V této knize popisuje Stearn Jess minulé životy Edgara Cayceho a jeho propojení s dalšími lidmi, které znal jak v tomto životě, tak v životech minulých. Velice zajímavá a poutavá kniha, zabývající se minulými životy.
Výňatky
Když se onoho dne Edgar Cayce probudil z transu, celý svět se pro něj změnil. Hovořil totiž o jednom ze svých minulých životů. Byl trojským válečníkem, jenž ochraňoval vstupní brány Troje před Řeky před třemi tisíci lety.
“Nevím, co si o tom mám myslet,” řekl Lammersovi, jenž jej o tento výklad požádal na základě předchozího výkladu, v němž Cayce popsal Lammersův minulý život rovněž v Troji. Lammersovo vzrušení se stupňovalo.
“Nevidíš Cayce – znali jsme se už předtím. A to je důvod, proč jsme se znovu v tomto životě sešli. Jsem si tím naprosto jistý. Tímto způsobem funguje reinkarnace. Byli jsme společně ve zbrani, nyní jsme společníky v duchu.”
Upřel na Cayceho pohled. “Našli jsme svůj vyšší cíl.”
“Nechápeš?” vykřikl Lammers nadšením. “Objasnit význam smrti!”
Cayce se podíval stranou a začal uvažovat. Vždy rozuměl všemu, co řekl během výkladu. Existovali totiž hmatatelní lidé, kteří jej požádali o výklad a jeho lékařská doporučení, jenž se většinou ukazovala jako správná.
V tomto případě byl konfrontován s novým jevem. Hovořil o čemsi, co nebylo možné ani potvrdit, ani vyvrátit. Měl o čem přemýšlet, neboť během několika dní popsal další své životy – v koloniální Americe a ve Francii v době vlády Ludvíka XII. Rozhodl se, že na nějaký čas, než k těmto informacím zaujme postoj, s výklady přestane. Neznal Lammerse příliš dobře a nebyl si jistý, zda si z něj nedělá legraci. Pokud tyto výklady byly správné, pak potvrzovaly, že reinkarnace je skutečností. Avšak jeho křesťanská víra něco takového nepřipouštěla. Zeptal se sám sebe – Není hříchem věřit v reinkarnaci a současně věřit v Ježíše a v Boha?
*****
“Pomoc,” řekl, “je sama o sobě odměnou, neboť do nebe se dostáváme po pažích těch, jimž jsme pomohli.”
*****
“Jak jsem mohla být princeznou v Atlantidě?” ptala se sama sebe Eleanor Hoang, mrzák v tomto životě, od dvou let oběť dětské obrny. Vždy si princeznu představovala jako vysokou a krásnou. Nevěřícně se podívala na muže ležícího na pohovce. Když však pokračoval, velmi ji to, co říkal, zaujalo. Vždy totiž hledala nějaké vysvětlení, proč tato hrozná nemoc – byla paralyzovaná od pasu dolů – postihla právě ji.
“Bytost byla v Atlantidě v době kofliktu mezi dětmi zákona jednoho Boha a dětmi Beliala (ďábla). Tehdy byla princeznou a způsobila škody těm, kdož byli bezbranní. To, co způsobila druhým, se jí nyní vrátilo.”
Nebyla však plně bez naděje. V té době, v roce 1942, jí bylo pouze třicet let a Cayce jí doporučil elektroléčbu a masáže, které ji umožnily pohybovat se doma bez berlí.
Mystik však zdůraznil, že klid duše, štěstí a smír s Bohem nalezne, jestliže se naučí trpělivosti a bude pomáhat druhým. Zpočátku nechápala, co si má o celé záležitosti myslet. Avšak přestože nevěděla nic o Atlantidě, pomohlo jí to pochopit, že její stav byl způsoben jistými příčinami. Poznala, že až splatí karmický dluh, bude moci s čistým štítem začít nový život.
*****
http://probud.se/index.php/edgarcayce/799-minule-ivoty-edgara-cayceho
