Moře se vzdouvá a pohrává si s velkou plachetnicí jako s hračkou. Na můstku stojí kapitán s dalekohledem. Jeho pohled uvízne na jednom bodu, který se vynořuje na obzoru. „Na svá místa, napnout plachty,“ rozdává rozkazy posádce. La Grace nabírá rychlost a blíží se ke španělské obchodní lodi. Zdá se, že to bude tučná kořist. „Útok!“ zařve nakonec zvučným hlasem první český námořní kapitán Augustin Heřman.
„O takovém dobrodružství by se mi doma ani nesnilo,“ proletí v tu chvíli hlavou Augustinu Heřmanovi (cca 1605–1686). Jeho plachetnice La Grace se vrací z další úspěšné výpravy. V duchu se mu promítnou události posledních dnů, během nichž ukořistil cenný náklad ze španělské lodi. Český rodák a pobělohorský exulant je nejen zdatný obchodník, ale také bukanýr. Dále se proslaví jako významný kartograf a diplomat. Svou obchodní a námořní kariéru nastartuje v Holandsku, kam se uchyluje stejně jako jiní pobělohorští uprchlíci z Čech.
Na jednání s indiány
Ve službách holandské Západoindické společnosti Heřman přeplouvá několikrát Atlantik. Je mladý, ambiciózní a brzy na sebe strhává pozornost. „První zmínka o něm na území Ameriky je z roku 1633, kdy ve službách Západoindické společnosti jedná s indiány o odkoupení půdy poblíž dnešní Filadelfie,“ uvádí současný český námořní kapitán Daniel Rosecký. Podnikatelský duch Augustinu Heřmanovi rozhodně nechybí. Cenné zkušenosti sbírá i jako agent holandského obchodního domu Pietera Gabryho (†1651).
Průkopník obchodu s tabákem
Natrvalo se do Nového světa stěhuje nejpozději v roce 1644. Usazuje se v Novém Amsterodamu (později New York). Obchoduje s kožešinami, tabákem i jiným zbožím. Je dokonce největším vývozcem tabáku v Americe a jako první v holandské kolonii začíná s pěstováním indigovníku (indigo – modré barvivo z jeho kořenů se původně užívá k výrobě inkoustu a k barvení tkanin). V obchodování s tabákem, který i s indigem vyváží do Evropy, patří k průkopníkům. „Jenomže guvernér je guvernér, proto se cigaretám později dostává názvu Stuyvesant (guvernér kolonie Nové Nizozemí se jmenuje Peter Stuyvesant – pozn. red.), a nikoli Heřman!“ vysvětluje Rosecký.
Mezi nejváženějšími muži
Stoupá i Heřmanova prestiž ve společenském žebříčku. Píše se rok 1647 a nejváženější muži Nového Amsterodamu mu tisknou ruce. „Gratulujeme,“ vítají srdečně Heřmana do svých řad. Stává se členem Rady devíti, nejvyšší rady guvernéra Petera Stuyvesanta (asi 1612–1672). Kromě toho se s plachetnicí La Grace vrhá na dobrodužnou dráhu korzára. Každý rok vyplouvá do Karibiku a s guvernérovým požehnáním přepadává nepřátelské koráby. „La Grace je vůbec nejslavnější korzárskou lodí za raných dnů kolonizace Ameriky. Pověstné je třeba její vítězství nad dvěma španělskými koráby naloženými cukrem, tabákem a vínem u pobřeží Guatemaly,“ připomíná Rosecký.
Ve vězení pro dlužníky
Heřmanovy vztahy s diktátorským guvernérem však nejsou zrovna nejlepší. Jako předseda Rady devíti v červenci 1649 posílá do Holandska stížnost na něj i na špatné poměry, panující v zámořské kolonii. Stuyvesant zuří. Rozhodne se Heřmana finančně zničit, prostředky k tomu má. Navíc v roce 1651 českého exulanta nemile překvapí zpráva z Amsterodamu o úmrtí jeho věřitele Pietera Gabryho. O vyrovnání dluhu se hlásí dědici. Vězení pro dlužníky je pro Augustina hořkou pilulkou, kterou musí spolknout.
Zabraňuje válce
10. prosince 1651 se Augustin nicméně žení. Zakouká se do 30leté Jannetje Marie Varlethové, dcery holandských přistěhovalců Kašpara a Judithy Varlethových. U rodinného krbu se však příliš dlouho neohřeje. Devizou mu jsou diplomatické schopnosti a znalost jazyků. Rodák ze středních Čech, jak sám tvrdí z Prahy, ovládá kromě své mateřštiny latinu, holandštinu, němčinu, francouzštinu, španělštinu a angličtinu. Guvernér ho povolává zpět. „Pojedete do Bostonu. Budete vést jednání s Angličany. Hrozí válka a vy jí musíte zabránit,“ uděluje Heřmanovi instrukce. Angličanům se totiž dostává do rukou dopis holandské Západoindické společnosti. Vyzývá v něm Stuyvesanta, aby se proti Britům spojil s indiány. Heřmanova mise je úspěšná a na milost ho konečně berou i věřitelé.
Nad jeho mapou žasne i prezident
Na další misi se vydává roku 1659. V Baltimoru má dojednat hranici nizozemských a britských kolonií. „Mohl bych zhotovit přesnou mapu sporného území,“ navrhuje v dopise Stuyvesantovi. Odpovědi se ale od něho nedočká. Zato guvernér anglického Marylandu je nadšen. Za příslib vytvoření mapy Virginie a Marylandu Heřmanovi nabízí pozemky u zálivu Chesapeake. Augustin cestuje, zaměřuje a vše pečlivě zakresluje do map. Po deseti letech je hotov. „Virginia a Maryland, jak jsou obdělávány a osídleny, v současném roce 1670 vyměřeny a přesně nakresleny výhradní prací a úsilím Augustina Heřmana Českého,“ vepisuje do mapy. Připojuje i svoji podobiznu se jménem a přídomkem „Bohemian“. Jde o vůbec první podrobné zmapování tohoto území.
O necelé století později Heřmanovu práci jako nejpřesnější mapu oblasti ocení i George Washington (1732–1799), sám vystudovaný zeměměřič a první americký prezident. Heřmanova mapa se bude využívat až do konce 19. století. Na začátku 90. let minulého století pracovníci rakouské národní knihovny objevují nejstarší vyobrazení New Yorku, rovněž Heřmanovo dílo…
Z bývalého korzára lordem
Heřmanova práce pro Angličany se v očích Stuyvesanta rovná zradě. Do Nového Amsterodamu má přeběhlík cestu uzavřenou. Augustina to ale zase tolik netíží. Od Angličanů dostává dekret na 24 000 akrů půdy v Marylandu (na tom by mohl vybudovat jen o něco málo menší město, než je dnešní Hradec Králové) a jako bonus titul „lord“. Na pozemcích chce vytvořit nový domov pro pobělohorské uprchlíky z Čech. Ke svému původu se hrdě hlásí. Největší část svých statků pojmenuje „Bohemian Manor“ – České panství. Dalším přiděluje název Malé Čechy, Svatoaugustinské Panství, Tři České Sestry a zakládá i další osady.
Smělý projekt
Na „Bohemian“ pokřtí také řeku, u které si zbuduje velký dům. Žije v něm s manželkou a pěti dětmi (Efraim Georgius, Kašpar, Anna Margareta, Juditha a Francina). Po smrti své první ženy se ožení ještě jednou, s Angličankou Catherine Wardovou. V Marylandu se stává jedním z nejváženějších občanů a v roli diplomata vyjednává se sousedícími provinciemi a indiány. Aby podpořil obchod, navrhuje a vyměřuje mezi zálivy Delaware a Chesapeake vodní kanál. Jeho odvážný projekt se však dočká realizace až v 19. století.
Jako Horymír na Šemíkovi
V roce 1664 guvernér Stuyvesant podepisuje kapitulaci a Nový Amsterodam předává do rukou Angličanů. Stává se z něj New York. Augustin se údajně ještě jednou do něj vrací, aby zabránil konfiskaci svých nemovitostí. O jeho návštěvě se zrodí příběh, nápadně podobný české pověsti o útěku Horymíra na Šemíkovi. Když Heřmanovi hrozí, že by mohl skončit v newyorském vězení, začne předstírat pomatenost. „Slezte z toho koně!“ vyzývá ho vojenská hlídka. „Neslezu!“ křičí vzdorovitě Heřman s výrazem šílence. Když si nechce dát říct, vojáci mu nařídí vjet i s koněm do druhého patra jeho bývalého skladu, kde ho zamknou. „Augustin pohnal věrného oře skrze okno svého vězení. Muž i kůň dopadli na dláždění s tak prudkým nárazem, že koni vytryskla z nozder krev,“ líčí legendu autor Heřmanovy biografie Milan Zelený (*1942). „Heřman pak přeplaval i s koněm na břeh New Jersey, přeplaval i řeku Delaware a vrátil se zpět na Bohemian Manor. Kůň padl vyčerpáním před hlavní branou panství. Vděčný pán mu nechal na paměť odlít sochu v životní velikosti a později nařídil, aby on sám byl pohřben mezi hroby své ženy a věrného koně.“
Heřmanova krev
Augustin Heřman umírá 11. listopadu 1686. Ještě o staletí později se o něm mluví jako o prvním Čechovi v Americe. Není tomu tak. Už v 16. století vstupují na americký kontinent horníci a důlní odborníci z Čech. „Aby v dnešní Venezuele hledali a těžili drahé kovy pro německou bankéřskou rodinu Welserů,“ uvádějí autoři encyklopedie Čeští cestovatelé a mořeplavci Miloslav a Jiří Martínkové. Podle životopisce a genealoga Miloslava Rechcígla (*1930) je mezi přímými potomky Augustina Heřmana 22 amerických zákonodárců, včetně deseti senátorů. Patří mezi ně guvernér Virginie, pozdější ministr spravedlnosti a zahraničních věcí Edmund Jennings Randolph (1753–1813), kongresmani James Wood Bouldin (1792–1856), Thomas Tyler Bouldin (1781–1834) nebo Robert W. Daniel, Jr. (*1936).
Jana Krejčová
La Grace „žije“
V hlavách dvou českých námořních kapitánů Josefa Dvorského a Dana Roseckého se před časem zrodila smělá myšlenka. Rozhodli se vzkřísit slávu již dávno zaniklé pirátské plachetnice La Grace ze 17. století. Její věrná replika vzniká více než dva roky v egyptském Suezu podle dochovaných plánů stejného typu lodi. Na první plavbu se vydává krátce po svém dokončení v prosinci 2010. „Během 24 hodin uplula neuvěřitelných 171 námořních mil (316 kilometrů – pozn. red.),“ říká Josef Dvorský. Letos v létě se La Grace s dobově oblečenou posádkou chystá do Evropy. „Do podzimu se budeme toulat všemi krásnými místy po Středomoří… Na podzim zamíříme do Karibiku. Tam byly pirátské lodě v 17. až 18. století doma,“ dodává Dvorský.
Zaostřeno na dobu
A budiž New York
V roce 1625 Holanďané zakládají na severoamerickém kontinentu město Nový Amsterodam a budují zdejší citadelu, obrannou pevnost. Původní osada na ostrově Manhattan se rychle rozrůstá. Roku 1664 ji ale dobývají Angličané, obsazují ji a dávají jí nové jméno – New York.
Čaj míří do Evropy
Letopočet 1630 je prvním rokem, kdy holandská Východoindická společnost začíná do Evropy pravidelně z Asie dovážet velkou novinku – čaj.
Není nad prestiž
8. září 1636 je v anglické severoamerické kolonii Massachusetts Bay založena Harvardova univerzita, nejstarší a dodnes jedna z nejprestižnějších univerzit na území Spojených států. Sídlí v městě Cambridge v dnešním státě Massachusetts.
Odměna pro židovské obránce
Švédové v roce 1648, v závěru třicetileté války, obléhají a plení Prahu. Na obraně města se podílejí i Židé. Jako odměnu pak získávají právo užívat na všech veřejných budovách znak Davidovy šesticípé hvězdy s kloboukem uprostřed.
Klid po 30 letech
Až 24. října 1648 jsou podepsány vestfálské mírové smlouvy, které znamenají konec třicetileté války, i když se o nich jednalo už od roku 1644. Prakticky celá Evropa je zdevastována vleklým náboženským konfliktem, na jehož počátku stálo pražské stavovské povstání.
Daňová metla Roku 1654 je sestavena berní rula, první úplný soupis pro daňové povinnosti v Českém království. Obsahuje jmenný seznam poddaného venkovského a městského obyvatelstva, měšťanů královských měst, svobodníků a Židů. Uvádí půdu poddaných na venkově a nemovitý majetek měšťanů.
Versailles vítá krále
V roce 1682 se francouzský král Ludvík XIV. i se svým dvorem stěhuje z Paříže do nového sídla s rozsáhlými zahradami ve Versailles. Přesto ještě další dva roky zdejší stavební ruch neutichá, na honosném paláci ještě stále pracuje na 22 000 dělníků.
Zaostřeno na osobnosti
Kardinál a první ministr francouzského krále Armand Jean du Plessis, vévoda de Richelieu (1585–1642), v roce 1627 organizuje Společnost sta společníků pro kolonizaci všech území mezi Floridou a polárním kruhem.
Kardinál-kolonizátor
Otec kalkulačky
Roku 1642 sestrojuje francouzský fyzik a matematik Blaise Pascal (1623–1662) pro svého otce první mechanický kalkulátor, schopný sčítat a odčítat. Výrobek je známý pod jménem Pascalina. Různě zdokonalených jich později Pascal nechává vyrobit více než padesátku.
Královská hlava na špalku
30. ledna 1649 končí na popravišti za velezradu král Anglie, Skotska a Irska, Karel I. Stuart (*1600). Panovník přitom na smrt kráčí hrdě. Z Anglie se po jeho popravě stává republika, v jejímž čele stojí lord protektor Oliver Cromwell.
Okouzlený Saturnem
Významný nizozemský matematik a astronom Christiaan Huygens (1629–1695) objevuje v roce 1655 Titan, největší z měsíců planety Saturn, jehož prstenci je dlouhodobě při svých pozorováních zaujat. Sledování oblohy mu umožňuje vlastnoručně sestrojený teleskop.
Komenský pózuje Rembrandtovi
Nizozemský malíř Rembrandt van Rijn roku 1665 maluje Jana Amose Komenského (1592–1670). Podobu českého teologa, filozofa, pedagoga, spisovatele a posledního biskupa Jednoty bratrské zvěčňuje ve svém díle Starý muž. O pět let později, 15. listopadu 1670, Komenský v holandském Amsterodamu umírá. Pohřbený je v Naardenu.
Signatář tajné dohody
Francouzský král Ludvík XIV. (1638–1715) podepisuje se svým anglickým protějškem Karlem II. v roce 1670 tajnou dohodu z Doveru. Ta má ukončit odvěké nepřátelství mezi oběma zeměmi. Ludvík si skrze ni zajišťuje, že za úplatek 200 000 liber ročně bude Karel stát vždy na jeho straně při sporech s Holandskem a že navíc Angličan konvertuje ke katolické víře.
U zrodu státu
Za šťastného se může považovat anglický podnikatel a filozof William Penn (1644–1718) v roce 1681. Právě tehdy mu král Karel II. zvláštním výnosem daruje rozlehlé území na severoamerickém kontinentu, které později vejde do dějin jako Pensylvánie – jeden ze států unie.
Zdroj: HISTORY REVUE
