024 emisi peněz převzala dynastie Song, jež jako první vydávala vládní papírové peníze. V Evropě první depositní banky vznikly v Benátkách v roce 1361, v Amsterdamu v roce 1609, a ve Švédsku v roce 1661, kde byly také vydány první bankovky v Evropě, ale bylo to až v Anglii, kde začala pozice bank nabývat dnešních rozměrů.

Vláda Anglie jako světové mocnosti začala na Threadneedle Street, kde vznikla Bank of England. Do té doby prakticky neexistovala budova banky nikde na světě a bankéři byly jen zlatníci, kteří půjčovali peníze a pronajímali místnosti pro obchod.

„Velký třesk“ nastal v roce 1694, kdy „zlatníci” oddlužili krále Williama III. z dluhů, které si nadělal válkou s Francií, a tím získali nebývalý respekt a moc. Stali se z nich bankéři a profitovali z ohromných objemů poskytnutých úvěrů, za něž ručilo největší impérium od dob Říma. Anglie by nezískala svoji moc a půjčovatelé peněz své zisky, kdyby s nimi král neudělal faustovskou dohodu v roce 1694, kdy oficiálně vznikla Bank of England, jež zajišťovala králi výměnou za právo půjčovatelů emitovat na kreditu založené peníze neomezený úvěr na válku. Od té doby se půjčovatelé začali nazývat „bankéři“. Ujednáním s králem Williamem dostali bankéři nejvýznamnějšího zákazníka – veřejné instituce – a také právo razit peníze jménem krále. Lidé ukládali zlato a stříbro ve vládou schválených bankách, jež dostaly právo dávat půjčky v objemu desetkrát větším, než uložené úspory a získávat úroky z těchto půjček.

A tak již v roce 1770 Sir William Pitt ve sněmovně lordů řekl: Něco je za trůnem většího, než je sám král“. Od té doby se „penězoměncům“ v Bank of England dostalo přívlastku „moc zpoza trůnu“.  Od té doby až po dnešek se toho v tomto směru mnoho nezměnilo.

Kolem roku 1870 bankéři v Anglii zjistili, že platební bilance země se dostává do záporných čísel. Spásu hledali, kromě jiného, v rozšíření kreditního financování do dalších rozvojových oblastí. Kandidáty byly Rusko a Amerika. Do Ameriky byl v roce 1904 vyslán Paul Warburg. V roce 1911 získal americké státní občanství, jako zaměstnanec firmy Kuhn, Loeb and Company bankers. V Německu nechal svého bratra Maxe Warburga, jenž zastával vysokou funkci v hierarchii německého císařství. Paul se hned dal do jednání s bankéři, a v v listopadu roku 1910 spolu s dalšími zorganizoval skupinu, jež se sešla na Jekyll Islandu v Georgii na tajném jednání. Připravila zde návrh zákona na vznik toho, co později vešlo ve známost jako Federal Reserve Board (FRB). Tento návrh byl schválen americkým Kongresem 22. prosince 1913 v půl páté ráno, kdy mnoho kongresmanů již spalo, nebo bylo mimo. Ti, co byli vzhůru, ani nechápali, co vlastně schválili. Druhý den (23. prosince) president Woodrow Wilson návrh podepsal, a přitom prohlásil: “Stali jsme se nejhůře vládnoucí, nejvíce kontrolovanou a poníženou vládou v civilizovaném světě – již ne vláda svobodného názoru, již ne vláda z přesvědčení a hlasu většiny, ale vláda názorů a nátlaku malé skupiny dominantních mužů”.

Tato historka způsobila, že v roce 1919, při podpisu paktu ve Versailles a St.Germain, Paul Warburg seděl v delegaci vítězů – a jeho bratr Max na straně poražených. Po jednání řekl britský předseda vlády Lloyd George: „Mezinárodní bankéři smetli státníky, politiky, žurnalisty a právníky na jednu stranu a vydali své příkazy velitelským tónem absolutních monarchů“.

Počátkem 20. století začaly žezlo globálního impéria postupně přebírat Spojené státy americké. Již za pouhých šestnáct let po svém založení vyvolal FRB největší finanční krizi v dějinách. Nahradil totiž, podobně jako Anglie před více než 200 léty, peníze založené na úsporách penězi založenými na kreditu, a do deseti let musel odepsat největší bublinu v dějinách. Bankéři totiž půjčovali ne desetinásobek, ale až padesátinásobek u nich uložených úspor. Významným zákazníkem bylo poražené Německo, které muselo splácet reparace Anglii a Francii v dolarech.

Moudrý Roosevelt, který tento „horký brambor“ (bublinu) zdědil, věděl, že Wall Street a londýnské City jsou zkorumpované, a spekulacemi dovedou podvázat zdravý vývoj hospodářství.

V úvodním projevu 4. března 1933 řekl, (parafrázujíc činy Ježíše Krista): “Kupci utekli ze svých vysokých křesel v chrámu naší civilizace. Nyní můžeme chrám obnovit pro dávné pravdy. Rozsah této obnovy závisí od toho, do jaké míry budeme aplikovat společenské hodnoty, šlechetnější než jen pouhý peněžní zisk“. Pověřil proto ihned dva kongresmany, Henryho Steagalla a Cartera Glasse, vypracováním bankovních zákonů, které vešly ve známost jako The Emergency Banking Relief Act a Glass-Steagall Act (dále G-S) I a II.

The Emergency Banking Relief Act zkonfiskoval soukromníkům zlato. Potvrdil tak, kdo ve skutečnosti vládne v zemi, tj. bankéři. První G-S zákon znovu předefinoval depozita a zahrnul do nich i vládní a komerční obligace. To byla změna oproti existující praxi. Druhý G-S zákon oddělil komerční a investiční bankovnictví. Investiční bankéři totiž měli tendenci proinvestovat i komerční depozita, pokud se k nim dostali, proto zákon zakazoval, aby jedna banka byla činná současně jako obchodní, investiční a pojišťovací. Tento zákon pomáhal uskutečnit program presidenta F.D. Roosvelta, známý jako New Deal.

Roosevelt tyto zákony podepsal 16. června 1933.

Wall Street pracoval 65 let, aby tyto zákony zlikvidoval, a povedlo se mu to v roce 1999 za vlády presidenta Clintona, na příkaz investičních bankéřů.

Je vhodné poznamenat, že i jméno Federal Reserve Board (FRB) je podvod, protože tento úřad není ani federální, jeho jméno je v telefonním seznamu mezi soukromými podniky, není ani reservní, ani board (správní rada). Je to kartel těchto šestnácti soukromých bank:

1 Citigroup Inc., New York, NY

2 J.P. Morgan Chase & Co. New York, NY

3 Bank of America Corporation Charlotte, NC

4 Wachovia Corporation, Charlotte, NC

5 Wells Fargo & Company, San Francisco, CA

6 Bank One Corporation, Chicago, IL

7 Taunus Corporation, New York, NY

8 Fleetboston Financial, Boston, MA

9 U.S. Bancorp, Minneapolis, MN

10 ABN Amro North American Holding Company, Chicago, IL

11 HSBC North America Inc., Buffalo, NY

12 Suntrust Banks, Inc., Atlanta, GA

13 National City Corporation, Cleveland, OH

14 The Bank of New York Company , Inc., New York, NY

15 Fifth Third Bancorp, Cincinnati, OH

16 BB&T Corporation

Toto je seznam bankovních institucí, které tvoří současný FED, ale skutečné majitele těchto soukromích institucí najdeme na jiném seznamu deseti hlavních akcionářů FEDu:

THE ROTHSCHILDS – LONDON
THE ROTHSCHILDS – BERLIN
THE LAZARD BROTHERS – PARIS
ISRAEL SEIFF – ITALY
KUHN-LOEB COMPANY – GERMANY
THE WARBURGS – AMSTERDAM
THE WARBURGS – HAMBURG
LEHMAN BROTHERS – NEW YORK
GOLDMAN SACHS – NEW YORK
THE ROCKEFELLERS – NEW YORK

Síť vazeb těchto bank a jejích filiálek lze nalézt na (http://www.fdrs.org/rockefeller.html )

Nespokojenost s prací FEDu stoupá a množí se návrhy je poslat “na smetiště dějin”. Za mnohé návrhy pro ilustraci uvádím:

( http://www.informationclearinghouse.info/article19401.htm )

Výše popsaným historickým vývojem však vznikl zavedený a dosti stabilní systém, jak je vidět z postřehů řady vlivných osobností během mnoha staletí.

Počátek 19. století:

„Jestli americký lid někdy dovolí, aby soukromé banky řídily emisi měny, nejprve inflací, pak deflací, banky a korporace, které kolem nich vyrostou, zbaví lidi veškerého majetku tak, že se jejich děti probudí, a budou bez domova v zemi, kterou jejich otcové dobyli“.

Thomas Jefferson, 1809

Možná i pro tento jeho názor bylo na něj spácháno několik atentátů, ale měl štěstí, zpravidla zbraň vrahů selhala. To štěstí ovšem nemělo pár dalších presidentů.

Dvacáté století:

Mezinárodním bankéřům se povedlo udělat více než jen kontrolovat emisi peněz. Dnes oni ve skutečnosti vytváří peníze, přitom vzniká dojem, že jsou vytvořeny vládou. Tento ďábelský trik byl odhalen Sirem Josiahem Stampem, ředitelem Bank of England a druhým nejbohatším mužem Británie ve dvacátých létech. Když mluvil v roce 1927 na Texaské univerzitě „svrhl“ tuto „zápalnou bombu“, která ale zřejmě nikoho nezapálila (5):

„Moderní bankovní systém vyrábí peníze z ničeho. Tento proces snad patří mezi nejvíce ohromující kejkle, jež byly kdy objeveny. Bankovnictví bylo počato v nerovnosti a porozeno v hříchu……. Bankéři vlastní zeměkouli. Vezměte jim jí a ponechte jím moc vytvářet peníze a oni škrtnutím pera vytvoří dostatek peněz aby si jí koupili zpět…. Vezměte jim tuto moc a veškeré bohatství, jako je moje, zmizí, ale pak tento svět bude lepší a šťastnější pro život… Ale když chcete být nadále otroci bankéřů a platit náklady svého vlastního otroctví, nechte bankéře vytvářet peníze a kontrolovat úvěry“.

President Kennedy se snažil situaci řešit svým výkonným příkazem ze dne 4. června 1963 ( Executive Order 11110, the AMENDMENT of EXECUTIVE ORDER No. 10289, as amended RELATING to the PERFORMANCE of CERTAIN FUNCTIONS AFFECTING the DEPARTMENT of the TREASURY). V podstatě šlo o to, aby soukromá instituce Federal Reserve Board nemohla účtovat federální vládě úroky za poskytnuté půjčky. Na základě tohoto příkazu vláda USA začala tisknout své bankovky, které byly v podstatě stejné, jen s tím rozdílem, že bankovky FEDu měly zelené pozadí s nápisem Federal Reserve Note a číslem, bankovky vlády měly červené pozadí s nápisem United States Note a číslem. Po vraždě presidenta Kennedyho byly vládou emitované bankovky staženy z oběhu (6).

21 století:

Finanční inovace posledních desetiletí možnosti bankéřů ještě podstatně zvýšily.  Jde o to, že  nyní celý, jak je vidět již historický proces, ovlivňují dvě věci:

· technický rozvoj informatiky, jež dovoluje pohodlně rozprostřít činnost na celou zeměkouli

· neoliberalizmus, jenž deregulací uvolnil pravidla pro tuto činnost

Důsledky popsal ekonom z New York University, profesor Nouriel Roubini, takto:

„Kterýkoliv movitý jedinec může vzít milion dolarů, jít za zdatným brokerem a finančními pákami zvednout tuto sumu třikrát; výslednou sumu čtyři milióny dolarů (vlastní milion plus třímilionový dluh) investovat do fondů, jež tuto sumu zvednou 3-4krát. Tyto prostředky pak investovat do zabezpečovacích fondů (Hedge funds), jež vezmou dané sumy a opět je 3-4krát znásobí a koupí velmi mladý kousek CDO (Collateral Debts Obligation) jež je sama zvednuta pákami desetinásobně. Nakonec tento řetěz kreditu z původního jmění 1 milion vytvoří stomilionovou investicí, z čehož 99 milionů je dluh (páky) a jen jeden milion tvoří vlastní jmění. Tak jsme dostali pákový poměr 100 ku jedné. Pak ovšem i malý, jednoprocentní pokles ceny finální investice (CDO) smete původní kapitál, a vytvoří řetězec požadavků na úhrady, jenž rozmetá tento dluhový domek z karet“.

To je to, co se dnes pokládá (kolabuje) a následně zachraňuje penězi daňových poplatníků.

Zdroj: http://www.outsidermedia.cz/Priciny-a-dusledky-financializace–1-dil-Bankovnictvi-1.aspx